Cestovatel, režisér, kameraman, fotograf a publicista

Jaroslav Jindra

U Apolla 693, 757 01 Valašské Meziříčí, Czech republic
Tel.:+420775082168
Jaroslav-Jindra@email.cz

Backpacker - Cestovatelské triky

13.03.2013 18:34

Motto: V leže na gauči se nikam nedostaneš

 

Trocha historie nikoho nezabije…

V pozdním odpoledni se pomalu rozjíždí stařičká DC-10 po ranveji pařížského letiště Orly. Pak se motory rozběsní, jejich tah zatlačí cestující hluboko do polstrovaných sedaček a za několik okamžiků obrovitá silueta ocelového ptáka nabírá kurz přímo za sluncem pomalu klesajícím za obzor. Pod trupem letounu sedá soumrak na sladkou Francii a přede mnou je mnohahodinový let nad temným oceánem. V posledních paprscích zapadajícího slunce prolétáváme osmisetkilometrovou rychlostí pomyslnou čáru dělící svět na dvě půlky a ve výšce desíti kilometrů míjíme homole azorských vulkánů vystupující z purpurové oblačnosti… 

Právě tak dnes začíná většina cest za poznáním a exotikou. V teple a pohodlí kabiny. Ještě donedávna tomu však bylo jinak a do oblastí, od kterých vás dnes dělí jen několik málo hodin letu, se naši předchůdci plahočili týdny a měsíce pěšky, na voze či palubě dřevěné plachetnice. Možná právě z důvodu dnešní relativní dostupnosti kteréholi místa na světě nemám pojem "cestovatel" moc v oblibě a za posledního skutečného českého cestovatele považuji Dr.Emila Holuba. Ale i tento vědec a dobrodruh měl své předchůdce. Proto neuškodí malá připomínka z historie základních zeměpisných objevů v letopočtech:

 

- kolem roku 600 před naším letopočtem vykonali na příkaz egyptského faraóna Necha II. foeničtí mořeplavci první plavbu kolem Afriky

- v letech 334 až 323 před naším letopočtem přineslo tažení Alexandra velikého proti Peršanům velké množství informací o oblastech Východu. Jeho vojáci pronikli ke Kaspickému moři, pronikli do Afganistánu, překročili Hindukúš (dodnes se nekteré pakistánské kmeny, například Kalašové, považují za jejich potomky) a přes řeku Amudarju dorazili do Střední Asie k řece Syrdarja, odkud se vypravili do Indie.

- kolem roku 330 před naším letopočtem řecký obchodník Pýtheus z oblasti dnešní Marseille podnikl plavbu o Skotska a dále na sever do země Thule, patrně dnešní Norsko, Island nebo Grónsko.

- v období od 3. do 5. století před naším letopočtem přinesly vojenské výpravy Římanů nové zeměpisné poznatky o Číně, Cejlonu, východním i západním pobřeží Afriky patrně až k rovníku.

- roku 982 Norman Erik Rudý objevil Grónsko, čtyři roky  nato zde založil první normanské osady.

- kolem roku 1000 přistála výprava Normana Leifa Eriksona na pobřeží Severní Ameriky, pravděpodobně doplula k Labradoru, Novému Foudlandu, zřejmě i k Nové Anglii a Novému Skotsku.

- v letech 1245 až 1247 putoval italský mnich Giovanni del Plano Caprini k mongolskému dvoru v Karakorumu

- v letech 1271 až 1295 podnikl benátský cestovatel Marco Polo se svým otcem a strýcem cestu do Číny. Jeho slavná kniha Milión je cenným zdrojem informací o poměrech v Asii, zejména Číně, Mongolsku, Koreji a rovněž i ve východní Africe.

- v letech 1325 až 1354 putoval největší arabský cestovatel Abú Abfalláh Muhammad Ibn Battúta celým tehdy známým světem. Navštívil severní Afriku, Blízký východ, Persii, východoafrické pobřeží, Rusko, Bulharsko, Indii, Čínu, Bengálsko, Cejlon, Sumatru, Španělsko ale i Timbuktu na břehu Nigeru.

- v letech 1416 až 1460 organizoval portugalský princ Jindřich Mořeplavec plavby podél afrického pobřeží. Jeho kapitání objevili Madeiru, Azory, obepluli mys Bojador, dopluli k Arguimskému zálivu, prozkoumali ústí řek Senegal a Gambie a objevili Kapverdské ostrovy.

- v letech 1487 až 1488 obeplul Portugalec Bartolomeo Dias jižní cíp Afriky, objevil mys Dobré naděje a tím otevřel námořní cestu do Indie.

- v letech 1492 až 1504 Janovan Kryšof Kolumbus ve španělských službách znovuobjevil během čtyř výzkumných plaveb Ameriku. Roku 1492 přistál na Bahamách, Kubě a Haiti, v roce 1493 na Dominice, Guadeloupe a Panenských ostrovech, v roce 1494 na Jamajce, roku 1498 se dostal na Trinidad a venezuelské pobřeží, v roce 1502 k pobřeží Nikaraguy a Hondurasu.

- roku 1497 Ital Giovanni Caboto při plavbě v anglických službách znovuobjevil břehy Severní Ameriky. Kolumbus dorazil k americké pevnině až následujícího roku.

- v letech 1497 až 1498 uskutečnil Portugalec Vasco da Gama plavbu z Evropy do Indie přes Atlantik, kolem mysu Dobré naděje a napříč Indickým oceánem

- v letech 1497 až 1507 Florenťan Amerigo Vespucci podnikl čtyři plavby k americkému pobřeží a jako první pochopil, že se nejedná o Asii, ale o nový kontinent, jenž pojmenoval Nový svět. Kontinent dnes nese jeho jméno.

- roku 1500 Španěl Vincente Yaňéz Pinzón objevil pobřeží dnešní Brazílie. O tři měsíce později zde doplul i Portugalec Pedro Alvarez Cabral a prohlásil brazilské pobřeží za portugalské území.

- v letech 1503 až 1511 Portugalec Affonso d´Albuquerqe dobyl Kočín, Gou a Moluky, opěrné body budoucí portugalské moci v Asii.

- v roce 1513 přešel Španěl Vasco Nuňéz de Balboa Panamskou úžinu a objevil Tichý oceán.

- v letech 1519 až 1521  dobyl Španěl Hernán Cortéz říši Aztéků. Ve stejném období vykonal ve španělských službách Portugalec Fernao de Magalhaes první plavbu kolem světa.

- v letech 1532 až 1535 si Španěl Francisco Pizarro podmanil inckou říši.

- v letech 1534 až 1543 uskutečnil Francouz Jacques Carier první francouzský pokus o kolonizaci Kanady.

- v letech 1541 až 1542 zdolal španělský mnich Francisco de Orellana jako první plavbou celý tok Amazonky od tehdy známého počátku až po ústí.

- v letech 1577 až 1580 se aglický korzár Francis Drake vydal po stopách Magalhaese a uskutečnil tak druhé obeplutí Země.

- v letech 1596 až  1597 objevil Holanďan Willem Barents Špicberky a pronikl zatím nejdále na sever.

- v letech 1605 až 1606 proplul ve španělských službách Portugalec Luis Vaéz de Torres mezi Austrálií a Novou Guineou a podal tak nesporný důkaz o ostrovním charakteru Nové Guineje. Tento objev byl Španěly utajen až do roku 1762.

- roku 1606 Holanďan Willem Janszoon podal jako první Evropan zprávu o australském břehu, domníval se však, že jde o součást Nové Guineje.

- roku 1616 Angličané Robert Bylot a William Baffin dospěli po moři až na 78. stupeň severní šířky. Téhož roku Holanďan Dirk Hartog znovuobjevil Austrálii, Janszoonovy mapy zůstaly utajeny v archívu.

- v letech 1642 až 1643 objevil Holanďan Abel Janszoon Tasman Tasmánii, Nový Zéland, Tonfu a Fidži a nalezl novou cestu z Indického oceánu do Pacifiku.

- roku 1648 ruský kozák Semjon Ivanovič Děžňov nalezl cestu ze Severního ledového oceánu do Pacifiku. Prakticky tak dokázal, že Amerika a Asie jsou odděleny průlivem. Jeho zpráva byla utajena až do roku 1758.

- roku 1741 ruská výprava Dána Vituse Beringa a Rusa Alexeje Čirikova dokázala existenci průlivu mezi Asií a Amerikou a dosáhla amerického pobřeží. Změřila vzdálenost mezi oběma kontinenty.

- v letech 1766 až 1769 objevil Angličan Samuel Wallis Tahiti a jako první stanovil přibližné rozložení ostrovů v Oceánii.

- v letech 1768 až 1779 Angličan James Cook uskutečnil tři výzkumné plavby kolem světa, které obsáhly prostory od antarktických ledovců až k pobřeží Aljašky a od Austrálie po Havajské ostrovy. Jako první Evropan stanul na půdě Nového Zélandu, stanovil obrysy a rozměry Austrálie, objevil řadu ostrovů v Atlantiku a Pacifiku, přepověděl existenci Antarktidy a stanovil šíři severoamerického kontinentu.

- v letech 1785 až 1788 velel Francouz Jean Francois de Galaup Lapérouse výzkumné expedici do Tichomoří, která významně doplnila poznatky Jamese Cooka. Jako první Evropan pronikl do Japonského moře, kde zmapoval řadu ostrovů a proplul úžinou mezi Sachalinem a Hokaidó.

- v letech 1795 až 1805 se na svých dvou výpravách do nitra Afriky snažil Skot Mungo Park rozřešit problém toku Nigeru.

- v letech 1797 až 1801 přešel Němec Friedrich Konrad Hornemann jako první Evropan v nové době Saharu.

- v letech 1799 až 1804 podnikl A. von Humboldt výzkumnou expedici v dnešní Latinské Americe ( Venezuela, Peru, Kuba, Mexiko atd.). Výsledky jeho práce zahájily všestranný vědecký výzkum Latinské Ameriky.

- v letech 1803 až 1826 podnikl Rus Otto Jevstafjevič Kotzebue tři plavby kolem světa, během nichž objevil na 400 ostrovů a atolů v Oceánii a podstatně tak prohloubil dosavadní znalosti o této oblasti.

- v letech 1819 až 1821 obepluli Rusové Faděj Fadějevič Bellingshausen a Michail Petrovič Lazarev celou Antarktidu a objevili některé antarktické ostrovy.

- v roce 1831 určil James Clarke Ross během výpravy svého strýce Johna Rosse severní magnetický pól.

- v letech 1837 až 1842 byly k antarktickému pobřeží vyslány tři velké výpravy, francouzská Dumonta d´Urvilla, americká Charlese Wilkese a britská Jamese Clarka Rosse, s úkolem nalézt jižní magnetický pól. Wilkes nazval kontinent Antarktidou.

- v roce 1845  se Angličan John Franklin vydal v čele vládní expedice na sever s cílem definitivně rozřešit otázku severozápadního průjezdu. Výprava se ztratila a žádné z více než dvaceti záchranných výprav se nepodařilo nalézt její stopy. Přizpěly však značně k prozkoumání oblasti.

- v roce 1848 němečtí misionáři Johann Ludwig Krapf a Johann Rebmann jako první Evropané spatřili Kilimandžáro.

- v letech 1849 až 1873 prozkoumal skotský cestovatel a misionář David Livingstone rozlehlá území Afriky na jih od rovníku. Uskutečnil cestu přes poušť Kalahari, vyjasnil charakter střední části Afriky jako pánve, objevil Viktoriiny vodopády, prozkoumal celý tok Zambezi a objevil několik jezer.

- v letech 1850 až 1855 podal Němec Heinrich Barth jasný obraz o velké části Sahary a Súdánu, prováděl etnografické výzkumy a jako první zpracoval i dějiny této oblasti.

- v letech 1850 až 1851 při hledání pohřešované Franklinovy expedice objevil Robert McClure Severozápadní průjezd, avšak kvůli ledu jím nemohl proplout.

- v letech 1855 až 1864 prozkoumal Francouz Paul Beloni du Chaillu oblast západní rovníkové Afriky

- v letech 1857 až 1859 se Angličané Richard Burton a John Speke vydali na průzkum východoafrických jezer a pramenů Nilu. V roce 1858 objevili jezero Tanganika a Speke sám navíc Viktoriino jezero. V letech 1860 až 1863 vyřešil Speke s Jamesem Grantem problémy toku Nilu.

- v letech 1860 až 1861 prošel Ir Robert O´Hara Burke Austrálii od jihu na sever.

- v letech 1869 až 1871 přinesl první spolehlivé údaje o Pygmejích Němec Georg Schweinfurth.

- v letech 1870 až 1885 podnikl Rus Nikolaj Michajlovič Prževalskij čtyři výpravy do Centrální Asie, všestraně prozkoumal pohoří severního Tibetu a horní tok Jang ce tiangu. Do mnoha oblastí pronikl jako první Evropan.

- v roce 1873 ojevili Rakušané Julius von Payer a Karl Weyprecht zemi Františka Josefa a na saních prozkoumali její střední část až k 82. stupni severní šířky.

- v letech 1874 až 1877 prošel americký novinář Henry Morton Stanley dosud neznámá území střední Afriky a ve službách belgického krále Leopolda II. vyřešil otázku toku řeky Kongo, objevil jezero Mai Ndombe a pohoří Ruwenzori.

- od roku 1875 začal Francouz Pierre Savorgnan de Brazza organizovat francouzskou koloniální správu západní rovníkové Afriky.

- v letech 1876 až 1900 podnikl Francouz Fernand Foureau devět výprav do Alžíru a na Saharu. Jeho mapování tvoří dodnes základy saharské kartografie.

- v roce 1879 jako první proplul Severovýchodním průjezdem do Pacifiku Švéd Adolf Erik Nordenskjold.

- v letech 1880 až 1890 procestoval Čech Antonín Stecker dosud neznámé oblasti Etiopie.

- v letech 1883 až 1887 prozkoumal Emil Holub neznámé oblasti na sever od Zambezi.

- v roce 1888 přešli Norové Fridtjof Nansen a Otto Sverdrup na lyžích Grónsko a dokázali, že jeho vnitrozemí je pokryto nepřerušenou ledovou vrstvou.

- v roce 1889 vystoupil jako první na Kilimandžáro (Uhuru) Němec Hans Mayer.

- v letech 1893 až 1896 se pokusil Fridtjof Nansen na speciální lodi Fram dosáhnout pomocí driftu v zamrzlém ledu severního pólu. To znamená nechat loď zamrznout do ledu a dále se nechat unášet transpolárním proudem. Jelikož proud nebyl pravidelný, vydal se roku 1895 s Frederikem Johansenem k pólu na lyžích a dosáhli rekordní severní šířky 86 st. 4min.

- v letech 1908 až 1909  podnikl Angličan Ernest Henry Shackleton výpravu do Antarktidy s cílem dosáhnout jižní pól. V lednu 1909 došel až k 88st 23min jižní šíky a byl donucen se vrátit. Jiná skupina jeho expedice dospěla jako první k jižnímu magnetickému pólu.

- v roce 1909 dorazil Američan Robert Edwin Peary k severnímu pólu. Rok před tím učinil pokus o dosažení pólu jeho krajan Frederick Albert Cook, došlo ke sporu, ale priorita byla přiznána Pearymu.

- v roce 1911 dosáh jižního pólu R.Amundsen. O pouhé čtyři dny později dospěla k jižnímu pólu anglická výprava R.F.Scotta.

- v roce 1926 přeletěl Američan Richard Evelyn Byrd letadlem severní pól. Jen několik dní po něm uskutečnil přelet vzducholodí i R.Amundsen s Američanem Lincolnem Ellsworthem a Italem Umbertem Nobilem.

- v roce 1028 provedl Australan Hubert Wilkins první transarktický let z Aljašky přes pobřeží Grantovy země a Grónska na Špicberky.

- v roce 1928 dosáhl Umberto Nobile vzducholodí severní pól. Této výpravy se zúčastnil i František Běhounek. Při zpátečním letu vzducholoď havarovala, Nobileho zachránil švédský letec Lundberg, ostatní členy výpravy ruský ledoborec Krasin.

- v roce 1929 přeletěl R.E.Byrd nad jižním pólem

- v letech 1937 až 1938 velel Rus Ivan Dmitrijevič Papanin výzkumné polární stanici, která se 274 dní nechala unášet k Atlantiku na ledové kře, přičemž urazila přes 2000km.

- v roce 1953 vystoupil jako první na vrchol Mount Everestu Novozélanďan Edmund Hillary a Nepálec Tenzing Norkey.

- v roce 1958 proplula pod Severní ledovým oceánem americká atomová ponorka Nautilus a vynořila se na severním pólu.

- v roce 2004 přistála na několik sekund na vrcholu Mount Everestu francouzská helikoptéra.

 

 

Základní zeměpisná fakta

          Budete se divit, ale odpověď na otázku, kolik zemí je na naši planetě, není tak jednoznačná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Různé prameny uvádějí různé počty a vždy záleží na tom, z jakého hlediska posuzujeme, zda jde o samostanou zemi stojící za samostatnou zmínku či nikoli. Podle údajů Ministerstva zahraničních věcí je na světě 192 samostatných států. MZV však neuvádí nově vzniklé státy, jako například Černou horu, či mnoha státy neuznanou Severokyperskou tureckou republiku. Seznam mezinárodních telefonních předvoleb internetového systému Skype uvádí 229 zemí a závislých území a webové stránky www.celysvet.cz dokonce 254. V žádném z uvedených seznamů jsem však nenašel sporná uzemí, jakým je například Západní Sahara (Západosaharská islámská republika), která je na většině map pouze vyšrafovaná a jejíž problém není ani po třiceti letech částečného obsazení Marokem vyřešen. Takových míst bychom našli na modré planetě celou řadu. Snad se však shodneme alespoň na tom, že světadílů je šest, i když jsme se v socialistickém zeměpise učili pouze o pěti. Osobně si navíc kladu otázku, proč je Austrálie při svém rozměru kontinentem a Grónsko ostrovem. Odpověď přenechám povolanějším a namísto ní uvedu základní seznam zemí a některé geografické a jiné zvláštnosti modré planety.

 

Afrika: Alžírsko, Angola, Benin, Botswana, Burkina Faso, Burundi, Čad, Džibuti, Egypt, Eritrea, Etiopie, Gabon, Gambie, Ghana, Guinea (Konakry), Guinea-Bissau, Jihoafrická republika, Kamerun, Kapverdy, Keňa, Komory, Kongo, Lesotho, Libérie, Libye, Madagaskar, Malawi, Mali, Maroko, Mauricius, Mauritánie, Mosambik, Namíbie, Niger, Nigérie, Pobřeží slonoviny, Rovníková Guinea, Rwanda, Senegal, Seychely, Sierra Leone, Somálsko, Středoafrická republika, Sudán, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Svazijsko, Tanzanie, Togo, Tunisko, Uganda, Zair,  Zambie, Zimbabwe

 

Amerika:Antigua a Barbuda, Argentina, Bahamy, Barbados, Belize, Bolívie, Brazílie, Dominika, Dominikánská republika, Ekvádor, Grenada, Guatemala, Guayana, Haiti, Honduras, Chile, Jamajka, Kanada, Kolumbie, Kostarika, Kuba, Mexiko, Nikaragua, Panama, Paraguay, Peru, Salvador, Surinam, Svatá Lucie, Svatý Kryštof, Svatý Vincenc a Grenadiny, Trinidad a Tobago, Uruguay, USA, Venezuela

 

Asie: Afganistán, Arménie, Azerbajdžán, Bahrajn, Bangladéš, Myanmar (Barma), Bhútán, Brunej, Čína, Filipíny, Gruzie, Indie, Indonésie, Irák, Irán, Izrael, Japonsko, Jemen, Jižní Korea, Jordánsko, Kambodža, Katar, Kazachstán, Kuvajt, Kyrgyzstán, Laos, Libanon, Malajsie, Maledivy, Mongolsko, Nepál, Omán, Pakistán, Rusko, Saudská Arábie, KLDR (Severní Korea), Singapur, Spojené arabské emiráty, Sýrie, Srí Lanka, Tádžikistán, Thajsko, Tchaj-wan, Turecko, Turkmenistán, Uzbekistán, Vietnam

 

Austrálie a Oceánie: Austrálie, Fidži, Kiribati, Nauru, Nový Zéland, Papua - Nová Guinea, Samoa, Šalamounovy ostrovy, Tonga, Tuvalu, Vanuatu

 

Evropa: Albánie, Andorra, Belgie, Bělorusko, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá hora,  Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Island, Itálie, Jugoslávie, Kypr, Lichtenštejnsko, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Makedonie, Malta, Moldávie, Monako, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Řecko, San Marino, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Ukrajina, Vatikán, Velká Británie

 

Základní zeměpisné údaje o Zemi

- rovníkový průměr Země  12 756 km

- polární průměr Země      12 713 km

- obvod poledníku             40 008 km

- obvod rovníku                40 075 km

- povrch Země                  510 083 000 km2

- vodní plochy                   361 455 000 km2

- plocha souše                  148 628 000 km2

- hmotnost Země              téměř 6 triliard tun

 

Světové zeměpisné rekordy

- nejvyšší vrchol souše: Mount Everest (Čumulungma, Sagarmatha),  8848m, některé zdroje uvádějí o tři metry více

- nejhlubší proláklina: hladina Mrtvého moře,  -403m, nadále vysychá

- největší oceán: Tichý oceán (180 mil. km2)

- nejnižší místo mořského dna: tichomořský Mariánský příkop,  -11 034m

- největší ostrov: Grónsko, 2 175 000 km2

- nejrozsáhlejší poušť: Sahara, 7 820 000 km2

- největší jezero: Kaspické moře, 371 000 km2

- místo nejvyššího přílivu: záliv Fundy, Nové Skotsko, Kanada, 18m

- nejhlubší jezero: Bajkal, 1 620 m

- nejdelší řeka: Amazonka - Ucayali - Apurimac, 7 025 km

- nejvodnatější řeka: Amazonka (63 000 - 280 000 m3/s)

- nejvyšší vodopád světa: Salto Angel, Venezuela, 970 m

- nejmohutnější vodopády: Iguazú, hranice Brazílie a Argentiny

- nejdelší horský systém: Kordillery, 15 000 km

- nejvyšší obydlené místo: Misti, Peru, 5 850 m

- nejdelší železniční trať: Transsibiřská magistrála, 9 336 km,

- nejvýše položená železniční trať: Bolívie, 4 880 m

- největší výškový rozdíl železniční trati: Ekvádor 3100m z Guayaquilu do Rio Bamby

- nejvyšší roční průměrná teplota: +34,4 °C (Dalol v Danakilské proláklině)

- nejnižší průměrná roční teplota: -57,8 °C (Antarktida)

- nevyšší absolutní teplota: +58 °C (Azízia)

- nejnižší absolutní teplota: -89,2 °C (Vostok - Antarktida)

- nejvyšší průměrné roční srážky: 11 684 mm (Mt. Waialeale)

- nejnižší průměrné roční srážky: 0,1 mm (Arica - Chile)

- největší stát: Rusko (17 076 000 km2)

- nejlidnatější stát: Čína (1 280 mil. obyvatel)

- nejlidnatější aglomerace: Tokio (26,444 mil. obyvatel)

 

Deset států s největší hustotou osídlení

Monako                  15 000 obyvatel na km2

Singapur                4 050

Vatikán                   1 590

Malta                     1 145

Bangladéš              650

Bahrajn                  600

Barbados               580

Maledivy                 505

Mauritius                480

Jižní Korea             400

 

Deset nejmenších států podle rozlohy

Vatikán                   0,44 km2

Monako                  1,8 km2

Nauru                     21 km2

Tuvalu                    26 km2

San Marino             60 km2

Lichtenštejnsko       157 km2

Svatý Kryštof                    261 km2

Maledivy                 298 km2

Malta                     316 km2

Grenada                 344 km2

 

Deset nejmenších států podle počtu obyvatel

Vatikán                   760

Tuvalu                    7 300

Nauru                     7 500

San Marino             21 000

Lichtenštějnsko       25 500

Monako                  26 000

Andorra                  32 000

Svatý Kryštof                    45 000

Kiribati                    59 000

Seychely                66 000

 

Deset států s nejmenší hustotou osídlení

Mongolsko                       1 obyvatel na 1 km2

Botswana                         1,5

Mauritánie                        1,6

Libye                                1,8

Austrálie                           1,9

Surinam                           2,1

Island                               2,2

Kanada                            2,4

Čad                                 3,5

Středoafrická republika     3,6

 

Pět nejdražších měst světa

Podle The Financial Times: 1.Ósaka-Kóbe, 2. Tokio, 3. Hongkong, 4. Libreville (Gabon), 5. Oslo

 

 

Státy z hlediska bezpečnostního rizika:

Dlouhodobě bezpecné státy s nízkou kriminalitou, kde není problémem se pohybovat osamoceně bez obav i v noci a na odlehlejších místech: Dánsko, Finsko, Island, Japonsko (je považováno dlouhodobě za jeden z vůbec nejbezpečnějších států celého světa), Jižní Korea, Jordánsko, Lichtenštejnsko, Norsko, Nový Zéland, Omán, Rakousko, Singapur, Švédsko, Tunisko.

Relativně bezpečné státy kde nepropukají žádné větší konflikty a masové násilnosti, ovšem kriminalita je zde o něco vyšší než v předchozí kategorii. Nejedná se ovšem o státy, do nichž se jezdí s obavami, patří k nim Česká republika,  Slovensko, Maďarsko, Polsko, Slovinsko, Německo, Itálie, Francie, Španělsko, Velká Británie, Nizozemsko, Belgie, Portugalsko, Chorvatsko, Řecko, Irsko, Austrálie, Argentina, Bolívie, Dominikánská republika, Chile, Kanada, Čína, USA, Kostarika, Kuba, Egypt, Gambie, Hongkong, Indie, Indonésie, Írán, Mali, Madagaskar, Malajsie, Maroko, Nepál, Sýrie, Tchaj-wan, Thajsko, Vietnam.

Nebezpečné státy na jejichž určitých částech území se mohou odehrávat násilnosti či propukají ozbrojené konflikty: Brazílie, Kambodža, Kolumbie, Izrael, Peru, Súdán, Ekvádor, Guatemala, Guyana, Haiti, Jamajka, Keňa, Mexiko, Nambie, Pákistán, Panama, Papua-Nová Guinea, Filipíny, Jihoafrická republika, Turecko, Venezuela, Zimbabwe, Rusko, Gruzie, Arménie a Azerbájdžán.

Velmi nebezpečné státy kde hrozí značné bezpečnostní riziko, země ve kterých je v doporučováno cestovat s místním doprovodem, mnohdy ozbrojeným: Afghánistán, některé části severní Albánie, Alžírsko, Angola, Burundi, Kongo, Demokratická Konžská republika, Středoafrická republika, Pobřeží slonoviny, Etiopie, Džibuti, Eritrea, Irák, Libérie, Nigérie, Rwanda, Somálsko, Sierra Leone, Libanon a části východního Turecka.
 

Žebříček padesáti nejpočetnějších národů

Češi by v tomto žebříčku obsadili čestné 65. místo. Populační křivka lidstva prudce stoupá, v roce 1900 bylo na Zemi 1,6 miliardy osob, v roce 1950 (tedy po dvou světových válkách) 2,5 miliardy a dnes více než dvojnásobek.  Číslo za národem udává počet příslušníků, dále je uveden stát či státy v nichž žijí a v závorce procento národa v daném státě.

1.   Číňané                       1000            Čína (97%)

2.   Američané                  220              USA (99%)

3.   Hindustánci                185              Indie (99%)

4.   Bengálci                     150              Bangladéš (62%), Indie (35%)

5.   Rusové                      138              Rusko (99%)

6.   Japonci                      120              Japonsko (99%)

7.   Brazilci                       110              Brazílie (97%)

8.   Němci                        85                Německo (85%)

9.   Jávanci                      70                Indonésie (98%)

10. Bihárci                        70                Indie (95%)

11. Italové                        66                Itálie (84%), USA (10%)

12. Mexičané                             60                Mexiko (87%), USA (12%)

13. Korejci                        60                Jižní Korea (66%), KLDR (30%)

14. Telugové                    60                Indie (99%)

15. Maráthové                  55                Indie (100%)

16. Pandžábci                  55                Pakistán (62%), Indie (38%)

17. Angličané                   52                Velká Británie (88%), Jihoafrická republika(3%)

18. Tamilové                    50                Indie (90%), Srí Lanka (8%)

19. Vietové                       50                Vietnam (98%)

20. Francouzi                   48                Francie (95%)

21. Ukrajinci                     45                Ukrajina (96%), Kanada (2%)

22. Turci                          40                Turecko (94%), Něměcko (2%)

23. Poláci                         39                Polsko (90%), USA(7%)

24. Egypťané                   38                Egypt (99%)

25. Gundžarátci                35                Indie (97%)

26. Kolumbijci                   29                Kolumbie (99%)

27. Kannadové                 29                Indie (100%)

28. Španělé                      28                Španělsko (94%)

29. Malajalámci                27                Indie (100%)

30. Urijci                           27                Indie (99%)

31. Barmánci                    26                Myanmar (99%)

32. Siamci                        24                Thajsko (99%)

33. Paštunové                  23                Pakistán (52%), Afganistán (47%)

34. Argentinci                   23                Argentina (99%)

35. Visajové                     22                Filipíny (100%)

36. Sundové                     21                Indonésie (100%)

37. Rumuni                      20                Rumunsko (97%)

38. Kanaďané                   19                Kanada (82%), USA (16%), Anglokan.10mil., Frankokanaďané.9.mil.

39. Peršané                     18                Irán (97%)

40. Hausové                     18                Nigérie (85%), Niger (13%)

41. Lahndové                   17                Pakistán (99%)

42. Radžastánci                16                Indie (98%)

43. Alžířané                      15                Alžírsko (96%), Francie (2%)

44. Malajci                       15                Indonésie (56%), Malajsie (38%)

45. Kečuové                     15                Peru (58%), Ekvádor (29%)

46. Holanďané                  14                Holandsko (91%), Kanada (4%), USA (3%)

47. Amharové                   14                Etiopie (99%)

48. Židé                           14                Izrael (3mil.), Rusko (2mil.), USA a ostatní země (9mil.)

49. Maďaři                       14                Maďarsko (72%), Rumunsko (14%)

50. Sindhané                   14                Pakistán (84%), Indie (15%)

 

 

 

Přerod z turisty v cestovatele

                                      

Motto: Zážitek nemusí být vždy dobrý, hlavně když je silný...

 

Na Kanáry nebo do Indie?

          Tak je to zase tady, uběhlo několik měsíců, kdy jsem se poctivě honil v práci, abych vydělal nějakou tu korunu navíc a mohl, jako každý rok, na několik týdnů zmizet na druhý konec světa. Pokolikáté už? Kdo ví, vždyť je to vlastně jedno. Nedávno mne kdosi donutil spočítat země, které jsem navštívil a došli jsme k číslu mírně nad stovku. Je to moc nebo málo? A je vůbec podstatné? Pro někoho snad ano, jinak bych se občas nesetkával s tvrzeními českých "cestovatelů" že už navštívili všechny země světa, viděli vše a zažili všechny situace. Možná v těchto tvrzeních chybí pokora, možná jsou to prostě jen nadutí pitomci. Vždyť každému soudnému jedinci je jasné, že to nelze kvalitně a smysluplně zvládnout ani za sto let.

A tak si jdu svou cestou bez ohledu na to co si o mě myslí mé okolí a jen s malými ohledy na vlastní rodinu, která si nakonec na můj způsob života zvykla. Zase balím a těším se jako malej kluk. Jako bych snad jel poprvé v životě. Vzpomínám na svá první dobrozdružství s baterkou pod peřinou nad stránkami cestopisů a brožovaných románů. A snad se tak budu těšit z každé další cesty až do smrti. Vždyť cestování je to nejlepší, co mne v životě potkalo. A navíc vlastně na každé místo cestuji hned třikrát, poprvé, když cestu připravuji, podruhé na výpravě samotné a potřetí, když na cestu a s ní spojená dobrodružství vzpomínám. Jen jedno přitom nemám v lásce. Balení batohu.

          Příprava zavazadel má vůbec prazvláštní zákonitosti a pro někoho i osobité kouzlo. Ledaskdo se v ní vyžívá dlouhou dobu před cestou, bere opakovaně do rukou každou fusekli, pro jiného je podobná činnost postrachem. Časem se většina cestovatelů propracuje alespoň k jekés takés metodice. Ať už odjíždíte na týden nebo na rok, k moři či na hory, základní pravidla přípravy zavazadel jsou pro všechny společná. Cestovní balení můžeme rozlišit z hlediska počtu a velikosti zavazadel, potřeby jednotlivých součástí a času k přípravě vyhraženému. Hlediska se různě kombinují, což má zvlášť negativní vliv na naše duševní zdraví. Zvláštní rozpoložení před, při a po balení se nazývá odborně "cestovní horečka".

 

          Kdo má trochu zkušeností a cestoval alespoň do Lhoty k babičce, ví, že musí mít zabaleno s dostatečným předstihem, aby s klidným svědomím mohl spočinout pohledem na spakovaném batohu či kufru v předsíní a zbyl mu nějaký čas na panáka a Simpsonovy v televizi. Běžný týdeden před odjezdem cestovatele tedy vypadá asi takto - dejme tomu, že odjíždím v pátek odpoledne. Před odjezdem je potřeba učinit několik nezbytných úkonů - odnést papoucha k sousedce a poučit ji o způsobu zalévání kytek, uklidit nepořádek vzniklý zuřivým balením, zaplatit dopředu nejnutnější účty a připravit vše v zaměstnání tak, aby po dobu nepřítomnosti nedošel zdroj obživy výraznější úhony. To vše zabere spoustu času, takže jediným vhodným dnem, kdy se dá zabalit v klidu, je neděle.  

          Napěchovaný batoh s nedělním soumrakem stavím za dveře předsíně a usedám k internetu. V pondělí odpoledne musím nečekaně na pochůzku po úřadech, což vzhledem k mé nedostatečné garderóbě znamená vytáhnout ze zabaleného batohu jediné čisté kalhoty. V úterý ráno jsem upozorněn, že vousy opět porostly. Avšak holení se nachází pečlivě ukryté na dně batohu. Než poslouchat řeči o škrábání a vizáži masového vraha, nezbývá, než opět sáhnout do připraveného zavazadla. Napadlo mne, že taková výzva: "Ohol sa", může ve slovenčině znamenat i konstatování, že je soulož u konce. Tímto způsobem do pátku postupně vyjímám čisté tričko, ponožky, slovník, krém, foťák a lékárnu.

          Několik minut před odjezdem na letiště mám temné tušení, že se v neděli pečlivě připravený batoh změnil v pouhé torzo a ani za svět si nevybavím, jestli mám s sebou alespoň náhradní slipy. Nezbývá, než se k situaci postavit z pohledu "Co nemám, to nepotřebuji". Letitými zkušenostmi je prokázáno, že nejistotě, která cestovní horečku provází, nezabrání ani množství času, který balení svých zavazadel věnuji. Neúměrně dlouhé vysedávání nad rozloženými věcmi, o kterých se domívám, že jsou pro plánovanou cestu nezbytné, odvádí pozornost od merida věci, obdobně jako když po malování bytu uklízíte šuplata a rovnáte knihy. Zvlášť ženy mají ve zvyku zastavit  se nad každou drobností a vzpomínat na chvíle, které s ní prožily nebo by prožít eventuálně mohly. A čas uhání jako dostihový kůň.

          Při takovémto přístupu po několika hodinách snažení zjistíte, že máte plný batoh památečních triček a sešitových detektivek ku čtení i k utírání zadku ale jaksi žádné kalhoty. Z takovýchto a podobných zjištění vykrystalizovaly i některé cestovatelské zákony "absolutní pravdy":

- První zákon cestovatele - pravděpodobnost výskytu nevlídného počasí je přímo úměrná překonané vzdálenosti a vynaloženým finančním prostředkům.

- Druhý zákon cestovatele - s čím větším předstihem balíte a čím více času balení věnujete, tím více životně důležitých věcí bude v zavazadle chybět.

- Třetí zákon cestovatele - počet nepotřebných předmětů v zavazadle je přímo úměrný počtu potřebných předmětů, které v něm chybějí.

          Osobně dodržuji pravidlo jediného zavazadla plus maminčin řízek do kapsy (ten nesmí nikdy chybět, ještě že ji mám), avšak běžně se setkávám s lidmi ověšenými různýma batůžkama, taškama a balíčkama jako o vánočním nákupu. Nikdy neuvěřím, že je možné se v takovém množství zavazadel vyznat. Před časem jsem cestoval z kolumbijské Cartageny přes středoamerické země do New Yorku s batohem velikostí se hodícím spíše k menšímu nákupu v samoobsluze. Večerní přepírání jediné sady spodního prádla a občasné štítivé odsedávání spolucestujících byla nutná daň kterou jsem za pohodlí platil, nemluvě o podezření, které při takovéto cestě budí u celníků a policistů nepatrné zavazadlo, zarostlá tvář a pas plný prapodivných razítek.

          Pro mnohozavazadlový typ cestovatele bývá typická neznalost skládání a rovnání předmětů včetně maloobjemových a skladných, jakož i neustálé hledání toho zatraceného kartáčku na zuby, zapadlé propisky a zapomínání tašek a kufříků s doklady v dopravních prostředcích nebo hotelích. Z čehož lze snadno odvodit čtvrtý zákon cestovatele - pravděpodobnost ztráty zavazadla geometricky narůstá s každým kusem převyšujícím počet horních končetin jejich nositele.

          Vzorem moderního českého cestovatele se tak stávají hrdinové amerických dobrodružných filmů, kteří vyrážejí na cestu kolem světa s jednou proužkovanou košilí, vázankou, dvěma páry fuseklí a elektrickým kartáčkem na zuby. Plus sto tisíc dolarů a platební karty všech typů.

 

          Dříve než se dostaneme k samotnému balení zavazadel, čeká nás řada nezbytných úkonů, které nás připraví o volný čas, chuť a finance. Prvním v řadě je rozhodnutí kam a proč chci vycestovat a co chci vidět. Jak už jsem se zmínil v kapitote zabývající se problematikou cestování s profesionály, existuje celá škála možností a je jen na nás, zda se rozhodneme využít služeb cestovky nebo se pokusíme o štěstí na vlastní pěst. Ne vždy je nezávislé cestování lacinější a ne vždy nám cestovní kancelář nabídne to pravé, co hledáme. Koneckonců i bezpečnostní stránka  je nezanedbatelná, mnoho osamocených cestovatelů bylo přepadeno a mnoho útoků teroristů bylo naopak vedeno právě na zájezdy a turistická letoviska (Egypt, Bali). I přes veškeré války a násilí je na světě jen málo míst, která jsou pro turisty vyloženě nebezpečná.

Staré české přísloví říká: "kdo se bojí, sere v síni". Nechci na stránkách této knihy propagovat bezhlavé a nezodpovědné cestování podle pravidla "mě se to stát nemůže", ani zastrašovat do té míry, že potencionální nezávislý cestovatel zůstane raději sedět doma na zadku bude nadále jen sledovat cestovatelské satelitní kanály. Řekněme, že smyslem všech uvedených negativních informací je svobodné cestování podle pravidla "štěstí přeje připraveným".

          Batůžkaření, můžeme-li nezávislé cestování takto nazvat,  nabízí na rozdíl od cestování s cestovní kanceláří určitou svobodu, ovšem za cenu relativního nepohodlí a nejistot. Na druhou stranu bývá batůžkář často odměněn nečekanými a hlubokými zážitky, které nemůže žádná cestovka, ani „expediční“, sprostředkovat. Chce to jen trochu odvahy, fantazie a peněz. Není to však pro sociálně slabé, jak si mnoho turistů myslí. Z důvodu bezpečnosti je potřeba mít finanční rezervy a vyrůst ve zkušeného batůžkáře stojí mnoho úsilí, chyb, omylů a tedy i peněz. Batůžkář nemůže dosáhnout na finanční metu zájezdu last minute do Egypta, vždy ho to bude stát více. Rovněž mu to po zemi bude trvat mnohem déle a samotná letenka vyjde finančně stejně nebo i více než pobytový zájezd. Výjimkou jsou skutečně otrlí jedinci odcházející do džungle s padesátidolarovou bankovkou v botě, vracející se po několika měsících stále se zmíněnou bankovkou v tom, co z boty zbylo. Jednou z výborných knih na toto téma je dílo Pavla Knébla "Putování pro nic - za nic". Stojí za nejedno přečtení, stejně jako kniha Afrika - No problem, žádná napudrovaná literatura, ale upřímná výpověď.

 

          Místa nezasažená civilizací dnes téměř neexistují. Knižní průvodci srší superlativy ve kterých je obtížné se vyznat,  musejí se brát s reservou, vychválí se ledacos a často haní skutečná zajímavost (například severothajské "dlouhé krky" jsou přirovnávány k lidské zoologické zahradě a od jejich návštěvy knižní průvodce odrazuje, ve skutečnosti jde o velmi zajímavé etnikum a výbornou cestovatelskou nenáročnou zkušenost). Je to dáno tím že průvodce obvykle tvoří tým navzájem nepropojených autorů s různými zájmy a odlišným pohledem na věc a často jde o extrémisty v oboru. Některé knižní průvodce se soustřeďují více na grafickou stránku a důkladný popis významných památek (Aguilar), jiné spíše na dopravní spojení, ubytování a ceny (Lonely Planet). Dá se říci, že knižní průvodce je v době vydání již zastaralý a jeho nízké náklady nedovolují častou aktualizaci a dotisk. A pak se v tom vyznejte. 

          Nějakou základní představu můžete získat z cestopisných dokumentů v televizi (Cestománie, Objektiv nebo mnoho specializovaných satelitních kanálů, například Viajero, National Geographic atd.), z celovečerních filmů (jedinečný je celovečerní dokument Baraka), z článků v cestopisných magazínech (Koktejl, Lidé a země, Země světa, National Geographic, Treking) nebo na výstavách fotografií a audiovizuálních programech (slide show či dia show), které pořádají mnozí cestovatelé, zejména od podzimu do jara, v kulturních domech či knihovnách. Existuje i řada setkání cestovatelů (Brněnské setkání Českého klubu cestovatelů, únorový Horobál Frenštát pod Radhoštěm,  listopadové setkání na Šajtavě v Orlických horách a desítky jiných). Ve všech uvedených případech je však nutno počítat s určitou idealizací skutečnosti autorem a bohužel i na časté vyložené lhaní, dramatizování a přetváření skutečnosti z důvodu snazší prodejnosti sebe sama nebo služeb partnerské firmy. Držel jsem v rukou několik knih a článků z oblastí, které důvěrně znám (Papua, Sahara či Bangladéš) a říkal jsem si, jestli autorovi stálo za to vodit čtenáře za nos jen proto, že zmíněná místa navštíví pouze několik Čechů ročně a široká veřejnost se tak pravdu pravděpodobně nedozví. Možná veřejnost ani o pravdu nestojí, důležité je drama a momentální prožitek čteného či viděného.

 

          V dnešní době je bezesporu nejobsáhlejším zdrojem informací o té které zemi internet, ať už to jsou oficiální stránky konkrétní vlády, nabídky cestovních kanceláří  či velmi užitečné newsgoups, kde získáte od jiných cestovatelů cenné informace o problémech, zajímavých místech, levném ubytování a tak podobně. Výborné jsou v tomto případě stránky Lonely Planet, což však vyžaduje alespoň základní znalost angličtiny. Vyhledávání žádaných informací je v dnešní době, kdy existují všeho schopné vyhledávače, jednoduchost sama. Nejvíce se mi osvědčil vyhledávač Google, který má dnes i svou verzi v českém jazyce.

Internet má však i svou negativní stránku. Obsahuje tak obrovské množství informací, že je někdy velmi obtížné najít v hromadě obsahově prázdných cestopisů a deníků ve stylu „…a pak jsme jedli, a pak jsme jeli…"  nějakou skutečně zajímavou informaci, kterou můžete použít jako vodítko pro plánování vlastní cesty. A tak je to zase stejně jen na vás, jestli se rozhodnete jet sám nebo s cestovkou a kam to bude. Jako fanatický fotograf a nenapravitelný snílek se často nechávám k inspiraci unést dojmem ze zhlédnutých fotografií, kterých je na internetu na milióny (například www.foto-fokt.cz, www.maxphotobank.com nebo fotoalba zmíněných časopisů).

Na konci knihy v příloze číslo 1 naleznete seznam webových stránek českých zastupitelských úřadů v zahraničí, kde se můžete v českém jazyce dozvědět mnoho zajímavých tipů a doporučení pro cestování do té které země. V přílohách číslo 2 a 3 naleznete webové stránky některých ministerstev zahraničních věcí s doporučeními, tipy i tiskopisy pro vystavení víz (obvykle v anglickém jazyce). Příloha číslo 4 je stručným výběrem z mnoha internetových stránek, na základě kterých se můžete snadněji rozhodnout kam jet a kterou formu cestování zvolit. Vodítkem pro volbu mohou být rovněž informace českých center, jejichž seznam naleznete v příloze č.5.

 

          Trmácení se Karosou za pár stovek do Chorvatska nebo Itálie, spát v našlapaném kempu plném Čechů a vůně ohřívaných konzerv není nic pro mne, stejně jako strávit těch několik vzácných dnů dovolené v betonové hotelové krychli stejné na Kanárských ostrovech, Bulharsku jako na Bali. Nejezdím, pokud možno, do míst, kde potkávám stejné lidi jako doma a nehledám to, co mám doma, televizí počínaje a  ledničkou konče, i když po dvou týdnech v džungli přijde určité pohodlí vhod a dodá prožitému dobrodružství na hloubce. Je to jako třešnička na narozeninovém dortu.

          Přehnané trmácení totiž člověka otupí a vydřený zážitek je vniveč. Po tůře je člověku lépe vysprchovanému v čisté posteli než smradlavému v promoklém spacáku. Nalézt vhodnou kombinaci chce svůj čas a je to svým spůsobem umění. A tak se někdy službám turistického průmyslu nevyhnu, i když je primárně nevyhledávám. Koneckonců i last minute je možnost hojně využívaná řadou nezávislých cestovatelů jako jakési odraziště pro cestu dál, nebo v případě, že si chtějí jen oddechnout, vysloužit si u vlastní rodiny propustku na další dobrodružství nebo v případě, že ještě nikdy nikde nebyli a chtějí si dopřát cizokrajný zážitek v rámci možností vlastní peněženky, či v případě, že si na náročnější program netroufají nebo si prostě nic jiného nemůžou z různých důvodů dovolit dovolit. My však budeme v následujících kapitolách objevovat možnosti skutečného nezávislého cestování.

          Z hlediska nejen cestovatelského rozeznávám tři základní kategorie lidí. Tou první jsou "ignoranti", kterými nemá smysl se zabývat, neboť celou dovolenou věnují pouze vrstvení bronzu na kůži. Druhou skupinou je kategorie "atronomů", do které řadím ty, kteří mají vlastní koníčky a zajímají se ve velké šíři o fascinující svět, který je obklopuje. Třetí v pořadí je kategorie, kterou nazývám "atronauti", což je verze "atronomů", kteří se nespokojí s poznatky druhých a něco uvnitř duše je nutí, aby vyčtený či vysledovaný příběh zažili na vlastní kůži. Vědí, že rozžhavená kamna pálí, ale přesto si musejí sáhnout jak moc, připravení nést následky. Právě těmto dvěma kategoriím populace je tato kniha věnována. Věřím, že v ní "astronauti" objeví spoustu užitečných informací a triků a "astronomové" naleznou alespoň pobavení.

          Neexistuje ideální destinace ani ideální způsob cestování, navíc se situace rok od roku mění. Dnes pohodový Laos za pár let spolkne komerce do té míry, že to bude neúnosné a přestane být přitažlivým a za dalších pár desítek let bude "znovuobjeven". Tak je to se všemi místy na světě, jedna místa zanikají, jiná přicházejí do módy. Kdysi v socialistickém Československu velmi populární Rumunsko dnes znovu navštěvují tisíce Čechů, ale i Němců či Holanďanů. Naopak donedávna exotický ostrov Bali jde po opakovaných pumových útocích pomalu ale jistě ke dnu, úpadek je cítit i na Papui, Jávě a v Egyptě. Znovu se však probouzejí zapomenuté destinace, například Bulharsko, a vznikají zcela nové, například Kapverdské ostrovy.

          Změny trendu přicházejí ve vlnách vždy po několika letech. Kanárské ostrovy byly na vrcholu módy v Čechách na počátku devadesátých let, dnes zde převládají Britové a Němci. Právě zmíněné Kanárské ostrovy nemají v podvědomí českých batůžkářů dobré jméno, neboť 90% klientů neopouští pohodlí hotelového komplexu a jeho nejbližší okolí. Strávil jsem zde sedm let svého života a musím se tohoto nepatrného kousku světa v Atlantickém oceánu zastat. Jen málo míst na světě si dokázalo přes obrovský turistický boom zachovat původní tvář alespoň na venkově, a málokteré místo na světě je tak pestré s ohledem na nepatrnou plochu, kterou ostrovy mají. Myslím, že jde o jedno z míst, které na nezávislé cestovatele s batůžkem na zádech teprve čeká. Koneckonců nabídky letenek z britských měst nebo Vídně začínají už na sto eurech a to přeci stojí za zamyšlení. Kempování na venkovských plážích mimo turistická centra je oblíbenou kratochvílí Kanárců a evropských surfařů a pár spacáků navíc mezi dunami z písku se ztratí.

          Přístup k cestování je velice individuální a neexistuje žádný návod na štěstí platící pro všechny. Co je pro jednoho v pořádku, je pro druhého tragédií, jak už jsem se jednou zmínil. A tak mnoho turistů vyráží s cestovní kanceláří na pobytový zájezd last minute a teprve na místě se mění svépomocí nebo ve spolupráci s místní cestovní agenturou v nezávislé cestovatele. V mnoha zemích totiž existuje řada turistických agentur, jak státních tak i soukromých, které se zaměřují na doplňkové služby pro návštěvníky, prodejem letenek, lodních lístků, autobusových a vlakových jízdenek počínaje a fakultativními zájezdy za dobrodružstvím v okolí nebo v sousední zemi konče. Tyto agentury rovněž za úplatu obstarávají vstupní víza do sousedních zemí nebo prodloužení víz stávajících. 

          Jejich kanceláře najdete v každém větším městě a turistických střediscích, obvykle strategicky umístěných v blízkosti pohybu cizinců. Jejich informace sice nejsou vyčerpávající, ale domluvíte se zde anglicky a často dostanete užitečné mapky a nabídku služeb, informace o jízdních řádech, místní dopravě a průvodcovských službách. Mnohé cestovní agentury vás nasměrují na spřízněné společnosti, ubytovny  a osoby specializijící se na vybrané služby, od kterých pak dostávají provizi. Před jednáním s agenturou, pokud je to alespoň trochu možné, se informujte, zda je opravdu solidní. Obvykle vám poradí jiný cestovatel, který už službu agentury využil. K základní orientaci v populárních destinacích vám poslouží přiložená mapa světa.

 

 

 

Kdy se vydat na cestu

          Klimatické podmínky mnoha zemí jsou velmi rozmanité. Rok se často dělí jen na dvě roční období, sucho a déšť, podle toho jak zrovna vanou monzunové větry, které přinášejí na pobřeží vlhký nebo naopak suchý vzduch.  Po pravdě řečeno je někdy velmi obtížné určit, zda je právě období sucha, nebo dešťů, horký a vlhký vzduch je mnohdy úmorný po celý rok. Přesto se však před cestou seznamte s klimatickými podmínkami plánované oblasti, jinak můžete prožít celou dovolenou v hotelovém pokoji a oknem pozorovat nepřestávající liják. Aby to nebylo tak jednoduché, mnoho míst má své zvláštní mikroklima. Stačí ujet několik málo kilometrů a podnebí je zcela odlišné. Výborný přehled o aktuálních klimatických podmínkách na celém světě můžete nalézt na stránkách www.weather-forecast.com

          Z praktického hlediska je tedy vhodné cestovat v období sucha, v době dešťů jsou problémy s dopravou, zejména pokud jde o lodě, malá letadla, autobusy ale i železnici. Řeky jsou rozvodněné, silnice často úplně pod vodou a výstup do hor je namáhavý, nebezpečný a viditelnost mizivá. Tůry v horách jsou v obobí dešťů holým nesmyslem, neuvidíte více než mlhu a liják. Při plánování cesty si zjistěte, například na webových stránkách země (viz uvedený přehled jednotlivých zemí v přílohách), kdy se konají různé svátky a slavnosti. Jejich datum je často obtížné stanovit, neboť jsou pohyblivé nebo závislé na jiném kalendáři než jaký používáme my. 

          Hlavní turistická sezóna pro návstěvníky z Evropy je obvykle od poloviny června do poloviny září, Velikonoce a dále kolem Vánoc a Nového roku. To je znát především ve velkých rekreačních střediscích, ubytování je drahé a hotely jsou obsazené. V období různých lokálních svátků dochází rovněž k určitému stěhování národů, kdy místní obyvatelstvo cestuje na návštěvu k příbuzným. Tou dobou je obtížné sehnat letenku nebo jízdenku na autobus a vlak.  Poznáte to i na výrazně vyšších cenách služeb.

 

 

Vízová povinnost a vstupní formality

 

          Pro vstup do většiny mimoevropských ale rovněž i několika evropských zemí musí mít občan České republiky cestovní pas s platností nejméně šest měsíců od předpokládaného data vstupu do země a rovněž i platné vízum. Jen krátké vysvětlení pro ty, kteří netuší o čem je řeč. Dvě různé země obvykle upravují vzájemný pohyb obyvatel, ať už za účelem turistiky, zaměstnání, studia či jiným důvodem patřičnýma smlouvama. Pokud chcete tedy navštívit zemi X, je nutno se před cestou informovat, zda s ní má Česká republika jednostraný nebo oboustraný bezvízový styk. Tuto informaci nejaktuálněji získáte na internetových stránkách Ministerstva zahraničních věcí www.mzv.cz . 

          Jednostraný bezvízový styk znamená že občané České republiky  mohou do země X cestovat bez víza, nebo naopak že občané země X mohou cestovat bez víz do Čech a Češi pro svou návštěvu vízum potřebují (USA, Kanada). Při oboustraném bezvízovém styku mohou občané obou států navštívit druhou stranu bez víz, pokud doba jejich pobytu nepřesáhne větinou 90 dnů. Obvykle není možné při takovémto turistickém pobytu v navštívené zemi legálně pracovat, nebo tento druh vztahů upravuje zvláštní dohoda. Pokud tedy vízum zapotřebí je, znamená to, že musíte získat do svého cestovního pasu povoleni k vstupu do země – vízum. Vydává ho ve formě razítka či samolepky v cestovním pase zastupitelský úřad země X v Praze, nebo v některé jiné zemi, pokud v Praze zastoupení země není či imigrační úřad na hranicích a letištích. V seznamu zastupitelských orgánů cizích zemí, uvedeném v příloze na konci knihy, se rovněž dozvíte i kontakt na nejbližší zastupitelský úřad země X. Obvykle existuje několik možností, jak si vízum obstarat....

          Jen pro vysvětlení. Velvyslanectví je úřad zastupující zemi X v zemi Y ve formě vztahu stát verzus stát. Konzulát je zastoupení ve vztahu stát verzus občan či firma. A právě tento úřad víza obvykle vydává. Můžete se však setkat i s jinýma formama zastoupení, kupříkladu charge d´affaire, konzulární agent atd. Řada zemí (například USA či Irán) vyžaduje osobní účast žadatele o vízum, a celé řízení se více než službě podobá neopodstatněnému šikanování. Naštěstí je většinou možno získat vízum i poštou, respektive za pomoci doručovatelské služby (DHL apod.) nebo prostřednictvími specializovaných agentur, které vše za poplatek obstarají.

          Výše poplatku za vystavení víza se různí nejen podle dané země, kterou chcete navštívit, ale i podle místa, kde je vízum vydáno. Obvykle jde o částku kolem 30USD, ale výjimkou nejsou ani padesáti nebo naopak pětidolarové poplatky. Vezmete-li do úvahy další náklady spojené s obstaráním víz (například poplatky za DHL nebo jízdenka do Prahy či Vídně a zpět plus strávený čas), vyplatí se využít služeb vízové agentury nebo cestovní kanceláře, která takovouto službu rovněž nabízí, mnohdy zdarma, pokud k cestě využíváte jejich služeb. Počítejte však s minimálně tisíci korunami za jednotlivý pas, mimo již zmíněný poplatek za vystavení víza. Je tedy zase jen na vás, kterou variantu zvolíte. Cesta na zastupitelský úřad nemusí být vždy nejlevnější a nejrychlejší variantou.

          Veškeré náležitosti potřebné k vyřízení víz najdete na internetových stránkách toho kterého zasupitelského úřadu a velmi se různí. Obecně však  budete potřebovat originál cestovního pasu jehož platnost bude ještě nejméně šest měsíců po uvažovaném vstupu nebo i výstupu ze země, dvě pasové fotografie, doklad o dostatečném množství finančních prostředků (obvykle aktuální výpis z bankovního účtu) a zpáteční letenku. Vystavení trvá někdy jen několik minut a pracovníci úřadu vám nabídnou kávu a prospekty (například Argentina), ale i několik týdnů, kdy vás úředníci napínají v nejistotě jak vše dopadne, jako by jste právě vy byli největším hrozbou pro světový mír.

          Na telefonické informace se moc nespoléhejte, obvykle je na uvedeném čísle pouze automatický odpovídač, který odpapouškuje několik základních informací a dál vás stejně nepustí. Velkou ochotou podávat informace úředníci rozhodně neoplývají. U velvyslanců je často jejich pozice jakousi politickou trafikou za zásluhy nebo naopak k vykompenzování nějakého průšvihu a skutečnými odborníky a profesionály jsou tajemníci a konzulové, s vyjímkou honorárních konzulů a konzulárních agentů, u nichž jde o jakousi "přidruženou výrobu" v rámci vlastního podnikání. Některé konzuláty mají postavena pravidla hry tak, že nutí žadatele ke lži. Pokud například chcete navštívit západní Papuu nebo Moluky či Borneo, musíte do žádosti uvést místo pobytu Jáva nebo Bali, jinak bude vaše žádost zamítnuta. Velvyslanectví a konzuláty nejsou informační turistickou kanceláří, ale občas se můžete setkat s nadšeným a ochotným úředníkem, který poradí a dá pár užitečných tipů. Bohužel jen velmi zřídka.

          Pozor na další problém, který může nastat nevhodným používáním cestovních dokladů. Český zákon umožňuje držet více než jeden cestovní pas najednou, osobně mám tři. Do žádosti o druhý či třetí pas stačí obvykle jen uvést "žádám o druhý...třetí pas". Poplatek je stejný jako u prvního. Výhod to má hned několik. Především nezanedbatelné bezpečnostní hledisko, kdy při ztrátě nebo odcizení jednoho pasu máte stále ještě jeden v zásobě. Jste-li na dovolené například v indickém Varanasí, je to pro nový pas na velvyslanectví do Dílí dlouhá cesta a několik ztracených dní, v zemích bez zastoupení České republiky je situace daleko komplikovanější. Dbejte, aby jste měli před cestou v pase dost volných stránek na víza, která se nemůžou vlepovat na již orazítkovaná místa. Při přechodu hranice tedy imigrační úředníky požádejte, ať vstupní či výstupní razítko umístí k ostatním a ne na volnou plochu. Pokud máte ještě druhý pas, na základě policejního zápisu o oznámení ztráty můžete v případě ztráty nebo odcizení na imigračním úřadu obdržet do druhého pasu náhradní vízum nebo jiný doklad umožňující nejen legální pobyt, ale hlavně bezproblémový návrat zpět domů.

Proč to vše zmiňuji? Uvedu příklad z praxe. Cestovatel překročil hranici z Laosu do Kambodže na hraničním přechodu na řece Mekong. Výstupní razítko z Laosu si nechal vrazit do pasu ve kterém měl laoské vízum a kambodžské měl neprozřetelně ve druhém. Když žádal na kambodžské straně o vstupní razítko, byl odeslán zpět do Laosu s tím, že musí mít výstupní razítko v pase ve kterém je kambodžské vízum. Na laoské straně se mezitím vyměnily služby a tak strávil několik hodin novým vysvětlovaním. Bez úspěchu. Absolvoval cestu řekou zpět na kambodžskou stranu, kde se rovněž mezitím vyměnila služba. Opět bez úspěchu. Každá cesta přes řeku ho stála dvacet dolarů. A tak nakonec v rámci sociální pomoci rodinám státních úředníků sáhl do kapsy pro padesát dolarů, kambodžský imigrační úředník s mezidechem vrazil do pasu vstupní razítko a bylo po problému. Bohužel i po devadesáti dolerech z hubeného rozpočtu.

          Pokud tedy budete do více pasů na jedno jméno obstarávat více víz, nezapomeňte na posloupnost vstupů a výstupů, jinak může vaše cesta skončit v polovině. Dbejte tedy o to, aby všechna víza na plánované cestě byla v jednom jediném pase z důvodu časté nutnosti posloupnosti vstupních a výstupních razítek a zároveň aby vám zůstal volný prostor i pro vstupní a výstupní razítka. Existuje však i opačná situace, kdy je vhodné víza rozdělit do dvou pasů. Tento trik se používá při cestě po zemích Blízkého Východu (Sýrie, Jordánsko, Egypt a Izrael), kdy nebudete vpuštěni do Sýrie či Jordánska, přestože máte víza v pořádku, máte-li v pase zároveň i vízum izraelské. Druhý pas se vyplatí i při čekání na udělení víza v době, kdy musíte cestovat a tedy používat nějaký jiný cestovní doklad, nebo na místech, kde cestovní pas vyžadují jako zástavu (například některé půjčovny automobilů a motocyklů). V každém případě doporučuji uložit si fotokopii (jak papírovou tak v elektronické podobě) cestovního pasu včetně stránky s uděleným vízem a pečlivě si překontrolovat data a podrobnosti ve vízu uvedené.

Nepřekračujte hranici bez víza a vstupního razítka mimo Evropu, i když vás nikdo na přechodu nezastavil. Opět uvedu příklad. Cestovatel překročil hranici z Thajska do Malajsie a nechal si od thajského imigračního úředníka vystavit razítko exit. Na malajské straně mu nikdo nevěnoval pozornost a tak se domníval, že je zde podobná situace jako v Evropě a vyrazil bez dalších formalit do vnitrozemí. Za dva týdny se vrátil zpět a opět mu nikdo na hranici nevěnoval pozornost, tentokrát ani na thajské straně. Před odletem domů z Bangkoku byl zatčen horlivým úředníkem pro nelegální vstup do země. Byla mu udělená vysoká pokuta, byl vyhoštěn na pět let a již jednou zaplacené letadlo samozřejmě dávno ufrnklo a tak si musel koupit novou letenku.

          Turistická víza se udělují obvykle na třicet, šedesát, devadesát nebo stoosmdesát dní. Prodloužení pobytu často není možné, nebo se dá obejít krátkodobým výjezdem a opětovným návratem do země. Tento trik používá mnoho lidí bez povolení k pobytu například v Indonésii krátkou cestou do Singapuru a zpět. V Iránu, známém neochotou vydávat turistická víza, se problém obchází žádostí o vystavení třídeního tranzitního víza a následnou žádostí o jeho prodloužení na imigračním uřadě ve vnitrozemí. Podobných triků z různých zemí se dozvíte spoustu právě prostřednictvím fór na cestovatelských serverech (například Lonely Planet). V Indii nelze prodloužit turistické vízum a vízum neudělí Čechovi ani na indických zastupitelských úřadech ve třetích zemích, tedy mimo ČR. 

          Prodlužování víz v zemích, kde to zákon umožňuje, provádí imigrační úřad ve velkých městech. Obvykle se můžete dotázat na policejní stanici na postup a kontakt. Turistické vízum lze často získat i na některých hraničních přechodech do země, takzvaných Official immigration gateways, avšak pozor, Čechů se to často netýká. Do stanoveného počtu dní se započítává i počáteční a poslední den pobytu. Tuto dobu rozhodně nepřekračujte, ušetříte si tím mnoho nepříjemností. Postihy za překročení stanovené doby pobytu jsou často velmi přísné. Za každý den navíc zaplatíte extra taxu, dále pak pokutu, můžete si i pobýt nějakou dobu ve vězení, načež budete na několik let vyhoštěni.

          V některých případech je při vstupu do země nebo už při podání žádosti o vízum vyžadováno potvrzení o zajištění ubytování a především předložení zpáteční letenky, což často může být technický problém. Někdy můžete být vystaveni i absurdním otázkám ve stylu "hodláte provést teroristický útok na našem území" (USA) nebo absolvovat nepříjemný výslech s důstojníky rozvědky zajímajícími se o to, co jste si koupili, s kým jste se setkali atd. (Izrael). Koneckonců, není to tak dávno, kdy jsme si podobně trapné chvilky museli prožít i při cestě do Británie. Při cestách do Ruska nebo na Ukrajinu si zase našinec musel vyběhávat oficiální "pozvání" a následné razítko AB služebnaja nebo gastěvaja na české cizinecké policii.          

V každém případě s sebou doporučuji nosit několik pěti a desetidolarových bankovek,  neboť víza často na hranicích není možné platit v jiné měně, dále několik fotokopií pasu a fotografií pasového formátu pro případ potřeby vystavení víz do další země nebo žádosti o prodloužení víz stávajících. Někdy můžete být imigračním úředníkem přímo na hranici požádáni o prokázání se dostatečným množstvím financí. Některé země jsou ve svých požadavcích poměrně striktní a může se velice snadno stát, že nebudete vpuštěni do země nebo vás nevpustí při odletu na palubu letadla, ačkoli vstupní vízum máte, proti čemuž neexistuje žádné odvolání. Do některých zemí musíte při vstupu vyplnit imigrační lístek, jehož jednu část si uschová úředník a druhou vám orazítkuje. Neztraťte ji, bude po vás vyžadována při výstupu ze země. Nezapomeňte, že do kolonky "pohlaví/sex" se nevypisuje "spíše malé/ příležitostný"...

 

Seznam zemí s bezvízovým stykem pro občany České republiky (aktuální k polovině roku 2006):

ALBÁNIE pro pobyt do 30.dnů

ANDORRA 3 měsíce

ARGENTINA 90dnů

BELIZE 30dnů

BOLÍVIE 3měsíce

BOSNA A HERCEGOVINA 90dnů

BRAZÍLIE 3 měsíce

BULHARSKO 3 měsíce

DOMINIKÁNSKÁ REPUBLIKA, 90 dnů, je však nutno zakoupit turistickou kartu v ceně cca 10 USD na některém z konzulátů Dominikánské republiky nebo přímo na letišti Las Américas v Santo Domingu

EKVÁDOR 90dnů

GRUZIE 90dnů

GUATEMALA 3 měsíce

HONDURAS 3 měsíce

HONGKONG SAR (Zvláštní administrativní oblast ČLR) 3 měsíce

CHILE 90dnů

CHORVATSKO 90dnů

ISLAND

IZRAEL 90 dnů

JAPONSKO 3 měsíce

JIHOAFRICKÁ REPUBLIKA 90dnů

KOLUMBIE 180dnů

KOREA 90dnů

KOSTARIKA 90dnů

KYRGYZSTÁN bez omezení

MACAO SAR (Zvláštní administrativní oblast ČLR) 3 měsíce

MALAJSIE 90dnů

MAKEDONIE (F.Y.R.O.M.) 90dnů

MAROKO 90dnů

MAURICIUS 6 měsíců

MEXIKO 3 měsíce

MONAKO 3 měsíce

NIKARAGUA 3 měsíce

NORSKO

NOVÝ ZÉLAND 3 měsíce

PANAMA 90dnů

PARAGUAY 3 měsíce

PERU 90dnů

RUMUNSKO 3 měsíce

SALVADOR 3 měsíce

SAN MARINO 3 měsíce

SINGAPUR 30dnů

SRBSKO 90dnů

BRUNEI 14 dní

MALTA 3 měsíce

TURECKO 90dnů

URUGUAY  90dnů

UKRAJINA 90dnů

VATIKÁN 3 měsíce

VENEZUELA 3 měsíce

 

          Pozor - jedná se o pobyt za účelem turistiky. Nelegální práce je postihována a to i v mnoha zemích EU, které dosud neumožňují získání legalní pracovní příležitosti občanům ČR. V souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie/EHP se každý státní příslušník ČR může dovolávat práva pobytu v jiném členském státě EU (tzv. volný pohyb osob) a to na základě čl. 18 Smlouvy o založení ES, který stanoví, že každý občan Unie má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. Občan ČR může vstupovat a pobývat na území ostatních členských států EU bez zvláštních omezení, a to pouze na základě platného cestovního dokladu nebo průkazu totožnosti. Jako cestovní doklad je možné použít občanský průkaz se strojově čitelnými údaji pokud nemá oddělenou vyznačenou část (tj. bez odstřiženého rohu). Právo pobytu může být omezeno pouze v případech odůvodněných veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností nebo ochranou zdraví. Málo je známo, že naopak v Norsku, které není členem EU je možno bez problémů legálně pracovat. Pokud si zde najdete práci, stačí s pracovní smlouvou a jednou fotografií navštívit policejní stanici ve městě, kde budete bydlet a během několika málo dní, někdy i hodin, vám bude vystavenopovolení k pobytu a práci. S tím pak je nutné se registrovat na místním daňovém úřadu. Svůj pracovní trh nám otevřely mimo jiné například Velká Británie a Irsko. Situace v ostatních zemích se rok od roku mění v náš prospěch.

 

Před samotnou žádostí o vízum doporučuji informovat se o všech náležitostech, které k vystavení víza potřebujete a ohlásit svou návštěvu předem. Pozor - některá víza jsou koncipována tak, že musíte do země přicestovat kupříkladu do 30. dnů, což může být problém. Obvykle se, jak jsem se již zmínil, pro vystavení požaduje originál cestovního pasu, dvě fotografie pasového formátu, zpáteční letenka, výpis z banky o dostatečném finančním krytí, ale můžete se setkat i s požadavkem písemného pozvání, potvrzení o zaměstnání, potvrzení o ubytování, plán cesty atd.

          Věnujte prosím pečlivou pozornost všem kolonkám které vyplňujete, včetně předpokládaného místa přechodu a po vystavení vše ihned překontrolujte. Stává se, že žádáte o turistické vízum pro pozemní přechod "by land" a bude vám vystaveno pro přílet "by air". Na vyhotovení se čeká od několika málo minut po více než měsíc, podle zastupitelského orgánu a často i podle nálady úředníka či vzájemných sympatií. Většinou dva až čtrnáct dní. Víza se platí obvykle v hotovosti v amerických dolarech (5 až 100 USD, obvykle 30 USD) nebo v českých korunách přímo na úřadu nebo po odevzdání žádosti v příslušném bankovním ústavu, což může celou věc komplikovat, neboť musíte podat žádost na jednom konci Prahy, zaplatit na druhém a poté se vrátit opět na první s potvrzením, a to ještě v krátkých úředních hodinách.

          Mnoho zemí umožňuje vystavení víz občanům České republiky po příletu nebo na hraničním přechodu, avšak pozor - pouze na vyjmenovaném hraničním přechodu. Pokud máte informaci o vydávání víz na tom kterém hraničním přechodu ze zahraničního průvodce nebo internetu, musíte si uvědomit že jste držitelé českého a nikoli britského či amerického cestovního pasu a pravidla nejsou jednotná pro všechny.

          Některé země (například Thajsko) umožňují při odchodu ze země na některých přechodech vystavení tzv.reentry permit, tedy možnosti vrátit se do země v několika dnech. Výhodné je to například při cestě do kambodžského Angkoru. Bez reentry permitu není možné vystavení nového víza na hranici a musíte o něj žádat v Phnompenhu což jsou dva dva jízdy navíc a další dva dny čekání v poměrně nezajímavém hlučném městě. V každém případě, pokud chcete navštívit sousední zemi, byť jen na jeden den či několik hodin, informujte se na hraničním přechodu o možnosti návratu zpět,aby jste se neocitli v pasti. Ukázkovým případem je informace v českém průvodci o Thajsku, který doporučuje jednodení výlet na tržnice v Barmě s možností návratu zpět do Thajska bez ztráty víza, což však neplatí pro české pasy.

          Rozčilováním a oháněním se rovností členů Evropské unie na imigrační úředníky rozhodně nezapůsobíte. Čeká vás několik dní trmácení do hlavního města, dny čekání na vízum a trmácení se zpět. Může se pak stát, že vaše letadlo domů mezitím odletí. V žádném případě se nepokoušejte v takové situaci překračovat hranici ilegálně. I pokud by se vám to podařilo, nastane problém při odletu ze země a čeká vás nejen několik dní vězení, ale i jiné už dříve zmiňované nepříjemnosti. Pro občany Slovenské republiky jedna informace - neplatí stejná pravidla pro udělování víz pro Čechy a pro Slováky. Například na hraničních přechodech z Laosu do Thajska získá Čech vízum za pět minut, kdežto Slovák jej musí mít vystaveno z konzulátu ve Vientianu, Vídni či v Praze.

Pozor na jednovstupová víza. V případě potřeby více vstupů do jedné země si požádejte o multiplex, tedy vícevstupové vízum. Některá velvyslanectví je ze zásady neudělují, v tom případě tedy do svého časového rozvrhu musíte započítat i dny strávené v jiné zemi cestou na konzulát a čekáním na udělení víza. Při přechodu hranice po vás bude mnohy imigrační úředník nebo policie požadovat několikadolarový blíže nespecifikovaný poplatek, s čímž nic nenaděláte.

Největší problémy se záskáním víz mají novináři. Musí projít složitým procesem, velvyslanectví chce před cestou přesný itinerář, scénář, žadatelé jsou prověřování ministerstvem vnitra, a celý proces trvá minimálně dva měsíce. Podobné je to se získáním povolení filmovat v některých kulturních památkách. Rozhoduje se nikoli na místě, ale na příslušných ministerstvech na základě mnoha dokumentů. Rovněž musím upozornit, že turistické vízum je sice udělováno například na šest měsíců, ale jeho platnost od oddělení do pasu je často také šest měsíců. Proto se někdy nevyplatí žádat o vízum například s měsíčním předstihem, ale zhruba s čtrnáctidenním.

          Velmi dobrou zkušenost mám s agenturami, které obstarávají víza, v Praze a v Bangkoku. Agentury sídlící přímo na hranici jen na turistickém ruchu parazitují a vlastně nemají co nabídnout, neboť tiskopis musíte vyplnit stejně sami a těch pár metrů k příslušnému okénku zvládnete rovněž. Na některých přechodech (zejména  Latinská Amerika) se na vás vrhnou děti, které vám za malý obnost ve výši obvykle jednoho dvou dolarů s vyplněním pomohou a přivedou vás ke správnému okénku. Na některých přechodech policie a imigrační úředníci očekávají jakési všimné, jinak vám nebudou věnovat pozornost.

          Známá je situace na hraničním přechodu ze Slovenska či Polska na Ukrajinu, kde se tvoří několikahodinové ale i několikadenní fronty automobilů, které obchází člověk vybírající úplatky. Ti, kteří zaplatí, mohou dopředu. Opačnou zkušenost mám z mnoha arabských zemí s výjimkou Maroka (kde je situace obdobná jako na Ukrajině, i když ne tak zoufalá). Často jsem se setkával s tím že můj automobil domorodci pouštěli ve frontě dopředu a imigrační úředníci mne následně královsky pohostili. Nutno podotknout, že šlo o méně frekventované přechody, kde je cizinec v automobilu raritou. Seznam cizích zastupitelských orgánů příslušných pro Českou republiku naleznete v příloze číslo 6 na konci knihy. Jako výmluvný příklad vlastní nepozornosti při získávání víza může posloužit příběh z No mans land uvedený na konci knihy.

 

 

Jazyková a komunikační vybavenost nezávislého cestovatele

 

Motto: Číslo, jímž můžeš vyjádřit svou lingvistickou potenci, se rovná číslu, jímž znásobuješ své vlastní ego (Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem).

 

 

Systém jazyků

          Podobně jako je tomu s počtem zemí světa, není jednoznačná ani odpověď na otázku, kolik jazyků je na světě. Různé prameny uvádějí odlišné počty, mnohá nářečí jsou uváděna jako samostatné jazyky a naopak mnohé jazyky jsou často autory prací opomíjeny. A mnohdy je to úplně zamotané. Moje bývalá přítelkyně Anne Christine se celý život potýká s poněkud schizofrenním problémem vlastní příslušnosti k některému národu a tedy i potřebou lásky k jednomu jazyku jako k jazyku rodnému. Proč? Její otec byl německý vojenský atašé ve Washingtonu a Londýně a maminka Francouzka. Anne se narodila v USA, ale v době, kdy jí bylo několi měsíců, byl otec přeložený do Anglie, kde Anne Christine vyrostla a vystudovala. Dnes žije ve Španělsku. Po otci má německý pas a hovoří německy, ačkoli tam nikdy nežila. Po matce má francouzský pas a hovoří francouzsky, ale ani tam nikdy nežila. Narodila se v USA, ale není Američanka. Celý život prožila v Londýně, ale není Angličanka a nemá britský pas. Spolu se bavíme španělsky...

 

          U jednotlivých níže uvedených jazykových rodin je připojen alespoň odhadovaný počet osob, pro které je jazyk uvedené jazykové rodiny jazykem mateřským. Rovněž jsou zde uvedeny zeměpisné oblasti, kde se těmito jazyky hovoří. Mimo uvedené jazykové rodiny existuje i několik významných jazyků bez bližších příbuzných, například japonština (120 milionů), korejština (60 milionů) a baskitština (1 milion)

- Indoevropské jazyky ( 1,9 miliardy ve většině Evropy, dále pak Asie od východního Turecka po Indii, Amerika, Austrálie, jižní Afrika)

- Sinotibetské jazyky (více než miliarda osob ve většině Číny, části Indočíny a Nepálu)

- Nigerokordofánské jazyky (250 milionů ve většině černé Afriky)

- Austronéské jazyky (více než 200 milionů v Malajsii, Indonésii, Oceánii, na Filipínách a Madagaskaru)

- Afroasijské jazyky  (200 milionů v severní a východní Africe a v arabských zemích)

- Drávidské jazyky (170 milionů v jižní Indii a na Srí Lance)

- Altajské jazyky (100 milionů od východní Evropy po Dálný východ)

- Austroasijské jazyky (75 milionů, Indočína)

- Thajské jazyky (60 milionů v Thajsku, části Myanmaru, jižní Číny a Indočíny)

- Nilosaharské jazyky (30 milionů ve střední a východní Africe)

- Uralské jazyky (25 milionů v části východní Evropy a západní Sibiře)

- Indiánské jazyky (25 milionů v Americe)

- Kavkazské jazyky ( 6,5 milionů především na Kavkaze)

- Papuánské jazyky (více než 3 miliony především na Nové a Západní Guinei)

- Khoisanské jazyky (200 tisíc v části jižní Afriky)

- Eskymácko-aleutské jazyky (100 tisíc v Grónsku, části Kanady a na Aljašce)

- Australské jazyky (50 tisíc v Austrálii)

 

Členění indoevropské jazykové rodiny

Dělí se obvykle na šest jazykových větví a tři jazyky bez blízkých příbuzných

Indoíránské jazyky: indoíránské jazyky (většina jazyků severní a střední Indie, Bangladéš, východní Pakistán, romština), dardské jazyky (Kašmír a přilehlé oblasti), Íránské kazyky (většina Íránu, Afganistán, Kurdistán, Zakavkazsko)

Řečtina

Baltské jazyky: litevština, lotyština

Slovanské jazyky: západní (čeština, slovenština, horní a dolní lužická srbština, polština), východní (běloruština, ukrajinština, ruština), jížní (slovinština, srbština, chorvatština, slovinština, makedonština, bulharština)

Germánské jazyky: severní (islandština, faerština na Faerských ostrovech, norština, švédština, dánština), západní (angličtina, fríština v Německu a Holandsku, nizozemština v Holansku a Belgii, afrikánština v Jihoafrické republice, lucemburština, němčina, jidiš v části východní Evropy, v USA a Izraeli)

Románské jazyky: západní (portugalština, galicijština v severním Španělsku, španělština, katalánština ve východním Španělsku, francouština, okcitántina v jižní Francii, rétorománština v alpské oblasti Švýcarska a Itálie), východní (italština, rumunština, moldavština)

Keltské jazyky: goidelské (irština, skotská gaelština), britanské (velština v Británii, bretonština ve Francii)

 

Žebříček dvaceti nejužívanějších jazyků

Odhadovaný počet uživatelů je uváděn v milionech. První číslo uvádí počet uživatelů jako rodný jazyk, druhé pak jako druhý jazyk. Čeština by v této tabulce obsadila více než šedesáté místo.

1.čínština                                             970/50

2.angličtina                                          300/200

3.španělština                                                 220/40

4.hindština v Indii                                 180/100

5.ruština                                              160/100

6.bengálština v Bangladéši a části  Indie          145/5

7.portugalština                                     140/10

8.arabština                                           135/15

9.japonština                                         120/5

10.němčina                                          100/10

11.bihárština v části Indie                     70

12.jávanština v části Indonésie              70

13.italština                                           65/5

14.francouzština                                   60/20

15.korejština                                        60

16.telugština v části Indie                      60

17.pandžábština v části Indie                55/5

18.maráthština v části Indie                  55

19.vietnamština                                    50/5

20.tamilština v části Indie a Srí Lanky    50

 

          Některé prameny uvádějí jako jazykového rekordmana Papuu se sedmi sty jazyky. Ale v nepřeberné škále jazyků se najdou i jiné rarity a foneticky nepopsatelné zvláštnosti, jako například mongolské hlasové projevy podobné pískání na flétnu s kovově zabarveným zvukem, nebo khoisanské jazyky (například Křováci) s typickými a obtížně napodobitelnými mlaskavkami (jako když si cucáte díru v zubu). V některých oblastech Norska (jižní Trondelag) se můžete zase setkat se zvlašním zvukem podobným rychlému nadechnutí u astmatika a ani "Ř" není jedinečné pouze pro český jazyk. Jazyky se vlivem obchodních aktivit a válek vzájemně často propletly natolik, že by původ některých běžných slov v jiném jazyce dnes hledal málokdo (francouzský původ ruského slova pro pokojskou - děžurnaja či latinský původ mnoha anglických slovíček a  německé kořeny stovek českých výrazů). Zvlášní rovněž je, že některé číslovky znějí téměř stejně v češtině jako v kurdštině (pět, šest). Můj nebožtík tatínek to komentoval slovy, že je to proto, že Češi jsou povahou kurdy...

          S krásným českým jazykem v ryzí podobě se dnes můžete setkat nejen v České republice a na Slovensku, ale i v rumunském Banátu, USA nebo severní Argentině, kam v minulosti odcházely mnohdy celé vesnice za hledáním lepší budoucnosti. Český jazyk se zde zakonzervoval v původní podobě a tak dnes na návštěvníky z Čech působí poměrně archaicky (ba jo, vem tuten hadr...). Jazyková připravenost nezávislým cestovatelům bezesporu otevírá dveře jinak pečlivě zamčených komnat plných dobrodružství a tajemství. Stojí proto rozhodně za námahu věnovat trochu energie a času studiu jednoho či více jazyků podle předpokládaného místa vašeho zájmu.

Světově nejrozšířenějším jazykem je angličtina. Ta má však tolik podob, že si mnohdy nerozumí Angličan se Skotem, natož s Australanem nebo Jihoafričanem. Starosta Londýna se tedy rozhodl k podniknutí velmi zajímavého kroku. Návštěvníci Londýna mají čerstvě možnost naučit se rozumět rapperskému slangu, který používá obrovská část londýnské mládeže. Kurzy se pořádají hned u Trafalgar Square. K tomuto kroku se odhodlal poté, co vědci zjistili, že teenageří místo klasické "Cockney" angličtiny používají jakýsi nový dialekt, který bývá označován jako "Jafaican". Jde o mix angličtiny, jamajského nářečí a indických či západoafrických dialektů. Oficiálně se tento guláš nazývá "multikulturní angličtina".

Tato řeč je vskutku velmi podivná, například slovíčko yard nevyjadřuje britskou délkovou jednotku, ale obydlí nebo domov. Slovíčko sick neznamená nemoc nebo něco špatného, ale pravý opak, něco dobrého. Zmíněné akce se chopí jazyková škola, která bude pořádat velmi krátké několikaminutové lekce pro zájemce. Vyučovat se budou tyto dialekty či jazykové speciality: španělský dialekt, bengálský dialekt, tradiční cockney dialekt, mluva mladých a znaková řeč. Zatím není známo, zda bude výuka návštěvníků Londýna dlouhodobějšího ražení. Je to oslava rozdílnosti. Ve městě se mluví více než 250 jazyky a některé se už stihly smíchat dohromady. Jedním ze zájemců o „jazyk ulice“ je i manžel britské královny.

 

Existuje řada slovníků a sbírek komunikačních frází jak v tištěné, tak v elektronické podobě a je na každém, kterému způsobu seznámení se s jazyky dá přednost. Při hledání informací o jazykových nehodách, kterými se hodlám v následujících řádcích věnovat, jsem narazil i na několik netradičních publikací, od slovníku pro milence, přes slovník hospodských nadávek po knihu výrazů nevhodných pro správného katolíka, tedy jakýsi slovník antijazyka, který vydal italský novinář Giorgio Liverati. Podle něj by katolíci nikdy neměli používat slova jako „dobrovolné přerušení těhotenství, antikoncepce, homosexuál či gay“. Autor uvádí, že je pro věřící nevhodné, aby používali termín „lidská práva“, pokud hovoří o potratech, eutanásii a sexualitě. V seznamu jsou mimo jiné slova jako autodeterminace, rizikový vztah a také partner. Slovo partner definuje jako termín pohodlný, používaný jako opis z etického hlediska nevhodný pro spolužití druha a družky nebo manželů.

          Já pokládám hlavu na špalek a vydávám se cestou opačnou. Odhalím vám význam některých tabuizovaných výrazů a slov která jsou v jednom jazyce nevinná jako jarní kvítek, avšak v jazyce jiném...no však posuďte sami.

 

 

Jazykové nehody

 

Motto:  Kde je můj domov, kde je můj domov? Voda se sprchuje přes kopce, lesy švihnou přes útesy, v zahradě jarní květiny září, pozemský ráj pro oko. A toto je krásná země, Česká země, můj domov. (Internetová encyklopedie Wikipedia)

 

Upozornění: Následující řádky jsou nevhodné pro mládež a distingované dámy. Čtěte jen na vlastní nebezpečí.

 

 

          Pokud si chceme svou dovolenou nebo pracovní pobyt v zahraničí o něco více vychutnat a být nezávislí na informacích a péči průvodce cestovní kanceláře, sejde se nám alespoň základní znalost některého z cizích jazyků. Koneckonců, kolik jazyků znáš, tolikrát jsi zase Čechem, avšak vzdělanějším.

          Pokud vládnete jazykům třem, jednomu v ústech a dvěma v botách, vypomůže k jednoduché komunikaci úsměv, gestikulace nebo cár papíru s obyčejnou tuškou. Nechuť učit se jazykům s sebou zřejmě vláčíme jako pozůstatek povinných let strávených nad učebnicemi psanými azbukou, možná jde o nějaký vnitřní blok, který nejsme ochotni překročit, snad je za vším jen obyčejná pohodlnost nebo stud mluvit. Ale jen přes špatnou výslovnost a gramatické chyby vede cesta dál. Nikdo se přeci neprobudí do nového dne s dokonalou znalostí. Osobně dávám, s ohledem na svůj životní styl, přednost alespoň základní znalosti několika jazyků před dokonalým zvládnutím jednoho. V mnoha zemích světa slouží jako lengua franca jiný jazyk než angličtina,  například pidgin, svahilština, španělstina, francouzština, kreolština, čínština, ruština, arabština nebo kupříkladu i latina.

          Naštěstí mladá generace dnes vládne alespoň základní znalostí angličtiny, byť často omezenou na počátačové funkce, hry či populární písničky. Ale Pámbůh zaplať i za to. Koneckonců Češi nejsou zdaleka jediným národem, který v zahleděnosti do sebe sama odmítá jiné kultury a jazyky. Poměrně velké komunity Britů žijící patnáct i více let ve Španělsku se za celá léta nezmohly na víc než na španělský pozdrav s anglickým akcentem trhajícím uši. Ale co naplat, nejrozšířenějším světovým jazykem číslo jedna je a bude špatná angličtina. A tak není rozhodně důvod bát se promluvit, byť vaše angličtina bude více než kostrbatá.

          V mnoha zemích je znalost jazyka i podmínkou k získání slušného zaměstnání, povolení k pobytu nebo živnostenského listu. A to nemusíme jet nikam daleko. Kupříkladu znalost českého jazyka je nutností pro provozování obyčejného stánku na tržnici. Jaký je však skutečný stav známe všichni (viz Malý slovník na konci kapitoly). Přečíst novinový článek a stručně převyprávět jeho obsah - to byl test, kterému úředníci Živnostenského úřadu v Brně podrobili v jedné ze zdejších tržnic asijské prodejce. Zcela propadli. Patnáct z 23 kontrolovaných česky neumělo. Podle živnostenského zákona musí být v každé prodejně, tedy i ve stánku, osoba se znalostí češtiny. Je jedno, zda jde o majitele nebo zaměstnance. Ze znalosti českého jazyka živnostenský úřad prověřuje zahraniční obchodníky podle zákona běžně při získávání živnostenských oprávnění. Žadatel musí reagovat na otázky pokládané v češtině a pak přečte text vybraný z denního tisku a musí jej umět reprodukovat. Na tržnicích je skutečný stav často problém. Pokud mají cizinci pevnou provozovnu, tak už zaměstnávají přímo české prodavače. Pokud vás tato informace rozesmála, připoměňte si sebekriticky vlastní znalosti cizích jazyků nebo dokonce jazyka českého. Právě trocha pochopení, tolerance a sebereflexe vlastních zkušeností ze zahraničí bourá bariéry.

          Vypozoroval jsem léty pobytu v zahraničí podivnou českou komunikační mánii. Čech na zahraniční dovolené se téměř vždy pokouší o rozhovor v německém jazyce, aniž by jím vládl. A tak diskuze začíná a končí u ''gut'' a ''bír''. Zvláštní rovněž je, že se téměř vždy v  novém jazyce na prvním místě naučíme vulgarismům ačkoliv si jimi nic neobjednáme ani se nedoptáme na cestu. Já sám dokážu odeslat někoho někam snad ve dvaceti jazycích. Vulgarismy jsou, a to nejen při cestování, pro člověka nepostradatelné, ať si to hodláme připustit nebo ne. Ventilují zklamání, napětí, pocit frustrace a zlobu, jde o přirozené odčerpání agrese. Často vulgární slovo povzbudí a dodá sil, nebo pomůže začlenit se do určité sociální skupiny. Sprostá slova rovněž používáme ve snaze druhého potupit, zastrašit nebo se odlišit od ostatních.

          O tom, zda může být veřejně používáno populární slovo ''fuck'' dokonce v sedmdesátých letech rozhodoval Nejvyšší soud USA. Často se můžete setkat s lechtivě provokativními nápisy na tričkách ''fcuk'', které mohou asociovat již zmíněné. Jde však o zkratku French Connections United Kongdom. Přes množství vulgarismů v amerických filmech se právě Američané chovají až komicky puritánsky. Vicepresident Cheney jednou v bouřlivé debatě směrem k protivníkovi vyslal: ''Go fuck yourself'', tedy něco jako 'běž do prdele'. Většina televizních společností a deníků vzhledem k vzniklé aféře zamlčela, co přesně druhý nejmocnější politik země řekl a formulovali frázi volněji jako:''obscénní frázi začínající na F popisující, co má senátor udělat.'

          Když se nad vším zamyslíme, vulgarita věty není přímo úměrná počtu sprostých slov v ní. Text může být oplzlý úplně bez nich. Slovník z fotbalového stadionu se však do kultivovaného hovoru nehodí. Budiž nám vzorem Rychlé šípy se svými 'plantážníky' a 'jdi mi k šípku'. Rozhodně tak zaujmete slovníkem ve stylu:''Velice mne kaká, když se ani za nejvyšší bytost na nebesích nemohu někam dovolat. Ty příslušnice nejstaršího řemesla na informacích ze mne dělají neplodného samce domácího tažného zvířete a všechny jejich rady jsou na výměšek z tlustého střeva. Celá komunikace s nimi je na ženský pohlavní orgán a já si při ní připadám jako pohlavní orgán mužský.''

          Přesto jsem přesvědčený, že by každý, kdo se vydává na cestu do zahraničí, měl mít alespoň základní znalost řekněme problémových slov cílové země, aby se příliš často nedostal do trapné či dokonce nebezpečné situace. Snad nejbarvitější a nejpoužívanější vulgární slova jsou německé scheisse, španělské coňo a anglické fuck. Ve slovníku je kupodivu nenajdete. Slovo coňo, takto lidový výraz pro ženský pohlavní orgán, figuruje v mluvě tříletých, stejně jako starců, metařů i ministrů. Nemá, stejně jako ve francouzštině, ten brutální vulgární nádech jako je tomu v jazycích slovanských. Coňo slouží pro zvýraznění údivu, nadšení, mrzutosti, záleží jen na intonaci. Můžete se s ním denně setkávat v běžném hovoru, stejně jako ve sdělovacích prostředcích.   

          Podobně, i když ne tak docela, je tomu s anglickým výrazem 'fuck'. Fuck je slovo vskutku magické, které už jen svým zvukem může popsat radost i nenávist. Rozhodně, přinejmenším z důvodu rozšířenosti angličtiny coby lengua franca, stojí za malý rozbor. Co se jazyka týče, můžeme jej zařadit do mnoha gramatických kategorií. Můžeme ho použít jako sloveso v činném tvaru minulého času (John fucked Mary)  i v trpném tvaru minulého času (Mary was fucked by John). Může se stát i podstatným příslovcem (Mary is fucking interested in John) nebo dokonce podstatným jménem (Mary is a terrific fuck) . Může být použito jako přídavné jméno (Mary is fucking beautiful) nebo jako citoslovce (Fuck! I'am late for my date with Mary). Lze je dokonce použít i jako spojku (Mary is easy, fuck she's also stupid). Skutečně je málo slov s takovým rozsahem, jakým se honosí fuck.

          Ponecháme-li stranou jeho původní sexuální význam, může toto slovo popsat mnohé situace či rozpoložení mysli Pozdrav (How the fuck are ya?),  Oklamání  (I got fucked by the car dealer),  Rezignace (Oh, fuck it!),  Mrzutost (I guess I'm  fucked now),  Agrese (Fuck you!),  Znechucení (Fuck me),  Zmatek (What the fuck...?), Potěšení (I fucking couldn't be happier), Nelibost (What the fuck is going on here?),  Zbloudění (Where the fuck are we?),  Pochybnost (Unfuckingbelievable!),   Odplata (Up your fucking ass!),   Odmítnutí (I didn't fucking do it),  Rozpaky  (I know fuck all about it),  Apatie (Who really gives a fuck, anyhow?),  Nejistota (Who the fuck are you?),  Panika (Let's get the fuck out of here), Nedůvěra (How the fuck did you do that?). Slovo fuck může být anatomickým popisem (He's a fucking asshole). Může být objasněním času (It's five fucking thirty). Slovo může být obchodnické (How did I end up with this fucking job?). Slovo může být mateřské (Motherfucker) i politické (Fuck Georg Bush!). Magické slovo "fuck" bylo mnohokráte použito významnými osobnostmi a zapsalo se do světových dějin:

''Where did all these fucking Indians came from?'' - Generál Custer.

''That's not a real fucking gun.'' - John Lennon

''Let the fucking woman drive.'' - Velitel raketoplánu Challenger.

''Any fucking idiot could understand that.'' - Albert Einstein 

Pro milovníky tohoto slova doporučuji krátký klip, který naleznete na adrese www.collegehumor.com/movies/1700131/. Nedaleko rakouského Salzburgu naleznete i obec jménem Fucking, kde turisté s oblibou kradou všechny cedule a ukazatele, kousek od Osla zase naleznete městečko Skurven.

 

          Nedostatečnou znalostí nebo odlišným akcentem můžeme snadno nevinné slůvko překroutit tak, že se i prodejná holka ze salónu úlevy začervená. V zahraničí se tak často nevědomky dostáváme do poněkud trapné situace. Uvedu alespoň několik příkladů, pro snazší pochopení u většiny ve fonetickém přepisu.

          Snad každý Čech ví, že v Polsku šukat znamená hledat. Málokterý cyklista však ví, že pedal je hanlivý vyraz pro homosexuála. Když dvě dámy seběhnou na horské tůře ze Sněžky na polskou stranu zahřát se šálkem čaje, může je zarazit, až jim objednávku číšník naservíruje se slovy: ''Tu mače, vypiče hrbate'', tedy ''Tady máte, vypijte čaj.''  V řeznictví v Českém Těšíně můžete být svědky situace, kdy je zamyšlená zákaznice oslovena řezníkem slovy: ''Pani spiče?'' Načež ona zmateně odpoví: ''Ni, z kruvky, bo stary by to něpožvykal.''  Pokud se v Polsku budete ptát na zachod, pošlou vás směrem západním.

          Rovněž v ruském jazyce je mnoho zavádějících podobností s češtinou. Pravděpodobně první ruskou frází, se kterou jsme se prostřednictvím osvoboditelů v roce 1945 seznámili bylo "Davaj časy", ale v tomto případě dozajista ještě nešlo o mýlku. Osobně jsem si kdysi u přátel v Kyjevě utrhl ostudu, když jsem pochválil výtečnou polévku slovy: ''Očeň vaňájet.''  Nějak mi ušlo, že v ruštině ''Vkusno pachnět'' to, co nám voní a ''vaňajet'' to, co zapáchá. Podobně je tomu s výrazem "čorstvyj". Například "čorstvyj chlěb" už se nehodí k jídlu a tak musíme žádat o "chlěb svěžij". "Stul" v ruštině je na sezení, tedy židle,  české slovo "život" se řekne "žizň" a naopak ruské slovo "život" znamená břicho. "Zabyť" někoho znamená na něj zapomenout a výraz "člen" může mít i velmi choulostivý význam mužského přirození. Modrá barva se rusky řekne "galuboj", což je však i výraz pro homosexuála. A týden je "nedělja". Možná právě proto je ekonomická situace Velkého bratra na kolenou.

          Na dovolené v Chorvatsku jsme se známou diskutovali v pizzerii o tom, kdo všechno s námi do Chorvatska rovněž jel. Její sedmiletá dcera s jídelním lístkem v ruce se zarazila nad nadpisem: ''Jela i piča'', tedy jídla a nápoje. ''Koho tím maminko myslí? Že bych to byla já?'' Jak roztomilá dětská asociace. V Chorvatsku "ronit" je výraz pro potápění, "stan" slovo pro byt, ve Slovinsku "fukat" znamená souložit a "otroci" jsou děti. Mimochodem, tak často zaměňované vulgární české slovíčko začínající na pé, je kupodivu francouzského původu a přišlo k nám v období třicetileté války, kdy se francouzští žoldáci mimo jiné dožadovali rozptýletí s dámou slovy ''pettit chat'', tedy kočička. Nebýt francouzských žoldnéřů, nepřišli bychom nástroji lidové zábavy dodnes na jméno.

          Člověk však nemusí ani za hranice, stačí jen ujet pár kilometrů z rodného Valašska na Hanou a už si nerozumíme, byť teoreticky hovoříme stejným jazykem. Dva příklady z Prostějovska: ''Teta máte bochte?''  ''Nemám, ale pečo.''  ''Pečo si nechte pro stréca, ja chcu bochte.''   ''Stréco, ste nějaké oteklé.''  To víš synko, kdo oteče vehraje.''

Jazyk ostravský poznamenaný tvrdou prací v hlubinných dolech, má rovněž svůj půvab: ''Ta jak štajgr rubu na Stařyču a měškam na Dubyně a staru mam rad jak cyp''.

          Brněnský hantec je ve své jedinečnosti slohu bezkonkurenční: V Brně na Zelňáku pije chlápek vodu z kašny. Přijde k němu brňák a povídá "Té, kámo, nechlemté tu vasrovku z tej atajnkaserne, blejó do teho zkalené machři a chčijó do teho morgoci!" Chlápek se otočí: "Hele pane, já vám vůbec nerozumím, já jsem z Prahy." "Jo, povídal jsem, voda je to dobrá, ale studená, tak pijte pomalu, ať se nenachladíte."  Přidám ještě malý úryvek z Bible v brněnském hantecu: Jan 8, 3-11. Doklapala k Šéfovi sajtna s jakósi koc a hlásí: "Séfe, tudletu fuchtu jsme lapli, jak kysala s cizím konópkem. Od Mojžíša máme gebír ju umlátit šutrama. Co ty na to?"  Splichtili na něj flignu, aby ho mohli nabonzovat. Šéf si čupl a čmrdlikal do písku. Když do něj furt vandrovali, hókl na ně: "Kdo seš čisté, migni ju grimlem!"  A zase si čupl a čmrdlikal. Celá sajtna se zdekovala a pila pali. Šéf nasísl na koc: "Kde só všeci, kocóre? Žádné tě neodemlel?"  "Ani rana, Šéfe," hlásí koc. A Šéf na to: "Ani já te neodemelu. Sypé pali a už žádný levoty." Podobně jako hantec je stavěná i hantýrka pražské galérky. Hle, jaká to rozmanitost a krása na několika málo kilometrech čtverečních.

 

          Za hranicemi vlasti však buďme napozoru. Pro příklad by stačila návštěva Slovenska, kde "chudý" znamená hubený a "manželka kúriča" se česky řekne „choť topiče“. A na průšvih je zaděláno. Ve Španělsku je tarta dort a torta facka, pollo (pojo) je výraz pro kuře, avšak polla (poja) pro mužský pohlavní orgán. Nápisy curva peligrosa v Pyrenejích upozorňují řidiče na nebezpečnou zatáčku, nejde tedy o nabídku v českém pohraničí běžných služeb. „Ano“ je výraz pro řitní otvor a český souhlas 'no' je zde vnímán jako zápor. Pako je familiární odvozenina jména Francisco, kdežto běžné slovenské jméno Marika je dost tvrdý výraz pro homosexuála. Pokud však o vás Španěl prohlásí, že jste debil, jste pouze slabý. Zajisté bezpečné slovenské pneumatiky Matador na hispánském trhu snadno neprorazí, neboť jde o výraz pro zabijáka. Rovněž jistý český výrobek označený jako Q-3 neměl na růžích ustláno, protože se tato zkratka přečte jako 'kutres', což znamená 'šmejdy'. Automobil Mitsubishi Pajero (zde se čte pachero) se prodává pod názvem Montero, neboť originální název evokuje představu o častém onanování majitele vozu.

          V Itálii výraz coglioni není jednou z mnoha variant těstovin, nýbrž jde o varlata. Ve Francii je mariáš svatba, nikoli oblíbená karetní hra. V rakouském železářství se český zákazník dožadoval nákupu osvětlení do sprchového kouta slovy : ''Du schlampe'', tedy ''Ty šlapko!''. nikoli vhodnějším 'dusch lampe', tedy 'osvětlení do sprchy'. V německy hovořících zemích o slečnách netvrďte, že jsou blázen, neb jde o jistou nepublikovatelnou činnost. Snad se vás nedotkne, budete-li v obchodech či hotelích zváni "kunde", neboť to znamená zákazník. Prodavačku v hodinářství snadno vyvedete z míry požadavkem 'eine hure', tedy prostitutky, namísto 'eine uhre', čili hodin. Slečna Jelínková se snažila vysvětlit v němčině rodinnou ságu slovy: "Hier scheist mein Vater" namísto "Hirsch heist mein Vater" ("Zde sr..l můj otec" versus "Můj otec se jmenuje Jelínek"). Rovněž v zelinářství "figen" není "ficken" (fíky versus soulož). A ještě jeden malý příklad z nákupu u Nowaka ve Vídni: "Máte baterky?" "Wie bitte?" "Ne vybité, nabité ty huso!"

          Pro vaši představu o pohledu Rakušanů na Čechy uvedu i malý úryvek ze slovníku Vídeňáků: Boemischziegel - velmi urážlivé označení cihlářského dělníka. Boemisch Dorf - totéž co v češtině španělská vesnice. Boemische Zirkel - kružítko, ale častěji výraz pro krádež, rovněž i Boemische Einkaufen nebo Tschechische Einkaufen - české nakupování, čili zlodějina. Schusterboem Wenzel - hloupý Vašek z lidových písniček.

          Nyní se posuneme trochu dál na východ. Při pobytu v Bangladéši mne běžně oslovovovali 'kaka', tedy strejda, což však v mé druhé vlasti Španělsku znamená 'lejno'. Rovněž není vhodné při odchodu zdravit ženy 'baj baj', neboť to v bengálštině znamená bratři. Khmérsky (Kambodža) soudruh se řekne samrd, soudružka mamrd. Zajímavá náhodička, že?

          Rozhodně nejčastěji však chybujeme v angličtině, snad pro její rozšíření prakticky po celém světě.  Jednou na noční procházce po lanzarotské pláži jsem tedy ze šera zaslechl dívčí, německy ráčkující, hlas a mužné funění: ''Ehh, och.''  ''Are you finish?'' ''No, I'am Spanish.'' (I když gramaticky správně by mělo být ''finished'', ale to by yase nebyla žádná legrace, že?) To mi připomnělo diskusi imigračního úředníka s přistěhovalcem: ''Name?''  ''Abu Dalah Sarafi''  ''Sex''  ''Four times a week''  ''No, no, no... male or female?''  ''Male, female....sometimes camel...''

          Každý lesák ví, že pinus je latinsky borovice. V USA se to však vysloví pajnus, kdežto evropský lesák v rozhovoru bude tvrdě stát za originální výslovností pinus, což je bohužel jeden z mnoha výrazů pro mužský pohlavní orgán. Po příletu do Sydney byla česká dáma požádána úředníkem k desinfikaci slaměného kloubouku, takto rutynnímu procesu u výrobků z přírodních materiálů vstupujících na australskou půdu. Dáma však anglicky uměla jen 'helou Doly' a tak se obrátila o pomoc na svého syna. ''Máš si ten klobouk nechat vydesinfikovat, maminko.'' Načež se dáma opět s úsměvem obrátila k úředníkovi se slovy:''Fakt jo?'', což ji v dalším celním a pasovém řízení zrovna nepomohlo (poznámka pro trubce - podobnost s fuck you). Možná si vzpomínáte na Stingův koncert v Praze. Jakýmsi heslem, který měl probudit davy z letargie, byl pokřik:''Sing, Mr. Sting!'' (Zpívej Stingu), které české publikum s nadšením přetransformovalo v ''Sink Mr.Stink!'', tedy něco jako ''Potop se smraďochu.''

          Mám v Brně přítele, takto majitele jazykové školy a vášnivého sběratele Čengliš, tady přímých překladů českých termínů do angličtiny a naopak. Uvedu několik ukázek jako příklad absurdity překladů stylem "slovo od slova": Christopher Bastard from Afterspoon and Withoutsatelites (Kryštov Harant z Polžic a Bezdružic), Countrylove Menzesdog (Vlastimil Harapes), Paincelebrate Soup (Boleslav Polívka), Martin Give-a-present (Martin Dejdar), Peacecelebrate Little-miner (Miroslav Horníček), Springcelebrate Hedgehog (Jaroslav Ježek), she is lubricated like a fox (je mazaná jako liška), all the hydrogen probably made love in the solution (veškerý vodík se asimiloval v roztoku),  he vomitted a long postcard on her (vrhl na ni dlouhý pohled), your eyes September (tvé oči září), she was sitting on between (seděla na mezi), I am not smelling myself in my leather today (necítím se dnes ve své kůži), stop knitting my head (přestaň mi plést hlavu), meeter (potkan), spasmer (křeček), aftersteak (pořízek), undergater (podvraťák), ghostess (duchna), damage to speak (škoda mluvit), don´t wake up a swan (nebuď labuť), relax in the living room (odpočívej v pokoji), unvomitable thruth (nezvratná pravda), welded wine (svařené víno), hand-bag TV (kabelová televize), from-under-her laundry (spodní prádlo), pulling birds (tažní ptáci), poisoning mechanism (trávicí ústrojí), selective driving (výběrové řízení), crotch writing (klínové písmo), guilty basements (vinné sklepy), sausage of lovers (párek milenců), goose burp (husí brk). Nyní ještě pár čengliš překladů do češtiny: pubescent (ten, kdo smrdí hospodou), close relatives (zavřít příbuzné), to deliver (odjátrovat).

 

          Že se nedorozumění nevyhýbá ani špičkám světové politiky svědčí následující rozhovor z Oválné pracovny Bílého domu odposlechnutý pracovníky ruské rozvědky Rusakovem a Kotěnočkinem. Osoby a obsazení - americký president Georg Bush, dále jen B, ministryně zahraničních věcí Condoleezza Rice, dále jen C, čínský premiér Hu, předseda OSN Kofi Anan a zesnulý šéf OOP Jásir Arafat.

Bush sedí nad hromadou spisů a malým tlačítkem zvonku přivolá Condoleezzu do pracovny.

B: ''Can you tell me, please, who is the leader in China?''

C: ''Hu is the leader in China.''

B: ''That's what I like to know. Who is the leader in China?''

C: ''Hu.''

B: ''Who?''

C: ''I tell you, Hu is the leader in China.''

B: ''Yes, please. Tell me, who?''

C: ''Hu.''

B: ''OK, we won´t  get anywhere this way. Get that guy from UN, by the way what´s his name?''

C: ''Kofi.''

B: ''Thanks, I´ve just had one. Pass me through to the guy from UN.''

C: ''Ya, Sir.''

B: ''What? Yassi Arafat is with UN? I though he was dead.''

C: ''Ya, Sir. Arafat is dead.''

B: ''Who´s the hell the leader of UN?''

C: ''Kofi.''

B: ''Jesus Christ, pass me through to the guy from UN, will you?''

C: ''Kofi?''

B: ''Ok, then, white with two sugars.''

C: (Zvedne sluchátko, vytočí číslo OSN a představí se: ''Rice'').

B: ''What, are you ordering chinese food? Get a portion of noodles for me and then pass me through to the guy from UN.''

 

 

Řeč těla

          Podobně jako základní znalost některého světového jazyka příjde (nejen při cestování) vhod i znalost několika triků takzvané "řeči těla". O co jde? Každý člověk si, nejen v komunikaci s jiným člověkěm, podvědomě střeží své teritorium a zároveň učitými gesty a signály dává najevo své duševní pochody.

Každý stát má jasně vymezené území definované hranicemi, v každé zemi jsou obvykle menší územní jednotky, například kraje nebo okresy. V nich se nacházejí ještě menší jednotky, města, ve městech jsou jednotlivé čtvrti tvořené ulicemi a představující pro své obyvatele uzavřené teritorium. Obyvatelé každého území k němu chovají těžko definovatelnou náklonnost, a je-li jejich území ohroženo, chrání ho mnohdy i se zbraní v ruce. Teritorium je také prostorem či místem, které člověk považuje za své vlastní území, jako by to bylo rozšíření a pokračování jeho těla. Lidé mívají své vlastní osobní území obklopující jejich majetek, například dům obehnaný plotem, vnitřní prostor automobilu nebo oblíbené a léty používání ošoupané křeslo. Rovněž tak jasně vymezený prostor kolem těla.

          Téměř  každý živočich udržuje kolem svého těla určitý prostor, který považuje za svůj. Velikost prostoru závisí zejména na tom, v jakých přírodních podmínkách žije. Lev, jehož domovem jsou rozlehlé africké savany, může mít osobní prostor o poloměru padesáti a více kilometrů, podle hustoty lví populace v dané oblasti. Hranice svého území označuje močí a trusem. Osobní prostor lva vyrůstajícího v zajetí společně s jinými lvy může v důsledku omezených prostorových podmínek zaujímat pouhých několik metrů čtverečních. I člověk má svou vlastní přenosnou “vzduchovou bublinu”, jejíž velikost závisí na hustotě zalidnění míst, kde běžně žije. Zatímco příslušníci některých kultur, například Japonci, jsou přivyklí přelidněným podmínkám, jiní lidé dávají přednost “otevřeným prostorám” a rádi si udržují odstup. Vzdálenost, kterou člověk udržuje mezi sebou a ostatními lidmi, závisí také na společenském postavení.

          Poloměr vzduchové bubliny obklopující příslušníka střední třídy a bílé barvy pleti žijícího v městských oblastech euroamerické kulturní oblasti je v podstatě stejný. Lze jej dále dělit na čtyři odlišné prostory.

- Intimní prostor (15 až 45 centimetrů) je nejdůležitější ze všech osobních zón. Člověk jej chrání jako své osobní vlastnictví. Mohou do něj vstoupit pouze nejbližší osoby, tedy milenci, rodiče, manželé, děti, blízcí přátelé a příbuzní. Prostor do vzdálenosti asi 15 centimetrů od těla je označován jako uzavřený intimní prostor a lze jej narušit pouze při bezprostředním fyzickém kontaktu.

- Osobní prostor (45 až 120 centimetrů): takovou vzdálenost mezi sebou lidé udržují na večírcích, při podnikových oslavách, společenských událostech a přátelských setkáních.

- Společenský prostor (1,2 až 3,6 metru): takovou vzdálenost udržujeme mezi sebou a cizími lidmi. Nepřekročíme ji v případě řemeslníků, kteří dělají drobné opravy v domě, udržujeme ji mezi sebou a pošťákem, prodavačem v obchodě, novým zaměstnancem a člověkem, kterého neznáme.

- Veřejný prostor (více než 3,6 metru): kdykoli se obracíme k větší skupině lidí, zvolíme přibližně tuto vzdálenost, která je pro tuto situaci nepřirozenější.

          Jiný člověk vstupuje do našeho intimního prostoru pouze ze dvou důvodů. V prvním případě je narušitelem blízký příbuzný či přítel nebo je to člověk přibližující se k nám s úmysly na sexuální sblížení. Ve druhém případě je narušitelem nepřítel s úmyslem zaútočit. Vstup cizího člověka do osobního a společenského prostoru tolerujeme, ale narušení intimního prostoru cizím člověkem je příčinou fyziologických změn v našem těle. Srdce začne tlouci rychleji, hladina adrenalinu v krvi se zvyšuje, do mozku proudí více krve a svaly se připravují na možný útok nebo útěk. V praxi to znamená, že pokud přátelsky položíte ruku kolem ramen člověka, s nímž jste se sotva seznámili, můžete v něm vyvolat nepříznivé pocity vůči sobě, i když se nový známý usmívá a nedává nic najevo, aby vás neurazil. Chcete-li, aby se lidé ve vaší společnosti cítili dobře, dodržujte zlaté pravidlo: držte si odstup. Čím bližší je náš vztah ke druhému člověku, tím více se k němu můžeme přiblížit. Nový zaměstnanec může mít zpočátku pocit, že se k němu kolegové chovají chladně, zatímco jej pouze podvědomě udržují v přijatelné společenské vzdálenosti, dokud ho lépe nepoznají.

          Výjimky z pravidel o dodržování prostorových vzdáleností se uplatňují v případech, kdy je prostorová vzdálenost dána společenským postavením obou osob. Ředitel společnosti může například o víkendu chodit na ryby s jedním ze svých podřízených. Jsou-li společně u vody, mohou vstupovat do svého osobního nebo intimního prostoru, ale v kanceláři oba udržují společenskou vzdálenost, aby vyhověli pravidlům společenského rozvrstvení. Tlačenice na rockových koncertech, ve výtahu, ve vlaku nebo v metru vede k nevyhnutelnému narušení intimního prostoru. Je zajímavé pozorovat reakce lidí na vpád do vlastního intimního prostoru, které lze shrnout do několika bodů: Především "není dovoleno" s nikým mluvit, ani s člověkem, kterého znáte, za každou cenu je nutno vyhnout se kontaktu očí s druhými lidmi, je třeba udržet výraz hráče pockeru a nedávat najevo jakékoli pocity, máte-li po ruce knihu nebo noviny, předstírejte, že jste hluboce zabráni do četby, čím je dav hustější, tím méně tělesných pohybů vykonává. No a ve výtahu musíte sledovat měnící se čísla poschodí na ukazateli nade dveřmi.

          Rozhněvaný dav nebo skupina demonstrantů bojující za své cíle nereaguje stejně jako jednotlivci, je-li narušen jejich prostor. V takové situaci se vlastně děje něco naprosto jiného. Hustota davu vzrůstá a každý člověk má kolem sebe méně osobního prostoru. Zaujme tedy nepřátelský postoj. Se vzrůstající velikostí a hustotou davu roste také jeho hněv a podrážděnost a může dojít i ke rvačkám. To dobře vědí policisté, kteří se snaží dav roztrhnout, aby každý člověk opět získal osobní prostor a uklidnil se. Policejní vyšetřovatelé používají metodu narušení osobního prostoru, aby zlomili odpor vyslýchané osoby. Posadí zločince na pevnou židli bez opěrek pro ruce umístěnou uprostřed místnosti. Odpor zločince se často láme již po krátkém teritoriálním obtěžování. Naopak podobné zacházení se zákazníky by bylo u obchodníků a prodejců velmi pošetilé.

          Jak jsem se již zmínil, gesta či pohyby nějakého člověka mohou být svědectvím o jeho myšlenkách, či emocích. Studium řeči těla z vás neudělá čtenáře myšlenek, můžete ale očekávat, že řeč těla bude hovořit k vašemu podvědomí – proto je tak mocným nástrojem. Jaké typy signálů vysíláme? Jakým způsobem komunikujeme beze slov? Co říkáme ostatním dříve než vůbec otevřeme ústa? Na tyto otázky najdeme odpověď nejlépe tak, že si přesně uvědomíme, jak a podle čeho posuzujeme ostatní. Obvykle se staráme více o to, co říkáme, než jak to říkáme. Výzkumy z oblasti komunikace to jasně dokládají, účinnost sdělení je zastoupena takto: slovní sdělení 7%, tón hlasu 38%, vizuální informace 55%. Ve srovnání s tónem hlasu a neverbální stránkou komunikace jsou tedy slova evidentně na posledním místě. Tvrdíte-li jednu věc a řeč vašeho těla tvrdí opak, pak je jako pravdivá vnímána zpráva vizuální. Tu si budou lidé také déle pamatovat.

          Uvedu zde alespoň několik základních znaků projevované nervozity: zkřížené paže, nohy či obojí, shrbené držení těla, posedávání na okraji židle, mnutí rukou, poklepávání, nebo houpání nohama, kousání nehtů, hraní si se šperky, vlasy či hodinkami, časté odkašlávání a přikrývání úst rukou při mluvení. Znaky agresivity mohou být paže založené na prsou, upřený pohled, ukazování prstem, svírání rukou v pěst či nahýbání se nad někoho. Vhod mouhou přijít i některé průvodní znaky nevhodného chování, například nepřerušení práce, když na vás někdo mluví, pohrdavé vychloubání, poučování, samolibý úsměv, praskání klouby, nedodržování dostatečné vzdálenosti, sledování hodinek či upravování se.

          Jak poznáte, zda někoho přitahujete? Podívejte se mu na nohy! Flirtujete-li s někým, vaše nohy budou nasměrovány k němu, podvědomě, naznačujíc tak přitažlivost. Pokud se nohy dotyčné osoby natočí směrem k vám, je tento pocit vzájemný. Muži se rádi předvádí před osobou, která je přitahuje. Obdobně se i ženy parádí před svým potenciálním partnerem, většinou si často pohrávají s vlasy nebo si olizují rty. Ženy také těm, o které se zajímají, odhalují svá zápěstí. Dotýkání se svých zápěstí a jejich hnětení se považuje za erotické, protože to zdůrazňuje pulsové body.

Když máte dojem, že muž při pohledu na vás podvědomě myslí na sex, zkontrolujte, kde má ruce. Jsou-li blízko jeho genitálií (třeba v bocích nebo v kapsách), pak je jasné, na co myslí! Ženy jsou ve svém přístupu daleko rafinovanější. Pokud se na vás žena dívá a na pár vteřin drží váš pohled, načež odvrátí oči a tento proces za chvilku opakuje, má zájem. Jakmile si začnete povídat, podívejte se, jak partner sedí. Má-li muž skutečně zájem, bude sedět čelem k vám s nohama daleko od sebe – jakoby se snažil vás k sobě přilákat! Ženy se však chovají úplně obráceně. Opakované přehazování jedné nohy přes druhou je známkou, že ženu přitahujete nebo si potřebuje odskočit na toaletu...

          Neverbální projevy "řeči těla" - gesta, postoje, mimiku i další projevy vnímáme i činíme většinou podvědomě. Většina z nás přemýšlí nad tím co chce říci, ale jen málokdo se soustředí na své neverbální projevy. Neverbální projevy z uvedených důvodů mohou o nás vypovědět více než bychom si většinou přáli. Z tohoto důvodu je třeba se evidentně soustředit i na kontrolu neverbální komunikace. O tom, která gesta je možno použít, a která ne, je třeba přemýšlet a případně vhodná gesta i trénovat. Závěrem ještě několik málo tipů: uhýbání očima, rychlé mrkání prozrazují lež, přivřené oči a pohled se zakloněnou hlavou vyjadřují nedůvěru, škrábání na hlavě nevědomost či hledání odpovědi, překřížení rukou na prsou nepřístupnost, překřížení nohou nutkání na malou nebo také lež, škrábání a mnutí nosu rovněž prozrazuje lež, sepnuté ruce položené na klíně nebo na stole prozrazují, že dotyčný něco skrývá nebo není upřímný, naopak, ruce položené bez sepnutí na stole dávají najevo upřímnost a otevřenost.

 

 

Dvacítka základních pravidel na cesty

          Ať už budete tento rok trávit dovolenou kdekoliv, je dobré dodržovat určitá obecná pravidla. Teprve pak budete mít naději, že se v pořádku a plní zážitků vrátíte zpět domů.

          - Před odjezdem se pokuste získat co nejvíce informací o podmínkách cestování do konkrétní země, tamních zvláštnostech a rizicích. Nejpřesnější a nejaktuálnější informace až na výjímky poskytne zastupitelský úřad daného státu a především některá zahraniční cestovatelská fóra. Prvotním vodítkem z hlediska bezpečnosti mohou být informace uveřejněné v kapitole Bezpečnost na cestách a seznam států z hlediska bezpečnostních rizik v kapitole Základní zeměpisná fakta. S ohledem na časté změny je nutné jejich platnost bezprostředně před cestou ověřit na příslušném zastupitelském úřadě té které země.

          - Buďte ve spojení s kontaktní osobou. O itineráři své cesty doporučuji informovat osobu blízkou, žijící nejlépe v ČR. Dohodněte s ní termíny, ve kterých budete o sobě podávat zprávy a možnost okamžitého kontaktu v případě nouze. Informace o této osobě můžete zapsat tuškou do svého cestovního pasu. V případě cesty s vyšší mírou rizika (exotické země, individuální turistika apod.) doporučuji informovat o programu své cesty příslušný český zastupitelský úřad. Nezapoměňte oznámit i svůj návrat do vlasti, aby po vás nebylo zbytečně vyhlášeno pátrání. Od zastupitelského orgánu neočekávejte velkou vstřícnost a kvalitní informace.

          - Cestujte pokud možno ve skupině a přes den, zejména v rizikových oblastech. Pokud to okolnosti dovolují, nerozdělujte se. Není-li to nutné, necestujte v noci a zásadně respektujte místní předpisy a zvyklosti. Buďte obezřetní, ne však paranoidní vůči místním lidem. Většinou jsou poctiví. Cestování alespoň ve dvou dodává určitý byť na vodě postavený pocit bezpečí, skupina třech se po delší dobu hůře snese, pokud mezi nimi není prirozený vůdce a ostatní se nepřizpůsobí jeho diktátu. Skupina šesti atd už je utrpením: parta čeká na spoj, dáma jde do obchodu, vybírá a nic nekoupí a spoj mezitím ujede. Když na cestu vyrážím sám, zastavím se tam, kde to považuji za zajímavé a nezdržuji se tam, kde nechci. Kde je to pro mě z bezpečnostního, ekonomického nebo společenského hlediska výhodné, spojím se s dalším osamělým cestovatelem a mnohdy tak vytvoříme na krátkou dobu i několikačlenou skupinu. Není pravda že se s ženou nedá cestovat mimo zavedená turistická centra. Mám dobrou zkušenost se slečnama co nekňourají když není sprcha a vítr jim cuchá ofinku.  Lépe je na cestách bez partnera než s partnerem nevhodným, který dovolenou věčným brbláním promění v peklo.

          - Zvýšenou pozornost věnujte ochraně cestovních dokladů a cenných předmětů. V případě ztráty, odcizení nebo znehodnocení cestovního pasu je nutno se dostavit na český zastupitelský úřad za účelem vystavení náhradního cestovního dokladu. Více v kapitolách Finance a Řešení krizových situací.

          - Před odjezdem se pojistěte. Zcela nezbytné je sjednání pojištění úhrady léčebných výloh pro pobyt v zahraničí. Bez pojištění nedoporučuji vůbec vycestovat, případě úrazu se můžete nadosmrti zadlužit. S obsahem pojistné smlouvy se důkladně seznamte. Současně se informujte, se kterými státy má ČR sjednáno poskytování bezplatné zdravotní péče. Tyto informace Vám sdělí Ministerstvo zdravotnictví ČR,  tel. 02/2497 1111, www.mzcr.cz

          - Dodržujte místní zákony a předpisy. Ke vstupu na území cizího státu není právní nárok. Je dobré vědět, že příslušné imigrační úřady mohou odepřít vstup i v případě, že cestující je vybaven příslušným druhem víza a všemy nutnými doklady. Vstupem na území cizího státu podléháte jeho jurisdikci a v případě porušení místního právního řádu vám může být uložena sankce podle místních předpisů, která může být značně odlišná od postihu v České republice. Více v kapitole Řešení krizových situací

          - V případě nouze se můžete se žádostí o pomoc obrátit na příslušný zastupitelský úřad ČR. Seznam zastupitelských úřadů naleznete v příloze na konci knihy. Spojení na zastupitelský úřad v zemi, do které cestujete, je účelné mít při sobě. Neočekávejte od velvyslanectví velkou ochotu a užitečná doporučení, v praxi se vám dostane alibistických nicneříkajících informací a tak se na ně obracejte skutečně jen v nouzi, kterou nejste schopni řešit sami.

          - Zkontrolujte si doklady k řízení. K řízení motorového vozidla v zahraničí je obecně třeba český, případně mezinárodní řidičský průkaz, osvědčení o technickém průkazu vozidla, zelená karta a u zapůjčeného vozidla notářsky ověřený dopis o zapůjčení vozidla opatřený překladem. Doporučuje se rovněž sjednání havarijního pojištění vozidla.

          - Respektujte předpisy upravující dovoz či vývoz některých předmětů (např. kamenů, mincí, zbraní, starožitností, léčiv a předmětů vyšší hodnoty obecně, stejně tak i rostlin a živočichů, případně výrobků z nich). Porušení místních předpisů bývají přísně sankcionováno, výjimkou není ani velmi vysoká pokuta či trest odnětí svobody. Při nákupech vyžadujte a uschovávejte pokladní stvrzenky pro případ kontroly.

          - Dodržujte podmínky přepravy zvířat. Pro cestování s domácími zvířaty se obvykle vyžaduje mezinárodní očkovací průkaz či platné veterinární potvrzení. V některých zemích jsou podmínky dovozu a vývozu zvířat a rostlin podrobně stanoveny a je nezbytné je striktně dodržovat. Například pro cestování se psem či kočkama do Velké Británie, Švédska či Norska je kromě očkovacího průkazu vyžadováno i laboratorní vyšetření krve na vzteklinu, které je však možné provádět nejdříve 120 dní po očkování.

          - Buďte neokázalí, noste minimum šperků, jenom běžné oblečení a mějte fotoaparáty a kamery v nenápadném batohu. Snažte se vypadat, jako když tam, kam jste dojeli, odjakživa patříte. Chovejte se sebevědomě, ne však arogantně.

          - Myslete na svou bezpečnost zvláště tam, kde je mnoho lidí, na místních slavnostech, trzích, přeplněných místech, na nádražích a autobusových stanicích a samozřejmě také ve vlastních dopravních prostředcích, zvláště autobusech. Někdy se vyplatí cestovat první třídou nebo si najmout průvodce.

          - Naučte se poznat a rozumět hodnotám různých místních bankovek. Důležité je to zejména v oblastech s vysokou inflací. Zjistěte si před návštěvou směnárny, kolik byste měli dostat. Noste s sebou kalkulačku a dejte se vidět, jak ji používáte při výměně peněz. Pokud musíte měnit na ulici, zásadně nedávejte peníze z rukou. Při směně na černém trhu nejdřív inkasujte, přepočítejte, bezpečně uložte, a teprve pak vydejte svoje peníze. Buďte alespoň ve dvojici a kryjte si při směně záda.

          - Uschovejte si dobře peníze. Vyhýbejte se náprsním taškám a peněženkám. Mějte dost peněz pro okamžitou potřebu ve své obrácené nebo zipem uzavřené kapse a zbytek ukrytý na těle nebo ještě lépe v uzavřeném zavazadle v bezpečnostní schránce v hotelu či na nádraží. Používejte různých forem platebních prostředků. Pozor, mějte na mysli, že vaše jízdenky a filmy jsou také cenné, často cenější než peníze. Více v kapitole Finance.

          - Dávejte pozor na svá zavazadla. Nikdy nenoste tašku přes rameno, i když je tak uzpůsobena. Při chůzi ji noste napříč před tělem nebo pod paží. Nedávejte ji z ruky. Když sedíte, jistěte ji, provlékněte ruku nebo nohu popruhem. Totéž platí pro fotoaparát. Při spaní v autobusu, vlaku nebo na místě, kde mohou být vaše zavazadla odcizena, je uzamkněte a pak připevněte zámkem k něčemu nepohyblivému. Vykrádači zavazadel nejsou ničím neobvyklým ani v Itálii, Španělsku, Portugalsku, Francii a Řecku, kromě obvyklejších míst, jako je Indie, Indonésie, Turecko, Peru, Brazílie či Jamajka. Na cesty se vám proto může hodit také lehký řetízek od jízdního kola a malý zámek, zvláště když trávíte mnoho času při cestě ve vlacích.

          - Ovládejte jazyk. Kromě faktu, že to usnadňuje život v cizině, vám alespoň malá znalost jazyka pomůže navázat ochranné vztahy a získat jistou míru respektu ze strany drobných zlodějů. Pomůže vám to snáze splynout s prostředím. Je také chytré přečíst si před cestou něco o místní kultuře a tradicích. Více v kapitolách Jazyková vybavenost a Kulturní odlišnosti.

          - Vyhýbejte se nabízeným potravinám a nápojům od neznámých lidí v problémových oblastech. Mohou obsahovat drogu, což je relativně častá praktika v turistických centrech Latinské Ameriky a jihovýchodní Asie. Na venkově se tento nový fenomén nevyskytuje.

          - Opatrně s vozidlem. Pozor na vypuštěné pneumatiky na vašem autě a ochotně pomáhající domorodce. Rozptýlí vás rychlým mluvením o pomoci, zatímco jejich společník vykrádá vůz. Jde o praktiky časté zejména kolem Barcelony a Madridu, ale i ve Francii či Mexiku. V jižní Francii je hojnost zlodějů, kteří rozbijí sklo, uchopí věc a ukradnou ji. Přitom často jezdí na motocyklech a skútrech. Ukládejte své cennosti ve schránce a uzamykejte ji, nebo je nejlépe vůbec v automobilu nenechávejte. Vyplatí se nechat přihrádku na doklady otevřenou, aby bylo na první pohled vidět, že v autě nic zajímavého k odcizení není. Berte s sebou i tzv.tatranku autorádia. Kontrolujte často pneumatiky a nezastavujte nikomu, s výjimkou policie. Musíte-li zastavit, udělejte to ve večerních hodinách na živém a dobře osvětleném místě, to platí i o parkování, předejdete tak nemilým překvapením. Mějte s sebou nejnutnější prostředky pro případnou rychlou opravu. Cestujte pokud možno na dohled jiného „spřáteleného“ vozu.

          - Nedávejte z ruky doklady. V některých zemích, třeba Pákistánu, Mexiku či Rusku, se podvodníci občas vydávají za tajnou policii a žádají k nahlédnutí pasy a jiné dokumenty. Pak s nimi zmizí nebo vyžadují úplatek, za který doklady dostanete zpět. Zkontrolujte si proto i dokumenty policie dříve, než ji pustíte ke svým věcem.

          - Uložte důležité cestovní údaje (čísla pasu nebo jeho fotokopii včetně víz, čísla platebních karet, cestovních šeků, telefonní čísla známých, atd.) na webovou stránku nebo na svůj mail. Když přijdete o svá zavazadla, můžete znovu získat tato důležitá data v nejbližší internetové kavárně. Internetové stránky eKno poskytují takovouto bezplatnou službu.

 

                   

 

Bezpečnost na cestách                             

Motto: nejlepší sebeobrana je prevence.

 

          Otázka bezpečnosti je poměrně složitá a situace se liší region od regionu, někdy i den ode dne. Některé země procházejí prudkými politickými změnami, nelze tedy jednoznačtě říci že je některá země stoprocentně bezpečnou. Cizinec však příjde k úhoně jen vyjímečně a většinou se nesetká s vážnými problémy. Drobné krádeže nejsou v žádné zemi nikterak neznámým jevem, takže jistá míra obezřetnosti je vždy na místě.

          Zloději okrádající turisty většinou jen využívají příležitosti, kterou jim sami často nabízí, proto je rozumné nevystavovat svůj majetek příliš na odiv. Šperky, hodinky či kamera zbytečně upoutávají pozornost nenechavců. Pokud jde o peníze, používejte pokud možno kombinaci hotovosti, peněžních šeků a platebních karet. U sebe mějte jen nezbytnou hotovost, napríklad na dva dny. Osvědčila se mi mnohokrát jakási vějička ve formě peněženky s minimální hotovostí plus dva tisíce polských zlotých z období socialismu v padesátkách, stovkách a pětistovkách (v kurzu 1000 zlotých za jednu korunu). V případě přepadení je nesmysl tvrdit, že u sebe nemáte peníze. Může následovat prohlídka a přijdete o vše. Raději teatrálně odhoďte tuto peněženku nebo svazek zlotých a cesta je obvykle volná.

          Neplatné zloté jsem mnohokrát uplatnil i jako úplatek pro dotěrné egyptské nebo kolumbijské policisty,  jako doplatek za službu jejíž cena najednou vyrostla o sto procent proti původní dohodě apod. Hotovost mějte rozdělenou na různých místech a nikoli celou pohromadě. Existuje mnoho způsobu jak peníze uschovat. V obchodech s outdoorovým vybavením se prodávají opasky, které ukrývají prostor uzavíratelný zipem. Takovýto opasek si však můžete snadno vyrobit z obyčejného popruhu dutinky, do kterého vložíte bankovky stočené do malých nenápadných svazků.

          Dobrým trikem je rovněž vnitřní tajná kapsa dodatečně všitá do kalhot, nejlépe na vnitřní boční stranu, kde nevadí při sedu a není vidět. Nezapoměňte přitom, že americké bankovky jsou velmi choulostivé na oděr a jejich nevhodné umístění, například pouhým přehnutím a posléze třením chůzí apod., je může znehodnotit natolik, že je nikde nebudou chtít vyměnit a vy zůstanete bez prostředků. Tak tedy hotovost a důležité dokumenty, zejména letenky, platební karty a pas, noste dobře ukryté pod oblečením a ne volně po kapsách, v batohu nebo v ledvince.

          Pokud už ledvinku považujete za tak užitečného pomocníka, přetáhněte si přes ni alespoň tričko, aby jste nedávali velkou šanci zlodějům v tlačenicích, kteří jsou schopni jediným pohybem ledvinku odepnout, aniž by jste to ucítili. Navíc je nošení ledvinky pro nenechavce jakousi signální kontrolkou určující, kde má turista ukryty své cennosti. To ale můžete v problémových oblastech opět využít ve svůj prospěch a použvat ledvinku jako vějičku a odkladiště drobností, které se hodí mít při ruce (krém, zapalovač, ne však pas a jiné nenahraditelné věci).

          Dalším fíglem zlodějíčků je jízda na motorce, kdy jeden řídí a druhý vyhlídnutému nešťastníkovi vytrhne za jízdy ledvinku nebo videokameru zavěšenou ledabyle přes rameno. Mánie většiny dam nosit prakticky celé své jmění a všechno důležité v kabelce přes rameno a to i na pláž je snad hodna takového trestu. Tím spíše, korunují-li svou pitomost poznamenáním PIN kódu na platební kartu nebo do pasu. Pro cestování autobusy a vlaky doporučuji pořídit si zámečky a malý řetízek k uzamčení zavazadel, existují i speciální na batohy. Při cestě autobusem mnohdy zavazadlo cestuje mimo váš dohled na střeše nebo v zavazadlovém prostoru a tak je vhodné je připevnit řetízkem k zahrádce, stejně jako při cestě vlakem, kdy stačí jen malé zdřímnutí a batoh je pryč. Vyzuté boty stačí tkaničkami přivázat k sedadlu, vyhnete se tak v případě spánku nepříjemnému překvapení (zkuste sehnat v Asii nové desítky boty...).

          Mnoho hostelů nabízí i úschovnu zavazadel, kdy zámek rovněž příjde vhod. V hotelu nebo ubytovně si pokoj nejprve důkladně prohlédněte  a zkuste zda lze okna a dveře otevřít zvenku a vše bezpečně zavřít a zamknout. Nezapomeňte přitom ani na koupelnu. Pokud se majitel hotelu bude tvářit dotčeně, běžte raději o dům dál. Stává se, že po návratu z města najdete dveře pokoje vykopnuté. Oblíbeným trikem zlodějů v prazdninových střediscích, například na Kanárských ostrovech, jsou noční krádeže z pokojů, které mají kvůli horku otevřené okno. Spící nájemník zlodějům příliš nevadí, našlapují jako kočka a v případě že se turista vzbudí, skáčkou ladným skokem do přízemí a zmizí ve tmě dříve než si uvědomíte, co se stalo. Některé hotely a ubytovny mají k dispozici bezpečnostní schránky, kam si můžete uložit cennosti, když si půjdete například zaplavat.

          Necháte-li si věci na pláži, už se s nimi po návratu z vody nemusíte setkat, podobně když si při opalování na chvíli zdřímnete. Nenechávejte cennosti ani na viditelném místě zaparkovaného automobilu. Kufříky, batohy nebo tašky na zadním sedadle jsou pozvánkou pro nenechavce a nejspíše přijdete nejen o zavazadla, ale i o boční či zadní okno vozu. Že křik automobilových alarmů dnes nikoho nevzrušuje není potřeba rozebírat.

          Zapište si čísla cestovních šeků a uschovejte je spolu s okopírovaným pasem včetně víza na bezpečné místo pro případ ztráty nebo odcizení. Dobrým trikem v případě stanování je zahrabat cennosti několik centimetrů hluboko pod stan a nechat si u sebe jen nejnutnější hotovost. Pokud dojde k přepadení, raději se nevzpouzejte, nezapomeňte že hrdinů jsou plné hřbitovy. Vějička ve formě nezbytné hotovosti nebo již zmíněných neplatných zlotých (v zemích kde je neznají) může odvést pozornost od vás i od dalších cenností ukrytých na jiném místě. Pokud zloděje vyrušíte, raději stropte poplach, než riskovat snahou o jeho zaržení. Velký pozor v tlačenicích na kapsáře. Obvykle pracují v páru nebo ve skupinkách, jeden odvede vaši pozornost a druhý vám nenápadně probere kapsy nebo batůžek, či odřízne ledvinku. 

          Přihodí-li se vám takováto nepříjemnost, je třeba krádež nahlásit místní policii nejen kvůli pojišťovně, ale i pro případ, že by jste patřili mezi to nepatrné procento šťastlivců, jejichž věci se najdou. Tam kde policie není, je potřeba se s velkým taktem obrátit na náčelníka vesnice.  Připravte se, že jednáním ztratíte mnoho času, neboť policisté se vyžívají v byrokratických průtazích. Pokud potřebujete tlumočníka, můžete se v méně civilizovaných oblastech obrátit na učitele nebo lékaře u kterých se dá předpokládat alespoň nějaká znalost angličtiny. Pro orientaci uvedu alespoň několik míst, kde často dochází k okrádání turistů: Snake Alley (Tchaj-pej, Tchaj-wan), Kao San (Bangkok, Thajsko), King's Cross (Sydney), Times Square (New York), Tverská třída (Moskva), Boloňský lesík (Paříž), Čandi Čowk (Dillí, Indie), Las Ramblas (Barcelona), nádraží Stazione Termini (Řím).

          Drogám se v každém případě vyhýbejte. Postihy v mnoha zemích jsou přísné a snadno můžete skončit ve vězení s velmi vysokými tresty. V případě obvinění se co nejdříve pokuste spojit s českým zastupitelským úřadem, ovšem nečekejte, že se zrovna přetrhne ochotou. Stává se často, zejména v pohraničních oblastech, že je cizincům do vozu či zavazadel vložen kontraband drog. Buďte tedy velmi obezřetní. Protože na svých cestách potkávám velké množství batůžkářů, kteří více než za přírodními či kulturními zajímavostmi míří za levným hašišem či opiáty, domnívám se, že přijde vhod malá lekce drogové problematiky. Když pro nic jiného, tak alespoň pro pravidlo "poznej svého nepřítele".

 

Drogy

          Poměrně častým kriminálním deliktem páchaným občany České republiky v zahraničí je v poslední době držení nebo výroba drog. Vzhledem k tomu, že mnoho "turistických" a batůžkářských destinací (Laos, Thajsko, Bali, Maroko, Kolumbie, Peru) se částečně specializuje na uživatele omamných prostředků a mnoho cestovatelů se vědomě či nevědomě stává dealery, zaslouží si toto téma několik řádků. Tím spíše, že drogové delikty jsou v mnoha zemích trestány smrtí nebo dlouhodobým vězením, rovnajícím  se pomalé smrti. Případy několika Čechů odsouzených v posledních letech v zahraničí k velmi vysokým trestům odnětí svobody svědčí o tom, že domnělé pravidlo "mě se to stát nemůže" neplatí.

          Jak už jsem se zmínil, dochází často k zneužití turistů jako volavek nebo k vydírání. Příkladem může být osud dvou Čechů, kterým byla bez jejich vědomí dána do jejich automobilu v Turecku dávka drog. Strávili téměř dva roky ve vazbě, aniž se pravděpodobně provinili něčím jiným než nepozorností či důvěrou. V Maroku jsou časté případy, kdy dealer prodá turistovi tabulku "čokolády", tedy hašiše a obratem jej udá policie, se kterou spolupracuje. Výsledkem je buď splněný plán zatčení, nebo vydírání ze strany policie. Držení většího množství drog, stejně jako jejich prodej, jsou na celém světě trestné trestné. Nejnižší sazba v Indii je deset let, v Thajsku můžete být potrestáni i doživotím nebo trestem smrti.

          Proto, i když nejste uživateli drog, před cestou na hraniční přechod nebo letiště v problémových zemích pečlivě překontrolujte svá zavazadla a vozidlo a neumožněte nikomu, aby se k nim bez vašeho dohledu dostal. Obvyklá představa cestovatelů, že v zemích jakou je například Kolumbie, se budete setkávat s drogama na každém kroku,  je jen výplodem fantazie hollywoodských filmařů. Pokud nenavštěvujete noční podniky, pravděpodobně se s drogama nesetkáte. Naproti tomu je nabídka ilegálního opojení zcela běžná v turistických střediscích ve Španělsku, Itálii, Řecku, nebo na Bali. Velmi populární pro uživatele drog ze západu jsou některé oblasti Mexika, Maroka, Thajska nebo Laosu.

          Drogy se obvykle rozlišují na měkké a tvrdé nebo na legální a ilegální. V každé kultuře je pohled na měkkost či tvrdost odlišná a často velice diskutabilní, například ve vztahu tvrdého alkoholu vůči marihuaně. Mezi legální drogy patří kofein, který je běžně obsažený v kavě, ale i čaji a kakaových bobech. Kofein uvolňuje hladké svalstvo, stimuluje strdeční činnost a odstraňuje únavu, zejména duševní. Účinek kofeinu je 6 až 14 hodin. Další legální drogou je theobromin, který je rovněž obsažen v kávě, maté, čokoládě nebo kolových ořechách. Má podobné, avšak silnější účinky, jeko kofein. Má i mnohem silnější močopudný účinek.

          Měkkou drogou, se kterou se cestovatelé velice často setkávají zejména v jižní a jihovýchodní Asii je arekolin, obsažených  v ořechu arekové palmy. Pro togalské dívky je výrazem skutečně hlubokého citu, když před ní muž vyndá betel z úst. Droga je známá jako betel a tvoří ji ořech arekové palmy, špetka páleného vápna a to celé je zabaleno do svitku z listu pepřovníku betelového.  Často se pro dochucení přidává hřebíček, kurkuma nebo kardamon, nebo se také kombinuje s tabákem. Betel vyvolává pocit pohody a dobré nálady, potlačuje pocity hladu a vyčerpání a jeho typickým doprovodným jevem jsou sliny obarvené do ruda a zčernalé zuby. V indonéských dopravních prostředcích a na veřejných místech se můžete setkat s piktogramy zakazujícími plivání rudých slin na zem. Betel je karcinogenní.

          Při každém kvašení v přírodě vzniká alkohol. Je tedy přirozené, že je nejpopulárnější, nejrozšířenější tvrdou a společensky tolerovanou drogou na světě. Přírodním kvašením lze vyrobit nápoj s obsahem nejvýše 12-13% alkoholu. V desátém století však Arabové (!) vynalezli destilaci a od té doby jsou k dispozici nápoje s mnohonásobně vyšší koncentrací alkoholu. Zřejmě největším nebezpečím alkoholu je fakt, že k psychické závislosti se postupně připojuje i fyzická a že doba  a dávka k tomu nutná je značně individuální.

          Jinou společensky tolerovanou drogou je nikotin. Je jen jednou ze 4700 chemických sloučenin, které obsahuje cigaretový kouř, je však přitom hlavní farmakologicky účinnou látkou. Nikotin je obsažen v tabáku. Počátky kouření se datují už do roku 500 před naším letopočtem. V dnešní době se tabák převážně kouří, ale i šňupe (Německo) nebo žvýká (Norsko). Vyvolává silnou psychickou a fyzickou závislost heroinového typu. Má jak stimulující, tak subjektivně uvolňující účinek. U některých osob zvyšuje bdělost a soustředění, u jiných snižuje úzkost a podráždění. Abstinence se projevuje dysforií, depresemi, nespavostí, bušením srdce, podrážděním, zhoršením koncentrace nebo úzkostí. Kuřák, který se jednou stal závislým na nikotinu, má v mozku více nikotinových receptorů a tak jediná cigareta po letech abstinence může znamenat návrat ke kouření. Přesto však nekuřákům doporučuji cestovat s několika krabičkami cigaret, které můžete používat pro lámání společenských a jazykových bariér, eventuálně jako úplatek nebo pozornost.

          Někde napůl cesty mezi legalitou a ilegalitou je toluen, rozšířený v Česku mezi sociálně slabou populací a psilobicyn izolovaný z lysohlávky mexické nebo její příbuzné lysohlávky české. Držení lysohlávek není podle českého zákona v současné době trestné, ale jejich předání jiné osobě ano. V Mexiku se tyto houby používaly k rituálním účelům a byly i významnou součástí korunovačního obřadu Montezumy v roce 1502. Následky na organismus v případě čichání toluenu jsou velmi rychlé a drastické. Průběh účinku lysohlávky je surovější než u LSD, vyvolává euforii, úsměvnou duševní pohodu, zvýšenou usměrnitelnou aktivitu, mikroskopické a jiné barevné vize bez úzkostného doprovodu. Při častém užívání může odkrýt narušení psychiky.

          Nyní k nelegálním drogám. Flunitrazepam (Rohypnol) je hypnotikum, které často užívají jako doplňkovou drogu ke zvýšení účinku lidé závislí na jiných drogách. Mnohem rozšířenější je ale Tatrahydrokkanabiol (THC), který je obsažen v konopí. Jako droga je známá především marihuana, což je sušená nať některých druhů konopí, a hašiš, stuhlá pryskyřice této rostliny která má asi pětinásobný účinek marihuany. Najčastěji se aplikuje kouřením, méně často pojídáním. THC vyvolává stav příjemného rozpoložení mysli, uvolnění, pohodu a klid, záhy se dostavuje euforizace a tendence k smíchu při jakémkoli podnětu, mírné poruchy vnímání, případně při vyšších dávkách zrakové halucinace. Na intoxikovaném jedinci jsou vidět rozšířené zorničky, zarudlé oči, zrychlený puls a pot páchne po spáleném listí. Tak už víte proč mnozí řidiči náklaďáků a autobusů v Indii či Pakistánu vypadají tak jak vypadají? V současné době se má za to, že TFC má ze všech nelegálních drog, ale i v porovnání s alkoholem a tabákem, nejmenší zdravotní rizika. Členové některých specifických komunit, například surfaři, holdují marihuaně zcela nepokrytě.

          Meskalin je účinnou látkou mexického kaktusu pyotl a jde o prastarou drogu, kterou Aztékové využívali při náboženských rituálech. Vyvolává nevolnost až na zvracení, proto se indiáni vždy před užíváním drogy postili. Meskalin vyvolává poruchy vnímání a barevné i sluchové halucinace. Poškozuje játra a může ochromit dýchací centrum. V dnešní době se stále běžně prodává v mexických vlacích nebo na tržištích, ale sami Mexičané od jeho užívání zvědavé turisty odrazují.

          Velmi známou drogou vyšší společenské vrstvy je kokain, který je alkaloidem jihoamerického keře Koka pravá. V minulosti byly podobně jako u jiných drog, využívány listy keře k náboženským účelům a žvýkáním koky dodnes indiáni zahánějí pocit únavy a hladu. Koneckonců po příletu do turisty přeplněného peruánského Cuzca vám bude s největší pravděpodobností již v letištní hale nabídnuto několik lístků koky ke žvýkání a kelímek kokového čaje k překonání obtíží způsobených nadmořskou výškou. Nebojte se tohoto obřadu, neboť koka není kokain. Kokain se nejčastěji užívá šňupáním a je základní surovinou pro crack, který se pouze kouří. Kokain je stimulující droga. Při prvním užití jsou účinky celkem nepříjemné, teprve po opakovaném užívání se dostavuje euforie. Účinek drogy je velmi krátký, asi půl hodiny. Při dlouhodobém užívání dochází k úzkostem a halucinacím, při nichž má postižený pocit napadení hmyzem. Při šňupání je prakticky pravidlem ztráta čichu. Kokain vyvolává psychickou závislost, která se někdy považuje za nejsilnější závislost ze všech drog. Zatímco ostatní státy EU trápí stoupající spotřeba kokainu, v Čechách se úžívá spíše vyjímečně, neboť je zde velký konkurent pervitin.

          Pracoval jsem sedm let v turistickém průmyslu na Kanárských ostrovech a tvrdím, že minimálně 70% obsluhy v barech a zejména na diskotékách kokain alespoň o víkendových špičkách užívá. V případě všech mých známých majitelů podniků bohužel plných sto procent. Stačí si na chvíli sednout a pozorovat frmol, do kterého několikrát za večer vstoupí obvykle dvojice marockých dealerů a část obsluhy se odebere s nařezanými plastovými brčky na toaletu. A policie? Za sedm let jsem nezažil jediný zátah, zato viděl desítky policistů v civilu odcházejících na toaletu s kouskem nápojového brčka...

          Nejznámějším zástupcem amfetaminů u nás jsou pervitin, metamfetamin a extáze. Pervitin je vyráběný poměrně snadno z Efedinu, čistý má formu krystalického bílého prášku bez zápachu a je hořké chuti. Často bývá zbarven do žluta nebo fialova z důvodu zbytkových látek při domácí výrobě. Užívá se buď šňupáním, injekčně nebo spolknutím. Uvolňuje v těle zásoby energie a zvyšuje výkonnost celého organismu. Zorničky jsou rozšížené a zrychluje se tep. Organismus pracuje na plný výkon - do úplného vyčerpání. Metamfetamin urychluje tok myšlenek, často však na úkor kvality. Po jeho požití nastupuje euforie, pocit sebejistoty a rozhodnost. Po odeznění nastupuje deprese, vyčerpání a skleslost. Postižený přestává mít zájem o cokoli jiného než je droga a chuť n ni mizí i po dlouhé abstinenci velmi pozvolna.  Extáze se na černém trhu vyskytuje obvykle ve formě různobarevných tablet nebo prášku v kapslích. Vyvolává pocit eufórie, energie, velkého štěstí, lásky a míru. Většina úmrtí po požití nadměrného množství extáze je z důvodu hypertermie, tedy z přehřátí organismu nebo poruchami kardiovaskulárního systému. Také kombinace s alkoholem je velmi nebezpečná. Jiným nebezpečím j předávkování, neboť tableta často místo extáze obsahuje PMA a má pomalejší rozjezd, takže si uživatel myslí, že si vzal malou dávku.

          Dalším, zejména v dobách hippies, velmi oblíbeným a zřejmě nejsilnějším halucinogenem je LSD. Postižený si neuvědomuje rozdíly mezi vidinou a skutečností a dochází tak k mnoha neuvěřitelným kriminálním jednáním. Odeznívání účinku bývá doprovázeno hmatovými halucinacemi a paranoiou. LSD  hned po prvním užití vede k nevratným biologickým a neurofyzickým změnám v organismu a jde tedy o velmi nebezpočnou látku.

          Jinou populární drogou je morfin, který je izolován z máku a je účinnou látkou opia. Je to bílý krystalický prášek hořké chuti. Opium je jedna z nejdéle známých drog s bohatou historií a užívá se obvykle kouřením v leže na boku nebo intravenózně. Na thajské straně místa zvaného Zlatý trojúhelník, který tvoří soutok řek a hranice Laosu, Barmy a Thajska, můžete navštívit muzeum opia s rozsáhlou expozicí pomůcek k užívání a zpracování. Ačkoli je výroba opia v Thajsku nelegální a vládní vojska vypalují rozsáhlé plantáže makovic, v horských vesnicích severního Thajska, ale zejména v Laosu a Barmě jsou "kuřárny" opia stále běžné. U morfinu má uživatel pocit štěstí a vyrovnanosti ale abstinenční důsledky jsou strašné. Čistý morfin se užívá v lékařství, mimo něj je častější užívání heroinu.

          Heroin je chemicky diacetylmorfin a jde o syntetickou drogu. Koncentrace směsi prodávané na černém trhu se mění podle momentální ceny, takže je velmi obtížné odhadnout dávkování, čehož důsledkem jsou častá úmrtí z předávkování. Užívá se injekčně, šňupáním, kouřením nebo inhalovánm z aluminiové fólie. Je desetkrát účinnější než morfin a už po třech aplikacích způsobuje těžkou závislost. Při dlouhodobém užívání se objevuje ztráta vůle, deprese a změna osobnosti. Droga je potřebná nejen k příjemným pocitum jako zpočátku, ale k navození normálního stavu, vše se začíná točit kolem drogy, sehnat peníze, dobře nakoupit, ostatní je druhořadé...

 

Terorismus a válečné konflikty

Zda jsou bezpečnostní rizika a nepohodlí úměrné vaší povaze, zkušenostem a touze cestovat si musíte odpovědět sami. Cestovatelé a etnografové často přinášejí zprávy o primitivních národech, které údajně dosud praktikují kanibalismus (Brazílie, Papua) nebo naopak neznají násilí a války. Pravda je zřejmě někde uprostřed. Zatímco na Papui kanibalismus vymítilo v padesátých letech krvavé bombardování vesnic a vraždění náčelníků indonéskou armádou a následující misijní činnost, vžitá představa o mírumilovných kulturách přírodních národů dostává ve světle moderní informační technologie výrazné trhliny.

V rodových  společenstvích je zdrojem neustálého násilí především motiv odplaty a msty. Násilí doprovází lidstvo od samého počátku a válečné konflikty se objevily spolu s počátky usazování. Pokud budeme porovnávat násilné delikty primitivních společenstev a moderních velkoměst, bude výsledek více než zajímavý. Otázkou ovšem je, kterým směrem je násilí v těchto typově vzdálených oblastech namířeno, kde je více ohrožen neznalý návštěvník a kde je v ohrožení spíše člen komunity.  Pověstná centra kriminality ve světových megapolích vedou bezkonkurenčně statistiky vražd a vyjít tam v noci do ulic se rovná hazardování se životem. Situace se však rázem obrátí, pokud provedeme statistický přepočet násilných deliktů na počet obyvatel. Při krátkodobých průzkumech početně malých skupin narazíte jen zřídka na projevy násilí a je pak velmi snadné usuzovat na mírumilovnost celé populace. Pokud dojde ve společenstvu 150. osob k jednomu násilnému usmrcení za 15 let, v přepočtu to znamená 44 mrtvých na sto tisíc obyvatel ročně. V Bronxu dojde v jednom roce ke 140 vraždám, což v přepočtu na 1,3 milionu obyvatel znamená 10,46 osoby na sto tisíc obyvatel.

Je potřeba rozlišovat  mezi násilím uvnitř společnosti  a válkama mezi jednotlyvími etniky. Zatímco první forma reprezentovaná například násilím v rodině nebo záští mezi rodinami je běžná i u lovecko-sběračských etnik, skutečné války jsou tam téměř neznámé. Lovecko-sběračská etnika jsou pohyblivější, jejich způsob života vyžaduje častější kooperaci mezi jednotlivými skupinami a tyto skupiny jsou také více provázány příbuzenskými vztahy. Násilí má podobu rodinných rozepří, krevní msty nebo ritualizovaných konfliktů. Taková symbolická střetnutí se pravidelně odehrávala mezi skupinami obyvatel na ostrovech u severního australského pobřeží. Odbývala se v podobě soubojů mezi dvojicemi mužů ozbrojených klacky a končila, jakmile se objevila první krev. Případy násilného usmrcení se objevovaly odjakživa tam, kde se dočasně shromažďovalo více skupin najednou. V Arktidě například při lovu tuleňů, v horských oblastech při vyhledávání stálých zdrojů pitné vody v období sucha. Usedlá etnika si na rozdíl od lovecko-sběračských společenství mnohem rychleji vytvářejí vlastní identitu a vyhraňují se vůči okolním skupinám. Dochází k častějším konfliktům o úrodnou půdu, rybářské revíry nebo o vodní zdroje. Zvyšuje se i ochota účastnit se kolektivní násilné akce  na uchránení nebo získání těchto zdrojů.

Druhá polovina dvacátého století přinesla změnu ve skladbě válečných střetů. Výrazně ubylo mezinárodních konfliktů včetně koloniálních válek, zatímco prudce stoupla množství občanských válek. Od roku 1992 se počet ozbrojených střetnutí snížil o plných čtyřicet procent. Klasické války mezi státy tak dnes tvoří méně než pět procent všech ozbrojených konfliktů.Většina těchto konfliktů probíhá v nejchudších zemích světa s největší koncentrací v subsaharské Africe. Jedním z hlavních důvodů poklesu je konec koloniálních válek, dále pak ukončení studené války a tím i konec zástupných konfliktů mezi supervelmocemi, důležitým faktorem je rovněž mírotvorná činnost OSN.

Žijeme tedy v mírumilovnějším světě? Musíme vzít v potaz mimo jiné kategorizaci válek a jejich obětí. Obvykle se uvádí počet obětí vojáků a ozbrojenů zapojených do konfliktu. Mnohem vyšší počet obětí obvykle vykazuje civilní obyvatelstvo. V roce 2002 zahynulo podle Světové zdravotnické organizace v důsledku válečných konfliktů a následných nemocí a podvýživy 172 000 osob.  Hrozí nebezpečí, že se klesající křivka brátí vzhůru. Nasvědčuje tomu situace po nepovedených a nesmyslných konfliktech v Afganistánu a Iránu, rovněž skutečnost, že vývoz zbraní výrazně stoupá. Podle odhadů OSN je po celém světě na 500 milionů lehkých zbraní. Když se v roce 1997 zhroutil režim v Albánii, zmizelo v nastálém zmatku ze skladů policie a armády 1,2 milionu zbraní. Evropsklá unie se pokusila situaci řašit programem zpětného výkupu, ale shromáždit se jí podařilo jen 15 000.

 

          Frekventovaným tématem ve sdělovacích prostředcích je v posledních letech terorismus. 11. září 2001 změnilo světové vnímání terorismu. Začal novodobý hon na čarodějnice, avšak výsledky zdaleka neodpovídají vynaloženým nákladům. Teroristické organizace naopak v mnoha zemích rostou jako houby po dešti (Irák, Pakistán, Izrael), a díky nutnosti přežití jsou schopny rafinovaně skrýt své finanční vazby na různé charity, nadace nebo obchod s drogami.     Představa rovnítka kladeného mezi pojem muslim a terorista je nejen zcela mylná, ale mnohdy i nebezpečná. Protože mnoho destinací cestovních kanceláří i nezávislých cestovatelů je čas od času ohrožováno aktivitami teroristických organizací, uvádím zde alespoň základní informace o těch potencionálně nejnebezpečnějších a o důvodech a formách jejich boje. Otázka terorismu je velice složitá a mnohdy záleží na úhlu pohledu, neboť  kdo je pro jednu stranu hrdinou, je pro jinou teroristou a naopak. Příkladem z naší vlasti může být diskutabilní atentát na Reinharda Heydricha v době okupace a její důsledky nebo akce bratří Mašínů v prvních letech socialismu. Zda je cíl vaší cesty pod aktuální hrozbou teroristického útoku můžete alespoň částečně posoudit z našeho přehledu nebezpečných zemí a z aktuálních informací vztahujících se k té které zemi na stránkách Ministerstva zahraničních věcí www.mzv.cz. Obecně lze říci, že se nezávislí cestovatelé stávají obětí teroristického útoku zcela vyjímečně, rozhodně méně často než místní obyvatelstvo a organizované výpravy.

          Za posledních sto let se formy terorismu změnily k nepoznání. Ve dvacátých letech minulého století patřilo tehdejší "Muslimské bratrstvo" mezi nejradikálnější organizace, které kamenovalo odpůrce. Nikdy však nesáhlo k dnes běžným metodám. Je to jen několik málo let, kdy došlo k prvnímu použití zbraně hromadného ničení teroristy v tokijském metru. Podívejme se tedy, jaké jsou druhy a metody terorismu:

- nacionalistický terorismus, obvykle jde o extrémní formu, kdy se nacionálně zaměřená skupina snaží získat samostatnost na současné vládě ( například ETA ve Španělsku, IRA v Irsku)

- revoluční terorismus - je opakem nacionálního i když používá téměř shodných metod ke svrhnutí vlády a nastolení marxismu. Obvykle používá formu guerillového tedy partyzánského boje (zejména Peru, Kolumbie, Srí Lanka, Nepál, donedávna i Kambodža a západní Sumatra). Tyto skupiny se často zaměřují na cizince z důvodu mediální publicity.

- státní terorismus - je diktátorskou formou boje proti opozici daného režimu (donedávna například režim Saddáma Husajna v Iráku)

- mezinárodní terorismus - je zřejmě nejnebezpečnější formou terorismu, který může udeřit kdykoli a kdekoli na světě (Al-Kajdá, OOP apod.). Většinou se jedná o soustavu několika vzájemně provázaných a ideově blízkých organizací, které mají stejné cíle, ale často různé metody. Tato forma je nebezpečná všem bez ohledu na cestování.

- městský terorismus - ve městě se často realizují skupiny napojené na organizovaný zločin. Město není válčiště pro otevřený konflikt, takže skupiny zde mohou operovat ve velmi malých buňkách, přičemž se často vůbec nemusejí znát. Městský terorismus se obvykle objevuje při velkých shromážděních obyvatelstva (například puč), kdy teprve masa lidí hrnoucí se ulicemi a rabující a likvidující město může něčehov tomto prostředí dosáhnout. S touto formou nepříjdete do styku, pokud se dlouhodobě nepohybujete v chudinských čtvrtích problémových velkoměst (Sao Paulo apod.).

- venkovský terorismus - je na rozdíl od městského stále založen na partyzánském způsobu boje, což však není omezení pro velikost povstalecké armády (například Mao ce Tungova armáda, která obsadila celou Čínu). Často dochází k terorizování venkovského obyvatelstva ze dvou stran, od partyzánů i od vládních vojsk (Peru, Nepál), což mnohdy vede k protiakcím, které celý konflikt ještě více zamotávají.  Ohrožené oblasti jsou obvykle odříznuty armádou a turista se do nich nedostane.

- náboženský terorismus - nebo také náboženský extrémismus, získává své stoupence ve všech zemích světa a nejde tedy jen o islám jak bychom se vzhledem k masáži našimi sdělovacími prostředky mohli domnívat. Přesto nejradikálnější skupiny pocházení právě z řad islámských fundamentalistů, kteří touží po důsledném dodržování islámského práva. Příkladem těchto skupin jsou Talibán, Palestinský islámský džihád a Islámská skupina.

- extrémismus krajní pravice - jde o situaci, kdy radikální , vetšinou nacionálně zaměřené skupiny útočí na menšiny. Příkladem za všechny je německý pravicový extrémismus, který si v řadách tureckých přistěhovalců žádá každý rok desítky obětí. Typickými projevy jsou rasismus, antisemitismus, netolerance vůči menšinám. Často bývá zaměňován za nacionalismus, ale zde dochází k zásadnímu rozdílu v hájení zájmů. Extrémisti nemají sílu, moc ani cíl změnit politické uspořádání státu, jako se o to snaží nacionalisté.

- jednoúčelové teroristické skupiny - do této kategorie patří organizace, které hájí společensky jednoúčelové zájmy, například extrémní ekologická hnutí (Země především!, Fronta pro osvobození zvířat ALF atd.). Často zde můžeme najít i skupiny, které nesouhlasí s některými společenskými názorovými postoji (antipotratový terorismus apod.). Jedná se obvykle o názorově extrémní hnutí, které se snaží silou (sabotážemi, únosy) získat publicitu pro své cíle a získat sympatie veřejnosti.

- nukleární terorismus - nejextrémnější metodou terorismu je použití zbraní hromadného ničení, které se obyčejně označuje jako bio nebo nukleární terorismus. První dokonaný krok udělala japonská sekta Óm Šinrikjó v roce 1994 a 1995 při útocích Sarinem ve městech Macumoto a Tokio.

          Nyní jen můžeme očekávat, kdy , kde a kdo použije jinou zbraň hromadného ničení, ať už cestujeme nebo nevytáhneme paty z domu. Teroristé používají různé metody boje. Uvedu zde alespoň základní.

- atentáty - jsou známy od samého úsvitu dějin, mohou politicky motivovat nebo vydírat. Nejde však o nic jiného než o úmyslnou vraždu a jsou podle toho také posuzovány.

- únosy letadel a lodí - byly typické pro sedmdesátá léta. I když tato metoda vypadala zpočátku velmi efektivně, poté co byly vytvořeny speciální policejní a vojenské jednotky, nastal útlum. Dnes se tyto prostředky používají spíše jako mediální kampaň, neboť na konci únosu je dnes bohužel obvykle destrukce, většinou i s pasažéry.

- rukojmí a únosy lidí - nejsou ničím novým, je to jeden ze základních prostředků vydírání. V osmdesátých letech byli rukojmí často psychologickou vzpruhou, která dávala únoscům větší šance na vyjednávání. Případy moskevského divadla či beslanské školy naznačují výraznou změnu v taktice, kdy je pro speciální jednotky prakticky nemožné zajistit bezpečí všech rukojmí. Novou otázkou tedy je, jak vysoké procento rukojmích je možné zachránit.

- pumové útoky - automobily naložené výbušninami nebo bombové dopisy, to vše jsou varianty pumového atentátu, který může být nasměrován k jednotlivci, stejně jako na skupinu osob či budovu (hotel, velvyslanectví apod.). Jde o nejčastější konfrontaci veřejnosti s terorismem, není prakticky dne, aby k nějakému výbuchu nedošlo (Irák, Pakistán, Indie, Afganistán, Izrael, Egypt).

- použití pěchotních zbraní - je typické například pro IRA či Palestinské separatisty (minonety, raketomety). K těmto krajním metodám násilí se přistupuje ve chvíli, kdy chce skupina odstranit konkrétní osobu, nebo provést mediálně zajímavější druh útoku. Úspěšnost takovýchto útoků je poměrně nízká.

- používání zbraní hromadného ničení - od útoku, který provedla Óm Šinrikjó to vypadá na reálnou hrozbu budoucnosti.

 

Seznam teroristických organizací seřazených geograficky podle zemí:

- Afgánistán  (Al-Kajdá, Talibán)

- Angola (UNITA - Uniao National para a Indenpendencia Total de Angola)

- Alžírsko (GIA - Armed Islamic Group, GSPC - Salafistická skupina pro kázání a boj)

- Barma (HUA - Harakat ul-Ansar, KDA/KIO - Kachin Defense Army/Kachin Independence Organization, NCGUB - National Coalition Government of the Union of Burma, UWSA - United Wa State Army)

- Bolívie (CNPZ - Nestor Paz Zamora Comission, EGTK - Tupac Katari Guerilla Army - Tupac Amarua)

- Egypt (Ialámská skupina Al-Gama a al-Islamiyya, Egyptský islámský džihád, Muslimští bratři)

- Filipíny (ASG - Abu Sayyaf Group, MILF - Moro National Liberation Front, NPA - New People Army)

- Francie (Armata Corsa, FIS - Islamic Salvation Front, FLNC - National Liberation Front of Corsica)

- Chile (MJL - Lautaro Youth Movement, MAPU-L - Lautaro fraction of the United popular Action Movement, FRPL - Lautaro popular Rebel Forces, FPMR - Strana Manuela Rodrigueze)

-  Honduras (FPM - Moranzanist Patriotic Front)

- Indie/Kašmír (Khalist Liberation Tiger Force, Khalistan Commando Force, Khalistan Liberation Front, Khalistan National Army, JEM - Jaish-e-Mohammed, ULFA - United Liberation Front of Assam, JKLF - Jammu and Kashmir Liberation Front)

- Indonésie (GAM/GPK - Gerakin Aceh Meredka, JI - Jemaah Islamiya)

- Irák (Ansar al-Islam, Baas Syrian Islamic Front, Iraq Shit´s Radical Front, Saddam Sunit´s AntiAmerican Army)

- Irán (Al Kajdá,  MEK/MKO - Mujahedin-e Khalq Organization, SSP Sipah e Sahaba Pakistan)

- Itálie (ARN - Armed Revolutionary Nuclei, BR - Brigate Rosse)

- Izrael a Palestina (DFLP - Democratic Front for the Liberation of Palestine, FATAH-RC, FATAH-Tanzim, Force-17, Hamas - Islámské hnutí odporu, PLO - Organizace pro osvobození Palestiny, PFLP, PIJ - Palestinský islámský džihád, Kach and Kahane Chai, Mučedníci od al-Aksá)

- Japonsko (Óm Šinrikjó, Chucaku-Cha, JRA - Japonská rudá armáda)

- Jemen (Islamic Army of Aden)

- Jihoafrická republika (PAGAD - Qibla a People Against Gangsterism and Drugs)

- Jugoslávie a Kosovo (UČK- Ushtria Clirimtare E Kosoves - Kosovká osvobozenecká armáda)

- Kambodža (Rudí Khmérové, Party of Democratic Kampuchea)

- Kolumbie (AUC - Autodefensas Unidas de Colombia, EPR - Ejercito Popular Revolucionario, FARC - Fuerzas Armadas Revolucionarias de Colombia, ELN - National Liberation Army)

- Kypr (Revoluční organizace 17.listopadu)

- Libanon (Hizbulláh)

- Libye (FIG - Fighting Islamic Group, Bojovníci Imána Moussa Sadr)

- Maroko (GMIF - Group of Morocco Islamic Fight)

- Německo (Skupina Baader-Meinhof)

- Nepál (MCC - Maoist Communist Centre)

- Pakistán (Al Kajdá, Hizb-ul Mujehideen, Harakat ul-Ansar, Sipah-e-Sahaba Pakistan, Jammat ul-Fugra, Lashar-e-Toiba)

- Peru (Sendero Luminoso - Světlá stezka, MRTA - Tupac Amaru Revolutionary Movement)

- Rusko a Čečna (FLI - Front of the Liberation Ičkeria, IPLA - Ičkerija People´s Liberation Army)

- Řecko (ELA - Epanastatikos Laikos Agonas, Epanastatiki Organosi 17.Novemvri)

- Saudská Arábie (Al Kajdá, Islamic Movement for Change)

- Srí Lanka (LTTE - Tygři tamilského Eilámu)

- Sudán (Al Kajda, SPLA - Sudan People´s Liberation Army, SPLM - Sudan People´s Liberation Movement)

- Sýrie (PSF - Popular Struggle Front)

- Španělsko (GMIF - Group of Morocco Islamic Fight, ETA - Euskadi ta Askatasuna - Baskitsko a svoboda, GRAPO - Grupo de Resistencia Anti-Fascista Primero de Octubre, FN - Fuerza Nueva)

- Turecko (Islamic Great Eastern Raiders Front, Revolutionary People´s Liberation Party, PKK - Strana kurdských pracujících)

- Uganda (LRA - Lord´s Resistence Army)

- Uzbekistán (Islamic Movement of Uzbekistan)

- Velká Británie a Irsko (IRA - Irská republikánská armáda, Real IRA, LVF - Loyalist Volunteer Force, UVD - Ulster Volunteer Force)

V seznamu nejsou uvedeny ultrapravičácké organizace v USA a jiných západních zemích. Podrobné informace o jednotlivých skupinách naleznete na například www.specialista.cz

 

Kdo se bojí, nesmí do lesa

          Chcete-li posuzovat nebezpečnost některých míst v zahrančí, tak jak je ocejchovala fantazie hollywoodských tvůrců, vzpomeňte si na mnohá zákoutí své vlasti. Například pražské hlavní nádraží, malý český Bronx. Lidé, které sem zahnala smůla nebo vlastní neschopnost, se mísí v pestré společnosti s cestujícími, vyjevenými Japonci i s těmi, kteří přišli s jasným cílem, černými ubytovateli, pasáky, drogovými dealery a zloději. Je důležité vědět kdo je kdo a místo přestane být tak nebezpečným. České dráhy provozují tratě, kterými se průvodčí bojí jezdit, drobná i velká zločinnost se stala koloritem železnic, nádraží a jejich okolí. Hlavní, nyní Wilsonovo nádraží se podobně jako mnoho jiných nádraží a prostor souvisejíích s provozem železnice, stalo velkou ubytovnou a noclehárnou. Vzduch je prosycen zápachem z koutů sloužících jako veřejné záchody, kromě tlampačů se občas ozve opilcovo brebentění, na vlhké podlaze vystlané promočenými kartony se valí několik těl. Zápach by zastavil i rychlík. Na lavičkách jsou okrádáni bdícími ti, které zmohla únava a zdřímli si.

          Připoměňte si tato místa, až budete přísně soudit situaci v Indii nebo Maroku. S lehkým úsměvem vzpomínám na své první kroky v Bogotě někdy před lety s rukou na vyhazovacím noži v kapse.  Byl jsem typická oběť časopisových povídálků a filmařů. Tím ovšem nechci tvrdit, že zrovna Bogota je bezproblémové město. Jen je potřeba se pokusit nalézt rovnováhu mezi našim chováním a aktuální bezpečnostní situací v místě pobytu. K tomu ovšem potřebujete informace, které se co nejvíce budou blížit pravdě.

          A to je právě problém, neboť každý z nás má svou pravdu, často zcela odlišnou od pravdy našeho souseda nebo pravdy oficiální. Na vině jsou naše předsudky a omyly, alibismus zastupitelských orgánů pro jistotu varujících před vším, ale často i záměrné lži tisku nebo komerčně zaměřená informační kampaň o některém novém onemocnění letícím na křídlech labutí odněkud z východu. Tak si mohu ukroutit hlavu nad českými knihami dramaticky popisujícími smyšlená setkání s dávno už neexistujícími kanibaly na Papui nebo články v tisku hovořícími o mrtvých v písku na thajských plážích strašícími celé měsíce po tragické události z prosince 2004. Má takováto lživá informace protlačit do podvědomí turistů jinou turistickou oblast, naznačit zájemci že do oblasti se dostane bezpečně jen prostřednictvím jisté agentury nebo jde jen o prázdné, avšak konkrétně pro Thajce nebezpečné tlachání nějakého pisálka? Papuánští naháči jsou dnes mírumilovnými křesťany a na návštěvníky jsou zvyklí i v těch nejzapadlejších vesnicích. Pracoval jsem jako fotograf v týmu zabývajícím se identifikacemi obětí tsunami a mohu zodpovědně prohlásit, že na návštěvníky Thajska v písku nečeká žádné překvapení ve formě zapomenuté mrtvoly. Navíc nejlépe můžete pomoci postiženým oblastem právě tím, že je nepřestanete navštěvovat. Život se zde nezastavil a dávno pohřbení mrtví nekoušou. Můžete se setkat i se zavádějícími a lživými informace cestovních kanceláří a agentur, neboť, jak známo, o peníze jde až v první řadě.

          Zrádné jsou i naše vlastní představy o skutečnosti a nepravdivé či zastaralé informace knižního průvodce (například v porovnání českého vydání průvodce o Indonésii se skutečností nesedělo neuvěřitelné množství informací). A tak po přečtení článku v časopise nebo doporučení knižního průvodce vyrážíme do některé konkrétní destinace jen abychom viděli dům Juana Carlose nebo Silvestra Stallona, zatímco o pár kilometrů dál leží úžasné lávové pole hýřící barvami a tvary o kterém se z průvodce nedozvíme. Nejlepší pláž široko daleko je podle knihy nebezpečná a je na ní zakázáno plavat, ale ve skutečnosti se jen vymyká obvyklému zavedenému okruhu cestovních kaceláří.

          Posuzujete svou vlastní bezpečnost jen na základě bídy a chudoby, která vás na cestách obklopuje? Ne vždy je to správný způsob. Plechové boudy a hadrové stánky  jsou stejné všude na světě, stejně jako kravál, zápach a prach vířený stropními ventilátory. Bohatství a životní úroveň neznamená nutně šťastný život nebo bezpečí pro cestovatele. Sebevraždy ve Skandinávii a nevraživost západoevropanů vůči cizincům (i když oficiálně se proklamuje opak) jsou obecně známy. Málo však víme o šťastných očích prostých rolníků v Bangladéši, když návštěvníky s radostí hostí z mála, co sami mají.

          Na cestách často nocuji v bílých, bohatých, naleštěných a pečlivě oplocených ghetech, tolik podobných v Jihoafrické republice, v Sao Paulu či Limě. Někdy člověku nic jiného nezbývá, jindy se však jen bojí překročit hranici honosných vil a smrdutých slumů. Je ale samozřejmě nesmysl stěhovat se za štěstím do Bangladéše. Zkušenost krátkého pobytu v takovéto západní civilizací zapomenuté zemi může náš všední život v pohodlí a bezpečí domova rozhodně obohatit. Příjdete zde na to, co vše k životu vlastně nepotřebujete. Žít prostě a šťastně jako bangladéšský rolník už ale nedokážeme, nechceme trvale opustit některé své symboly západního luxusu.

          Mnoho zemí je považováno za potencionálně nebezpečné. Situace se však neustále mění, jak už jsem se zmínil v předchozích kapitolách. Dříve problematická místa jako Západní Papua nebo Východní Timor jsou v poslední době připraveny na zahraniční návštěvníky a jiná, po léta zavedená turistická střediska, se vymykají vládní kontrole z rukou. Podivný exotický název země totiž neznamená nutné nebezpečí pro návštěvníky. Vzpomeňte si na kterých místech právě nejvíce dochází k přepadům a teroristickým útokům na cizince!

          Možná se domníváte, že se po událostech ze září 2001 v USA nebo atentátech na Bali výrazně zlepšila bezpečnostní situace v oblastech nebo alespoň na letištích. Omyl. Na jednu stranu jsme hystericky šikanováni evropským letištním personálem a úředníky, na druhou stranu je stále velmi snadné napadnout tak zranitelná místa, jako je právě letadlo nebo turistické letovisko či diskotéka. Určitě ne pilníkem nebo zavíracím špendlíkem a nůžkama na nehty. Svému dlouholetému příteli, šéfovi autonomní baskitské policie, jsem s chutí předváděl, jak mohu na Kanárských ostrovech bez problému do letadla dostat malou zbraň, nůž či pistoli. Nevěřil vlastním očím. Od této události uběhly dva roky a nezměnilo se nic.

          Pamatuji si silácké proklamace indonéské vlády po atentátu na balijskou diskotéku v Kutě, snažící se vsugerovat turistům, že již nikdy se nic podobného nemůže opakovat. Po několika měsících prakticky na stejném místě došlo ke obdobné tragédii. Indonéská policie se však raději dále věnuje šikanování turistů a vybírání drobných úplatků. Na mnoha indonéských letištích nadále vcházíte do letadla bez toho, že by někdo kontroloval zavazadlo rentgenem (Papua, Sulawesi, Biak), mnohdy neprocházíte ani obvyklou magnetickou branou odhalující kovové předměty.

          Kontakt s policií v turistických místech je někdy spíše problémem než pomocí, avšak v odlehlých oblastech je policista často jediný zroj informací. Nečekejte však, že se všude domluvíte anglicky, při troše dobré vůle jde ale všechno. Dobrou zkušenost s policií mám z Maroka, USA, Sýrie, Jordánska či Turecka, opačnou pak z  Indonésie, Ruska, Ukrajiny, Bulharska či Rumunska.

          Říká se, že každá země má vládu a systém, jaký si zaslouží. Často je situace v zemi k neudržení bez diktátora. To však obvykle neznamená nutně nebezpečí pro cestovatele, často právě naopak (Kuba). Můj otec tvrdíval, že demokracie je nejhorší způsob vlády, avšak nic lepšího jsme dosud neobjevili. Demokracie znamená situaci, kdy laici na základě členství ve vítězné straně rozhodují o odborných  věcech a případný neúspěch hodí na opozici.

Ale zpět k bezpečnosti. Implantovat demokracii západního stylu do jiného prostředí se nesetkává vždy s úspěchem. Tím spíše, když se to provádí ne zrovna v rukavičkách. Chování americké a britské armády v Iráku a zdivočelé skupiny soukromých bezpečnostních služeb složených z evropských a amerických žoldnéřů beztrestně střílející civilisty v cizí zemi, to je dnešní euroamerický export svobody na Střední Východ. Nejmodernější armáda světa prohrává jednu válku za druhou, od Koreje přes Vietnam, Střední Ameriku, Afganistán po Irák. Můžou se pak návštěvníci, novináři nebo humanitární pracovníci v těchto zemích divit, že se stanou cílem útoku druhé strany? Často považujeme některou zemi za celistvý útvar, ale mnohdy jde o křehkou multikulturní a multináboženskou společnost držící pohromadě často nouzí nebo brutální silou. Příkladem může být opět Indonésie, země, kde z jednoho konce na druhý je stejně daleko jako z Londýna do Bagdádu.

Lidské neštěstí je pro mnohé z nás přitažlivé, denně sledujeme v televizi utrpení jiných kdesi na druhém konci světa. Leckdo však chce více než jen dokument v televizi. V roce 1997 při pobytu v chorvatské východní Slavonii (Vukovar), tedy v době, kdy situace byla ještě poměrně napjatá, jsem se setkal s novým turistickým fenoménem, který bychom mohli nazvat jednoduše "válečná turistika". Mikrobusy plné Američanů a Japonců projížděly totálně zdemolovaným a prakticky vylidněným Vukovarem a zastavovaly na bezpečných místech s vyhlídkou na obzvlášť impozantně vyhlížející trosky nebo vraky vozidel a nevybuchlé letecké pumy zavrtané do asfaltu. Méně známá je i někdejší jugoslávská válečná turistika „vystřel si na modrou přilbu“, která našla klientelu mezi evropskými a americkými psychopaty.

          Přihlížel jsem jako fotograf demonstracím v Sýrii a Palestině a rozhodně jsem se při tom nesetkal s nějakým problémem. Naopak, dav uvolňoval prostor, abych měl lepší záběr na hořící americké a izraelské vlajky, neboť publicita je to oč jim obyčejně jde. Obecně lze ale doporučit, aby jste se demonstracím nebo jiným srocením davů vždy zdaleka vyhli. Choulostivá období jsou zejména volby, nebo reakce veřejnosti na některé závažné události (karikatury proroka Muhammada v dánském tisku apod.). V mnoha zemích se přesto můžete nečekaně stát svědky rvaček znepřátelených skupin studentů mezi sebou (Indonésie) nebo s policií (Ekvádor). Držte se vždy co nejdále od takových akcí, nikdy nevíte v co můžou přerůst.

          Mnoho populárních batůžkářských destinací se dodnes potýká s pozůstatky po válce. Například v Angole, Mozambiku, Laosu či Kambodži jsou to nevybuchlé letecké pumy a zejména nášlapné miny (takzvané paštiky). Angola dokonce drží smutný světový primát v počtu dosud nezlikvidovaných nášlapných min na jednoho obyvatele a počtu amputací končetin a úmrtí způsobených minama. Držte se v takovýchto oblastech výhradně jen značených cest a neopouštějte je ani o píď. Vraky automobilů roztrhaných explozí kolem hlavního tahu Západní Saharou k Mauretánské hranici jsou němými svědky nerespektování pravidel.

          V mnoha zemích na sobě výrostci rádi nosí dětinské nápisy „komando“, ale v podstatě jsou to bezbraní zbabělci. Situace se však mění pokud jsou ve skupině. Držte se tedy od nich dále nebo se snažte s nimi spřátelit. Na mnoha místech (například asijské trajekty) se podobné gangy mladíků starají za drobnou úplatu o pohodlí a bezpečnost cestujících a suplují tak skorumpovanou policii. Nejhorší situace vždy nastává tam, kde se zbraně dostanou do rukou dětem, které si ještě nevytvořily jakési zábrany, nebo tam, kde se moc dostala do rukou ukřivděným nevzdělancům. Ti nedělají rozdíl mezi viníky a nevinými, nemají zábrany a výčitky a jen tisknou spoušť. Neberte tedy aktuální politickou situaci v zemi na lehkou váhu.

          I v mnoha turisticky frekventovaných oblastech je potřeba dodržovat určitá společenská a potažmo i bezpečnostní pravidla, jak se můžete dozvědět v kapitolách "náboženství" a "kulturní odlišnosti". Země, kde se ženy příliš neobjevují na ulici nejsou nejvhodnější pro cestující páry a zcela nevhodné jsou pro samostatně cestující ženy.

Žena zde s cizím mužem nemluví, jen se ženou, a tak to osamocené cestovatelky mají často mnohem obtížnější (Irán).

          Střet různých kultur může cestovateli přinést mnohá poučení, ale i nečekané problémemy. Snažte se proto před cestou zjistit co nejvíce informací o odlišnostech v zemi, kterou chcete navštívit. V žádném případě se nesnažte druhé straně podsouvat svůj pohled na jejich svět, setkáte se minimálně s nepochopením. Nezapomeňte, že náš západní svět nemusí být rájem pro člověka ze střední Asie a naše hodnoty neroubujte do jeho světa.

Evropan nesnese pohled na zabíjené zvíře, ale s chutí si dá stejk, přičemž se tváří že vyrostl na stromě. Jsme ve srovnání s příslušníky "primitivních" kultur často licoměrní a falešní. Demonstrujeme proti zabíjení velryb ale nehne s námi vraždění miliónů civilistů ve střední Africe. Smrt v naší bezprostřední blízkosti námi obvykle otřese, ale raději si koupíme novou plazmovou televizi, než bychom pustili pár centů umírajícím kdesi v daleké Rwandě.

          Co je tedy krutější, přírodní výběr nebo násilné a nenávratné zásahy člověka. Kdo je na to schopen jednoznačně odpovědět? Nemůžeme se tedy divit že nás domorodci často posuzují podle zjednodušené šablony bílý = bohatý nebo bílý = neznaboh. Vždyť i my koneckonců neděláme nic  jiného, jen naše šablony jsou ve svém ignorantství odlišné: muslim = terorista, člověk bez vzdělání = primitivní hlupák.  Často tak zavdáváme příčinu ke konfliktu sami svým chováním nebo semínko problému zasili naši předchůdci. A tak se mnozí cestovatelé raději uzavírají dobrovolně do batůžkářských ghet, ostentativně přehlíží okolní svět, neodpovídají místním na pozdrav a chovají se arogantně a povýšeně. Nemohou se pak divit, když jednoho dne jako olej na vodu vyplavou lidské vášně, padne první rána a už to lítá jako na vesnické zábavě.

          Nepovažuji se za necitu, mám ale velmi skeptický názor na to, co se obvykle prezentuje jako humanitární pomoc, kdy se chudí v bohatých zemích skládají na bohaté v zemích chudých a skutečná pomoc k potřebným často nedorazí. Po tragické tsunami v jihovýchodní Asii přišla vlna solidarity celého západního světa. Vždyť jen v České republice se nikdy nevybrala tak vysoká částka. Proč? Umírali tam naši a tak jsme si více dokázali představit hrůzu, která se udála. Jen několik měsíců nato si zemětřesení v Pakistánu a Indii vyžádalo podobné množství obětí na životech a západní svět se na statisíce lidí umírajících zimou a hladem prakticky vykašlal. Na opačné straně „humanitární pomoci“ stojí negativní důsledky misijních činností. Rozdáváním plastových kbelíků, kraťas a triček ze světa nenapravitelně mizejí poslední přírodní národy.

          V dlouhodobém hledisku v zemích třetího světa více než jen chléb chybí vzdělávání a pracovní příležitost. Není tedy nejefektivnější cestou jen krmit, pokud se ovšem nejedná o akutní problém způsobený živelnou pohromou nebo vyhrocenou politickou situací. Učíme svým přístupem chudé natahovat ruku a zapomínáme na dlouhodobé důsledky takového chování. Dochází pak i k absurdním situacím (ve Francii, Británii nebo Dánsku), kdy bohaté země otevřely brány přistěhovalcům, kteří v relativně krátké době začali diktovat pravidla hry.

 

 

Bezpečnostní doporučení pro konkrétní země

                              Motto:Je sice hůře než bylo, na druhou stranu však lépe než bude...

 

Aktualizovaná doporučení naleznete například na internetových stránkách www.fco.gov.uk nebo www.mzv.cz

Afganistán - Z důvodu dlouhodobých krvavých bojů se nedoporučuje cestování do této země.

Alžírsko -  Celková bezpečnostní situace v Alžírsku se sice zvolna zlepšuje, nicméně se nedoporučuje individuální turistika. Nebezpečí hrozí při cestách mimo velké městské aglomerace, zejména ve večerních a nočních hodinách. Důrazně se nedoporučuje cesta do oblasti Kabylie a cestování v pouštních oblastech bez doprovodu místních průvodců. Za relativně bezpečný je možné označit pobyt v hlavním městě Alžíru a v dalších velkých městech (Constantine, Oran, Annaba), rovněž organizovaná turistika po alžírské Sahaře (Tamanrasset, Djanet) za doprovodu místních průvodců. Nezapomeňte, že hranice mezi Marokem a Alžírskem jsou už léta uzavřeny.

Angola - V zemi je stále velké množství min z dob občanské války. V nedávné době obyvatelstvo postihla největší epidemie způsobená virem Marburg (příbuzným Ebole) v dějinách. Marburg dokáže zabít zdravého člověka během několika hodin či dní a žádná účiná léčba není známa.

Austrálie - Rekordní množství mořských krokodýlů v severní Austrálii donutilo správu národního parku Kakadu uzavřít toto oblíbené turistické místo, které je zapsáno v seznamu Světového dědictví lidstva. V posledních letech se tam populace krokodýlů neuvěřitelně rozrostla, protože jsou v parku chráněným druhem. Správci zaznamenali zvýšený počet napadení člověka. Nebezpečí, které hrozí návštěvníkům, je podle nich tak velké, že na dobu neurčitou je uzavřeno mnoho míst.

Bolívie - V západní části země jsou dlouhodobé nepokoje, doprovázené násilím v ulicích měst a blokádou silnic.

Brazílie - Dlouhodobým problémem jsou opakované nepokoje v Sao Paolu, při kterých ozbrojené zločinecké gangy útočí proti policejním stanicím i civilním cílům, jako jsou autobusy, bankovní pobočky, čerpací stanice a stanice metra.

Čad - Ve východním Čadu dochází ke srážkám vládních jednotek s ozbrojenými povstalci, hrozí rychlé rozšíření konfliktu i do dalších oblastí země a otevřený čadsko-súdánský konflikt.

Egypt: - Atentátníci útočí v Egyptě už po několik let na turisty jak v letoviscích v oblasti Rudého moře, tak v blízkosti historických památek.

Ekvádor  - V zemi již několik let přetrvává politické napětí doprovázené občasným střetnutím policie s demonstranty, zejména ve městech.

Etiopie - Zemi postihla vzácná smrtelná parazitická choroba, která si vyžádala stovky lidských obětí. Problémem jsou i občasné projevy občanské neposlušnosti a střety s policií a armádou prakticky v celé zemi.

Filipíny - Dochází zde k občasným únosům cizinců na ostrově Mindanao, poloostrově Zamboanga a jižních ostrovech Basilan, Sulu a Tawi-Tawi.

Guinea-Bissau - Příhraniční oblastí se Senegalem zmítá ozbrojený konflikt, vyvolaný útoky separatistických skupin z jihosenegalského regionu Casamance. Nedoporučuje se cestovat do Guineje-Bissau silniční trasou ze Senegalu a pobývat v oblastech na jih od města Ziguinchor (jižní Senegal) a na severu Guineje-Bissau.

Haiti - V souvislosti s dlouhodobě nestabilní vnitropolitickou situací zvažte možná bezpečnostní rizika při cestách do této země.

Indie  - Problémovými oblastmi z hlediska bezpečnosti jsou provincie Sindh, Balúčistán a Kašmír. Pozor, velvyslanectví Indie v Islamábádu víza neuděluje a jediný pozemní hraniční přechod mezi Pakistánem a Indií bývá někdy dlouhodobě uzavřen.

Indonésie - V posledních letech dochází v Jakartě a dalších místech Indonésie (Bali) k teroristickým bombovým útokům proti zařízením navštěvovaným cizinci.

Irák - Vzhledem k přetrvávajícímu válečnému konfliktu a extrémě vysokému riziku únosu, zranění či usmrcení se nedoporučuje do Iráku cestovat.

Jemen - Významné bezpečnostní riziko pro cestovatele zde představují ozbrojené srážky vládních sil se skupinami povstalců v horských oblastech na severu země v okolí města Sada a únosy, ke kterým dochází zejména v oblasti Shabwah v centrální části země a Abyan severovýchodně od Adenu.

Kolumbie - V některých, zejména horských, oblastech země přetrvává dlouhodobý konflikt mezi povstalci a vládními vojsky. Dochází rovněž k únosům.

Kongo - Smrtelný virus Ebola se šíří v lesnaté severozápadní oblasti Konžské republiky Cuvette, podobnou epidemii zažil v letech 2001 a 2002 i sousední Gabon.

Konžská demokratická republika (Zaire) - Ve východním Kongu přetrvávají dlouhodobé nepokoje, zejména v oblasti Jižní Kivu a Severní Kivu (hlavní města Bukavu a Goma).

Libanon - Jižní oblasti země a Bejrút jsou postiženy vojenským konfliktem s Izraelem. Do země se nedoporučuje cestovat.

Libérie - V zemi dlouhodobě vládne nestabilní bezpečnostní situace, nedoporučuje se zde cestovat.

Nepál - Cestování v Nepálu znamená v posledních letech zvýšená bezpečnostní rizika jak v oblasti Annapurny, která je pod kontrolou povstalců, tak i v samotném hlavním městě Kathmandu z důvodů častých nepokojů a občasného vyhlašování vyjímečného stavu.

Niger - V zemi hrozí více než třem milionům lidí smrt hladem.

Nigérie - Policie nedávno zachránila přes šest desítek dětí před otroctvím. Děti byly zavřené v lodním kontejneru na ryby a byly určené k prodeji jako dělníci a sloužící. S podobnými případy se můžete setkat i v jiných zemích, například Mauritánii.

Malajsie - Nedoporučuje se cestovat na východní pobřeží malajské části ostrova Borneo (svazový stát Sabah) a na blízké ostrovy. V minulosti v této oblasti došlo k únosům, přičemž nebezpečí únosů a útoků ze strany teroristických a kriminálních skupin nadále trvá. V zemi rovněž hrozí onemocnění horečkou dengue, zejména v hlavním městě Kuala Lumpur a ve státech Selangor, Perak a Penang.

Pakistán - Východem a jihem Pákistánu cloumají nábožensky motivované nepokoje.

Palestina  - Vzhledem ke zhoršení bezpečnostní situace na Palestinských autonomních územích, Západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy se nedoporučuje tato místa navštěvovat.

Pobřeží slonoviny  - V zemi je trvale špatná bezpečnostní situace.

Senegal  - V zemi opakovaně řádí epidemie cholery.

Srí Lanka  - V zemi dlouhodobě probíhá ozbrojený konflikt mezi separatisty a vládními vojsky. Před cestou se informujte o aktuální situaci.

Sudán - Situace v zemi je dlouhodobě napjatá a nedoporučuje se zde cestovat.

Thajsko  - Bezpečnostní situace na jihu Thajska je napjatá a hrozí pumové útoky v provinciích Pattani, Yala a Narathiwat.

Uzbekistán - Bezpečnostní situace je dnes relativně stabilní, přesto se vyhýbejte místům s větší koncentrací lidí.

Venezuela  - Problémovou oblastí je hranice s Kolumbií. V zemi se rovněž znovu objevila žlutá zimnice, proto se minimálně dva týdny před cestou nechejte přeočkovat. Také byly zaznamenány četné případy výskytu horečky dengue ve státě Falcón.

 

          Rozebírat problematiku jednotlivých států je nad možnosti mého záměru. Přesto jsem vybral alespoň dvě ukázkové země jako příklad, který můžete uplatnit i ve většině ostatních zemí světa. První z nich je Rusko, druhou jeho letitý rival USA.

          ''U nas vsjo vazmožno'', řekne vám kdekterý rodilý Rus a nebude daleko od pravdy. Skutečná země neomezených možností není totiž Amerika, jak se často proklamuje, ale její protipól, širá Rus. Přestože se bezpečnostní situace v celém Rusku i zemích bývalého Sovětského svazu postupně zlepšuje, jsou podmínky v různých místech individuální. Proto uvedu alespoň několik zásad, které je vhodné na území Ruské federace, Ukrajiny, Kazachstánu atd dodržovat. Rusko je země zajímavá, krásná a z pohledu podnikatelů perspektivní. Má však své specifické podmínky, které je nutné respektovat.

          V některých zemích musí žadatel o vízum pro pobyt delší než tři měsíce předložit negativní lékařské osvědčení na AIDS, ne starší než tři měsíce, v angličtině nebo ruštině. Celní kontrola při překračování státní hranice se zaměřuje především na dovoz valut, narkotik a zbraní. Doporučuje se deklarovat v celním prohlášení cenné osobní věci, zejména finanční prostředky. Vyvážet z Ruska lze bez problému pouze celně deklarovanou částku, jinak je při vývozu valut nad 500,-USD výše potřebné prokázat způsob nabytí. Pokud v Rusku obchodujete, povolení k vývozu valut lze koupit téměř v každé bance za deset až dvacet dolarů. Vyvážet rubly není dovoleno.

          Při odjezdu ze země vyplňujete další celní deklaraci a odevzdáváte vstupní. Povinná výměna valutových prostředků dnes zavedená není a není už vyžadováno pojištění nebo potvrzení o zdravotní prohlídce. Po překročení hranice platí povinnost zaregistrovat se do 48 hodin u místních orgánů milice nebo prostřednictvím ubytovacího zařízení. Mezi hlavní a někdy životně důležitá pravidla zde patří "nejezdit sám". Platí to hlavně pro řidiče, ale i při cestování vlakem, kde rovněž dochází k loupežím. Máte-li zdravotní problémy, mějte s sebou dvojitou dávku svých léků.

          Nejste-li milionář, dávající své bohatství okázale najevo, je pravděpodobnost, že se setkáte se skutečnou mafií velmi malá. Daleko pravděpodobnější a i nebezpečnější je setkání s tlupou chuligánů. Nový mercedes není nejvhodnejší dopravní prostředek pro cestování v Rusku. Nemáte-li dostatek zkušeností a nějaké zvláštní důvody, použijte pro svou obchodní činnost služby Českého centra při velvyslanectví v Moskvě. Nepodceňujte rady místních obyvatel. Před odjezdem si opatřete peníze, nejlépe americké dolary, v malých bankovkách a přiměřenou částku mějte připravenou k použití odděleně od ostatních peněz.  Není-li to nutné, nenavštěvujte banky  luxusní obchody, právě zde se vyskytují tipaři, jejichž úkolem je vytipovat solventní potencionální oběť.

          Okradeni můžete být dvojím způsobem. Klasickým, jak jej znáte i od českých kapesních zlodějů, nebo rafinovanějším, při němž jste z kapesní krádeže obviněni vy a pod pohrůžkou násilí jste nuceni k "vrácení" ukradené částky. Proto pozor na stísněné prostory, například výtahy, taxíky, ve kterých už někdo jede atd. Uvidíte-li, že těsně před vámi někdo ztratil peněženku, doporučuje se ji obejít a rychle se vzdálit. V žádném případě ji neberte do ruky. Pro případ poskytnutí pomoci ve vážných případech mějte poznamenané spojení na příslušné konzuláty. Rusové jsou lidé velmi přátelští a pohostiní a jste-li v nesnázích, velmi ochotně pomohou. Čas stráveny s nimi vám může přinést mnoho příjemných a nezapomenutelných zážitků a tak se nebojte kontaktu a neochuzujte se o novou zkušenost.

          Pokud si půjčujete vozidlo, při eventuální dopravní kontrole vám nebude stačit jen technický průkaz, ale musíte mít i písemné prohlášení majitele vozidla o jeho zapůjčení v ruském jazyce. Pokud máte automobil s dieselovým motorem, vezměte si s sebou náhradní palivové filtry, neboť nafta bývá nestálé kvality a plná nečistot. Nedoporučuje se cestovat automobily s katalyzátorem, neboť se může stát, že budete nuceni kupovat benzín od překupníků. Při nákupu paliva mějte připraveny malé bankovky. Platí se většinou předem. U starších čerpacích stanic (zapravka) je potřeba odhadnout množství paliva, které potřebujete, obsuha ho po zaplacení přečerpá do jakési měřící mezinádoby a poté jde palivo do pistole. Čerpání však nejde zastavit a tak pokud je již nádrž vozidla plná, palivo stříká z otvoru po autě a stéká na zem. Proto je praktické mít připravený kanystr.

          Na hraničních přechodech nefotografujte a nefilmujte okolí, vzbuzuje to ostrou reakci uniformovaných složek. Pro cesty do Moskvy se doporučuje jako vhodnější trasa přes Polsko a Bělorusko než přes Ukrajinu. Je na ní mnoho chránených parkovišť a řidič i vozidlo jsou v bezpečí před místní mafií. Mimo velká města je potřeba počítat s častým nedostatkem pohonných hmot. Jejich nákup je obvykle možný i za valuty. Pokud vám celník nebo policista sdělí, že dál v cestě pokračovat nemůžete a uvede několik závažných důvodů, nepropadejte panice. Žádá tím o úplatek. Cena bývá různá, od několika plechovek piva po třicet dolarů, směrem na východ cena klesá.

          K parkování používejte hlídaná placená parkoviště ohraničená plotem.  Silnice jsou často velmi široké, avšak nejsou vybaveny vodorovným dopravním značením, patníky ani příkopy. Někdy je tak těžko rozeznat vozovku, krajnici a pole. Pro jízdu v noci je proto vhodné vybavit automobil doplňkovými reflektory nasměrovanými do stran. Ty se osvědčí i v oblastech s větším výskytem divoké zvěře. Jezděte pokud možno za světla. pokud budete nuceni nocovat v autě, zastavte vždy v bezprostřední blízkosti stanoviště milice GAI nebo DAI.  Při průjezdu stanovištěmi dodržujte omezenou rychlost na 20-40km/h. Nezastavíte-li u stanoviště na výzvu milicionáře, má právo na vás střílet. Problematické je zastavit a poskytnout pomoc posádce havarovaného auta, může se jednat o léčku.

          Vlaky jsou poměrně spolehlivý a bezpečný způsob dopravy. Názory na jejich pohodlnost se různí, s leteckou dopravou se srovnávat rozhodně nemůžou. Jsou však stále vhodnější, než cestování autem. Jízdné je pro cizince dražší než pro ruské cestující. Rovněž jízdenky se kupují ve zvláštních pokladnách. Může se, zejména v malých městech, stát že v noci nejsou otevřeny. Při nástupu do lehátkových a lůžkových vozů dostanete čisté povlečení a ručník, voda v umývárce teče vždy. Počítejte s tím, že teplota ve vagonu je buď příliš nízká, nebo ve většině případů příliš vysoká. Železniční úschovny zavazadel jsou bezpečné, může se vám však stát, především v zimě, že vám do zavazadel vlezou švábi.

          Podnikání v Rusku na vlastní pěst se nedoporučuje. Nepodceňujte své obchodní partnery, drtivá většina ruských podnikatelů má vysokoškolské vzdělání, zkušenosti z řídících funkcí z dob socialismu, velmi dobrou znalost místních podmínek a schopnost pohybovat se v nich. Představa že český Vašek přechytračí ruského Ivana je naivní. Úhel pohledu na politické události v Rusku je velmi závislý na národnosti, zkušenostech vlastních i zkušenostech rodičů, životní úrovní dnes a za socialismu. Je tedy velmi individuální a z tohoto důvodu se doporučuje opatrnost. "Ranše bylo lučše" neplatí vždy a všude. Používejte vizitky na nichž není uvedena adresa vašeho bydliště. Pokud obchodujete, připravte se na veliký tlak směřující ke snížení cen a poskytnutí všemožných výhod. Doprava zboží v teritoriu vývalého Sovětského svazu je velmi nejistá, proto je vhodné si ve smlouvě vymínit, že za zboží odpovídáte jen po hranice Ruska a vždy zboží pojistěte.

          Pokud z nějakých důvodů nepijete vodku, budete mít značné problémy v komunikaci. Zvažte pak svou obchodní expanzi právě do Ruska, nebo vyšlete v pití zdatnějšího zástupce. Budete-li odmítat vodku, obvykle vzbudíte nedůvěru a dosažení požadovaných výsledků bude obtížnější. Vodka patří v ruské kultuře k životu už po staletí. Důkazem budiž dodnes používaný symbol pro "vypít si" - cvrnknutí ukazováčkem pravé ruky do do krku.

          Historie tohoto ruského gesta je hluboce vryta do ruských srdcí: jednou jakýsi mužik zachránil carovi život. Ten se mu chtěl přiměřeně odměnit a tak vyzval mužika, aby vyslovil své přání. V té době byly veškeré palírny a nálevny pod kontrolou státu. Mužik si jako pravověrný Rus rád vypil a tak požádal cara o glejt, který by mu umožňoval bezplatně se opíjet v carských hostincích až do smrti. Když už poněkolikáté v opilosti svůj glejt ztratil a znovu se dožadoval vystavení nového, nechal mu car potvrzení vytetovat právě na krk. Mužikovi pak postačilo při vstupu do nálevny ctvrnkout ukazováčkem na text vytetovaný na krku a bylo to.

          Přidám ještě jednu historku, jejiž pravdivost hlavní aktér, důstojník české armády, na veřejnosti popírá. Z tohoto důvodu a z úcty k jeho výkonu mu změním jméno. Major Čepica byl vojenským pozorovatelem OSN v oblasti jedné z bývalých republik rozpadlého Sovězského svazu, zmítané táhlým válečným konfliktem. Vzbouřenci jej unesli a drželi v zajetí v horské vesnici. Vládu vyzvali k určitým ústupkům, v případě jejich nesplnění pak hrozili popravou majora Čepici. Protože i únosci jsou jinak národem pohostiným a major Čepica nebyl nepřítelem, byl držen v dobrých podmínkách přiměřených vzácnému hostovi.

          Po večerech se všichni družně spíjeli vodkou, stakany zajídali pirohama a drželi se bratrsky kolem krku. Povstalci se co nejsrdečněji omlouvali majoru Čepicovi za to, že mu s největší pravděpodobností budou muset uřezat hlavu. Ať si to, maladěc, nebere osobně a nezlobí se proto na ně, sokolík jasný. Jinak že je jejich vzácným hostem a takový host se musí patřičně pohostit. A tak stakan do druhé nohy, stotinku do třetí. Major Čepica je muž postavou statný a v pití vodky zdatný. Jednoho večera se probral a ke svému překvapení zjistil, že všichni únosci spí spánkem spravedlivých, zcela zpití do němoty. Sám měl také dost, ale přeci jen i nějaký pud sebezáchovy, který ho nutil nečekat, zda ke krájení hlavy dojde či nikoli. Potácivě se pustil tmou zpět ke svým. Tak major Čepica uchlastal nepřítele, za což byl po zásluze povýšen a vyznamenám prezidentem republiky…

 

          Amerika dala světu coca-colu, hot-dogy a první národní parky. Američané jsou na svou zemi patřičně hrdí, vždyť americkou vlajku uvidíte prakticky na každém kroku. Na své poznávací značky si řidiči nechávají napsat životní kréda nebo krátká hesla propagující konkrétní stát. Spojené státy jsou typickou zemí pro cestování způsobem, kterému pracovně říkám "papučová turistika". Za rozumný peníz zde lze na kterémkoli letišti pronajmout automobil a za dva tři týdny projet polovinu sředozápadu a téměř všechny podstatné národní parky.

          Z auta pomalu ani nebudete muset vystoupit, snad jen za výkonem potřeby, protože fast foody do okénka jsou v každém městě a spát můžete přímo v prostorném voze. Za pár týdnů takového cestování vám ani nestačí narůst obří zadnice, jako mnohým rodilým Američanům. Někomu Spojené státy mohou připadat jako policejní stát, vždyť policisty či šerify uvidíte pomalu na každém rohu, ale většinou jen dohlížejí, radí a pomáhají. Když místní řidiči uvidí maják ambulance nebo policejního vozu, sjedou téměř do příkopu a zastaví, i když blikající auto jede v protisměru.

          Zařadí-li se blikající policejní vůz za vás a stále bliká, je zle. Musíte zastavit na prvním vhodném místě, položit ruce na volant a zůstat klidně sedět a čekat, až policista přistoupí k vašemu okénku. Rozhodně nesahejte do přihrádky na doklady, pod volant, do kapsy a podobně. Policista se může domnívat, že jste ozbrojení a může použít zbraň. Vyčkejte až zaklepe na vaše okýnko a jednou rukou je stáhněte a dál následujte jeho pokyny. Češi pracující v USA načerno to řeší svérázně. I když je jejich angličtina často skvělá, odpoví policistovi plynnou češtinou s uctivým tónem v hlase:"Nazdar vole, já ti nerozumím." Pronesou-li toto zaklínadlo několikrát, vzdá snahu o výslech či potrestání i dvoumetrový černoch.

          Cizí přízvuk a špatná znalost angličtiny není v této zemi nijak nápadná a určitě nemusíte trpět žádnými komplexy. Máte-li vypito a pověsí se za vás policie, nesmíte spáchat žádný přestupek ani zpanikařit. Nenajdou-li důvod, nezastaví vás. Nezapoměňte však, že odmítnutí dechové a krevní zkoušky je trestné. Maximální povolená rychlost mimo obce je 75 mil za hodinu, což je asi 112 km/h. Ve velkoměstech se často překračuje rychlost, ale obecně lze říci, že se v USA jezdí velmi velmi pomalu a to i uprostřed nekonečné fádní pouště.

          S výjimkou několika málo míst ve velkoměstech je zde poměřně bezpečno, i když u Američanů můžete občas zahlédnout zbraň. Bude vám trvat několik dní, než si zvyknete na místní dopravu. Především je zde většina automobilů s automatickou převodovkou, tedy pouze se dvěma pedály. Začátečníkům pomáhá zasunout levou nohu poněkud pod sedadlo, aby podvědomě nešlapali na neexistující spojkový pedál a omylem tak nedupli na brzdu a nezpůsobili nehodu. Semafory jsou umístěny většinou až za křižovatkou a mnoho křižovatek má značku stop na všech čtyřech stranách. Kdo přijede první, ten jede. Řidiči jsou zde slušní a tolerantní, často všichni stojí a vzájemně si dávají přednost. Američané nemají rádi, když někdo přenáší své problémy na druhé, tedy žádný vztek a agresivita. Veřejná doprava na venkově neexistuje. Dálkové autobusy Greyhound jezdí jen mezi velkými městy.

          Statistika uvádí, že v USA žije 1,9 miliónu indiánů, nejvíce ve státě Nové Mexiko (8,9%), z toho plná čtvrtina v rezervacích, což je zvláštní svět sám pro sebe. Indiánské rezervace spadají přímo pod federální vládu, jejíž zákony povolují hazardní hry, které vlády jednotlivých států s výjimkou Nevady a Montany zakazují. I kmen čítající pár set členů má vlastní vládu s guvernérem, policií a osobitými zákony. Mnoho kmenů žije z provozování kasin. A právě kasina jsou jednou ze zastávek hladových českých turistů, neboť po zaplacení paušálního poplatku (obvykle 5 USD) můžete sníst a vypít co zvládnete.

Prakticky po celé zemi se budete setkávat s přistěhovalci z Latinské Ameriky a tedy i se španělštinou, nejvíce samozřejmě na jihu. Ročně jich ilegálně přejdou hranice z Mexika statisíce. V blízkosti mexické hranice se tedy z důvodu bezpečnosti nedoporučuje nocovat v automobilu. Obvykle však není žádný problém nocovat na parkovištích,  v národních parcích se vám může stát, že vás velice slušně vykážou.

Můžete si zakoupit celoroční permanentku do všech národních parků (platí na jméno řidiče vozu, i když má více pasažérů. Vyjímečně (Antilope canyon, indiánské rezervace apod.) se platí vstupné na hlavu. Kromě jihu a indiánských rezervací žijí na venkově téměř výhradně běloši. Černoši spíše na jihovýchodě a ve velkoměstech.        Usmívat se a nestěžovat si, to jsou nepsaná pravidla. Vše je prostě super, great a báječné. Pokud řeknete že jste z Čech, bude Američan reagovat s nadšením, aniž by vůbec tušil, kde tato země leží. O Američanech se říká, že jsou tlustí, venčí psy z okénka automobilu a pěšky neujdou více než padesát metrů. Přesto se zde setkáte i s mnoha nadšenci podobného ražení jako jste sami.

Americké supermarkety mají pověst něčeho obřího, ale po invazi super, hyper a gigamarketů do Čech vás asi nic nepřekvapí. Snad jen fádní zařízení, podobající se často skladu a pak důvěra v zákazníka. Na toaletách se můžete ve vyhlášce dočíst, že za první krádež v samoobsluze je pokuta 2000USD nebo vězení. Přesto je zde pro urychlení a zlevnění provozu mnoho samoobslužných pokladen, kde si zákazníci sami markují zboží a platí. Na pět takových pokladen pak dohlíží jediný prodavač. Zboží, třeba i použité, můžete za určitých podmínek vrátit jako nevyhovující a dostanete zpět plnou cenu.

          Rychlá občerstvení jsou všude, jen pozor na porce. Ve velké zemi je vše velké a tak velká pizza je přes celý stůl a velkou kolu ani nevypijete. Nenechávejte opuštěné zavazadlo v místech s větší koncentrací lidí, nebo v blízkosti národních památek. Může být považováno za nastraženou bombu. Na prohlídku řady památek si nemůžete s sebou vzít prakticky nic.

Chcete-li získat turistické vízum, musíte se obrnit trpělivostí a dodat k žádosti raději více dokladů než méně. Bohužel se v posledních letech americké vízové řízení podobá více než službě veřejnosti šikanování. Před odletem je vhodné poněkud zjemnit případný drsný vzhled, neboť udělené vízum ještě neznamená, že projdete přes imigračního úředníka po příletu. Jak známo, šaty dělají člověka.

Každá benzinová stanice má svůj prapodivný systém páček a mačkátek. Obvykle se platí předem. Nejlevnější benzín koupíte občas v indiánských rezervacích v rámci nepředvídatelných jednodeních slev. Nejlépe a nejlevněji se najíte v „all you can eat“, tedy „sněz co můžeš“, za 5 až 9 USD. National forest není národní park, ale prostor širokého využití. Můžete zde autem zajet mezi stromy, stavět stan, rozdělat oheň a to bez poplatků a zvláštních povolení. 

 

 

Základní orientace ve světových náboženstvích

 

Motto: "Náboženství bude  mizet v té míře, v níž se bude rozvíjet socialismus. K zániku náboženství dojde v důsledku společenského vývoje, v němž velkou úlohu bude mít výchova."                                                                                Karel Marx

 

"Neříkej hop..."                                                                            Jaroslav Jindra

 

          Cestujete-li pod ochrannými křídly profesionálů nebo na vlastní pěst, budete se setkávat téměř na každém kroku s prvky některého z celé řady světových náboženství. Skutečnost, že přicházíte z prostředí, kde se víra v Boha v posledních desetiletích vytratila, vás neopravňuje ignorovat fakt, že ve většině světa je tomu jinak. Tak jako se od sebe navzájem liší různá náboženství, liší se i přístup věřících v různých zemích k jejich praktikování. Obecně se dá říci, že v očích většiny věřících vypadá naše kultura prázdně a často nám vyčítají neúctu k tradicím a předpovídají rychlý rozpad západní společnosti. Koneckonců, kdo je v tomto ohledu bohatší? Evropanka bez rodiny a přátel, s vlastním bytem, autem a každoroční dovolenou u moře, nebo prostý rolník s kupou dětí, širokou rodinou, mnoha přáteli a sousedy a vírou v Alláha nebo Šivu?

          Nemusíme zrovna věřit v Boha, různá náboženství si však svým významem a vlivem na formování kultur a dějin zaslouží naši úctu. Nejen že se vám s alespoň základní znalostí náboženství otevřou brány do světa, vyhnete se také mnoha problémům a získáte si respekt domorodců. Bezesporu také obohatíte sama sebe. Právě proto se vás, ač sám bezvěrec, v následující kapitole pokusím seznámit s tím, co v různých náboženstvích pokládám za nejpodstatnější, s důrazem na islám, o němž v Čechách panují více než zkreslené představy. Vždyť i na vlastní tradice a symboly máme mnohdy svérázný pohled svědčící o nepochopení: "Ježíš podle Bible říká Stvořiteli Otče. Všemohoucí je tedy jeho nejbližší příbuzný. Ale místo aby situaci na zemí vylepšil, využije veškeré své moci a vnitřní síly k tomu, aby se nechal někdy mezi sedmadvaceti a třiatřiceti lety potupně ukřižovat. Na přání svých soukmenovců, kteří před jeho propuštěním na svobodu dali přednost zločinci."

          Projevy jiného vyznání považujeme někdy za nesvobodu. Proč ale zakazovat ženám nošení šátku, když to cítí jako nedílnou součást a symbol svého náboženství? Nikdo se přitom kupodivu nepozastavuje nad nošením křížků lidmi, kterým není nic vzdálenějšího než víra v Krista. I v křesťanské kultuře, stejně jako v islámu či kterémkoli jiném náboženství, můžeme nalézt mnohé extrémy, od Jehovistů po Mormony. Když potkávám na letišti v muslimském Qataru západní turisty v květovaných kraťasích vracející se do růžova vypečení z dovolené, působí v tomto prostředí přinejmenším komicky. Přitom se sami často vysmívají cudnosti a zahalené tváři tamních žen a špitají si cosi o tučňácích, aniž by si uvědomovali, kolik euroamerických zvyků je legračních mimo naši kulturu. Vždyť i Číňané nám říkají "dlouhé nosy" a připadáme jim hrubí a oškliví.

 

          Křesťanství

          Křesťanství je vedle islámu, hinduismu a budhismu jedním z nejrozšířenějších světových náboženství a vyvinulo se, podobně jako o více než šest století později islám, částečně na základech židovského náboženství. Vzniklo před dvěma tisíci let ve východních provinciích římské říše v období hluboké krize římského impéria jako nové náboženství otroků a utiskovaných. Rozšířilo se po všech provinciích a stalo se postupně i náboženstvím vládnoucích tříd.

          Za vlády Konstantina Velikého bylo roku 313 přijato za státní náboženství.  Křesťanství si našlo velkou oblibu ve světě neboť nabízelo naději na štěstí a spravedlnost v posmrtném životě a oslovovalo lidi bez ohledu na třídní či národnostní rozdíly. Během svého vývoje se křesťanství rozdělilo na tři hlavní větve: katolicismus, protestantismus a pravoslaví, dále na řadu církví a množství sekt a denominací, v nichž se snahy o návrat k původní radikální formě střetává s mocí a ideologií, například husitství, donatismus, valdenství a množství jiných. Zdroje křesťanství byly různorodé, prvky starých mýtů o umírajících a vzkříšených bozích se spojovaly s judaismem, zejména s myšlenou mesiáše, tedy spasitele. Základním pramenem náboženství je Nový zákon. Na pokles zájmu o křesťanství posledních desetiletích reagují různé větve snahami o modernizaci a přizpůsobení se soudobému světu.

          Katolicismus je jedním ze základních směrů v křesťanském náboženství. K rozdělení křesťanství na katolickou a pravoslavnou došlo v letech 1054 až 1204. V šestnáctém století se od katolicismu odklonil protestantismus. Organizace katolické církve se vyznačuje hierarchickým centralismem monarchistického charakteru. Hlavou církve je římský papež, jehož sídlem je Vatikán. Pramenem věrouky jsou kromě Bible i církevní tradice. Kromě dogmat sdílených s ostatními křesťany má i svá vlastní dogmata, například o neposkvrněném početí Panny Marie, jejím nanebevzetí a neomylnost papeže. Charakteristické pro katolicismus je pronikavé rozlišení mezi klérem a laiky a kněžský celibát.

          Římskokatolická církev (Sancta Romana Ecclesia) je největší křesťanskou církví. Vedle centralistického správního systému (farnosti, diecéze) řídí nebo ovlivňuje další organizace, například řády, řehole nebo sdružení. Činnost je řízena ústředními úřady ve Vatikánu (kongregace). Vývoj církve ovlivňují ekumenické koncily, na nižších správních úrovních synody.

          Řeckokatolická církev je menší částí pravoslavné církve, která se na základě Florentské unie v letech 1438 až 1439 částečně spojila s katolickou církví. Uznává autoritu papeže a katolické učení o svaté trojici. Ponechala si však pravoslavnou liturgii. Dnes je rozšířena v Itálii, na Sicílii, v Řecku a Turecku.

          Protestantismus se oddělil od katolicismu v průběhu reformace v šestnáctém století. Sdružuje velké množství samostatných církví, sekt a denominací, například luteránství, kalvinismus, anglikánskou církev, metodisky, baptisty či adventisty. Typickými znaky protestantství jsou odmítání zásady oddělování laiků a kněží, zřeknutí se složité církevní hierarchie, zjednodušení kultu, odsouzení mnižství a celibátu, neuznává kultbohorodičky, svatých, andělů či svatých obrazů, ze svátostí uznává jen křest a přijímání. Jediným pramenem víry a jedinou autoritou je bible, to znamená, že porotestanti odmítají autoritu papeže a církevní tradice. Charakteristická je v posledních desetiletích snaha o smíření náboženství a vědy. Opačné tendence se objevily ve fundamentalismu adialektické teologie. Protestantské církve hrají vedoucí úlohu v ekumenickém hnutí. Nejpočetnější protestantské církve dnes působí v USA, Velké Británii, Německu, Skandinávii, Finsku, Švýcarsku, Holandsku a Kanadě. U nás se k protestantsví hlásí Českobratrská církev evangelická, církev husitská a další.

          Pravoslaví odvozuje původ svatého Ducha pouze od Boha, katolicismus od Boha i Syna. Pravoslaví neuznává celibát pro nižší lérus, existenci očistce, má vlastní svátky a světce a navazuje na jiné předkřesťanské tradice než katolicismus.  Hlavou pravoslavné církve byl původně byzantský císař, později jednotliví patriarchové, představitelé takzvané autokefálních církví.

          Svědkové Jehovovi sami sebe považují za jediné pravé křesťany, ostatní křesťanské církve jsou podle nich nepravověrné. Naopak ostatní křesťané označují jehovisty za sektu, a to zejména kvůli tomu, že svědkové Jehovovi nepřiznávají Ježíši Kristu božskou podstatu. Jehovisté ve své věrouce zdůrazňují brzký příchod konce světa. Své učení šíří po celém světě prostřednictvím časopisu Strážná věž. Jehovisté jsou v každém případě dost kontroverzní. Lidé jim nejvíce vyčítají, že odmítají svým dětem poskytnout krevní transfúzi kvůli biblickému zákazu požívání krve. S touto praxí také v ČR narazili u Ústavního soudu, který v roce 2004 stanovil, že ochrana zdraví a života dítěte je dostatečným důvodem pro zásah do rodičovských práv i náboženských svobod. Některým lidem také vadí podomní misijní činnost a totalitní struktura jejich společenství. Podle lidí, kterým se podařilo toto hnutí opustit, je u řadových členů cíleně vyvolávána psychická závislost na organizaci a přetrhávají se vazby na svět mimo ni. Svědkové Jehovovi také například neslaví Vánoce, neboť jsou přesvědčeni, že jsou to pohanské svátky.

          Podle Svědků Jehovových je to pravé jméno Boha Jehova, ve skutečnosti je ale tato forma výsledkem chybného čtení hebrejského originálu Starého zákona. Základem jsou souhlásky JHVH, Židé ale z úcty nikdy toto jméno nevyslovovali a nahrazovali je výrazem Adonaj (můj pán). Samohlásky tohoto slova pak v biblickém textu doplnili k souhláskám JHVH. Podle pravidel čtení biblické hebrejštiny by se pak výsledné slovo skutečně četlo jako "jehova", ovšem tato varianta v židovské liturgii postrádá význam. Podle historiků boží jméno původně znělo Jahve, tuto formu však vzhledem k chybějícím písemným záznamům samohlásek nelze doložit.

 

          Islám

          Islám je dnes počtem vyznavačů po křesťanství a budhismu třetím nejrozšířenějším monoteistickým náboženstvím a v posledních letech zažívá nebývalý rozkvět. Základní stavební kámen položil na počátku sedmého století na území dnešní Saudské Arábie Muhammad. Vznikl sloučením arabské náboženské tradice s prvky judaismu, křesťanství a starověkých východních náboženství. Jeho základem je víra v jediného Boha, Alláha, v božské poslání Muhammada, v nesmrtelnost lidské duše, poslední soud a posmrtnout odměnu, tedy ráj, nebe, či peklo. Věřícím ukládá pět základních povinností, zvaných rovněž pět pilířů islámu: víru v jediného Boha, uznání Muhammada jako proroka, pět každodenních modliteb podle přesně stanoveného obřadu, náboženskou daň a pouť do Mekky, takzvaný hádždž.

          Zásady chování musima  shrnuje Korán. Islám je rozšířen zejména v arabských, afrických a některých jihoaijských zemích, prakticky od Indonésie po Maroko, ale jeho formy jsou velmi rozdílné. V základě se islám dělí na dvě větve, šiítskou a sunitskou.  Obecně lze sunity nazvat ortodoxními vyznavači islámu, kteří uznávají za stejně závaznou jako korán sunnu (zvyklost, právo), to znamená souhrn zpráv o životě Muhammada, jeho zvycích a činnech. Šíité (arabsky ší´a, strana Alího) uznávají na rozdíl od Sunitů za oprávněné Muhammadovy nástupce pouze potomky jeho zetě Alího.

          Je úplným nesmyslem dávat, jako je tomu v mnoha zemích Evropy a zejména v USA, rovnítko mezi pojmy muslim a terorista. Při cestování máte u muslimů i jako nevěřící nebo křesťané otevřené dveře a jsou velmi pohostiní a přátelští, což se o většině evropských křesťanů bohužel už dnes říci nedá. Je však potřeba při návštěvě muslimských zemí dodržovat některá obecná pravidla chování, rozdílná od zvyků ve střední Evropě.

          Především jde o vhodné oblečení, za které se považují dlouhé nohavice a rukávy zakrývající alespoň ramena, u žen dlouhá sukně nebo nepříliš upnuté kalhoty, v ortodoxních oblastech (některé, zejména venkovské, oblasti Iránu, Saudské Arábie, Pakistánu či Afganistánu) pak výhradně sukně nebo tzv. čádor zahalující celou postavu a zejména vlasy, někdy i celou tvář. Jde o projev cudnosti na veřejnosti, nikoli o nějaké znásilňování ženských svobod, jak se mnohdy domníváme. Obvykle je dostatečné zakrytí vlasů hezkým šátkem. Zapoměňte na výstřih nebo odhalená ramena.

          Výjimkou jsou turisticky velmi frekventovaná místa ( Indonésie,Tunisko, Maroko, Egypt atd.), avšak, chcete-li si získat úctu domorodců a proniknout do jejich světa, dodržujte pravidla hry. Ačkoli je v muslimském světě zcela běžné, že se dva muži nebo dvě ženy procházejí držíce se za ruce, což je výraz hlubokého přátelství a nikoli homosexuality, ve smíšené dvojici je to naprosto nevhodné chování, stejně jako polibek mezi mužem a ženou na veřejnosti nebo jiné západní projevy přízně mezi dvěma různými pohlavími. Ale opět se na některých místech můžete setkat s prolomením bariér.

          V marocké Casablance jsou běžně k vidění Arabky ve slušivém kostýmku a někdy i v minisukni nebo upnutých džínsech, v parku Jakartské ZOO se vášnivě líbají milenci a vodí se za ruku. Dalším důležitým společenským prvkem je používání výhradně pravé ruky k podávání potravy do úst. Levá se používá k očistě po vykonání velké potřeby a tak je považována za nečistou a nesmí se s ní provádět žádné důležité úkony.

          Zvláštním prvkem islámu na západě je import jeho pravidel do prostředí západní civilizace prostřednictvím přistěhovalců z Blízkého a Středního východu či z afrického kontinentu. K největším střetům civilizací dnes dochází kupodivu v Británii, Německu, Francii a Španělsku, ale problémy začínají i ve Švédsku a Dánsku. Čtyřicet procent britským muslimů se vyslovilo pro zavedení šaríe. Středověké praktiky islámského práva jsou však se západním chápáním spavedlnosti těžko slučitelné.

          Šaría vychází z nařízení koránu a hadís (Muhammadových činů a slov) a rozhodnutí soudů v raných letech islámu. Zpravidla je doslovnou aplikací náboženských předpisů, řídí se jí Saudská Arábie, Irán, severní Sudán, státy Arabského poloostrova, některé svazové státy Nigérie a Malajsie, kde na dodržování dohlíží náboženská policie a soudy. Svoboda slova neexistuje, za kritiku Alláha a Muhammada je smrt, stejně jako za odpadlictví od víry. Deklarovaným cílem šaríe je mír a harmonie ve společnosti.

          Proč šaría v Evropě? Násilí, sex, vulgárnosti, opilství, drogy, neústa k rodině, obecný úpadek mravů a morálních hodnot. K tomu krvavá vleklá válka v Iráku a Afganistánu proti vzbouřeným bratrům. Průzkum mezi britskými muslimy odhalil postupující radikalizaci a odcizení. Drtivá většina dotázaných odmítla bombové útoky v Londýně, avšak 20% vyjádřilo sympatie s motivy a pocity atentátníků, kteří formou sebevražedných útoků potrestali z jejich pohledu zločinný Západ, přičemž zabili 52 osob a desítky jich zranili a zmrzačili.

          Co překvapilo nejvíce, byl vysoký počet těch, kteří by uvítali zavedení šaríe v oblastech Velké Británie, kde převládá muslimská populace. Termín šaría je dnes používán zejména k označení nereformované verze uspořádání společnosti z dob před devatenáctým stoletím, než do muslimských zemí pronikl vliv "zkaženého" Západu. Pokrývá oblasti náboženských rituálů, politiky, obchodního práva, stravování, oblékání, dědických a rodinných práv. Stěží si lze představit, že by pro Evropana brutální praktiky byly aplikovatelné v britském či francouzském právním systému.

          Šaría umožňuje pojmout až čtyři ženy a rozvést se lze pouhým vyřknutím prohlášení "rozvádim se s tebou" třikrát na veřejnosti. Za cizoložství hrozí ukamenování, za krádež useknutí jedné či obou rukou. Je v ní zakódována podřadná role ženy, dokonce i u soudu je svedectví ženy méně platné, než svědectví muže, což je v příkrém rozporu evropského chápání práva, podle kterého si mají být všichni rovni. V šedesátimilionové Británii žijí asi tři procenta muslimů, převážně ve městech. V některých severních a západních částech Londýna ale tvoří až třetinu obyvatelstva.

          Převážně jde o potomky přistěhovalců z Pakistánu a Bangladéše, kteří se v zemi usazovali od padesátých let. Později k nim přibyli muslimové somálského, bosenského a albánského původu. V posledních letech se objevují také konvertité z řad Angličanů.  Oproti Francii, která se snaží emigranty pofrancouzštit, je britský imigrační model velmi liberální. Británie je odjakživa svazkem národů, etnickým minoritám zaručuje svobodu vyznání, jazyka a kultury, dokonce je v tom podporuje. Muslimská náboženská centra poskytují kromě obřadů výuku angličiny a arabštiny, pomoc při hledání zaměstnání, mládežnické kluby, vše za finanční podpory státu.

 

          Korán (arabsky al-Qur´án) je svaté písmo muslimů a obsahuje sbírku textů přednášených prorokem Muhammadem po dobu více než dvaceti let a považovaných jím za zjevení boží. Podle ortodoxního islámu je Korán nestvořené slovo boží, existující od věčnosti. Přenášení, vyslovování a psaní Koránu je stvořené, zatímco Korán sám o sobě je nestvořen. Korán se přes svou neúplnost stal základnou pro velmi rozvinutý a komplexní světový názor, v jehož platnost přes zběsilý běh času věří stamilióny obyvatel světa.

          Islám je náboženství společenské, nikoli individualistické. Jeho etika je etikou solidárnosti budované na společné víře neznající kmenových hranic. Individualita není potlačena, jak by se na první pohled zdálo, naopak, je zdůrazněna zodpovědností každého jednotlivce před Bohem. V koránu naleznete mnoho etických pravidel, především skutečnost, že podpora chudých je bohulibá a shromažďování majetku jen pro sebe špatné. Naleznete zde i jakési desatero, jehož hlavními zásadami jsou nepřirovnávat nikoho k Bohu, ctít rodiče, být  laskavým k rodině a příbuzným, nezabíjet děti z obavy před zchudnutím, nedopouštět se cizoložství, nezabíjet neoprávněně, dávat správné míry a váhy, nedotýkat se jmění sirotků, dodržovat smlouvy, nenásledovat něco, o čem nemáš vědění, nechodit pyšně a domýšlivě po zemi. 

          K těmto základním morálním příkazům se přidaly během doby ještě další, čestnost, upřímnost ve slovech i činech, odsuzování pokrytectví a lakoty. Korán doporučuje vyhýbat se špatné společnosti, mlčet o nedostatcích druhých spíše než o nich veřejně hovořit, , zdržovat se posměšků, hrubých řečí a urážek, nepřísahat zbytečně, být zdvořilý a ohleduplný ve vzájemných stycích, nevstupovat do domu jiného bez dovolení a ohlášení apod. Mnohé příkazy svědčí o Muhammadově snaze po harmonii v lidských vztazích a po zjemnění hrubých mravů tehdejší doby. 

          Korán nepředepisuje za přestoupení morálního kodexu ve většině případů žádné tresty na tomto světě. Bůh sám rozhodne při posledním soudu, jak s přestupníky naloží. Muhammad neodstranil provádění krevní msty za zabití, neboť to jeho doba a zvyklosti ještě neumožňovaly. Snažil se však omezit absolutní aplikaci tím, že doporučil přijímat výkupné a současně stanovil, že krevní msta má být vykonána jen na skutečném pachateli a nikoli na kterémkoli členu jeho kmene či rodiny, jak bylo dříve zvykem.

          Na druhou stranu se však objevuje nové pojetí trestu za zločin krádeže, kdy je zloděj trestán useknutím ruky.  Tento trest je z dnešního pohledu nesmírně krutý, avšak v Muhammadově době byly věznice neznámé. Jiným činem, pro který korán předepisuje trest je cizoložství, pokládané za jeden z nejtěžších hříchů. Podle něj mají oba provinilci dostat sto ran bičem a žádný z nich již nemůže vstoupit do manželství s věřícím či ctnostným. Tradice hovoří o tom, že chalifa Umar se domníval, že korán stanoví jako trest ukamenování obou. Přestože v Koránu nic podobného nenaleznete, některé školy islámu trvají právě na tomto druhu potrestání. Nicméně korán vyžeduje, aby bylo provinění dokázáno čtyřmi svědky, což prakticky znemožňuje usvědčení. K ochraně ženy slouží v tomto smyslu i některé jiné verše Koránu, takže ke skutečnému potrestání v praxi došlo jen málokdy.

          Mezi nařízeními které regulují vztahy ve společnosti zaujímají přední místo ty, které upravují poměry v rodině a zejména pak v manželství. Je zde vidět silný vliv judaismu, zvláště v ustanovení o zákazu sňatku mezi blízkými příbuznými, k čemuž však Muhammad přidal ještě zákaz manželství mezi soukojenci. Rovněž je zde stanovení čekací doby pro vdovy a rozvedené a povolení čtyř žen, jako legálních manželek.  Na druhou srtranu jsou v koránu pozůstatky staré arabské společnosti, například neomezený počet konkubín, otrokyň, a snadnost rozvodu nebo zapuzení manželky.

          Muhammad však zakázal půjčovat mladé dívky bez rodin jako konkubíny. Postavení ženy stanoví korán o stupeň níže než mužovo, avšak současně nařizuje, že s ní má být nakládáno laskavě a spravedlivě. Jestliže muž není schopen jednat se všemi manželkami stejně nestranně, má mít pouze jednu.  Muž je povinen dát ženě rovněž věno (mahr), které zůstává vlastnictvím ženy i po rozvodu či úmrtí manžela. U mnoha kmenů jsou to právě překrásné šperky, kterými se ženy zdobí a které mají být v případě života bez manžela použity jako prostředek k dožití. 

          Ženám je doporučována skromnost a cudnost ve vystupování. Pokud se týká částí těla, které si žena má na veřejnosti zahalovat, není korán zcela jasný. Předpis o zahalování tváře závojem pochází až z pozdější doby. Velmi podrobně pojednává korán o dědictví. Na rozdíl od židovského zákona nemá prvorozený syn při dědictví žádnou přednost, ale podílí se stejným dílem jako ostatní bratři. Na své dědické podíly mají nárok i dcery a sestry, není zde však zmínka o podílu vdovy, zřejmě proto, že je o ni již postaráno věnem. Kromě toho je umírajícímu uložena povinnost zaopatřit manželku vším potřebným. Korán akceptuje majetkovou a sociální nerovnost jako skutečnost. Je však povinností majetných muslimů podporovat chudé a nemajetné, zejména sirotky a vdovy. Rovněž neodstraňuje otroctví, avšak nabádá k laskavému zacházení s otroky a jejich propuštění hodnotí jako nejvýš záslužný čin, nebo je stanoví jako pokání za nějaký chřích. Z dalších příkazů stojí za zmínku zákaz lichvy a braní úroků za půjčené peníze.

          Od samého počátku proniká koránem vědomí nutnosti sloužit Bohu, vyjádřit mu tak poděkování za všechna dobrodiní a současně se tím chránit před trestem na onom světě. Člověk se musí rovněž plně spoléhat na Boha, být trpělivý vůči pozemským protivenstvím a neochabovat ve víře. Víra (imán) je nezbytným atributem muslima, ale sama nepostačuje k tomu, aby jej přivedla ke spáse, musí se k ní připojit i skutky a ty můžeme  pro zjednodušení rozdělit do dvou skupin. V první jsou skutky lásky k bližnímu a ve druhé kultovní úkony, jejichž cílem je vyjádřit oddanost člověka Bohu.    Nejstarší kultovní povinností je modlitba (salát). Původně se muslimové modlili pouze v noci, později byly zavedeny dvě denní modlitby, ráno a večer, načež k nim přibyla i třetí v poledne. Teprve po Muhammadově smrti se vyvinula povinnost pěti denních modliteb a noční modlitby se staly dobrovolnými. V koránu nejsou přesně předepsány modlitební pohyby, tím méně jejich sled. Základním postojem bylo stání, které se střídalo s úklonem a pokleknutím. Vlastní modlitba se skládá z recitace částí Koránu a Fatihy. Na počátku islámu byl směr modlitby (qibla) určen Jerusalémem, teprve po rozchodu s židy byl zaměněn za Mekku.

          Další povinností je almužna, zakát. Původ slova měl význam "očišťovat, být zbožný" a zahrnoval v sobě představu zřeknutí se části pozemského majetku ve prospěch potřebných, ne však za účelem vyvýšení vlastní osoby, nýbrž jakou součást islámu, pro zalíbení se Bohu, a proto tedy spíše skrytě než veřejně. Výnos zakátu je určen především na podporu nemajetných, avšak leckde se používá ve jménu Boha i ke krytí potřeb vojenských a politických. Při cestách po Indonésii jsem byl rovněž mnohokrát svědkem falešného vybírání zakátu na pokrytí vlastních potřeb podvodníků.

          Důležitou povinností je půst (saum). Na počátku se Muhammad držel židovské tradice, ale později bylo nařízeno postit se v měsíci ramadánu a to od východu slunce až do jeho západu. Určité zmírnění tohoto náročného předpisu je povoleno pro nemocné a cestující, kteří však musejí později zmeškané dny nahradit, nebo se vykoupit almužnou. Půst je také předepsán jako náhrada za pouť, jako pokání za neúmyslné zabití věřícího, po dva za sebou jdoucí měsíce, či jiná porušení předpisů.

          Jestliže je idea půstu nesporně převzatá z judaismu, pak další kultovní předpis, pouť do Mekky (hadždž), je staroarabský náboženský zvyk. V době vzniku koránu se rozvíjelo učení o Abrahámovi jako o praotci monoteismu a Ismaelovi jako předkovi Arabů. Oba vybudovali Ka´bu (centrum poutního místa) na příkaz boží, čímž se stala symbolem monoteismu, jehož jediným důsledným pokračovatelem je islám. Putování k ní a vykonání všech obřadů patří k hlavním povinnostem muslima. Vrcholem poutních obřadů je obětování zvířat, které má zpečetit co nejužší spojení člověka s Bohem. Obětními zvířaty jsou převážně velbloudi a ovce. Na rozdíl od jiných náboženství Korán zdůrazňuje, že Bůh si nežádá oběť pro sebe, ale přijímá ji jen jako důkaz zbožnosti. Proto jsou také obětovaná zvířata rozdělena mezi chudé a nemajetné obyvatele Mekky a poutníky.

          Mezi kultovní předpisy můžeme zařadit i zákazy týkající se jídla a pití. Především jde o zákaz pojídání zdechlin, krve, vepřového masa a nerituálně zabitých zvířat.  Neúmyslné porušení však není pokládáno za hřích. Na počátku Muhammad chválí víno jako projev boží laskavosti. Teprve po čase vyslovil zákaz jeho pití a prohlásil víno spolu s hazardní hrou majsir za dílo ďáblovo. V koránu je doslova uvedeno víno, ale dnešní teologové vztahují zákaz na všechny alkoholické nápoje, což odpovídá původnímu úmyslu koránu.

          Jak už jsem se zmínil, příbuznost koránu s judaismem a křesťanstvím je nesporná. Muhammad sám v určitých obdobích navazoval na biblický materiál a opíral se o základní prvky předchozích monoteistických systémů. Své poslání považoval za pokračování a dovršení starozákonních proroků a Ježíše, současně však zdůrazňoval, že je jeho hlavním úkolem přinést Arabům podobnou knihu zjevení, jakou mají již židé a křesťané.

          Základní doktrínou koránu je víra v jediného Boha, jako tvůrce plného dobrotivosti, dárce různých užitečných věcí a vůdce, který vyvádí jednotlivce i celé lidstvo na správnou cestu. Významným božím atributem je tvůrčí schopnost. Falešná božstva nemohou nic stvořit, nemohou člověku prospívat, ani škodit. Z tvůrčí činnosti boží je odvozena i moc vzkříšení lidí po smrti. Muhammad nevytvořil ucelenou teologii, spíše vyslovil určité zásadní představy, v nichž emoce, vzniklá z hlubokého náboženského prožitku, převládá nad logikou. Bůh je pro něj skutečností, avšak otázku co znamená si neklade. V koránu se můžete setkat i se třemi kategoriemi nadpřirozených bytostí, s anděly, džiny a satany. Korán zdůrazňuje absolutní poslušnost a podrobení andělů Bohu, kterému slouží v různých funkcích. Tvoří jeho dvůr, vedou záznamy o lidských činech, jsou vysíláni jako prostředníci k prorokům, předvádějí lidi k poslednímu soudu a střeží peklo. V určitém rozporu s poslušností je případ Iblíse (z řeckého siablos, tedy ďábel), který patřil k andělům, ale odmítl se poklonit před Adamem. Postavení satana (šajtán) není příliš jasné.

          Jménem jsou zde uváděni tři andělé, Gabriel, který je tím, kdo přináší Muhammadovi korán, dále Miká´íl a Málik, který je hlavním strážcem pekla. Z krátké zmínky o andělu smrti (malak al-maut) v pozdější době vypracovala tradice učení o andělích Munkarovia Nakírovi, kteří navštíví nebožtíka ihned po smrti a podrobí jej otázkám týkajícím se jeho víry. Andělé nemají moc přímluvy u Boha, což je v souladu s osobní odpovědností každého člověka před Bohem za vlastní činy. Myšlenka konce světa a posledního soudu je zde rovněž rozpracována, včetně líčení této kosmické katastrofy. Vedle jedinosti boží je právě učení o posledním soudu druhou největší doktrínou islámu. Ačkoliv obecná představa o konci světa a vzkříšení po smrti je totožná se židovským a křesťanským učením, obsahuje korán mnoho odlišností.

Duše má nepřetržitou existenci nezávisle na těle a soud nad ní se koná bezprostředně po smrti, zatímco ti, kteří zemřou na cestě boží, přijdou přímo do ráje. Měřítky, podle nichž jsou duše souzeny, jsou jednak víra a nevěrectví, jednak dobré a špatné skutky. Víra sama o sobě bez dobrých skutků ani dobré skutky bez víry nepostačují k tomu, aby se člověk dostal do ráje. Výsledkem soudu je věčná blaženost v ráji nebo věčná muka v pekle. Korán nezná žádný očistec. Líčení pekelných trestů patří k nejpůsobivějším místům. Vedle  detailů společných s křesťanskými představami zde nalezneme mnoho originálních rysů, například strom zaqqú, s hořkmi plody a napájení horkou a hnijící vodou. Obecný výraz pro ráj je džanna, zahrada, někdy též džannat Adn, tedy zahrada Eden, ale na několika místech je použito i slovo firdaus z řeckého paradeisos, svědčící o křesťanském vlivu.

Představy koránu o rajských slastech včetně vína a mladých dívek (húr) byly odedávna předmětem útoků  nepřátel islámu pro hrubý materialismus, smyslnost a nedostatek duchovnosti. Podobný popis ráje však nalezneme i u svatého Efrima Syrského i v jiné křesťanské literatuře. Rajské děvy z počátku koránu na dalších stránkách mizí a jsou nahrazeny "čistými manželkami", to znamená pozemskými manželkami věřících. Ráj nepostrádá ani duchovních radostí, z nichž největší je hledění na "tvář boží", mír, odpuštění a také to, že tam věřící neuslyší žádné pomluvy a prázdné tlachání. Možná tím chtěl Muhammad vyjádřit vlastní odpor k mnohomluvnosti a vychloubání, odedávna charakteristickou vlastností Arabů.

          Korán užívá pro Muhammada dvou titulů, rasúl, tedy posel boží a nabí, prorok. V českém povědomí je slovo prorok  spjato s významem předvídat, zejména budoucnost. U semitských národů je tomu však jinak, neboť zde slovo nabí sice zpočátku označovalo člověka, který ve stavu nekontrolovatelné emoce a vzrušení pronáší a hlásá určitá sdělení pokládaní za slovo boží, jimž se mohl připisovat předvídací význam, avšak později to byl převážně hlasatel monoteismu, sociální spravedlnosti, vyšší morálky a podobně.

          Zatímco poslové přicházejí k národům, kterým se ještě nedostalo zjevené knihy, a vytvářejí vlastně jejich duchovní a národní identitu, proroci vystupují v již zavedených náboženských obcích, aby obnovili pravou víru a pokračovali v díle původního posla. Slovem nabí, které pro sebe Muhammad užil, se tak vyrovnal starozákonním prorokům Mojžíšovi a Abrahamovi. Nabí tak stojí o stupeň výše než rasúl. Navíc si Muhammad pro sebe činí nárok postavení, které uzavírá řadu předchozích poslů a proroků a je tedy jakousi pečetí. Tato kontinuita prorocké řady začíná Adamem a zahrnujíc i Ježíše je významnou součástí doktríny koránu.

          Již od počátku byl Muhammad přesvědčen, že obsah zjevení, kterého se mu dostává, tvoří součást jakési univerzální knihy, obsahující vše, co chce Bůh lidstvu sdělit. Tato kniha je uložena na nebesích a má se ke Koránu a jiným písmům jako matka k dětem. Je proto zvána umm al-kitáb, matka knihy. Až do konfliktu s medinskými židy prorok věřil, že obsah koránu a biblických knih je totožný. Rozdíly později vysvětluje tím, že jak křesťané tak židé svá písma překroutili a zfalšovali. V koránu sice nenajdeme podrobnosti o způsobu, jakým se Muhammadovi dostávalo zjevení, avšak tradice zachovala řadu zpráv o stavech, ve kterých se Muhammad v době zjevení nacházel. 

          Moderní věda odmítá označit Muhammada za psychopata nebo člověka trpícího jiným duševním onemocněním. Stavy, které prožíval, jsou blízké stavům náboženské extáze mystiků a byly moderní psychologií zevrubně popsány a roztříděny do několika kategorií podle svých forem. Extatický stav není stavem psychopatickým. Rozdíl mezi psychopatem a extatickým mystikem je nejlépe dotvrzen souvislostí prožitku a činnosti. „Zatímco u psychopata není toto spojení organické (odtud pramení neschopnost zvládnout empirickou skutečnost, určitá sociální nepřizpůsobivost a zřetelné destruktivní tendence), u mystika se prožitek spojuje organicky s životem, celá jeho osobnost se zasazuje o cílevědomou práci v empirické kutečnosti, na kterou působí v odevzdané důvěře v nadpřirozenou moc.“ (H.Grabert).

          Nejběžnější formou tedy bylo, že se Muhammad ocitl v jakémsi transu, v němž vnímal nebo slyšel více či méně zřetelné hlasy doprovázené zvoněním. V takových chvílích mu vystupoval na čele pot a upadal do stavu podobných bezvědomí, z něhož se však zakrátko probral a ihned pronášel verše. Mnohdy přijímal zjevení ve snu. Zpočázku si myslil, že zjevení přichází přímo od Boha, avšak později došel k názoru, že je mu zprostředkováno andělem Gabrielem. Do těchto stavů se dostával za všemožných okolností, při jízdě na velbloudu, u stolu, při jídle, při mytí, nebo když se jej věřící ptali na radu nebo čekali rozhodnutí. Zdá se že se do tohoto stavu dovedl uvést i sám. Muhammad činil zásadní rozdíl mezi vlastními výroky a tím, co pokládal za slovo boží. Produkty vlastního vědomého myšlení jsou různá nařízení, rozkazy a výroky, které se staly základem pro hadíth, to znamená pro zprávy o jeho konání a výrocích, zatímco produkty jeho podvědomí jsou veše koránu.

          Židovský a křesťanský vliv je nejzřetelnějí znát ve vyprávěních o starozákonních prorocích. Vedle Mojžíše a Abrahama, jejichž příběhy jsou nejrozpracovanější, vystupují ve varovných příkladech koránu Noe, Lot a vyvrácená města Sodoma a Gomora. Neleznete zde Davida i Šalamouna, Saula a Goliáše, Eliáše, Elišu, Joba, Jonáše a jiné. Jejich příběhy mají za úkol ilustrovat všemohoucnost a milosrdenství boží, případně dát morální ponaučení. Josefovi a jeho bratřím je pak věnována celá část, kterou muslimové pokládají za vůbec nejkrásnější příběh, neboť vedle stylistické dokonalosti obsahuje neobyčejné množství mravních příkladů.

          Naproti tomu korán zcela mlčí o velkých starozákonních postavách, jakými byli Ezra, Nehemiáš, Izaiáš, Jeremiáš či Ezechiel. Vedle Ježíše, kterému je věnováno poměrně hodně veršů, se zde utržkovitě nachází i příběh o Janu Křtiteli, Zachariášovi a vyprávění o početí Marie. Ježíš zaujímá v koránu významné místo, jeho vyjímečné zrození je plně uznáváno a je přirovnáván k novému Adamovi. Muhammad jej pokládal za jednoho z největších proroků, jemuž se dostalo daru provádět zázraky, zatímco Muhammadovi samotnému to bylo odepřeno.

          Korán vehementně popírá božství Ježíšovo a rovněž i jeho smrt na kříži. Proto není uznáváno ani křesťanské učení o Svaté Trojici a o Mesiáši Spasiteli.  Z nebiblických příběhů se v koránu můžete setkat se stopami románu o Alexandru Velikém či s rabínskými legendami (al-Chidr, Mojžíš) či legendou o sedmi spáčích efezských, který slouží jako důkaz pro zmrtvýchvstání. Příběh o al-Chidrovi ukazuje na to, že některým vyvoleným Bůh uštědřuje znalost věcí budoucích a skrytých.

 

          Podle nezaručených zpráv se Muhammad narodil roku 570 v Mekce. Pocházel z rodu Hášimovců, nepříliš významné a bohaté větve kmene Kurajšovců. Byl synem obchodníka, který však zemřel ještě před jeho narozením. Po smrti matky se čtyřletého Muhammada ujal dědeček, později strýc Abú Tálib. S ním se Muhammad zůčastnil obchodní výpravy do Sýrie i některých válek proti okolním kmenům.

          Zprávy o jeho dětství a mládí jsou nespolehlivé. Když mu bylo dvacet pět let, vstoupil do služeb bohaté vdovy Chadídži jako obchodní agent a zakrátko se s ní oženil. Měl s ní dva syny, kteří však brzy zemřeli a čtyři dcery, které se dožily dospělosti. Kromě nejmladší z nich, Fátimy, se žádná z nich nestala předmětem zvláštní úcty muslimů. Sňatkem se sociální situace Muhammada výrazně zlepšila, takže se mohl začít věnovat samostatnému obchodování. 

Podle tradice se Muhammadovi dostalo prvního zjevení v roce 610, tedy v době, kdy mu bylo zhruba čtyřicet let. Nejprve se obával, že se zbláznil, pomýšlel dokonce na sebevraždu, zejména když se po prvním zjevení dlouho nedostavilo nové. V těchto těžkých chvílích mu byla oporou zejména jeho manželka Chadídža, která v něm upevnila víru, že je skutečně poslem božím. Zpočátku Muhammad hlásal svá zjevení jen úzkému okruhu rodiny, ale přibližně v roce 613 se odhodlal vystoupit veřejně.

          Zpočátku se nepatrná obec asi dvaceti věřících scházela tajně ale zakrátko začalo přívrženců nového náboženství přibývat. Často se můžete setkat s názorem, že islám byl od počátku hnutím převážně chudých, otroků a propuštěnců a že směřoval k sociálnímu převratu, avšak velkou část věřících zpočátku tvořili mladí muži z nejvlivnějších rodin a otroci spíše následovali příkladu svého pána. 

          Vládnoucí vrstva v Mekce se zpočátku k novému náboženství stavěla lhostějně. Jakmile však začaly na povrch vyplouvat znaky nároku na to, že Muhammad je poslem božím, postoj vládnoucích skupin se radikálně změnil. Hlásání koránu, že mocní nejsou tak soběstační a nezávislí, jak se domnívají, nýbrž jsou osobně zodpovědni Buhu stejně jako ti nejchudší, v sobě skrývalo nebezpečí ohrožení vlastního vedoucího postavení. Za pomoci výsměchu, bojkotů i pokusů o fyzickou likvidaci se vládnoucí oligarchie pokoušela Muhammada zničit. Ten však prokázal neobyčejnou sílu charakteru, vytrvalost a zásadovost, která se stala inspirací jak jeho tehdejším druhům, tak i pozdějším generacím muslimů.

          Někdy kolem roku 620 se Muhammad rozhodl odejít do města at-Tá´if nedaleko Mekky, byl z něj však vyhnán kameny. Rozhodl se tedy přesídlit do Jathribu a učinit v něm po roce 622 základnu nové náboženské obce. Jathrib přijal na jeho počest nové jméno Madínat an-Nabí, tedy Město Prorokovo, zkráceně Medína a Muhammad zde byl postaven před zcela nové úkoly než v Mekce (dnes se pojmu Medína užívá rovněž pro každé historické centrum města). Z hlasatele nového náboženství se stává politik, zákonodárce a soudce, vojevůdce  i zakladatel nové společnosti, nové v tom smyslu, že se nezakládala na kmenové soudržnosti, nýbrž ideové, vyrůstající z islámu.

          Muhammad užíval k dosažení svých cílů řady prostředků, od diplomacie po válečné výpravy. Deset let jeho působení v Medíně položilo základy k politicko sociálnímu uspořádání islámu a zároveň byly v tomto období vypracovány hlavní zásady nového náboženství. Zavedl půst v měsíci ramadánu a místo dosavadní soboty se svátečním dnem stal pátek. Z válečných výprav stojí za zmínku bitva u Badru v roce 624, kdy zvítězil vůči značné přesile. V případě jeho porážky v této první významné bitvě by zřejmě islám zmizel bez jakékoli stopy ze světa. Vítězství bylo pokládáno za znamení, kterým Bůh stvrzuje prorocké poslání Muhammada. Ne vždy však štěstí stálo na straně muslimů. V bitvě u Uhudu byli poraženi a dlouho se z neúspěchu vzpamatovávali. Vládci Mekky podnikli ještě několik tažení proti Medíně, avšak bez úspěchu. Poslední vážný pokus z jejich strany byl roku 627.

          O té doby vše směřovalo k získání arabských kmenů a podrobení židovských oáz na sever od Medíny. V březnu 628 se Muhammad rozhodl vykonat pouť okolo Ka´by v Mekce, nebyl však se svými patnácti sty druhy vpuštěn do města. Po zdlouhavém jednání byla uzavřena smlouva, v níž bylo stanoveno, že se v tomto roce muslimové vzdálí, avšak v roce následujícím Mekkánci na tři dny vyklidí své město, aby mohli muslimové vykonat své poutní obřady. Rovněž bylo dohodnuto, že se obě strany na deset let vzdají nepřátelství.

          Muhammad uspořádal tažení proti židovské oáze Chajbar, které bylo úspěšné, ale mohlo ho stát život. Jedna z žen, která v boji ztratila své blízké, předložila Muhammadovi a jeho přátelům otrávené jehně. Ten sousto vyplivl a varoval ostatní, přesto však jeden z druhů zemřel. Žena byla popravena a Muhammad si do konce života stěžoval na bolesti a křeče v žaludku. Krátce nato padly i ostatní židovské oázy v severním Hidžázu.

          Roku 629 podnikl Muhammad dohodnutou pouť do Mekky v doprovodu asi dvou tisíc muslimů. Mekkánci, kteří na tři dny opustili město, z okolních výšin sledovali jeho triumfální příchod, poutní obřady a obětování na Marwě. Viděli poprvé i muezzina svolávajícího ze střechy Ka´by k modlitbě. Byl jím černý propuštěný otrok Bilál. V době Muhammadova pobytu v Mekce se několik významných  předáků Mekky rozhodlo přestoupit k islámu.

          K rozhodujícímu zlomu došlo 11.ledna 630, kdy muslimské vojsko vtáhlo do Mekky a narazilo jen na slabý ojedinělý odpor. Muhammad dal zničit všechny modly v Ka´bě, vyžádal si klíč od svatyně a vstoupil do ní, aby se pomodlil. Klíče vrátil jejich dědičným strážcům, které potvrdil v jejich úřadě, stejně jako jiné obřadníky. Ka´by se tak stala skutečným střediskem islámu a je jím dodnes. Muhammad odpustil všem svým úhlavním nepřátelům, i těm, kteří proti němu bojovali do poslední chvíle. Pouze čtyři Mekkánci byli popraveni za úkladné vraždy spáchané na muslimech.

          Po tomto vítězství se začaly do Medíny hrnout delegace kmenů ze všech končin Arábie, aby vzdaly hold Prorokovi, složily přísahu věrnosti a poslušnosti a podřídily se centrální vládě v Medíně. Právě tehdy se začala rýsovat faktická jednota Arábie. K islámu nebyly nuceny ty kmeny, které se již předtím hlásily ke křesťanství, ale musely se zavázat spojenectvím. Poslední léta svého života strávil Muhammad v Medíně. Věnoval se organizaci nového státu, který nabyl obrovských rozměrů a přípravě dalších vojenských výprav.

          V březnu roku 632 vedl osobně pouť do Mekky. Tou dobou rovněž stanovil přesný rituál a formu obřadů spojených s poutí. Byla to takzvaná pouť na rozloučenou, neboť krátce po návratu do Medíny zemřel. Od počátku června byl upoután na lůžko a 6.června 632 zemřel v domku své nejmilejší ženy Á´íši, kde byl také pohřben. Na tomto místě byl později vybudován náhrobek, který tvoří součást dnešní Prorokovy mešity v Medíně a je druhým nejuctívanějším místem islámu.

          Muhammad tedy položil základy k novému světovému názoru, v němž nalezly uspokojení stovky miliónů lidí na celém světě. Byl mužem pevné vůle, cílevědomým, do hloubi duše přesvědčeným o svém poslání, soucitným a laskavým, avšak nesmiřitelným k tomu, co pokládal za bezbožné a nečestné. Přestože se mu dostalo jen nepatrného vzdělání a ani jeho rozhled nebyl příliš široký, projevil neobyčejné intelektuální schopnosti. Byl člověkem, u něhož tvůrčí imaginace, spojená s bystrým intelektem a zkušeností, dala život myšlence a koncepci reagující na věčné otázky lidské existence.

 

Některé muslimské svátky:

Ramadán - Měsíc, kdy muslimové během dne drží půst, připadá na devátý lunární měsíc islámského kalendáře, který je lunární a neodpovídá našemu kalendáři. Datum je tedy pohyblivé, obvykle od října do prosince. V době ramadánu jsou  restaurace a obchody přes den zavřené. V místech, kde se klade značný důraz na náboženské tradice, je v tuto dobu zakázáno jíst, pít, kouřit a mít pohlavní styk v době od rozbřesku po západ slunce. U ortodoxních věřících se můžete setkat i s častým odpliváváním, neboť podle nich není možné polykat ani sliny. Ramadán končí svátkem Id al-fitr, po němž následuje dvoudení svátek s bujarými oslavami.

Al-mirádž - v únoru se oslavuje Muhammadovo navtívení Alláha, k němuž byl uveden archandělem přes sedm nebes.

Íd al-Adhá - v květnu nebo červnu si věřící připomínají poslušnost Abraháma k Bohu, když na jeho příkaz chtěl obězovat vlastního syna.

Muharram - muslimský Nový rok připadá obvykle na červen nebo červenec

aMaulud Nabi Muhammed - obvykle srpnové oslavy Muhammadova narození, které trvají celý měsíc

 

 

          Judaismus

          Jde o monoteistické náboženství vytvořené v průběhu prvního tisíciletí před naším letopočtem. Protože Božský řád je zprostředkován zákonodárcem Mojžíšem přijetím přikázání na hoře Sinaj (Džabal Músá v dnešním Egyptě), je někdy nazýváno i mojžíšským náboženstvím. Jeho prameny tvoří Starý zákon, zvláště tóra a pozdější talmud.

          Charakteristickým rysem židovského náboženství je víra v jedinost, jedinečnost a výlučnost boha Jahve, který si zvolil Židy za svůj vyvolený národ, skrze který jednou zřídí mesianistické království boží, říši míru, kterou má počít nová historická epocha.  Představy o výjimečnosti a zvláštním poslání Židů se později od konce 19. století staly součástí sionismu. Mezi vyvoleným národem Židů a Jahvem platí  smlouva zavazující Židy neuctívat jiného boha a dávající jim za to vládu nad Palestinou. Vnějším symbolem této smlouvy je u mužů rituální obřízka.

          Život celého národa i jednotlivců se řídí přesnými předpisy (tóra) a tradicí (talmud), a to často až do nejmenších podrobností (existuje na šestset přikázání). Židovské obce řídí kněží, rabíni, kteří jsou zároveň i knižními učenci. Kult je omezen na čtení a výklad tóry a modlitby. Věřící se soustřeďují na shromáždění v synagoze v den sabatu, to znamená židovské soboty.

          Židovské náboženství je jedním z mála náboženství, jež se uchovala z doby starověku. Již za existence samostatného židovského státu se vytvořila početná centra Židů v diaspoře, která se po dobytí Jeruzaléma rozšířila na pobřeží Středozemního moře, Pyrenejského poloostrova, v severní i západní Africe i v Evropě. Mezi stoupenci judaismu vznikly četné sekty, například karaité. Šířila se i různá mystická učení, kupříkladu kabala. V posledních desetiletích se staly hlavními centry židovského náboženství USA a Palestina, v Izraeli jde o náboženství státní.

          Do jaké míry zasahuje náboženství u ortodoxníxh židů svědčí novinka moderního průmyslu: košér mobilní telefony. Operátor Partner Communications zavádí tuto rituálně čistou novinku v Izraeli, k čemuž ho dotlačil Rabínský výbor pro komunikaci.  Košer telefon je obdařen certifikací a můžete s ním pouze telefonovat, jinak nic. Nefungují SMS, připojení na síť, video, hlasová schránka, žádné smajlíky, žádne "jaxe mas, cekam fkocarkarne prit". O to vše ortodoxní věřící přichézejí, rovněž i o hambaté obrázky. Uvidíme, zda u nas začnou na mobilní operátory tlačit katolíci s požadavkem postních telefonů, ze kterých by šlo pouze telefonovat a vypípaly by se všechny vulgarismy.

 

          Buddhismus

          Buddhismus je náboženský filozofický směr, který vznikl v období šestého až čtvrtého století před naším letopočtem v severní Indii. Název vychází z pojmenování Buddhy, což ve staroindickém sanskrtu to znamená probuzený či osvícený. Buddha, vlastním jménem Sidhártha Gautama, žil asi v letech 563 až 483 před naším letopočtem a byl synem knížete z rodu Šákjů. Odešel z domova hledat lék na utrpení a po různých obdobích hledání a po velkém úsilí dosáhl osvícení.

          V průběhu historie se buddhismus stal jedním z nejrozšířenějších náboženství, zejména v zemích střední, jihovýchodní a východní Asie. Jako většina indických náboženství přejal buddhismus víru v karmu a ve stěhování duší. Základem nauky (dharma) je učení o utrpení (dukkha), která je chápáno jako vlastní podstata života. Buddhismus hlásá cestu k jeho překonání a k dosažení konečného cíle, nirvány, to znamená stavu, kdy končí koloběh převtělování a tím také utrpení.

          V období, ve kterém buddhismus vznikl, se jevil jako reakce na vystupňování protikladů mezi sociálními skupinami. Postavil se dokonce do opozice proti oficiálnímu brahmanskému kastovnímu systému tím, že hlásal všeobecnou rovnost. Na druhou stranu jde ale o učení sociálně pasivní. Tím se ukázal být přijatelným pro vládnoucí moc, což se stalo hlavním předpokladem pro jeho šíření. V průběhu času ro rozpadl na dva hlavní směry.

          Ranný buddhismus, hinajána (malý vůz, úzká cesta ke spáse), se přidržoval nauky obsažené v kanonických textech.  Mladší buddhismus, mhájána (velký vůz, široká cesta ke spáse), který vznikl v prvním století před naším letopočtem v severozápadní Indii, přijal množství prvků z různých jiných kultů a stal se přístupnější širokým vrstvám.

          V Číně se buddhismus začal šířit v prvním století našeho letopočtu, největšího rozmachu dosáhl ve 4. a 7. století. Do Japonska se dostal někdy v šestém století z Číny a Koreje. V 16. a 17. století se rozšířil v Tibetu a Mongolsku ve zvláštní formě lámaismu. Ve své starší formě je dosud živý na Srí Lance, v Myanmaru, Kambodži a Thajsku, v mladších formách v ostatních zemích střední a jihovýchodní Asie.

 

          Hinduismus

          Indický nábožensko sociální systém, k němuž se hlásí drtivá většina obyvatel Indie, se jmenuje hinduismus. Formoval se od konce prvního tisíciletí před naším letopočtem až po novověk na základě nejrůznějších dřívějších nmáboženských představ akultů.

          Základem je staroindické učení o zákonitosti (dharma), činu (karma), neubližování (ahinsa) a osvobození (mókša). V čele hinduistického panteonu stojí Bráhma, Višnu a Šiva.  Základními náboženskými spisy jsou védy a jiné posvátné knihy brahmánismu.

          Kultovním jazykem je sanskrt. Charakteristický je kastovní systém (brahmáni, kšatriové, vaišjové, šúdrové). Příslušnost ke kastě je dědičná, nezměnitelná a vázána na výkon dědičných povolání. Příslušníci jednotlivých kast mají přesně vymezena práva a povinnosti a liší se od ostatních i svým společenským postavením. Jedinými strážci a vykládači náboženských spisů jsou brahmáni.

          S hinduismem se můžete mimo Indii setkat i na Srí Lance, Bali, Mauriciu, v Bangladéši, Pakistánu, ale například i v Jihoafrické republice.

 

 

Závěrem kapitoly otázka do pranice.

          Je peklo exotermické (uvolňuje teplo) nebo endotermické (absorbuje teplo)? Nejprve musíme vědět, jak se hmota pekla mění v čase. Potřebujeme tedy vědět poměr, ve kterém duše přicházejí do pekla, a poměr, ve kterém z něj odcházejí. Můžeme předpokládat, že duše která se dostane do pekla,  již nevyjde. Pro představu, kolik duší přichází do pekla, se podívejme na jednotlivá náboženství v dnešním světě.

          Většina z nich tvrdí, že kdo není příslušníkem dané církve, přijde do pekla. Od doby, kdy existuje více než jedno náboženství můžeme předpokládat, že všechny duše přijdou do pekla. Na základě poměru mezi natalitou a mortalitou můžeme očekávat, že počet duší v pekle exponenciálně roste.

          Nyní se podívejme na poměr změny objemu pekla, protože podle Boyleova zákona pro udržení stejného tlaku a teploty musí objem růst úměrně k počtu přijatých duší. To nám dává dvě možnosti. Jestliže se objem pekla zvětšuje pomaleji než v poměru, v jakém přicházejí duše do pekla, teplota a tlak pekla porostou, až peklo vybuchne. Jestliže peklo roste rychleji než v poměru k přicházejícím duším, teplota a tlak budou klesat, až peklo zmrzne. Která z možností je správná?

 

 

 

Finance na cestách

                                      

Motto: S poctivostí nejdál dojdeš, ženy alespoň na kraj lesa a ty ošklivé až na jižní pól.

 

Jaké peníze a kolik s sebou?

          Na základní otázku, kde na to vzít, si musí každý cestovatel odpovědět sám. Někteří dřou od úmoru do úmoru, aby na pár týdnů či měsíců zmizeli na druhý konec světa, jiní pracují jako nádeníci v zahraničí, píší články ze svých cest, fotografují nebo se snaží obcházet ty úspěšnější s nataženou rukou a pohádkou o zajímavém projektu. Pokud si ale chcete na cestování vydělat námezdnou prací na farmách nebo jako au pair, budete rádi, když s bídnou výplatou v zahraničí vyjdete a zbude vám na cestu domů. Někteří si s financemi hlavu příliš nelámou a cestují prostě jak se dá, žebrají nebo vyjídají kontejnery za supermarkety. O tom, jak strávit ve světě ve dvojici půl druhého roku a utratit přitom z vlastního pouze stopadesát dolarů vypráví poutavá kniha Pavla Knébla Putování pro nic za nic. Záleží tedy jen na vás a vašich nárocích, jakou cestu zvolíte.

          Chudoba cti netratí. To nejlepší v životě je zdarma nebo se nedá koupit, avšak peníze dávají člověku v rozumném množství i jakýsi pocit jistoty a stability. Jejich prostřednictvím můžeme poznat radost z darování a radost být obdarován. Koupil jsem nedávno papuánskému domorodci boty, o kterých tolik snil, za to, že s úsměvem na rtech ochotně přenášel jiné domorodce přes rozvodněnou řeku. Jindy mi jiný domorodec věnoval propisku a další čelenku. Vždy to bylo kdesi na konci světa, kam ještě nepronikla opojná moc peněz a kde i malá pozornost stále přináší radost.

          Většina nezávislých cestovatelů se však bez peněz neobejde a musí s nimi zacházet velice opatrně. Peníze jsou kletba, ale vždy se najde dobrák, který vás té kletby rád zbaví. Seznámím vás v následujících řádcích s některými triky, které snad

napomohou ochránit vaše peníze na cestách za poznáním. Touha po poznání v kontrastu s bezduchým povalováním se u bazénu však na financích nestojí. Pokud neuděláte ani krok za zdi umělého světa turistických hotelů, je to jen vaše volba. Můžete zvolit koupání v příboji a spánek na pláži, za dvěstě dolarů objet půl světa nebo za tisícovku strávit jednu noc v přepychu. Na vaší volbě záleží, jak hluboko budete muset sáhnout do kapsy, dopřejete-li si slušnější nocleh, čtyři piva či cestu lanovkou na ledovec. Vše za stejné peníze rozpočítané na den.

          Záleží na vašich preferencích a nárocích. Za oběd v indickém pouličním stánku zaplatíte průměrně desetikorunu, za hamburger s kolou a hranolkama ve fast foodu kolem stovky. Pokud si čtyřčlenná rodina dá jídlo o třech chodech v dobré restauraci, zaplatí za ni v Hongkongu okolo 600 dolarů, v New Yorku kolem 520 dolarů a v Londýne 470 dolarů. Jinak ale stará dobrá Evropa zůstává pro turisty stále výhodná, o čemž svědčí víkendové nájezdy Němců, Britů a Skandinávců za levným a dobrým jídlem a pivem. Města jako Budapešť či Istanbul leží na stodvacátém, respektive stodesátém místě pomyslného žebříčku. Rovněž mnoho evropských měst na západ od českých hranic je relativně levných.

          Rozhodně se v porovnání s Londýnem vyplatí jet do Lisabonu, (81. nejdražší město světa) či Říma (66. město). Výhodný pobyt v civilizované oblasti je i v Austrálii, kde se díky poklesu australského dolaru život ve městech stal pro cizince snesitelnějším. Zatímco ještě v roce 2000 bylo například Sydney osmnáctým nejdražším městem světa, v roce 2001 kleslo až na sedmdesáté druhé místo. Pro ty, kteří mají rádi exotiku a nechtějí za ni vydat příliš mnoho peněz, se rozhodně vyplatí Afrika. Z velkých měst je zdaleka nejlevnější (bohužel i nejnebezpečnější) Johannesburg, o polovinu levnější než New York. Nairobi a Harare jsou jen o žirafí chlup dražší. Bezesporu výbornou oblastí pro začínající cestovatele je jihovýchodní Asie, zejména Thajsko a Laos, kde se vám dostane slušného servisu za velmi příznivé ceny.

          Mnoho zemí je zmítáno ekonomickou krizí a je tedy často nemožné přesně odhadnout náklady na cestování. Kurzy se mohou v několika hodinách propadnout až na násobky a tak není zrovna nejlepší taktikou výměna většího množství peněz najednou za lokální měnu. Vzhledem k nestabilitě měn jsou ceny služeb v mnoha knižních průvodcích i v některých cestovních agenturách uváděny v amerických dolarech. Kolik peněz na cestách utratíte záleží na tom, která místa navštívíte, jak moc budete cestovat z místa na místo a jaký komfort očekáváte. Za nocleh v Laosu můžete zaplatit půl dolaru na hlavu, stejně jako několik set. Deset kilometru lokálním autobusem vás může stát tři nebo pět korun, avšak taxíkem i několik set. Samozřejmě záleží i na vaši zkušenosti a šikovnosti, neboť kromě obvyklých cen je v mnoha zemích neotrkanému cestovateli připočítávána i takzvaná "daň za bílou hubu".

          V mnoha poměrně chudých oblastech (Papua) je vzhledem k náročným geografickým podmínkám a nedostatku infrastruktury cestování nákladnější, neboť jediná možnost dopravy je letadlo. Rovněž i ceny zboží jsou na takovýchto místech mnohem dražší, protože se musí dovážet letecky a to včetně benzínu a nafty. S ohledem na uvedenná fakta tedy v případě, že se spokojíte s domorodou stravou, budete cestovat těmi nejlevnějšími dopravními prostředky a bydlet v nejlevnějších ubytovnách, dokážete vyjít s desíti až patnácti dolary na osobu a den.  Za patnáct dolarů už si můžete pořídit určitý komfort, například teplou vodu, nebo klimatizaci, vydatnější jídlo a sem tam nějaké pivo nebo colu a pohodlnější cestování. Chcete-li bydlet v kvalitních hotelích a jíst v dobrých restauracích, počítejte s minimálně sto dolary na den. Nezapomeňte na dostatečné finanční rezervy pro případ nenadálých výdajů.

 

 

Vstupné

          Za vstup do muzeí a různých památek se platí. Často to jsou velmi vysoké částky, například do kambodžského Angkoru nebo jordánské Petry je to 20 dolarů na den. Jde však o natolik jedinečné kulturní unikáty, že v jejich případě nemá smysl šetřit. Naproti tomu zaběhané univerzální vstupné 8 dolarů do všech památek v Sýrii je výsměchem turistickému ruchu. Místa jsou často vykradená a k vidění uvnitř není nic více než z venku. Naše vlast oplývá mnoha úchvatnými památkami, ale vstupné do nich často předčí vstupné v západních zemích. Nepříjemným překvapením na jarní výstavě o umění doby Karla IV. na Pražském hradě byla výše vstupného, stanovená českými organizátory na 270 korun, což byla částka vyšší, než kolik museli v přepočtu zaplatit američtí diváci za stejnou výstavu při její premiéře v Metropolitním muzeu v New Yorku. Příjmy Čechů a Američanů jsou přitom nesrovnatelné.

          Některé státní instituce však na něco podobného rády zapomínají, a tak občas platíme za vstup na výstavy, do galerií a památkových objektů stejně nebo i více než v bohatších zemích. Nejatraktivnější trasa na Pražském hradě (katedrála sv. Víta, Starý královský palác, bazilika sv. Jiří, klášter sv. Jiří, věž Mihulka, Zlatá ulička a Daliborka) například stojí v plném vstupném 350 korun, se slevou 175 korun a rodinná vstupenka 520 korun. Návštěva Vatikánu, kde diváci uvidí nejslavnější díla Michelangelova a Rafaelova a k tomu kompletní umělecké sbírky všech Vatikánských muzeí, přijde na 12 eur (340 korun), se slevou na 8 eur (230 Kč) nebo na 4 eura (115 Kč).

          V očích úředníků prezidentské kanceláře to může vyjít skoro nastejno, jenže průměrná mzda v Itálii byla loni 2030 eur, tj. 58 tisíc korun, zatímco v Česku je příjem lidí v celostátním průměru 19 tisíc korun. České realitě by spíše odpovídalo vstupné na Pražský hrad ve výši 100 korun. Podobné je to i v případě Karlštejna. Pokud chcete vidět to nejatraktivnější, to je Kapli sv. Kříže s obrazy mistra Theodorika, musíte zaplatit 300 korun nebo se slevou 150 korun. S Karlštejnem je plně srovnatelný Papežský palác v Avignonu, nabízí stejné unikáty ze stejné doby. V turistické sezóně tam stojí plné vstupné 9,50 eur (270 korun) a mimo sezónu 7,50 eur (210 Kč), zlevněné vstupné pak 7,50 (210 Kč) a 6 eur (170 Kč) a pro školáky 4 eura (114 Kč) a 3 eura (85 Kč). Průměrné platy jsou přitom ve Francii 3,7krát vyšší než v České republice.

          Značně vysoké ceny má i pražská Národní galerie. Plný vstup do Veletržního paláce, kde je sbírka moderního umění, stojí 250 korun (snížené vstupné 120 Kč), do Šternberského paláce na evropské staré umění 150 korun (70 Kč), návštěva Anežského kláštera s českou gotikou a Jiřského kláštera s českým barokem stojí dohromady 200 korun (se slevou 100 Kč). Pokud by někdo chtěl obejít všechny stálé expozice pražské Národní galerie, musel by zaplatit celkově 680 korun. Galerie však vychází návštěvníkům vstříc a jako dárek si mohou koupit vstupenku do všech expozic za 500 korun a pro dvě osoby za 900 korun. Vstupenka platí celoročně a vztahuje se i na vybrané výstavy.

          Srovnatelný s tímto schematem je Berlín, kde jsou státní umělecké sbírky také rozptýleny po městě. V Dahlemu, kde je asijské umění a tvorba přírodních národů, stojí plné vstupné 6 eur (170 Kč), zlevněné 3 eura (85 Kč), prohlídka Obrazárny a Grafického kabinetu s jedinečnými poklady renesančního a barokního malířství přijde na 8 eur (230 Kč) nebo se slevou na 4 eura (115 Kč) a stejná cena je i za Hamburské nádraží - muzeum současného umění a Pergamon muzeum s unikátní antickou kolekcí. Pokud chcete navštívit všechny expozice spadající pod hlavičku "Staatlichen Museen zu Berlin," můžete si koupit třídenní vstupenku, která stojí 15 euro (430 korun) a zlevněná 7,50 eur (210 korun). Pro srovnání uveďme, že průměrná mzda v Německu byla loni podle oficiální statistiky 2300 eur, čili téměř 66 tisíc korun, to je více než 3 a půlkrát více než v České republice.

          V porovnání s Německem by odpovídající vstupné do Veletržního paláce mělo být kolem 70 korun, 40 korun za Šternberský palác a 60 korun dohromady za českou gotiku a baroko. Realita je však jiná, nebere v úvahu nižší životní úroveň v Česku.V Česku se platí více než za Prado, Ufizzi i LouvreSlavné Prado v Madridu stojí 6 eur (170 Kč) a se slevou 3 eura. Proslulá Galerie Ufizzi ve Florencii vybírá 6,5 eura (185 Kč) a se slevou 3,25 eura. Snad nejkřiklavější je srovnání Prahy s největší galerií světa s nejslavnějšími uměleckými poklady: ve Francii zaplatí návštěvník všech tří křídel Louvru plné vstupné ve výši 8,50 eur (240 korun). To je cena o sto korun menší, než kolik stojí návštěva Pražského hradu nebo prohlídka děl starého evropského malířství a děl českého baroka a gotiky v pražské Národní galerii.

          Přitom Francouzi mají v Evropské unii jedny z nejvyšších průměrných výdělků: 2550 eur měsíčně, čili 72 tisíc korun, na což český zaměstnanec musí dělat zhruba čtyři měsíce. V Čechách a na Moravě hrála kultura vždy i státotvornou roli, takže je škoda, že se pro obyčejného občana její symboly, na jejichž provoz přispívá ze svých daní, stávají luxusem. Podobný význam má kultura třeba v Irsku. A v této zemi, do jisté míry srovnatelné s námi, je Národní galerie v Dublinu s nádhernými díly Caravaggiovými a Vermeerovými zcela zdarma, podobně jako Národní galerie v mnohem bohatším Londýně nebo Washingtonu.

          Celoroční vstupné do všech národních parků v USA přijde na dvacet dolarů, avšak mnoho národních parků v Kostarice či Tanzanii si účtuje patnáct i více dolarů na den a tak není divu, že nezávislí cestovatelé dávají přednost jiným zemím, nebo budky strážců parku obcházejí lesem. Za treking v Nepálu zaplatíte státu dva až sto dolarů na den, ale mnoho míst (trek kolem Annapurny) je ve skutečnosti pod kontrolou povstalců a ti cizince skasírují rovněž. Vypúlatí se proto informovat se u domorodců o aktuální situaci a případně neplatit oficiální poplatek a nechat se na motorce převézt za poslední check point armády. Výběrčí partyzánů si vás časem najde sám a nemá valný smysl se s ním dohadovat, vzhledem k ostře nabitému železnému argumentu, nedbale přehozenému přes rameno.

 

Smlouvání

          Jednou z mnoha možností, jak snížit celkové náklady na pobyt je smlouvání. Umění smlouvat ovšem není jen tak, je k němu potřeba vtip, postřeh a určitou dávku taktu. Cena se dá usmlouvat u kdečeho, od suvenýrů přes půjčovné za automobil až po ubytování. Poprvé vyslovená částka obvykle není myšlena příliš vážně. Většina prodejců na arabských nebo indických tržnicích se přímo vyžívá v nekonečném dohadování než uzavřou prodej. Ovšem domnělé tradované pravidlo, že výsledná cena je polovinou, třetinou nebo čtvrtinou ceny původní, je nesmysl.

          Před nákupem si nenápadně zjistěte, jaká je obvyklá místní cena vybraného zboží, a k této částce by jste měli dospět nebo se k ní alespoň přiblížit. Pozorujte kolik platí místní. Určitým vodítkem mohou být i ceny v českých obchodech s etnickými suvenýry, které v posledních letech vyrostly jako houby po dešti. Bylo by totiž nepraktické vláčet se z dovolené s dvoumetrovou žirafou nebo obří maskou či kobercem, které jste venku nakoupili za cenu vyšší než by tomu bylo v Čechách. Jako cizinci ovšem zaplatíte vždy o něco více než místní a ze začátku se zřejmě necháte párkrát napálit.

          My se koneckonců k cizinců nechováme jinak a účtujeme jim více. Velmi populárním trikem v mnoha obchodech s koberci, batikama apod je, že bezprostředně po vašem vstupu do něj nenápadně nechají spadnout koberec či batiku, zakrývající vchod, a tím vás v prostoru zmatou. Následuje nabídka čaje nebo jiného pohoštění, přehlídka zboží a silná masáž vašich citů. Nenechte se ovšem zviklat a raději nekupujte hned napoprvé Nechte hlavu vychladnout a pak se vraťte tam, kde bylo zboží nejkvalitnější nebo cena nejpříznivější. Koneckonců kdo z nás rozezná ručně tkaný koberec od strojového, kvalitní vzor od kýče, batiku od tisku a starý model videokamery od nejnovějšího?

          Obecně lze říci,  že by měl kupující navrhnout čtvrtinu ceny požadované prodejcem a pak už záleží na schopnostech a výmluvnosti obou zúčastněných. V místech s pohybem movitých turistů obchodníci smlouvají neradi a setkáte se s upozorněním "fixed prices", tedy pevné ceny. Ale i v takovémto případě není na škodu zeptat se na příznivější cenu nebo sezónní slevu. Smlouvání si můžete před cestou nacvičit v domácích podmínkách na "vietnamské" tržnici i když úsporný efekt bude zanedbatelný.

 

Hotovost a špinavé triky

          Ve všech větších městech a na mnoha letištích najdete banky, kde lze směnit zahraniční měnu. V turistických centrech rovněž fungují soukromé směnárny. Máte-li možnost výběru, vyplatí se obejít několik směnáren a porovnat kurz a sazby. Soukromé směnárny mají obvykle o něco výhodnější kurzy než banky, ale stává se, že i různé pobočky téže banky mají rozdílné kurzy. Nezapoměňte se rovněž před výměnou zeptat na poplatky za výměnu, které mohou být často vysoké.

          S výměnou peněz v bance obvykle nejsou problémy, i když v některých existuje minimální nebo maximální limit pro částku, kterou je možné vyměnit, nebo se přijímají pouze bankovky nominální hodnoty sto dolarů, či naopak stodolarovky neberou, nebo jen od určitého data vydání atd.  Obvykle je potřeba předložit i pas nebo potvrzení o nákupu šeků (proof of purchase). Peníze si pozorně přepočítejte ještě u okénka, nejlépe dvakrát. Stává se velmi často, že směnárník, a to i v na pohled seriózní bance, ošidí nepřipravené turisty.

          Škála triků je široká, od dávno neplatných bankovek, nebo bankovek jiné země, přes různé iluzionistické kousky. Směnárník vám například podá přeložené bankovky, takže to vypadá, že je jich dvakrát tolik a až později zjistíte, že jste byli ošizeni. Dalším trikem je, když směnárník před vás na stůl naskládá viditelně kupříkladu deset stejných hromádek. Až po tuto chvíli je vše v pořádku. Poté hromádky shrne do jedné, položí na klín aby ji urovnal a zde vydatnou část nenápadně oddělí, nebo má připravenu pod stolem hromádku jinou. V každém případě tedy peníze znovu přepočítejte a své pokud možno nedejte z ruky.

          Pozor na záměnu některých měn - pětitisícovky za padesátitisícovky apod. Nula je snadno přehlédnutelná. Často je v oběhu i více verzí jedné nominální hodnoty, v případě pochybností buďte obezřetní a raději od transakce odstupte. Pokud přijdete na podvod, můžete ztropit scénu, ale obávám se že úředník vše zapře, neboť bývá často dohodnut s nadřízeným nebo policií. Pokud potřebujete nutně hotovost a z nějakého důvodu není možné peníze vyměnit ve směnárně nebo bance, můžete se obrátit na některého čínského obchodníka, kterých je všude po světě dost. Kurz nebude tak výhodný jako jinde, ale jednání bývá seriózní a může vás vytáhnout z momentálních problémů.

          Pokud jde o měnu, mimo Evropu jsou stále nejpopulárnější americké dolary, ale do kurzu se dostává i euro. Bankovky musí být nepoškozené, často jen moderní s novými ochrannými prvky. Stává se tak, že se ze staré stodolarovky, kterou vám v Čechách vydá banka, stane nevyměnitelný Černý Petr. Americké dolary často nesmějí být výrazně přehnuty, za menší nabkovky mnohdy dostanete slabší kurz, stejně tak za starší série. Existuje i jakási černá listina sérií a čísel, které od vás jako údajné padělky nikdo nevezme, ačkoli jsou vaše bankovky pravé. V některých zemích se můžete setkat s numismatickýma raritama, například setiny a tisíciny v Jordánsku nebo petačtyřicítky a devadesátky v Barmě.

          Poškozené bankovky od vás nikdo nevezme, proto si dejte pozor, aby vám je při rozměňování někdo nepodtrčil. Pozor na bankovky, které už byly staženy z oběhu, nebo na bankovky jiných okolních států, vydávané za bankovky země, kterou jste navštívili, zejména tam, kde je kurz výrazně odlišný a písmo na bankovkách pro Evropana nečitelné. V Indii se například používá trik se starou sérií pětistovek, které se vám sem tam bude někdo snažit vnutit. Bohužel na všech bankovkách je stejný portrét Gándího, nová stovka se od nové pětistovky liší pouze změnou jedničky za pětku v označení hodnoty bankovky, jinak velikost, barva i design jsou stejné.

          Velký pozor na takzvané ruličkáře. Pokud směnárník smotá částku do ruličky a přetahuje gumičkou, okamžitě od transakce odstupte. Jde o trik, kdy směnárník hbitým pohybem ruličku v ruce vymění za podobnou se zcela odlišným obsahem. Znovu opakuji - nedávejte své peníze z ruky, zejména mimo banku, dokud nepřekontrolujete částku, kterou dostáváte. Doporučuji vzít s sebou množství menších bankovek, například dvaceti, desíti a pětidolarovek, ale i několik jednodolarovek, které můžete používat pro drobný nákup, na úhradu vstupného nebo víz placených pouze v dolarech či jako všimné a úplatek.

          Zpětná výměna peněz v mimoevropských zemích je obvykle problematická.  Ani černý trh v mnoha zemích už není tak výhodný, jako tomu bývalo dříve. Získáte mnohdy jen 5%, ale rizika jsou příliš velká. Pouliční penězoměnci na celém světě jsou totiž šikovnými podvodníky. Neutrácejte všechnu lokální hotovost v poslední den. Může se stát, že vám nezbyde na povinný letištní poplatek nebo poplatek za výstup ze země při cestě domů. Informujte se o těchto sazbách při příjezdu do země, obvykle jde o částku kolem 15 USD.

          V žádném případě nemějte všechnu hotovost na jednom místě, ale rozdělte ji do několika, například třech částí. Já používám jednoduchý trik. Při ruce mám peněženku s částkou na dva či tři dny plus dva tisíce neplatných socialistických zlotých (tehdejší kurz tisíc zlotých za jednu korunu) ve stovkách. Zbývající peníze nosím ukryty na dvou různých místech, například na speciálně všité vnitřní kapse kalhot v oblasti kyčelního kloubu nebo v dutém opasku, který si můžete vyrobit i sami z dutého popruhu. Svou službu udělá i kapsa zavěšená na krku pod tričkem.

          Oblíbené ledvinky jsou pro zloděje jasným signálem, kde jsou cennosti. Stačí prudké trhnutí a ledvinka je pryč. Když už si ji nedokážete odpustit, přetáhněte přes ni alespoň tričko. Ledvinku můžete rovněž, podobně jako již zmíněnou peněženku, použít jako vějičku a zásobárnu hotovosti na nejbližší dobu. V případě přepadení je totiž nesmysl tvrdit, že nemáte peníze, vystavíte se tak prohlídce. Vějička v podobě ztráty dvoudenního přídělu peněz a pár zlotých odvede pozornost od skutečných zásob. Nedávejte peníze do bot, chůzí se ničí a není je pak možné vyměnit ani jinak udat, zejména na oděr citlivé americké dolary. Pokud nocujete ve stanu, bývá užitečné železnou zásobu peněz zahrabat dostatečně hluboko pod stan před jeho postavením. V případě nezvané noční návštěvy tak máte alespoň nějakou šanci, že nepříjdete o vše.

          Mějte o svých financích přehled a občas vše přepočítejte, aby jste se vyhli nepříjemným překvapením způsobených nejen ztrátou ale i vlastním špatným odhadem amatematickými nedostatky. Někdy jsou totiž počty zádadou, například když se sasanky násobí dělením. Malý příklad z praxe. 3muži se ubytují na hotelu, recepční účtuje 30euro za pokoj, každý tedy zaplatil 10 euro. Po dohodnuté slevě ubytování stojí 25euro a tak recepční pošle po poslíčkovi 5euro zpět. Takovouto částku však nelze mezi tři spravedlivě rozdělit. Vrátí tedy každému 1euro a zbytek si nechá. To znamená, že každý zaplatil 9euro, není-liž pravda. Dohromady tedy 27euro. Poslíček má 2 eura v kapse, to je dohromady 29 euro. Kam zmizelo zbývající jedno euro?

 

Cestovní šeky

          Cestovní šeky mají při cestování oproti hotovosti určitou výhodu, i když směnný kurz bývá vyšší. Na druhou stranu na rozdíl od hotovosti za ně dostanete náhradu při ztrátě nebo zcizení (opiště si sériová čísla šeků a uschovejte je na bezpečném místě, napřiklad ve vaší internetové poště). Lepší jsou šeky zavedených společností, jako je American Expres a Visa, s jinými by jste mohli mít při výměně problémy.

          Doporučenou měnou jsou americké dolary, v méně civilizovaných oblastech by jste s jinou měnou  ani neuspěli, ale někde už je možné běžně měnit i šeky na euro. Vhodnější jsou šeky na větší částky, neboť kurz je v tomto případě výhodnější. Při častém cestování ale doporučuji z bezpečnostních důvodů šeky v hodnotě sto dolarů. Bezesporu optimální variantou je rozomná kombinace hotovosti, šeků a platebních karet. Záleží na praxi v zemi, kterou hodláte navštívit.

 

Kreditní karty

          Na většině letišť a ve větších městech lze dnes běžně nalézt bankomaty, obvykle na karty společností Visa a Mastercard, s ostatními bývají potíže, protože je bankomat nepozná. V turistických centrech můžete kartou platit i za služby a zboží. Před odjezdem se informujte v bance na možnosti a podmínky použití karty v té které zemi. Někdy  se za výběr z bankomatu platí velmi vysoké částky, nebo se při platbě za zboží připočítávají určitá procenta, jindy vám bankomat vydá pouze relativně malou částku denně.

          Výhodné jsou karty s vystouplými číslicemi, neboť v místech kde nemají pokladny na karty vám ji můžou "přejet žehličkou". Výhodou karet je bezesporu relativní bezpečnost vašich peněz v případě odcizení, pokud ovšem nejste tak inteligentní že na kartu nebo do cestovního pasu napíšete PIN kód. V případě ztráty, poškození nebo odcizení můžete ihned v místní bance požádat o náhradu. Nezapomeňte přitom okamžitě své bance ohlásit zcizení, mohlo by se stát, že za pá hodin by jste na svém účtu nemuseli mít ani korunu. Poznamenejte si tedy odděleně od karty i telefonní číslo své banky nebo karetního střediska.

          Karty jsou rovněž velmi citlivé na elektromagnetické pole, které může znehodnotit magnetickou pásku. Při placení kartou pečlivě sledujte činnost prodavače. Stává se, že kartu projede terminálem dvakrát nebo dvakrát přežehlí "žehličkou" a podpis pak zfalšuje, což zjistíte až dodatečně z výpisu účtu. Takovouto operaci sice lze reklamovat, ale trvá to velmi dlouho a mnohdy je reklamace neúspěšná. Věnujte pozornost i částce, kterou podepisujete. Stává se, že při zakoupení elektroniky v hodnotě padesáti dolarů vás prodavač s kamenným obličejem nechá podepsat učet na pětset. Pak už nezbývá než si rvát vlasy. Je to oblíbený trik nejen mimo Evropu, ale prakticky kdekoli, kde je větší pohyb turistů.

          Pozorně si při výběru peněz z bakomatu prohlédněte samotný přístroj. Stává se, že je na něm umístěna druhá magnetická čtečka a ninikamera, zejména v evropských zemích. Šikovný podvodník se tak může snadno dostat k vašim penězům. Dávejte rovněž pozor, zda vám při zadávání kódu někdo nekouká přes rameno.

          Existuje ovšem i opačný trik, kdy cestovatelé vesele vykrádají některé bankomaty. Spočívá v tom, že po zadání určité částky k výběru vyjede svazek bankovek, ze kterého podvodník opatrně ale rychle vybere nějakou bankovku, aniž by pohnul ostatníma a chvíli počká. Svazek bankovek opět zajede do bankomatu jako nevyzvednutý a z účtu se neodečte. Mnoho bank však už tento trik odhalilo a jejich bankomaty svazek zpět "nespolknou".

          V rozvojových zemích jsou bankomaty řídkým jevem, najdete je pouze ve významných městech, ale i to dá někdy práci. Často se stává, že bankomat zřetelně označený značkou vaší karty vám peníze nevydá se sdělením, že nemáte dostatečnou hohotovost. Je pak nutné navštívit pobočku banky a požádat o vydání hotovosti tam, což může být často neřešitelný jazykový nebo technický problém. Mnohdy vám zase peníze z Visa karty vydá bankomat MasterCardu a naopak. Platby kartami jsou možné často jen v lepších hotelích, turisticky frekventovaných restauracích a prestižních obchodech ve významných městech. Platební kartu má rozhodně smysl používat, ale nelze se na ni spoléhat mimo velká města.

 

Finanční převody

          Převod peněz do zahraničí je možný například službou Western Union. Jde ale o poměrně náročnou a drahou záležitost a lze o ní uvažovat pouze jeko o řešení v nouzi. V případě skutečné nouze se můžete obrátit na zastupitelský úřad České republiky - více v kapitole Řešení krizových situací.

 

Korunka sem, dolárek tam…

          Potkávám na cestách české kolegy, vláčející na zádech, ve snaze ušetřit,  ohromné batohy plné polívek a konzerv. Myslím si, že ceny v českých supermarketech nejsou dnes natolik odlišné od cen v jiných zemích, aby se to vyplatilo. Navíc si tak spořílci mnohdy zadělají na jeden významný problém. Jde o zákaz dovozu potravin do některé země s možností zbavení a spálení zavazadel. Mnohdy i uvnitř jedné země fungují různé celní předpisy, například v USA (dovoz potravin do Kalifornie), nebo mezi jednotlivými indickými svazovými státy. Na takovýchto vnitřních hranicích můžete být podrobeni celní kontrole s ohledem na dovoz nepovolených položek (například alkohol v indickém státě Gujarat). Spoření na nevhodném místě se tak může prodražit podle pravidla "nechci slevu zadarmo".

          Většina Čechů s sebou na cestu bere alespoň plácačku slivovice na "spálení červa" nebo pár piv. V některých zemích však platí úplná prohibice a pivo zde nedostanete ani v restauraci, jinde je jen částečná a alkohol lze koupit jen ve specializovaných obchodech (Skandinávie) a konzumovat mimo veřejnost, nebo (například v USA) zabalený do papírového pytlíku cudně ukrývajícího obsah.

          Občas dochází k šikanování zahraničních turistů ze strany úředníků a policistů, kteří obvykle chtějí drobný bakšiš. Klasicky známé jsou situace z Ukrajiny nebo Ruska, kde policisté s oblibou stavějí automobily s cizíma poznávacíma značkama z důvodu smyšleného přestupku. Pokud spěcháte, bývá vhodné při kontrole dokladů vložit do pasu desetieurovou bankovku, načež příslušník abyčejně rychle prohlídku ukončí a vy můžete pokračovat v cestě.

          Vymyslel jsem svou spořivou metodu, která však vyžaduje alespoň základní komunikaci v daném jazyce a trochu divadelních vloh. Za tímto účelem vozím svazek jednodolarových bankovek, ze kterého předem oddělím tři, sloužící jako úplatek. V případě potřeby tedy úředníkovi nebo policistovi nenápadně dám tři přehnuté jednodolarovky, což působí jako mnohem větší částka, než ve skutečnosti je. Tento způsob je možné provádět pouze na místech frekventovaných, kde policista nemá možnost si částku překontrolovat k čemuž zamaskování louží přávě komunikace a brebentění. V mimoevropských zemích zabere i česká padesátikoruna.

          Dalším místem, kde zejména dopravní policie, šikanuje turisty je indonéský ostrov Bali. Zde policisté na výpadovce z letovisk vyhlížejí turisty v automobilech nebo na motorkách z půjčoven. Podle indonéského zákona jste povinni mít s sebou nejen pas, ale i mezinárodní řidičský průkaz, který si však před cestou nechá vystavit málokdo. A to je hned záminka k vyloudení desíti dolarů na rozvoj blahobytu policistovy rodiny, neb po udělení pokuty vám opomene vystavit jakoukoli stvrzenku. Pokud mezinárodní řidičský průkaz máte, pak je požadován indonéský, nebo jste jel rychle atd.    

Rozčilování nebo arogance z vaší strany v případě šikany rozhodně k úspěchu nepovede. Smiřte se s faktem, že denně nějakou formou zaplatíte "daň za bílou hubu" a nenechte si touto skutečností pokazit celou cestu. Za těch pár korun navíc to nestojí. Opačnou zkušenost mám ze Spojených států nebo Maroka, kde jsou policisté nejlepším zdrojem informací. V Sýrii a Jordánsku jsem se vždy na přechodech zdržel ne z důvodů šikany, ale naopak pohostinosti ze strany úředníků. Při další cestě přes tyto hranice jsem už dokonce předem nejedl, abych byl schopen absolvovat nastávající hostinu..

 

Pojištění

          Ty tam jsou doby, kdy se čeští turisté vydávali na cesty do zahraničí bez zdravotního pojištění a doufali, že se jim snad nic nestane. Několik příkladů brzy ukázalo, že pár stokorun za pojistku se skutečně vyplatí. S nástupem internetu se pak ukazuje, že nejpohodlnější a nejrychlejší sjednání cestovního pojištění může nabídnout právě toto médium. Stránky www.bedekr.cz zahájil ve spolupráci s Českou podnikatelskou pojišťovnou provoz systému pro objednávku cestovního pojištění on-line. Sjednání pojištění je skutečně snadné. Stačí na titulní stránce kliknout na horní liště na volbu "Cestovní pojištění" a dále již postupovat podle pokynů na stránce, která se objeví. V pěti snadných krocích vyplníte základní údaje o sobě, o lidech, které chcete spolupojistit a o své cestě. Platit můžete řadou způsobů - od převodu z účtu přes platební kartu až po dobírku. Podle zvoleného způsobu platby se pak můžete pojistit okamžitě nebo od nějakého pozdějšího data.

          Kdo šetří na nesprávném místě, často prodělá kalhoty. Před cestou do zahraničí tedy v každém případě doporučuji uzavření pojištění léčebných výhod, případně krádeže a stráty majetku. Každá pojišťovna má různé podmínky, proto se informujte přímo u nich. U některých typu pojištění platí ošetření ihned přímo pojišťovna, ale obvykle musí pacient vše zaplatit sám a častku nebo její část mu pojišťovna proplatí až po návratu domů. Důležité je ověřit si, jestli se pojistění vztahuje i na aktivity, které na cestě chcete provozovat. Zranění při raftingu nebo potápění může být velice drahou zkušeností. O vhodném pojištění se můžete rovněž informovat u specializovaných cestovních agentur, které často nabízejí i výhodnější sazby.

          V členských zemích EU můžete využít Evropského průkazu zdravotního pojištění, který si můžete vyzvednout v každé pobočce své pojišťovny. Máte zde nárok na nutnou a neodkladnou péči. Budete ošetřeni ve smluvních zdravotnických zařízeních při náhlém onemocnění nebo úrazu. Počítejte však s finanční spoluúčastí 25% nákladů na hospitalizaci u chronických nemocí, 30% nákladů na hospitalizaci u akutních  onemocnění, 50% u vybraných léků apod. Rovněž se obvykle platí za prohlídku, recept, sanitku atd. Vždy si vyžádejte stvrzenku. Poplatkům za spoluúčast se vyhnete sjednáním cestovního zdravotního pojištění.

 

Žebrání

          Divili by jste se, kolik Čechů na cestách po USA nebo západní Evropě používá k uživení se nějakou formu žebrání. Svého prvního žebráka si pamatuji z rumunské Bukurešti na počátku osmdesátých let. Byl to tehdy pro mne nevysvetlitelný obraz: socialistická země a lidé na ulicích žebrají a na železniční trati sbírají uhlí popadané z vagónů. Začal jsem tehdy jako výrostek vnímat i postavičky pohybující se v automatu Koruna na Václavském náměstí, dojídající zbytky po stavebních dělnících. Ti vlastně nežebrali, nenatahovali ruku. Prostě jenom neměli peníze. Dnes se nad touto pestrou společností už nepozastavuju, beru ji jako fakt. Najdete mezi nimi skutečné zoufalce a v jádru slušné lidi, alkoholiky a narkomany, nebo jedince, kterým se prostě nechce pracovat a život na ulici jim vyhovuje. V západní Evropě a Americe mezi nimi i pár Čechů, studentů bez peněz na cestě za poznáním, pobudů ale i individuí na útěku před spravedlností. Ti, kteří se žebrat stydí, vybírají kontejnery supermarketů, plné prošlých, avšak dobrých potravin

          Na mnoha místech je žebrání byznys jako každý jiný. Konečně v Praze si žebrák na lukrativním místě příjde denně na více než tisíc korun, nezdaněných samozřejmě. Kdo chce žebrat v Madridu nebo Paříži, musí kolemjdoucí něčím zaujmout. Jen tak si sednout na chodník a natáhnout ruku nemá valný smysl.  A tak ti s menší fantazií drží v ruce alespoň kus kartónu s nápisem "mám hlad" nebo "chci se vrátit domů a nemám peníze na vlak". Žebráky v Paříži často doprovází pes. Důvod je prostý, Francouzi psy milují a dávají vlastně mince psovi, který tak zástupně žebrá. 

          Když se nad tím zamyslím, nežebrá nikdo, jen se zde nabízí k výprodeji zboží v podobě smutného osudu, chudoby, dítěte, hry na hodební nástroj nebo zrovna psa.  Nejvíce se žebrá na hlavních třídách, pokud není na dohled policie, nebo u stanic metra. Nejčastěji od desáté dopoledne do čtvrté odpoledne.  Tou dobou sice nejezdí lidé do zaměstnání, ani se nevracejí domů, ale ve vagónech metra jsou ženy v domácnosti, tedy střední vrstva která si může dovolit zůstat doma, ale také bohatší dámy, které nerady řídí automobil a jedou na kus řeči k přítelkyni nebo ke kadeřníkovi. Jsou zde i usedlí pánové. Ti všichni přinášejí větší naději na úspěch než uspěchaní dělníci a úředníci.

          Na mnoha místech slyšíte hrát hodební nástroje, nejčastěji akordeon nebo kytaru, ale také trubku, saxofon nebo flétnu. A někdy velmi dobře. V Indii či Indonésii procházejí skupinky muzikantů vagóny vlaků za jízdy a někdy neurvalým třepáním  budí spící turisty v naději na větší minci nebo bankovku. Sotva se však mincí zbavíte výčitky svědomí z vlastního relativního bohatství, už se do vagónu cpe další hlučná produkce. A tak často nezbývá, než prostě nereagovat nebo budit dojem hlubokého spánku. Nebo zdvořile avšak důrazně odmítnout, což však dokážou jen silní jedinci.

          Neumí-li žebrák na nic hrát, musí zaujmou příběhem: "Dámy a pánové, jsem nezaměstnaný, prosím vás o pomoc. Chtěl bych být zase jako vy."  Takováto historka má obvykle na západě velký úspěch, neboť nikdo nechce být jako on. Pražští žebráci v turistické sezóně vytahují dvoujazyčné cedulky: "I have no work, give me please small change. Ich habe keine Arbeit, geben Sie mir bitte kleines Geld." Mladé žebrající cikánky zase na rukou nosí utrápené spící nebo řvoucí dítě, větší děti nechávají procházet vagóny samostatně.

          Jsou to pobudové, kteří se do této situace dostali vlastní vinou nebo to jsou nešťastníci, kteřým se nedaří návrat do společnosti? Myslíte si, že nikdy nemůžete být  na jejich místě? Tak co, dáte minci nebo ne?

 

 

 

Zdraví a hygiena na cestách

                                                                     Motto: Nejúčinnější lék je prevence.

 

K rizikům spojeným s cestováním bezesporu patří i onemocnění, která člověku znepříjemní život, nebo mohou mít i závažné následky, včetně smrti. Naštěstí převážná většina nezávislých cestovatelů se nesetká s vážnějším onemocněním, než jsou řídké příhody s hustým běháním. Mnozí dokonce tvrdí, že kdo se v Indii nepos..., nebyl v Indii. Úroveň zdravotní péče a hygienické pomínky se v jednotlivých zemích velmi různí a v mnoha případech mohou nezkušeného cestovatele šokovat. 

          Při méně závažných potížích můžete použít zásoby z vlastní lékárničky, nebo zamířit do lékárny. Lékárníci mají obvykle dost zkušeností a řada léků se dá koupit bez předpisu. Některé léky, například antimalarika, často za mnohem příznivější cenu než v Čechách. Při vážnějších problémech se musíte obrátit na dostupného lékaře, ve skutečně vážných případech je někdy vhodnější navštívit lékaře v jiné zemi. Kupříkladu v jihovýchodní Asii poskytuje nejkvalitnější lékařskou péči Singapur.

          Pro všechny tyto případy je naprosto nutné uzavřít ještě před odjezdem z domova pojištění na léčebné výlohy. Zatímco ještě před několika málo lety bývalo zvykem vyjíždět na cesty dokonce i bez zdravotního pojištění, dnes už si takové riziko dovolí nést málokdo. Česká republika má s řadou zemí dohodu o bezplatném poskytnutí lékařské péče (na konci textu naleznete seznam zemí), ale ne vždy je možno se jí dovolat. Pořídit si tedy před cestou zdravotní pojistku u některé z pojišťoven je vhodné v podstatě při jakékoli zahraniční cestě. Jinak totiž zdejší zdravotní pojišťovna uhradí pouze částku, kterou by příslušné léčení stálo v tuzemsku. A to může být propastný rozdíl, který vás může nadosmrti zadlužit.

          Je potřeba si uvědomit, že se ošetřující lékař v zahraničí s nějakým tiskopisem z vaší pojišťovny nespokojí  bude požadovat úhradu v hotovosti.  Mějte proto na svém účtu dostatečnou finanční  zásobu pro případ nenadálých situací. Po návratu do vlasti vám pojišťovna část nákladů vynaložených na léčbu nebo při troše štěstí i celou sumu uhradí. Pozor - netýká se to obvykle zubních ošetření a i v jiných případech jde jen o úhradu nákladů spojených s akutní péčí. Pastí rovněž bývají problémy spojené s onemocněním, jímž jste trpěli již před cestou. Prostudujte si proto podrobně smlouvu.

          Před odjezdem do exotičtějších končin Země se doporučuje kontaktovat nejbližší hygienicko-epidemiologickou stanici (naleznete je obvykle v každém krajském městě), která by vám měla poradit, jaká preventivní opatření máte učinit, abyste se vyhnuli riziku nákazy. Než tam ovšem půjdete, měli byste znát přesný plán své cesty včetně data odjezdu. Podle toho je pak možno naplánovat termíny očkování a dalších preventivních opatřeni.

          Základem úspěchu je bezesporu prevence. Nejúčinnějším základním opatřením na cestě je nepít vodu z kohoutku a přírodních zdrojů, jelikož není obvykle upravována a obsahuje pestou škálu virů a baktérií. Tyto mikroorganismy způsobují mnohé žaludeční potíže, průjmy ale i mnohem nebezpečnější onemocnění jakými jsou tyfus, cholera, úplavice, obrna, žloutenka typu A nebo giardióza. K pití, ale i k čištění zubů používejte vodu balenou, převařenou nebo chemicky ošetřenou. Dnes se dá balená voda nebo různé limonády koupit i v těch nejzapadlejších místech, i když to leze do peněz.

          Pokud jde o jídlo, bývá dobré se držet pravidla: jím jen co se peče, vaří a loupe. Přitom je nutné si hlídat i čistotu příborů (vozím si vlastní) a talířů. Pozor na saláty a zeleninu, která byla omyta pod neupravenou vodou, raději se ji vyhněte. Led se v některých zemích vyrábí ve státních ledárnách z nezávadné vody, ale může být kontaminován při přepravě a manipulaci. I jemu se raději vyhněte.

          Hodláte-li navštívit necivilizované končiny nebo nechcete utrácet za balenou vodu, nezbude než si s sebou vzít přístroj na čištění vody, tzv. purifikátor. Vodu sice můžete zbavit choroboplodných zárodků převařením po dobu nejméně desíti minut,ale to není vždy praktické. Účinná je i úprava vody jódovými tabletami nebo kapkami, voda však získá nepříjemnou pachuť, kterou se můžete pokusit odstranit šuměnkou nebo citrónovou šťávou. Jód není vhodný pro těhotné ženy, kojence a osoby s poruchou štítné žlázy. Purifikátory i jódové tablety a kapky můžete zakoupit v prodejnách s outdoorovým vybavením nebo v některém z internetových obchodu (například www.bartsport.cz).

          Mnoho domorodých obyvatel trpí různými střevními parazity, kterými je možno se nakazit z neupravené vody, nedostatečně tepelně zpracovaného masa, ale kupodivu i při chůzi naboso. Pokud je to možné, používejte při sprchování, koupání i chůzi alespoň sandály a dávejte pozor, aby jídlo bylo důkladně uvařené. Napadení cizopasníky se totiž velmi obtížně diagnostikuje, proto v případě nejakých obtíží po návratu navštivte kliniku tropických nemocí nebo ordinaci cestovní medicíny.  Při včasném zjištění původce obtíží se dají nežádoucí obyvatele organismu celkem snadno zlikviovat účinnými léky. Vážným problémem mnoha tropických zemí je bilharzie, parazit vyskytující se ve stojatých vodách. V místech s jejím výskytem proto do vody raději nevstupujte, nebo se koupejte v kalhotech a v žádném případě při koupání nemočte do vody. Může vás to stát život. Naopak po opuštění vody se preventivně vymočte.

          O nebezpečí AIDS již byly napsány celé romány, přesto se však řada cestovatelů chová nezodpovědně (více Sex na cestách). Riziku nakažení předejdete používáním kondomů. Vezměte si proto z domova dostatečnou zásobu a překontrolujte jejich neporušenost před nasazením, neboť jejich životnost je v tropickém horku výrazně kratší.  Riziko hrozí zejména při transfůzi krve, zubařských zákrocích a akupunktuře. Hazardem je nitrožilní aplikace drog, tetování a piersing.           Před odjezdem z domova si nechejte zkontrolovat a připadně ošetřit chrup (zejména potápěči s důrazem na zubní váčky) a do lékárničky si přibalte sterilní jehly a stříkačku.

          Lékárny najdete ve většině turistických středisek a velkých měst. Jsou obvykle velmi slušně zásobeny, léky se dají koupit většinou bez lékařského předpisu. Anglicky se domluvíte jen v místech, kde je větší počet cizinců. Zdravotnický personál ve venkovských oblastech je sice starostlivý a ochotný, ale jejich výbava je nedostatečná.  Anglicky hovořícího lékaře vám pomůže najít recepce vašeho ubytovacího zařízení nebo turistická kancelář. Pozor na expiraci, mohou být buď neučinné nebo dokonce nebezpečné.

          Kdo se bojí hmyzu a hlodavců, ten nikdy nezávislým cestovatelem nestane. Švábi, blechy, komáři, pavouci a krysy jsou častými společníky. Stejně tak tlupy ukřičených umouněných dětí, špína a smog, směs pachu otevřených ohňů, koření a výkalů. Tedy nic pro cukrové panenky. Malárie, břišní tyfus, hepatitida, cholera, to je jen neúplný výčet nemocí, které na vás mohou čekat v cizích krajích. Vezmete-li v úvahu, že řada z nich může trvale poškodit vaše zdraví, asi se nakonec rozhodnete neriskovat a investujete čas a pár set korun do očkovánía a dalších preventivních opatření. V následujícím textu naleznete orientační přehled nejdůležitějších hrozících nemocí, informace o prevenci a přibližné ceny jednotlivých očkování.

 

Potíže z horka

          Cestovatelé nepřivyklí na tropické podnebí často trpí dehydratací a úpalem. Snažte se omezit pobyt na slunci v poledních hodinách, zejména v prvních dnech pobytu. Chraňte pokožku opalovacím krémem s vysokým UV faktorem, noste vhodnou pokrývku hlavy a sluneční brýle. Na tůře přijde vhod i dlouhý rukáv a nohavice. Už samotná cesta organismus velmi namáhá a přehřívá jej, nezhoršujte to ještě snahou o opálení se, dokud si tělo nepřivykne na nové prostředí a rytmus.

          V horku se člověk silně potí, proto je vemi důležité přijímat dostatek tekutin. Pokud močíte jen minimálně nebo když je moč velmi tmavá, může to být i projev žloutenky, avšak malé množství či oligourie nemusí, to je spíše projevem možného ledvinného selhání, nedostatečného příjmu nebo zadržování tekutin v organismu. Vždy platí, že co přijmeme, se buď vypotí, vymočí, vyzvrací, vydýchá nebo vyprůjmuje takže bilance se dá snadno spočítat. Zvyšte vždy příjem tekutin i když nemáte žízeň. Při pocení tělo přichází o sůl a minerály a je třeba je pravidelně doplňovat. Přisolujte si jídlo a užívejte rehydratační soli. Vážné následky může mít často podceňovaný úpal, který se projevuje vysokou teplotou, suchou zarudlou kůží a zrychleným dechem. Podobné projevy má úžeh, tedy tepelný šok, který si můžete přivodit i v uzavřené místnosti bez slunce.

 

Běžné střevní potíže

          Každý kdo tráví na cestách delší dobu se pravděpodobně setká s nějakou formou střevních potíží.  Obyčejně jde o průjem v důsledku výměny střevní mikroflóry, špatné hygieny nebo závadných potravin a obvykle odezní po několika dnech bez následků.  Při průjmovém onemocnění je potřeba dávat pozor na dehytrataci. Je nezbytně nutné přijímat dostatečné množství tekutin a případně užívat takzvané rehydratační soli.

          Velmi nepříjemná je gastroenteritida nebo katar žaludku, ale i v tomto případě postačí k léčbě klidový režim, dostatek tekutin a rehydratační sůl. Můžete si vyrobit vlastní směs ze tří lžiček cukru a jedné lžičky soli rozpuštěných v jednom litru vody.  Denně je nutné vypít nejméně tři litry tekutin. Vhodná le lehká strava bez omastku a koření, například kokosové mléko, topinky nasucho, rýže, banány a těstoviny. Ze stravy zcela vypusťte alkohol, kávu, mléko a ovoce. Někomu může ulevit živočišné uhlí, nebo můžete užívat protiprůjmové přípravky Imodium, Endiaron a podobně. Ty však jen zpomalují samočistící reakci organismu, takže pokud nemusíte zrovna nutně cestovat a máte dobrý přístup k toaletě, nechte všemu volný průběh.  Antibiotika jsou v případě běžných půjmových onemocnění nevhodná, neboť v zažívacím traktu ničí i tělu přátelské bakterie, což vede k vyšší náchylnosti k nákaze. Pozor na používání Imodia, nemělo by se používat u infekcí způsobených invazivními druhy bakterií tedy u úplavice, cholery, toxických E. Coli atd.

          Giardióza se projevuje říháním a velmi páchnoucími větry, nadýmáním a průjmem. Při prvních příznacích se léčí jako běžný průjem, přetvávají-li déle nez jeden den, je možné nasadit antibiotika. V průběhu léčby opět nepijte alkohol, neboť může vážně poškodit játra.

          Mnohem problémovější je úplavice, která obvykle probíhá buď bez příznaků, nebo jako průjmové onemocnění. Ve vzácnějších případech může způsobit vážné komplikace, a to tehdy, usadí-li se původce v játrech (méně často v plicích) a vytvoří hnisavé ložisko. Inkubační doba je 2-4 týdny, ale může se prodloužit až na několik měsíců. Onemocnění se vyskytuje běžně v oblastech nízkého hygienického standardu převážně v zemích tropů a subtropů. Riziko nákazy pro turisty je reálné. Původcem nákazy je paraprvok žijící ve střevním traktu člověka, vylučovaný stolicí ve formě velmi odolných cyst. V populaci zmíněných oblastí bývá velké procento zdánlivě zdravých nosičů. Přenos se uskutečňuje vodou, zeleninou, ovocem a ostatními potravinami, kontaminovanými většinou znečištěnýma rukama domorodců. Předejít nákaze se dá pouze opatrností při stravování a důslednou osobní hygienou. Očkování se neprovádí. Osobám, které se vracejí z dlouhodobého pobytu z oblastí endemického výskytu se doporučuje parazitologické vyšetření stolice a krve na amebózu. Amébovou úplavici nelze léčit běžnými léky proti průjmu a je proto třeba vyhledat vždy lékaře. Prakticky jakýkoli nález krvi ve stolici znamená okamžitě navštívit lékaře.

          Cestovní průjem je nejčastější zdravotní obtíží osob cestujících do zahraničí. Onemocnění charakterizují tři a více řídkých stolic denně provázené někdy zvracením, bolestí břicha nebo horečkou. Výskyt průjmů záleží na tom, kdo a kam cestuje a v jakých podmínkách v navštívené zemi pobývá. Nejvyšší pravděpodobnost onemocnění (u více něž poloviny turistů) je při cestách do Afriky, zemí indického subkontinentu a Jižní Ameriky.

          U osob, které přijedou z vyspělé země do země s nižší hygienickou úrovní poprvé, vzniká průjem častěji než u osob, které v těchto zemích pobývají opakovaně. Častý je u lidí, kteří cestují dobrodružným způsobem bez zajištění dopravy, ubytování či stravování. Původcem průjmu jsou asi v 80 % bakterie, v 15 % viry a v 5 % parazité. Cestovatel se nakazí požitím kontaminované vody, potravin či nápojů. Většina cestovních průjmů spontánně odezní. Horečka nebo příměs krve ve stolici bývají asi u 15 % postižených osob a asi 5 % z postižených vyhledá lékařskou pomoc.
          V léčbě cestovních průjmů je nejdůležitější rehydratace, to znamená náhrada tekutiny, která se ztrácí četnými stolicemi (případně zvracením). K rehydrataci je vhodný slazený čaj, stolní minerální voda a nebo speciální rehydratační roztoky označované ORS, prodávané v podobě prášků, které se rozpustí v nezávadné vodě. Nevhodné jsou nápoje obsahující kofein včetně coca coly. Příjem tekutin doplňte lehkou dietou (slané suchary, bílý chléb, netučné keksy nebo vařená rýže, z ovoce je vhodný banán), nemocný by se měl vyhnout kořeněným či tučným pokrmům a mléčným výrobkům.
          K léčbě lehkých průběhu cestovního průjmu jsou vhodné přípravky Endiaron nebo Endiform (dospělému 3x1 tableta denně), Diaryl (4x1 tableta denně), užívané po dobu 3 až 5 dnů. K zmírnění frekvence stolic před cestou nebo výletem je možno užít Reasec (4 tablety a po 6 hodinách ještě 2 tablety) nebo Imodium (nejprve 2 kapsle, pak 1 kapsli po každé stolici – nejvíce 8 kapslí denně). Tyto přípravky se nikdy neužívají u horečnatého nebo krvavého průjmu a u malých děti. V případě vysoké horečky, příměsí krve ve stolici, neustupujícího zvracení, intenzivní bolesti břicha nebo trvá-li průjem déle než 3 dny, je třeba vyhledat lékařskou pomoc. Někteří cestovatelé doporučují používat některý z místně prodávaných léků, protože se dá spíše očekávat, že zapůsobí proti původci onemocnění efektivněji než evropské léky.

 

Žloutenka
          K chorobám, proti kterým je třeba se chránit při cestách do řady exotičtějších zemí, patří hepatitida A a B. Hepatitida (žloutenka) typu A nebo E je virové onemocnění, které se šíří především kontaminovanou vodou a stravou. K typickým příznakům patří zežloutnutí očního bělma a posléze celého povrchu těla, nechutenství, nevolnost a dlouhodobá vyčerpanost. Při podezření okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc. Nová očkovací látka Havrix chrání organismus proti žloutence typu A minimálně deset let, pokud se necháte do roka po první aplikaci přeočkovat.

          Hepatitida B se přenáší tělesnými tekutinami, např. při použití nesterilních jehel inkečních stříkaček nebo při sexuálním styku. Inkubační doba se pohybuje v rozmezí 2 měsíců až půl roku. U postiženého se projevuje žloutenkou, tmavou močí a světlou stolicí a postižený se může stát dlouhodobým nosičem nákazy. Očkování je vhodné především při dlouhodobém pobytu v rizikových oblastech nebo tehdy, hrozí li vám tam lékařský zákrok. Existuje vakcína Engerix, která je účinná po stejně dlouhou dobu jako Havrix. Můžete si rovněž nechat aplikovat kombinovanou vakcínu Twinrix proti hepatitidě A i B (jsou potřeba celkem tři dávky). Proti poměrně časté žloutence typu C a vzácnější žloutence typu E neexistuje v současné době očkování.

          Mezi obyvateli řady zemí teplého klimatu je mnohem větší počet nosičů viru než u nás. K nákaze turistů může dojít buď poraněním kůže, které bylo kontaminováno krví nosiče nebo pohlavním stykem. Ohroženi jsou turisté, kteří se musí podrobit v místních zdravotnických zařízeních injekcím, chirurgickým zákrokům, zubnímu ošetření, nebo musí dostat transfůzi krve. K nákaze dochází též u narkomanů vstřikujících si drogy vypůjčenou nesterilní stříkačkou, při akupunktuře, zákrocích lidových léčitelů, tetování a piercingu. Očkování se doporučuje před dlouhodobým pohybem v zemích endemického výskytu, zvláště osobám s předpokládaným rizikovým chováním nebo u nichž je pravděpodobná potřeba zdravotnických zákroků.

 

Cholera a tyfus     

          V mnoha zemích se dosud vyskytuje cholera a břišní tyfus, riziko nakažení však není velké. Většinou se šíří v oblastech s  nedostatkem vody. Proti tyfu existuje očkování (účinné asi po tři roky), ovšem účinnost jě někdy pouze padesátiprocentní, záleží na každém jedinci.

          Choleru vyvolává bakterie Vibrio cholerae. Šíří se podobně jako břišní tyfus v místech s hygienickými nedostatky, hlavně mezi podvyživenou chudinou. Každoročně jsou hlášeny v tropech a subtropech epidemie a někdy jsou případy cholery zavlékány do zemí mírného klimatu, kde však epidemie vznikají zřídka vzhledem k vyšší hygienické úrovni.

Onemocnění vzniká náhle a probíhá bez horečky. Onemocnění probíhá jako lehká někdy i bezpříznaková nákaza, u některých pacientů je však průběh velmi těžký a v důsledku průjmu a zvracení rychle dochází ke ztrátám tělesné tekutiny a solí. V těžkém stavu je nutné doplnit vodu a soli nitrožilně.

          Cholera se přenáší hlavně vodou a potravinami, inkubační doba se pohybuje v rozmezí 1 – 5 dnů, výjimečně několika hodin. U postiženého se projevuje silným vodnatým průjmem a zvracením. Nemocnému je nutno intenzivně doplňovat tekutiny, neboť cholera může u oslabených jedinců končit smrtí. Jako prevence se doporučuje důsledná osobní hygiena a opatrná volba stravy. Můžete podstoupit očkování, které však není stoprocentně účinné a pouze snižuje riziko onemocnění (chrání 1 rok, cena cca 550 Kč). Navíc působí pouze krátkodobě. Některé středoamerické země jej ale údajně někdy vyžadují pro vstup do určité oblasti.

          Břišní tyfus vyvolává bakterie Salmonella typhi po požití kontaminovaných potravin nebo pití kontaminované vody, po přidání ledu do nápojů, popř. po styku s nemocným, nebo bacilonosičem. Inkubační doba bývá asi 2 týdny. Onemocnění začíná horečkou, bolestmi hlavy, schváceností, někdy poruchami vědomí. Komplikací je krvácení do střev, jejich perforace a zánět pobřišnice, který může končit smrtí.
          Po prodělání tyfu se někteří pacienti stávají bacilonosiči, kteří vylučují původce v moči nebo ve stolici. Očkuje se buď neživou polysacharidovou vakcínou (TAB vaccine, Typhim VI) nebo živou očkovací látkou (Vivotif Berna). Očkuje se 2x 0,5 ml po 4 týdnech. Neživou vakcínou se očkuje v jediné dávce 0,5 ml injekčně do svalu nebo pod kůži. Živá vakcína se podává ve třech dávkách (0-2-4 dny) v kapslích. V obou případech je nutné přeočkování po třech letech.

 

Malárie

          Mnoho míst navštěvovaných nezávilými cestovateli leží v malarické zóně, nicméně ve většině turistických oblastech, například na Bali nebo v Cancúnu, je riziko nákazy poměrně malé. V každém případě však malárii neberte na lehkou váhu. Byť se o této nemoci v Evropě příliš nehovoří,  vybírá si daň na životech mnohonásobně více než jiná známější onemocnění.  Je tedy  nanejvýš moudré podniknout preventivní opatření. Celosvětově je jí infikováno 267 milionů lidí a každoročně více než jeden milion postižených zemře. Importovanou malárií v Evropě každoročně onemocní asi 10 000 lidí a nejméně 100 z nich na malárii zemře. Zajímavé je, že všichni mají strach z krokodýlů, hadů, žraloků a ptačí chřipky, ale nikdo si nepřipouští že by se jej mohlo týkat AIDS nebo právě malárie. Opak je pravdou, i když převládá pocit, že se nás to netýká. Nevíme jak používat antimalarika, jak se nemoc projevuje a co dělat v případě že nemoc propukne.

          Inkubační doba se pohybuje v rozmezí 1 – 4 týdny (výjimečně byly zaznamenány případy až 12 měsíců). Parazit se vyvíjí nejdříve v jaterních buňkách. Nejzávažnější formou je tropická malárie, projevy jsou pestré: žloutenka, šok, selhání ledvin, popř. jater, projevy poruchy mozku, otok plic nebo mozku, někdy smrt, zvláště u oslabených osob a dětí. Riziko nákazy v malarických oblastech světa je rozdílné. Oblastmi s vysokým rizikem nákazy v průběhu celého roku jsou tropická Afrika, Papua a Amazonie. V ostatních oblastech riziko značně kolísá podle místa (venkov či město, nadmořská výška) i ročního období. Ve velkých městech a rekreačních střediscích nákaza obvykle nehrozí.
          Vzhledem k tomu, že kmeny  malárie jsou čím dále tím více rezistentní proti lékům a je třeba vyvíjet stále nová profilaktika, informujte se před odjezdem na krajské hygienické stanici nebo v ústavu tropické medicíny. Vakcína neexistuje, jen profylaxe, tedy nastavení určité hladiny farmaka v krvi, které zabrání infekci. Zvláštní pozornost výběru a dávkování léků musí věnovat těhotné ženy a děti. Krabička antimalarik v batohu bez znalostí příznaků a užívání léků vám mnoho platná nebude. Je to však bohužel běžná praxe.

          Původce této velmi rozšířené a velice nebezpečné tropické nemoci - plasmodium malariae - přenášejí komáří samičky. Nakažený komár je nakažlivý po celý život. Anofelové bodají člověka v noci, zatímco přes den se zdržují na stěnách obydlí. Nakažlivost člověka trvá, pokud jsou plasmodia v krevním oběhu a toto období závisí na druhu plasmodia a účinku léčby. K ochraně proti nákaze a léčbě existuje řada medikamentů o jejichž výběru rozhodne odborný lékař na základě lokality. Léky je nutné užívat přesně podle předpisu. S užíváním se začíná nejméně týden před odjezdem a pokračuje ještě čtyři týdny po opuštění malarické oblasti. Pokud tento režim nedodržíte, vystavujete se nebezpečí, že nemoc propukne i za velmi dlouhou dobu poté, co jste se vrátili zpět do vlasti.

          Čechy nejčastěji užívaný lék Lariam má podle zkušeností mnoha cestovatelů nepříjemné vedlejší účinky, jako je dezorientace, deprese a poruchy spánku. Jiní jej zase snášejí bez potíží. Chcete-li užívat tento preparát, začněte nejméně dva týdny před odjezdem, aby jste poznali, jak jej váš organismus snáší.  Někteří cestovatelé dávají přednost Doxycyclinu. Obvyklá dávka je jedna tableta denně po dobu maximálně šesti měsíců (u Lariamu se bere jedna tableta týdně po dobu až jednoho roku). Plánujete-li přístrojové potápění, je nutné užívat obě profylaktika velmi opatrně, neboť mají patrně vliv na vznik kesonové nemoci.

          Žádné antimalarikum není stoprocentně účinné. Primární je v každém případě účinná ochrana proti poštípání komáry.  Při spánku používejte moskytiéru, jinak vám komáři dokážou přeměnit noční odpočinek v peklo. Nehráněnou kůži ošetřete repelentem, zvláště v době, kdy komáři začínají létat, nejvíce za soumraku. Je potřeba si přitom uvědomit, že v tropických oblastech a při tělesné námaze pot repelent vyplavuje a je proto zapotřebí zvolit vhodnou formu repelentu.

          Malárie se projevuje horečkami, bolestí hlavy a zimnicí. Zpočátku připomíná chřipku, ale záchvaty se pravidelně opakují a někdy se přidávají další symptomy, především silná zimnice. Při podezření na malárii okamžitě vyhledejte lékaře, onemocnění může být smrtelné.  Nákaza se dá prokázat pouze vyšetřením krve v době akutního onemocnění. V případě pozitivního výsledku nasadí lékař okamžitou léčbu. Jetliže nemáte možnost lékaře navštívit, užívejte antimalarika ve zvýšených dávkách podle příbalového letáku. Proti malárii nejlépe ochrání vhodný oděv s dlouhými rukávy a nohavicemi, vhodný repelent, moskytiéra a antimalarika.  Tablety se užívají po jídle a musí se řádně zapíjet. V případě malarického záchvatu v oblasti bez lékařské péče je nutné zahájit pohotovostní samoléčbu. U Lariamu nejprve tři tablety najednou, po šesti hodinách dvě tablety a po dalších šesti hodinách jednu. Vždy s dostatečným přísunem tekutin.

          Pokud se objeví příznaky podobné chřipce do jednoho roku po příjezdu domů, nechte si raději udělat krevní test co nejdříve po projevení příznaků a informujte lékaře jaké oblasti jste navštívili. Hospitalizace trvá běžně  jeden až dva týdny. Pokud vás zajímá aktuální situace, podívejte se na webové stránky amerického národního centra pro infekční nemoci http://www.cdc.gov/travel , které se věnují mimo jiné prevenci malárie. Na australských stránkách http://www.rph.wa.gov.au pak najdete informace o různých alternativních lécích na tuto chorobu.

 

Dengue

          Dalším vážným důvodem, proč se chránit před kousnutím hmyzem je tropická horečka dengue, kterou přenáší jiný druh komára, tentokrát létající přes den. Proti degue stejně jako proti malárii neexistuje očkování, bohužel však ani lék. Akutní virové onemocnění je vyvolané čtyřmi typy viru. Inkubační doba je 3-14, nejčastěji 7-10 dnů. Je pravidelně provázeno horečkou trvající 3-5, zřídka 7 dnů, někdy horečka na den odezní, ale opět stoupne, význačnými bolestmi hlavy, ve svalstvu, kloubech a za očima, typická je vyrážka objevující se obvykle po poklesu teploty, někdy i krvácení z nosu a zvětšení mízních uzlin.

          Rekonvalescence je zdlouhavá, někdy se dostavují stavy chronického únavového syndromu. Vyskytuje se epidemiologicky ve všech tropických oblastech ( v Číně, na Filipínách, v Thajsku, Malajsii, Kambodži a jiných asijských státech, rovněž v severní částí Jižní Ameriky, ve střední Americe a na Kubě). V posledních letech je horečka dengue v Asii hojná a vyskytuje se v pětiletých cyklech. Nejbližší vyvrcholení by tedy mělo nastat v roce 2008. Přenašečem jsou komáři, v západní Africe také opice. Prevencí je ochrana před komáry.

 

Žlutá zimnice

          Jde o virové onemocnění, jehož přenašeči v subsaharské Africe a tropické Americe jsou některé druhy komárů. Rozeznává se městský a džunglový typ žluté zimnice. První z nich se šíří epidemicky ve městech a vyskytuje se od 50. let pouze v Africe. Rezervoárem džunglového typu jsou zvířata, především opice a jako přenášeči se uplatňují lesní komáři sající krev na zvířatech a příležitostně i na člověku, kterého mohou nakazit.

          Žlutá zimnice začíná po dvou až šestidenní inkubační době horečkou, která často poklesne, ale po krátkém intervalu opět stoupne. Tato druhá vlna se projevuje výrazným zhoršením stavu. V průběhu onemocnění se dostaví žloutenka, krvácivé stavy, poruchy mozkové a srdeční činnosti. Všichni cestující do ohrožených zemí musejí být povinně vybaveni mezinárodním očkovacím průkazem. Používá se vakcína obsahující nepatrné množství živého oslabeného viru žluté zimnice. Očkuje se jednou dávkou injekčně pod kůži, nejpozději 10 dnů před odjezdem. Platnost očkování trvá 10 let. Očkování je bezplatné a mohou ho provádět pouze k tomu akreditovaná pracoviště.

 

Mor
          Oblast trvalého nebo občasného výskytu jsou v jižním Vietnamu, Indonésii, Barmě, Mongolsku, střední Asii, na Madagaskaru, v Keni, Namibii, Angole, Zairu, Mosambiku, Tanzanii, Ugandě, Zimbabwe, Jihoafrické republice, Peru, Bolívii, a Brazílii, sporadicky v USA. Člověk se nakazí nejčastěji od infikovaných blech, které sají krev z hlodavců. V USA byly popsány případy nákazy od domácích koček.

          Inkubační doba je 2-6 dnů. Obvykle začíná vysokou horečkou a zduřením mízních uzlin v okolí místa sání. Při dýmějovém moru bývají postiženy nejčastěji uzliny v tříslech, podpaží a na krku. Není-li zahájeno léčení, uzliny zhnisají a hnis se krevní cestou šíří dál. Pacient s plicní formou moru šíří kapénkovou infekcí primární plicní mor a může vyvolat epidemii, tyto osoby je nutno izolovat.
          Prevencí je ochrana insekticidy a repelenty proti blechám, hubení hlodavců v obydlí odstraňování odpadků lákajících hlodavce. Je nutné se seznámit s příznaky moru. Pokud se začne se léčením dýmějového moru prvních 24 hodin, je možné jej rychle a spolehlivě vyléčit.

 

Ebola
          Tajemné tropické nemoci jako ebola či marburg se před pár lety záhadně vynořily z africké džungle, vyděsily svět a stejně tak záhadně se na čas ztratily, aby se opět vynořily nečekaně na jiném místě. Horečnaté onemocnění ebola s inkubační dobou 2-20 dnů se projevuje náhlým začátkem, bolestmi hlavy a se zánětem hltanu. V dalším průběhu se objeví zvracení, průjem, vyrážka, známky poškození jater, ledvin i jiných orgánů. Během nemoci se dostaví projevy krvácivosti, proto se zařazuje mezi horečky hemoragické. Až 90 % případů končí smrtí. Diagnóza se potvrdí sérologickými testy. Specifický lék není bohužel znám.


Dětská obrna (poliomyelitis)

          Jedná se o virové onemocněním, kdy při závažném klinickém průběhu virus napadá nervový systém a dochází k trvalým obrnám končetin a dýchacích svalů. K nákaze dochází kontaminovanou vodou a potravinami. Patří mezi povinná očkování u nás.

 

Tetanus
          Jde o závažné onemocnění vyskytující se na celém světě, často končící smrtí. Vzniká při poranění kůže a projevuje se křečí různých svalových skupin. Křeče jsou způsobeny toxinem, který bakterie tvoří ve znečištěné, často zhmožděné ráně. V České republice jsme očkováni povinně každých deset let a váš obvodní lékař by měl mít o posledním očkování přehled. Máte ho i vy?


Meningokokový zánět mozkových blan

          Je to onemocnění přenášené kapénkovou infekcí především při velkém nahromadění lidí a fyzické námaze. Vyskytuje se na celém světě, k epidemii může dojít kdekoli. Meningokoková meningitida se přenáší při úzkém kontaktu s přenašečem nebo nemocným (kapénkami). Inkubační doba se pohybuje v rozmezí 1 - 3 dní. U postiženého se projevuje jako zánět mozkových blan. Před cestou do rizikových oblastí je vhodné očkování. Podává se jedna dávka (účinnost je 3 roky, cena cca 200 Kč).

Klíšťová encefalitida

          Vyskytuje se především v zemích střední Evropy, Skandinávii, ve východní Evropě a Asii. Očkování se doporučuje zejména osobám profesionálně vystaveným riziku nebo turistům, kteří tráví dovolenou v endemických oblastech. Často je požadováno u dětí, které se účastní letních táborů nebo ozdravných pobytů v Rakousku, Německu a Maďarsku.


Japonská encefalitida

          Je to virové onemocnění přenášené komáry postihující mozek a mozkové blány. Může dojít k ochrnutí a dokonce i úmrtí. Inkubační doba se pohybuje v rozmezí 4. dní až 2. týdnů. U postiženého se projevuje postupným selháním centrálního nervového systému. Přímo v místě výskytu je vhodné se chránit před komářím bodnutím. Před cestou, kdy předpokládáte pobyt mimo města, je vhodné očkování. Podávají se 3 dávky (chrání 4 roky, cena cca 900 Kč). Očkuje se vakcínou obsahující usmrcený virus japonské encefalitidy. Krátkodobá imunita vzniká již po druhé injekci.

 

Lepra

          Mezi další nechtěné suvenýry z tropických zemí můžeme zahrnout malomocenství, neboli lepru, která v rozvojových zemích stále ohrožuje milióny lidí. Ačkoliv je lepra velmi obávaná, dnešní medicína si s ní již umí poradit. V počátečním stádiu bývá vyléčitelná medikamenty za pouhých pět dolarů. Ani tento pakatel se však v mnoha zemích k léčení nedostává.

 

TBC

          K infekčním chorobám netropického původu, vracejícím se z temnot, patří všude ve světě tuberkulóza a záškrt. Naštěstí však existuje účinné očkování.

 

Ptačí chřipka

          Tak je to tady. Vakcína proti smrtícímu viru ptačí chřipky H5N1 je na světě a masovou výrobu začne britská farmaceutická firma Glaxo Smith Kline na počátku roku 2007. Dosud jsme mohli vidět v problémových oblastech, například v Indonésii, jak se očkují ptáci chovaní v kleci, vzduchovkama střílí ptáci volně žijící a pálí se holubníky.

          Klinické testy ukázaly, že očkovací látka je účinná po podání dvou dávek po 3,8 mikrogramech přípravku. Podle firmy je to právě množství dávky, jejíž cena se bude pohybovat prý kolem dvou set korun. Glaxo Smith Kline tvrdí, že první dávka nabídne v případě pandemie omezenou imunitu proti ptačí chřipce, druhá úplnou ochranu; farmaceutická firma však naznačila, že vakcína bude účinná i proti malým mutacím H5N1. Zkouška ohněm by očkovací látku čekala v případě velkých změn viru.

          V každém případě dbejte při cestách do země postižené ptačí chřipkou zvýšené opatrnosti. Nenavštěvujte drůbeží farmy a trhy se zvířaty, vyhýbejte se konzumaci nedostatečně tepelně zpracovaných drůbežích produktů a vyvarujte se styku s uhynulou drůbeží a ptactvem. Podobná pravidla platí i pro BSE, čili nemoc šílených krav (i když se našel chytrák, který tvrdí, že nemohu onemocnět nemocí šílených krav, neboť jsem prý šílené prase...).

 

AIDS

          O tomto fenomému již byly napsány stohy prací a článků, ale většina z nás se stále domnívají, že se ho to netýká. Co již bylo napsáno a řečeno doplním alespoň několika méně známými fakty. Dnešní teenageři se vyhýbají kondomům. Ve studii z roku 2002 se k použití latexové ochrany přiznalo jen sedmačtyřicet procent mužů. Přitom náctileté dívky použití prezervativu přiznaly jen v osmadvaceti procentech případů, což je alarmující. Při prvním pohlavním styku ho použijí, ale jakmile získají zkušenosti, začnou se mu vyhýbat. Hispánské dívky preservativy zcela odmítají a často považují za urážku, když jej vytáhnete. Jen šestatřicet procent španělsky mluvících dívek používá jakoukoliv antikoncepci. Mezi černoškami na ni spoléhá sedmapadesát procent dívek, zatímco až dvaasedmdesát procent bělošek se při sexu chrání.

          Odborníci již dlouho zastávají teorii, že virus HIV, který způsobuje AIDS, se na člověka přenesl z jeho nejbližších příbuzných, afrických šimpanzů. Vědci z univerzity v americkém Birminghamu to svým výzkumem nejen potvrdili, ale jsou přesvědčeni, že se tak stalo ve středoafrickém Kamerunu. Tým vědců odebral v Kamerunu 446 vzorků trusu primátů, v nichž objevil protilátky k viru SIV, opičí verzi viru HIV, s nímž je geneticky příbuzný. V 34 případech nalezená protilátka reagovala s antigenem viru HIV-1, který u člověka způsobuje onemocnění AIDS. Dvanáct porovnávaných vzorků dokonce nešlo vzhledem k jejich podobnosti téměř rozlišit. Tento objev vědcům potvrdil jejich dřívější hypotézu, že přenos smrtelného viru nastal právě v Kamerunu, a to někdy v prvních desetiletích 20. století.

          Kamerunští šimpanzi však zřejmě nejsou původními nositeli viru. Ten pochází od jiného opičího druhu nejspíš z oblasti západní Afriky. Tyto opice jím infikovaly právě šimpanze, z nichž se přenesl na člověka. V mnoha afrických zemích je až 20% dospělé populace H.I.V. pozitivní a každý týden se nakazí asi 2000 lidí. V oblastech sexuální turistiky (Thajsko, Gambie, Kuba atd.) je nositelem viru až 70% prostitutek.

Rovněž v České republice rychle přibývá počet nakažených. Za první pololetí roku 2006 lékaři odhalili 64 případů, což je víc než v roce 2003 za celý rok. Na tuto nemoc již v ČR zemřelo 121 lidí. Od roku 1985, kdy se AIDS v naší zemi začal sledovat, bylo odhaleno s infekcí HIV 891 osob a u 202 se rozvinulo onemocnění AIDS. V Česku je i 14 lidí, kteří získali virus z krve při transfuzi. Všechny případy se ale staly před rokem 1987, než se krev a krevní preparáty začaly na HIV testovat. Od té doby se krevním derivátem nenakazil nikdo. Naopak při darování krve byl každoročně odhalen nejméně jeden člověk nakažený HIV. Dárcem být samozřejmě nemohl.

Nejvyšší počet pacientů s HIV na počet obyvatel je v Praze, na Karlovarsku a v Ústeckém kraji. Nejnižší pak na Vysočině a v krajích Pardubickém a Královéhradeckém. Na testy HIV by ve vlastním zájmu měl opakovaně chodit každý, kdo trvale provozuje rizikový sexuální styk. Lidé, kteří měli jen nahodilý rizikový sex, by měli jít na test zhruba za dva až tři měsíce po události. Test provedený v kratší době by mohl dát falešně negativní výsledek.

Člověk nakažený HIV nemusí mít léta vůbec žádné zdravotní potíže. Ale i v tomto bezpříznakovém období může nakažený přenést infekci na další osoby. HIV lze zjistit jen laboratorními testy. V ČR funguje už 150 laboratoří, kde se lidé mohou nechat testovat. Pokud test indikuje jejich lékař, zdravotní pojišťovna jej hradí. Jinak za něj zájemce zaplatí 200 až 300 korun. Existuje i anonymní testování, které je zdarma a výsledek se sděluje zájemci pouze ústně. Ne tedy písemně jako u testování na jméno. Léčba jednoho nemocného stojí ročně asi jeden milión korun a je plně hrazena z pojištění. Protože však na program léčby AIDS zbývá stále méně peněz, není vyloučeno, že na některé léky by si v budoucnu mohli pacienti připlácet.

Jihoafrická vláda svým přístupem pobouřila zdravotnické organizace, když svým občanům doporučila jíst hodně česneku, červené řepy a citrónů s tím, že jsou to vhodné léky potírající chorobu AIDS. Tyto potraviny pak představitelé země vystavili na konferenci pro léčbu AIDS v Torontu. Zdravotníci však s vládou tvrdě nesouhlasí. Podle organizace TAC, největší jihoafrické skupiny aktivistů podporujících léčbu a prevenci AIDS, je prohlášení a propagace vlády nehorázná.

Ministerstvo zdravotnictví sice doporučuje česnek, červenou řepu a olivový olej jako podpůrnou léčbu při užívání antiretrovirových medikamentů, ale činí to nešťastnou cestou. Ministryně zdravotnictví Manto Tshabalala-Msimango učinila z přírodních léčiv a potravin pilíř svého boje s AIDS. Tím rozzuřila TAC, která tvrdí, že jedině antiretrovirové léky mohou nemocným skutečně pomoci a že vláda tak hazarduje s životy milionů lidí. V JAR přitom žije pět miliónů lidí nakažených virem HIV.

I americká politika podrývá boj afrických zemí proti AIDS. Na mezinárodní konferenci v Torontu to řekl Stephen Lewis z OSN. Podle něj je plán amerického prezidenta George Bushe, který počítá s vynaložením asi 15 miliard dolarů na boj se zákeřnou nemocí v Africe, příliš založený na propagaci sexuální zdrženlivosti. Spojené národy Washingtonu rovněž vytýkají, že chce Afričanům diktovat jak proti AIDS bojovat. Lewis podobné snahy označil za "neokolonialismus". Přitom Západ podle něj nebyl dosud schopen zajistit financování boje proti nemoci, byť na to má prostředky.

Žádná vláda západního světa nemá právo vnucovat svoji politiku africkým vládám. Subsaharská Afrika nadále zůstává hlavním světovým epicentrem nákazy AIDS. Dvě třetiny lidí, kteří jsou nemocí nakaženi, pocházejí právě odsud. Jen loni zde zemřely dva miliony lidí a dalších 2,7 milionu se nově nakazilo. Bushova administrativa ale svůj plán proti boji se smrtelnou nemocí brání. Nazývá ho ABC. Písmenem A je míněna sexuální abstinence před svatbou, B znamená důvěru (anglicky belief) ve svého sexuálního partnera a C klade důraz na používání kondomů. Na šíření těchto "pravd" by mělo v příštích pěti letech putovat právě 15 miliard dolarů. Podle Marka Dybula, amerického koordinátora boje proti AIDS, však na "abstinenční" program poputuje jen sedm procent z celkové částky. Tedy nikoli většina prostředků jak tvrdí Lewis.

 

Zdravotnická příprava před cestou

          Jaké z tohoto výčtu exotických onemocnění plyne poučení? V žádném případě sedět vystrašeně doma na zadnici a koukat na seriály. Pokud toužíte za hranice všedních dnů, měli by jste se ještě před odjezdem seznámit s infekčními chorobami v tranzitních zemích i cíli vašeho putování a nechat si proti nim doma naordinovat vhodnou profilaxi. Pokud jedete s cestovní kanceláří, žádejte informace od ní. Stále totiž není pravidlem uvádět v katalogu zdravotní rizika cílové oblasti. Například v tolik navštěvovaném Thajsku na návštěvníky čeká kromě venerologických onemocnění i cholera, horečka dengue, nemluvě o různých parazitech. Ze safari v Keni si můžete přivézt TBC, žlutou zimnici, úplavici, salmonelu, meningokoky, arbovirózy, malárii, AIDS atd. Chce to jen být opatrný a mít rovněž krapet štěstí.

          Po staletí jsme žili v symbióze s přírodou a nyní se mnohdy přehnanou isolací v domácích podmínkách připravujeme o zdraví v domnění, že o ně pečujeme. Před pouhými patnácti lety většina z nás neslyšela o balené vodě a vesele jsme pili z kohoutku, olizovali dřevěné, umělohmotné a gumové hračky a kupodivu se dožili dneška, stejně jako naši rodiče a rodiče jejich rodičů. Vypadá to však, že dnešní děti marodí neustále. Avšak co člověk, to přístup. Podobně je tomu i v případě očkování. Dá se říci, že se cestovatelé v praxi dělí na dvě základní skupiny. Obě extrémní. Jedna přetěžuje organismus celou škálou zbytečných očkování, jiná odmítá očkování zcela a často ani neví jak které léky použít.

          Pro vstup do většiny zemí není očkování povinné. Za připomenutí ale stojí, že i v běžném životě každý z nás prodělává řadu povinných očkování (např. tuberkulóza, dávivý kašel, dětská obrna, záškrt, spalničky, příušnice, zarděnky a pravidelně po 10 letech tetanus). Pro zmírnění rizika onemocnění je pak možno nechat se dodatečně očkovat např. proti chřipce (účinnost 1 rok, cena cca 200 Kč), vzteklině (ochrana 3 roky, cena cca 1 650 Kč) nebo klíšťové encefalitidě (podávají se 3 dávky, účinnost 3 roky, celková cena cca 1 200 Kč).

          Malárie, břišní tyfus, hepatitida, cholera – to je jen neúplný výčet nemocí, které na vás mohou čekat v cizích krajích. Vezmete-li v úvahu, že řada z nich může trvale poškodit vaše zdraví, asi se nakonec rozhodnete neriskovat a investujete pár set korun do očkování a dalších preventivních opatření. Očkování se provádí obvykle na vlastní žádost cestovatelů po konzultaci s odborníky, kteří potřebná očkování doporučí i provedou. Vždy se posuzuje konkrétní riziko nákazy v závislosti na délce pobytu, typu cesty, ročním období cesty, věku, zdravotním stavu a předchozím očkování cestovatele a samozřejmě na epidemiologické situaci v oblasti, kam dotyčná osoba cestuje. Potřebné informace a doporučení podávají a očkování provádí také očkovací střediska krajských hygienických stanic, vybraných okresních hygienických stanic a klinika geografické medicíny FN Královské Vinohrady v Praze ( v případě dlouhodobých pobytů, zvláštních expedic aj.). Konzultace ( bez očkování ) poskytují i některá další pracoviště, např. infekční kliniky nebo oddělení tropické a cestovní medicíny pří lékařských fakultách.

          V praxi se při cestách do tropů a subtropů nejčastěji doporučuje očkování proti virové hepatitidě A, břišnímu tyfu, pro některé oblasti i proti žluté zimnici, japonské encefalitidě a meningokokové meningitidě. Kromě těchto speciálních očkování je třeba vždy ověřit platnost očkování proti tetanu a podle okolností někdy uvážit i přeočkování proti poliomyelitidě. Osobám starším 50 let, pokud cestují do oblastí bývalého Sovětského svazu, se doporučuje očkování proti záškrtu. Používá se speciální vakcína pro dospělé. S výjimkou žluté zimnice žadatelé všechna uvedená očkování hradí. Někdy se doporučuje (především pro cesty do Afriky a Asie) i očkování proti dětské obrně (chrání 10 let, cena cca 200 Kč za 2 potřebné dávky). O očkování je nutno uvažovat nejméně dva měsíce před odjezdem, neboť jednotlivé dávky se aplikují v různou dobu a například u žloutenky typu B trvá celých šest měsíců, než získáte plnou ochranu.

 

Cestovní lékárnička. Řadu uvedených položek můžete výhodně koupit přímo na místě v lékárnách, protiprůjmové prostředky a injekční jehly si vezměte vlastní. Pokud neuvažujete o pobytu mimo civilizaci, není zapotřebí mít s sebou lékárničku kompletní, neboť v případě potřeby si můžete vše potřebné, s výjimkou specifických léků, obstarat na místě.

Lékárnička by měla obsahovat desinfekční mast, repelent proti hmyzu, přípravek proti alergickým reakcím, náplasti, tablety nebo kapky k dezinfekci vody nebo purifikátor, buničitou vatu a sterilní obvazy, antibiotika (konzultujte s lékařem), antifungicidní krém na nohy proti plísním, Imodium nebo jiný účinný protiprůjmový lék, paracetamol, acylpyrin apod., Ibuprofen, léky proti horečce a bolesti, multivitamínové a minerální tablety, rehydratační sůl, pohotovostní dentální lékárničku, podkožní a nitrožilní jehly (rozeznáte je podle barevného odlišení plastové části), chirurgické nitě, sterilní roušku, kondomy a antikoncepční prostředky.

          Přidávám ještě seznam léků a jejich indikaci (samozřejmě přidejte ty, které pravidelně používáte, nezapomeňte ani na léky související s cestou a doporučené lékařem, např. antimalarika). Vždy se, je-li to možné, poraďte s lékařem.
Acylpyrin - zvýšená teplota

Anopyrin - zvýšená teplota

Anacid - bolesti žaludku z překyselení

Baralgin - bolesti břicha

Biseptol - infekce močových cest

Bromhexin – kašel

Brufen – záněty

Černé uhlí – průjem

Diaryl – průjem

Endiform – průjem

Endiaron – průjem

Fenistil gel - otoky kůže (např. při poštípání hmyzem)

Gasterin - pálení žáhy

Guttalax – zácpa

Imodium – průjem

Ibuprofen - bolesti hlavy, zubů, menstruace

Kinedryl - kinetózy (zvracení z pohybu při jízdě autobusem, lodí apod.)

Mukoseptonex – rýma

Nasivin – rýma

Ophthalmo-Septonex - záněty v očích

Paralen - teploty, chřipka, bolesti

Panthenol gel – spáleniny

Sanorin – rýma

Smecta – průjem

Septonex – desinfekce

Valetol - bolest zubů

Je dobré mít s sebou popsané léky a popřípadě potvrzení od lékaře, které léky berete, s čím se léčíte, máte-li nějaký kovový implantát, kardiostimulátor, kolostomii atd., o kartě diabetika ani nemluvím. Vše samozřejmě v jazyce země kam jedete, eventuálně v angličtině, španělštině nebo francouzštině.

 

Obtížný hmyz, žraloci a jiná havěť

          Zvláštní kapitolou by mohl být obtížný hmyz. Je trochu absurdní, že člověk, aby se uchránil mimo jiné všemožné havěti, vybudoval si přístřeší, do kterého si nanosil jídlo a pozval tak hmyz na hody. Popelnice si přiblížil a pozval tak i hlodavce. Tato havěť se prostě drží všude tam, kde jí vytvoříme vhodné podmínky.

          Nejčastěji se setkáváme se šváby a rusy. Jsou velmi hbytí a žerou prakticky vše. Rozhodně s nimi není legrace, neboť se stávají mechnickými přenašeči nakažlivých chorob. Přes den dřímají, v noci vylézají ze svých úkrytů. Nebo takové štěnice, nejčastěji postelní. Když je zamáčknete, nehezky zapáchají. Jsou vynalézavé a ukrývají se často ve štěrbinách nábytku a stěn, takže se obtížně hubí. V noci se živí krví a poznáte to tím, že vás do rána obdarují pupencem. Odvděčte se jí tím, že koupíte Coopex.

          Velmi běžná je veš. Ve vlasech dětem pije krev, potažmo i rodičům. Hnidy, svá vajíčka, přichytí ke kořínku vlasů. Vzpomínám si, jak jsme jako děti kupovali za pět korun vši v krabičce od zápalek od svých spolužáků. Tato transakce měla dopomoci k několika dnům lenošení doma, byť těžce zaplacených nejen pětikorunou, ale obvykle i ostříháním dohola. Kdo má za sebou vojenskou prezenční službu ví, co je filcka, slovensky voš lonová. Uchycuje se v ochlupení intimních míst a při stejně intimním úkonu se přenáší. Často přenos intimním stykem nahradí vojenská deka nebo madrace. Nemilým návštěvníkem je i zákožka svrabová, živící se rohovými částicemi lidské kůže, která vyvolává silně svědivé onemocnění. V tomto případě není amatérská likvidace na místě a je potřeba vyhledat kožního lékaře.

          Moucha, obyčejná a protivná moucha, potencionální přenašeč především střevních chorob. Má ráda teplo a světlo, zbožňuje vyhřátá okna. Nadarmo se neříká, že je něčeho jako much, neboť samička může za svůj život naklást 2000 vajíček. A nyní král všech protivů komár. Larví se ve stojatých vodách, třeba i v konvičce na zalévání. Co nám je platné, že komáři před pářením provádějí úchvatné svatební tance, když dokážou proměnit dovolenou v peklo, neboť komára, jak známo, můžete honit celou noc. O čemž svědčí i jeden nemravný vtip. Často pomůže elektrický odpuzovač a bez vhodného protikomářího spreje či krému bychom neměli vyrazit ani na Mácháč. Přátelským spolunocležníkem na cestách je naopak malá ještěrka gekon, která se hmyzem v době našeho spánku živí a náš odpočinek ruší jen jemným pískáním, mlaskavými zvuky a chůzí po stropě.

          Mnoho bezesných nocí vám na cestách může připravit nejen komár, ale i jiný obtížný hmyz, mravenci, blechy, vši a štěnice. Daří se jim zejména ve špinavých ubytovnách, ale i v poměrně kvalitních hotelích nebo v dopravních prostředcích.  Před ulehnutím na lůžko tedy důkladně prohlédněte postel a ložní prádlo, případně je vyklepejte venku a postříkejte repelentem. V trávě či na listech stromů a keřů číhají na svou oběť klíšťata, která se při chůzi přisají na nechráněnou kůži.  K odstranění pomůže líh, nafta, čínská tygří mast nebo repelent.  Ve vlhké džungli a v potocích se vyskytují pijavice. Nejsnadnější způsob jak se jich zbavit je posolení nebo spálení cigaretou, případně použít některou techniku k odstraňování klíšťat.  Pijavice vylučují protisrážlivé látky, rána tedy může dost krvácet. Pomůže desinfekce a zásyp. V outdoorových obchodech, drogériích nebo lékárnách  můžete zakoupit účinné odpuzující prostředky, například Deet, který nanesete při chůzi v exponovaném terénu na okraje bot a okolo dírek na tkaničky. Nikdy nechoďte bosky, kalhoty je vhodnější nosit přes obuv a nikoli po českém a dederónském způsobu zastrčené do ponožek. Někdy se může rána zanítit, udržujte ji proto v čistotě a případně omývejte mýdlem nebo desinfekčním roztokem.

          Ve většině tropických a subtropických zemích zemích žijí četné druhy hadů, suchozemských i mořských. V divočině ale často i ve městech a ubytovacích zařízeních na ně můžete  občas narazit. Obvykle vám nic nehrozí a vyděšený plaz před člověkem prchá. Pouze malé procento hadů je jedovytých a jen několik smrtelně.  Pozor zejména na kobry, které při vyrušení útočí.  Problémem jsou i zmije, které jsou často v porostu díky svému zbarvení téměř neviditelné.  Rozhodně je nerozum se v terénu, ve kterém se dá předpokládat výskyt hadů, pohybovat v kraťasích a sandálech. Pozor v noci, když jdete do křoví vykonat potřebu. Pořádně si prohlédněte místo, kam si chcete dřepnout. V případě uštknutí přiložte na ránu tlakový obvaz a postiženou končetinu znehybněte a snažte se ji mít v poloze nižší než srdce. Vyvarujte se námaze a okamžitě vyhledejte lékaře, nejlépe v nemocnici. Rozřezávání rány, vysávání jedu nebo škrtidla nemají valný smysl. Univerzální sérum neexistuje, navíc se séra musejí uchovávat v chladnu a tak je jejich nošení v příruční lékárničce nemožné. Jistou službu může udělat podávání některých kortikoidů, například hydrocortizonu. O této možnosti se však předem informujte u lékaře.

          Hydrocortizon je poměrně účinný i proti jiným jedovatým živočichům, jakými jsou napíklad škorpióni. Kousnutí velkých černých jedinců je velmi bolestivé, ale u zdravých osob nemá vážné následky. Menší škorpióni jsou mnohem nebezpečnější.  Proto pozor kam saháte, škorpióni se rádi ukrývají před ostrým sluncem v dutinách nebo pod kameny. Pokud vás škorpión bodne, nesnažte se ránu ochlazovat, chlad zesiluje bolest. Postiženou část těla udržujte v teple a vyhledejte nejbližší nemocnici.

          Žraloci a krokodýlové nahánějí turistům velké obavy, ale ve skutečnosti je nebezpečí zanedbatelné. Pro představu úryvek ze statistiky. Nejčastěji útočí žraloci na pobřeží USA, průměrně čtyřicetkrát za rok, desetkrát v Austrálii a pětkrát v Jihoafrické republice. Z průměrně šedesáti útoků žraloka na člověka v roce pět postižených zemře. Porovnejte toto množství s více než šestimiliardovou populací. Přestože jsem léta aktivní potápěč, viděl jsem na vlastní oči v přírodě žraloka jen čtyřikrát, navíc zcela neškodné druhy. Je tedy vlastně velkým štěstí a rozhodně i nezapomenutelným zážitkem setkat se se žralokem. Obvykle je stejně zvědavý jako vy.  Jen zhruba pět procent druhů z celé široké žraločí rodiny někdy prokazatelně člověka napadlo. Netroufám si odhadnout do jaké míry brát vážně různé návody, jak se v případě napadení chovat. Doporučuje se například plácnout útočícího žraloka přes čumák. Ti kteří se už ocitli v sevření čelistí, mají dravce dloubat do očí a žaber a snažit se udělat na hladovou parybu dojem, že nejsou snadnou kořistí.

          V místech s výskytem větších druhů krokodýlů se raději vyhněte koupání. Krokodýl je ve vodě pánem a ač působí na první pohled nemotorně, je velice rychlý i na souši. Jen pro zajímavost, největší žijící krokodýl je chován v zábavném parku nedaleko Bangkoku a dosahuje délky přes sedm metrů a hmotnosti více než jedné tuny.

          Skutečně nebezpečným onemocněním z kontaktu se zvířaty je vzteklina přenášená kousnutím nakaženého zvířete nebo jeho slinami. Při pokousání se můžete nakazit i tetanem. V každém případě se tedy nepřibližujte příliš ke zvířatům, nehlaďte opice, kočky ani psy. Zvláště velkou opatrnost zachovávejte v případě že se setkáte s nezvykle krotkým zvířetem v přírodě. Právě to může být příznakem vztekliny. Při pokousání ránu okamžitě ošetřete silnou desinfekcí a poté alkoholem. Co nejdříve vyhledejte lékaře. Inkubační doba může být až jeden rok, ale i několik dní. Pokud nemoc skutečně vypukne, končí smrtí a jakákoli léčba je marná.

          Zvažte cestování, pokud trpíte zdravotními problémy, například srdečním onemocněním, epilepsií, alergiemi či astmatem. Pokud trpíte cukrovkou, nikdy necestujte sami a vždy poučte své okolí, jak se zachovat v případě záchvatu, neboť laici se často domnívají, že jde o opilost. Nezanedbatelným problémem je i tzv.cestovní stres, na který je snad jediný účinný lék - vhodný rytmus cestování a pravidelný odpočinek  každých několik málo dní vyplněný lenošením a údržbou. Proti všudypřítomnému a někdy nervy drásajícímu hluku na cestě pomůžou špunty do uší nebo malý mp3 přehrávač, který vás alespoň na chvíli přenese do jiného světa a dá odpočinout unaveným nervům. Před domorodci raději nepoužívejte svou lékárničku, jinak na vás vyžebrají všechny tablety a mastičky, budou se řadit do fronty se svými neduhy a boláky a vy se z cestovatele přeměníte na lékaře amatéra.

 

Zdravotní specifika žen a dětí

          Nezvyklé podmínky, zvláště horké klima, představují pro ženy psychickou i fyzickou zátěž, která je ještě výraznější pokud se má žena zároveň starat i o cestovní "domácnost" a děti. Žena by před delší namáhavou cestou měla navštívit gynekologa, který ze svého hlediska posoudí rizika pobytu a doporučí i vhodnou antikoncepci, která může být v horkém klimatu odlišná od antikoncepce, kterou žena užívá doma. Je nutné upozornit také na nepravidelnou a bolestivou menstruaci, protože by se obtíže mohly během pobytu stupňovat.

          První starosti ženy po příjezdu na pobyt v zahraničí, zvláště v tropech, má být zjištění, jak by byla poskytnuta v případě potřeby lékařská péče u praktického, případně i dětského lékaře, pokud cestujete i s dětmi. Spodní prádlo v horkém klimatu by měla žena měnit několikrát denně, což je dost velký technický problém, pro který mnoho mužů nemá pochopení. Na klasickou dovolenou je třeba vzít více souprav plavek a opalovaček. Postupné osychání plavek spojené s ochlazením může být příčinou zánětu. Problémy před odjezdem do tropů vyvolává těhotenství. Je třeba upozornit, že většina leteckých společností odmítá přepravovat ženy po 36. týdnu těhotenství.

          Velmi důrazně je třeba upozornit, že těhotnou ženu i plod značně ohrožuje malárie. Proto se těhotným ženám nedoporučuje cestovat do malarických oblastí, pokud to není nezbytně nutné. Během pobytu v malarických oblastech se musí těhotná žena zvláště pečlivě chránit před komáry. V těhotenství jsou některá antimalarika přísně zakázána. Také očkování před cestami do tropů má v těhotenství jistá omezení. Například očkování proti žluté zimnici je radno provést až po 6. měsíci těhotenství.

          Cestování nabízí poznání i odpočinek, někdy však může být i náročné. To je třeba vzít v úvahu, když se na cesty vydává rodina s dětmi. Dítě do 3 let by nemělo podnikat dlouhé cesty automobilem a vůbec namáhavé cesty. Dlouhodobý pobyt v tropech a subtropech je však možný, protože přizpůsobivost dětského organismu na vysoké teploty zevního prostředí (s výjimkou nedonošených kojenců) je stejná jako u dospělého.
          Dětský organizmus je citlivější na ztráty tekutin, je nutné zabezpečit jejich dostatečný příděl. Většina dětí z mírného pásma prospívá v teplém podnebí dobře. Někdy při delším pobytu dochází k urychlení růstu a časnějšímu pohlavnímu dozrávání. I v tropech a subtropech se vyskytují dětské infekční nemoci. Onemocnění (zejména horečnatá) snášejí děti mnohem hůře než dospělí, vždy má být povolán lékař. Při teplotě kolem 40º C s bolestmi hlavy v malarické oblasti se může jednat o malárii. Dítě s horečkou a žloutenkou, kterou lze nejlépe rozeznat na očích, může být postiženo virovou hepatitidou nebo malárií. Má-li dítě vysokou horečku a obtížně dýchá může se jednat o zánět plic. Dítě, které má horečku, bolesti břicha a zvrací může mít apendicitidu (zánět slepého střeva), nesmí pít ani jíst a je nutná urychlená operace. Pokud má dítě vysokou teplotu a velký počet průjmových stolic s příměsí krve, jedná se pravděpodobně o bacilární dyzenterii, jsou nutná antibiotika, ale především dostatek tekutin. Má-li dítě vysokou teplotu, bolesti hlavy, ztuhlost šíje a zvrací, je pravděpodobný zánět mozkových blan. Má-li dítě při vysoké teplotě pálení při močení a močí často, jedná se zřejmě o zánět močových cest. Jestliže má dítě vysokou teplotu bez ostatních příznaků, může se jednat o virové onemocnění. Je nutno zavolat lékaře. Někdy lékař předepisuje antibiotika i u virových onemocnění z obavy před bakteriálními komplikacemi.
          Očkování proti žluté zimnici se u dětí obvykle vyžaduje pouze od určitého věku. Tak jako u dospělých přichází v úvahu před odjezdem do některých zemí očkování proti hepatitidě A a B, břišnímu tyfu, meningokokové meningitidě, choleře, japonské encefalitidě a klíšťové encefalitidě. Je nutné prověřit očkování dítěte proti spalničkám, záškrtu, tuberkulóze, dávivému kašli, poliomyelitidě a tetanu. Některé léky doporučované pro dospělé, nesmí být podávány dětem.

 

Cestovní stres

Jak jsem se zmínil již v úvodu, působí na cestovatele řada stresujících faktorů, se kterými se podle svých možností a schopností musí poprat. Pokud cestujete s jinou osobou, často dochází vlivem únavy k malicherným sporům, které můžou snadno přerůst ve vážný konflikt. Přistupujte tedy k hádkám konstruktivně a s nadhledem. Každá hádka má totiž svá pravidla a rituály. Vzpomeňte si na dětské rozmíšky na školním hřišti. Začínají jako důmyslně propracovaná řada nadávek, ušklíbnutí a vyplazování jazyka, pokračují strkáním a pošťuchováním a nakonec (když zklame všechno ostatní) dojde na nějakou tu ránu pěstí. Potom přijde učitel a je po rvačce. Také mezi dospělými se hádka jen málokdy vymkne kontrole, a dokonce i v hlučných a zdánlivě neuspořádaných rodinách se hádky řídí jistými pravidly.

Především se při hádce držte tématu. Nezapomínejte, kvůli čemu se hádáte a neodbíhejte k jiným námětům (loni..., tvoje matka..., celá tvoje rodina...). Nikdy nemluvte urážlivě a nenadávejte. Kdykoli druhého člověka označíte ponižujícím výrazem, přispíváte k tomu, aby se takovým skutečně stal. Nakonec bude přesně takový, za jakého jste ho označili. Formulujte své prohlášení podle vzorce „Když uděláš to a to, připadám si tak a tak…“ Při vyjadřování emocí mluvte o přítomnosti. Všechna vaše nekompromisní prohlášení by se měla týkat přítomného okamžiku: "Teď tě tak nesnáším!" "Zrovna teď ti vůbec nevěřím!"

Vzpomínáte, jak se hádají děti? Vykřikují svá nesmlouvavá stanoviska a o chvíli později na ně zapomenou. Je to jako letní bouřka. Děti to vědí. To, co pustíte ven, brzy pomine. Vtip tkví v tom, abyste se vyhli slovům "vždycky" nebo "nikdy". Neodcházejte, netrucujte a nemlčte. Pokud nastal problém, vypořádejte se s ním. Dohodněte se na signálech dočasného přerušení. Někdy je hádka příliš únavná, prudká nebo zdrcující, jindy se prostě jen strhne v nevhodnou dobu. Dohodněte se na signálech, kterými hádku okamžitě ukončíte. Zní to divně, ale funguje to. Zastavení hádky má zajímavé důsledky. V mezičase si člověk uvědomí, co je zbytečné a na čem skutečně záleží.

Bude-li to zapotřebí, budete v hádce pokračovat později, ale věci se nepatrně změní. Často si všimnete, že váš vztek poněkud vychladl, pokud musíte někam odejít, a když budete chtít v hádce pokračovat, budete jej muset znovu oživit. Pocity (na rozdíl od dohod a závazků) jsou nestálé a vrtkavé, nesnažte se udržet je beze změny. Láska i nenávist jsou mezi milenci velmi běžné pocity. Dopřejte si v odpočinkovém čase něco příjemného. Jakmile přerušíte hádku, najděte si nějakou příjemnou činnost, jděte do kina, snězte tabulku čokolády nebo si běžte zaplavat. Zpočátku to možná nebude snadné, protože na to nebudete mít náladu, ale právě o to jde. Příjemnou činností uklidníte rozjitřené pocity a snáze si uvědomíte, o co vám skutečně jde a co chcete změnit.

Neustupujte ze svých stanovisek, ale přesto buďte přizpůsobiví Někdy se vaše pocity změní a dokážete poněkud ustoupit. Jindy zase zjistíte, že musíte stát na svém, ne kvůli vlastní pýše, ale proto, že jinak byste zradili sami sebe. Přílišné ustupování se vždy vymstí: člověk je rozmrzelý a má sklon hromadit své špatné pocity. Lepší je usilovně na něčem pracovat třeba i půl roku a postupně najít východisko než ustoupit a mít pocit, že jste zradili sami sebe. Zároveň byste však měli přiznat své chyby a přijmout věcnou kritiku a připomínky. Je to dobrý způsob, jak se dozvědět něco o sobě a o tom, jak vaše činy působí na ostatní. Je-li to možné, chovejte se k ostatním vlídně a laskavě, abyste se dočkali stejného zacházení.

Smiřte se se současností a zapomeňte na minulost. Minulost je pryč a nikdo ji nezmění. Cítíte-li potřebu vyjádřit své pocity v souvislosti s minulostí, udělejte to, ale potom se začněte zabývat přítomností. Nezapomínejte, že smyslem všech hádek je zlepšení situace. Hádky v důvěrném vztahu jsou zaměřeny výhradně na pročištění vzduchu a odstranění překážek, které brání volnému toku energie a jasné komunikaci. Výsledkem "správného hádání" je srozumitelnost a otevřenost novým možnostem. Hádky podle pravidel jsou v přímém protikladu se starými a často slýchanými domněnkami: "Nemohl jsem si pomoci." Hádku si vybíráme dobrovolně s cílem přiblížit se jeden druhému. Vtip spočívá v tom, abychom se naučili, jak dávat najevo silné emoce a nechovat se při tom destruktivně.

Člověk se může hněvat, ale přesto se může ovládat. A pokud cítíte, že začínáte ztrácet hlavu, omluvte se, odejděte do jiné místnosti a uklidněte se. Během přestávky zvládnete své pocity a potom se můžete vrátit k přerušené diskusi. Zjistíte, že je možné naučit se ovládat, protože ztráta sebekontroly je většinou způsobena strachem. Zjistíte, že věci se postupně vyřeší a že vás partner vyslechl. Sami se o sobě dozvíte nové věci. Úspěšný konec hádky poznáte podle toho, že se oba budete cítit klidněji.

 

 

Bezplatná péče?

          Závěrem seznam zemí, se kterými má ČR dohodu o bezplatné zdravotní péči. Připomínám, že tyto smlouvy byly mnohdy uzavřeny již před rokem 1989 a jejich plnění není možno snadno dosáhnout. Zmíněnou smlouvu uzavřely s ČR tyto země: Afghánistán, Bosna a Hercegovina (zdravotní péče se poskytuje za podmínek daných úmluvou s bývalou Jugoslávii), Bulharsko, Makedonie (zdravotní péče se poskytuje za podmínek daných úmluvou s bývalou Jugoslávií), Chorvatsko (zdravotní péče se poskytuje za podmínek daných úmluvou s bývalou Jugoslávií), Irák, Jemen, Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora), Kambodža, Kuba, Kypr, Libye, Maďarsko, Maroko, Mosambik, Polsko, bývalé státy SSSR kromě Litvy, Lotyšska, Estonska, Uzbekistánu, Běloruska, Ruska a Ukrajiny, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Súdán, Sýrie, Tunisko, Velká Británie a Vietnam.

          Čeští občané mají při pobytu v jiném členském státu Evropské unie nárok na nutnou a neodkladnou zdravotní péči na účet své zdravotní pojišťovny. Základním pojištěním nejsou však finančně kryty všechny služby. Není placena například repatriace nebo asistenční služby. Doporučuje se proto i při cestování v rámci Evropské unie sjednat příslušné připojištění. V každém případě se před cestou pojistěte a ve smlouvě specifikujte země, které hodláte navštívit i aktivity, kterým se chcete věnovat. Nezapomeňte, že v případě ošetření bude jeho náhrada obvykle vyžadována v hotovosti, která vám bude po návratu zcela nebo částečně uhrazena z pojistné smlouvy.

 

 

Sex na cestách

                                                                               Motto:Láska i nemoci přenáší.

 

          Jedno z choulostivých témat, kterým se autoři cestovatelských brožur a článků taktně vyhýbají, je sex na cestách. Možná je v tom kus nepatřičného studu, vždyť i ten největší puritán spatřil světlo světa právě díky milostnému aktu. Dělají "to" ve větším či menším soukromí všichni, malí, velcí, tlustí, tencí, metaři i králové.  Přesto je tato přirozenost lidského chování na rozdíl jiných aktivit tabuizována. V posteli však není vítězem ten, kdo první končí.

          Nebudeme si nalhávat, že žádný z nezávislých cestovatelů při dlouhodobém pobytu v zahraničí nehledá útěchu v náručí osamocené cestovatelky nebo pohledné profesionálky. Spíše krásné než vzdělané, protože průměrný muž lépe vidí, než myslí. Mnozí vyrážejí na cestu právě jen s jediným cílem a tím je sex. Část turistických destinací se na relativně nový trend začalo specializovat a svůj věhlas dnes mají země jako Indonésie, Gambie či Kuba.

          Nad nimi stojí se svými neomezenými možnostmi Thajsko, kde se specializovaným zájezdům ze Skandinávie a Německa, stejně jako osamoceným turistům dostává sexuálních radovánek všeho druhu. Dokonce i zoofilní nekrofilní pedofil zde může alespoň v samoobsluze osahávat zmrzlá kuřata. Častěji se však budete setkávat s šedesátiletými stotřicetikilovými bavoráky se sumčím knírem, kterak se vedou za ruku se čtyřicetikilovou Thajkou či Balijkou. Našinec cestující s vlastní ženou nebo přítelkyní si zde připadá jako méněcený.

          Obtloustlé Angličanky jezdí za sexem na Kanárské ostrovy, do Maroka či Gambie. Domorodí kluci mají rádi buclaté blondýnky, navíc se jim dostává naděje, že si je odvezou do Evropy. V mnoha destinacích není problém sehnat slečnu na jeden večer, nebo i na celý týden. Stačí se jen zeptat v hotelu, na diskotéce nebo v baru. Občas je spíše problém před množstvím nabídek uniknout. Prostituce v Thajsku, tak jak ji dnes známe, je v podstatě důsledkem války ve Vietnamu. Své dovolené zde trávili američtí vojáci, ale dnes bordely navštěvují převážně Thajci. V jejich kultuře je to samozřejmé a dělá to většina mužů, často jim manželka dá na cestu čisté trenýrky a ponožky aby nedělali rodině ostudu.   Těžko soudit co je lepší, sexualní frustrace, milenka nebo placený sex? Ten asi pro chod domácnosti nadělá nejméně škody a je nejméně nebezpečný zdraví i postavení manželky. Podstatné je že jsou zúčastněné strany spokojené. Láska v bordelu totiž neláme lidská srdce. Při procházce thajskými uličkami lásky na vás kupodivu nečekají vulgární výlohy evropského stylu, ale zvenčí jen nálevny a diskotéky, před kterými zevluje několik lehce, ale dostatečně oděných slečen s katalogy svých kolegyň. Zapadnout do některého podniku vás automaticky nezavazuje strávit čas s některou ze slečen. Jde v podstatě o bar s programem, i když poněkud specifickým. Nejčastěji je k vidění "pingpong show" a "banana show".

          Jak už názvy napovídají, slečny zde za pomocí rodidel předvádějí neuvěřitelné kousky s výjimkou původního účelu, tedy rození. Například "pingpong show" spočívá v tom, že nahá tanečnice na pultě vsune do jistého místa pingpongový míček, provede elegantní most vzad a stiskem poševních svalů míček vystřelí neuvěřitelnou rychlostí do dáli za bouřlivého potlesku přiopilých diváků obého pohlaví. Často bývají i ulice či alespoň jednotlivé podniky specializované. V jednom najdete heterosexuální krásky, v jiném vše pro homosexuály a v dalším vše neobvyklé, ženami s penisy počínaje a kdoví čím konče. Kupodivu nejkrásnější "ženy" zde jsou převlečení muži.

          Proč někdo musí souložit pětkrát denně a jinému to stačí jednou za měsíc? Mohou za to geny, nikoli nekontrolovatelné nutkání. Kombinace genů nazývaných D4 tak způsobí, že u některých jedinců je sexualita jen okrajovou záležitostí, zatímco jiní jsou pohlavním uspokojováním doslova posedlí. Ovlivňují totiž reakci mozkových center

na hormon rozkoše dopamin. Testy prokázaly, že na sex myslí častěji muži než ženy, ale při sledování erotických filmů a svádění jsou obě pohlaví stejně vzrušivá. Kolem třiceti procent populace má shodnou kombinaci genů D4, která jim dává do vínku větší zájem o sex, častější vzrušení a horší kontrolu nad sexuálním chováním. Osoby s nezvladatelným chtíčem i ti s minimální chutí už nejsou nuceni podstupovat neúčinnou psychoterapii, ale musí se naučit žít se svými vrozenými vlastnostmi.

          V bordelu, nebo chcete-li "salónu úlevy", zaplatíte dnes jen o trochu více než za lístek do biografu s pizzou a kolou. Obvykle ne více než třicet dolarů. I za tak skromnou částku si můžete užít sexu například v samotném srdci New Yorku. Ve zdejších podnicích pozorují znuděné holky modelky a herečky na plakátech, jak dělají reklamu kondomům. K smíchu jsou jim kurzy bezpečného sexu pořádané ve školách. Adresy newyorských podniků, kde se před očina návštěvníků rozehrává široký rejstřík pohlavních radovánek najdete na stránkách Village Voice, Screw Magazine nebo H-X, bible newyorských homosexuálů.

          Po formální stránce dodržují tyto podniky všechno, co se požaduje. Na dobře viditelných místech připomínají nápisy návštěvníkům, aby používali ochranné prostředky a chovali se v souladu se zákony státu Naw York. Ale když dojde k věci, nikdo si na preservativ ani nevzpomene. A k nejoblíbenějším praktikám patří právě ty, které jurisdikce staví mimo zákon, protože jsou spojeny s vysokým rizikem přenosu H.I.V, totiž orální a anální sex. Ministerstvo zdravotnictví odhaduje, že v NY působí nejméně padesát sex klubů, kde se pohlavní styk odbývá výhradně bez ochranných prostředků, z nichž dvě třetiny jsou vyhraženy výhradně homosexuálům. Nedopočítali bychom se desítek pornokin, kde mnozí štamgasti navštěvují spíše než promítací sál pokojíky ve vyšších patrech. A sauny?

          V osmdesátých letech byly na indexu jako semeniště pohlavních chorob a jedna po druhé se zavíraly. Dnes je tomu naopak, ve všech je plno ve dne v noci. Nabízet unsafe sex je také výnosný podnik. Za příklad si vezměme Le Trapéze, kde si dvojice vzájemně vyměňují partnery. V době, kdy na AIDS zemřel herec Rock Hudson byl Trapéze před zavřením, dnes má na tisíc čestných členů a jeho klientela se ročně rozšiřuje o třicet procent. Je to nejproslulejší swingers club na Manhattanu, kde jsou zásadně vpouštěny pouze dvojice. Vstupné činí 90 dolarů a opravňuje k účasti na hromadných radovánkách, k erotickým masážím, k mizernému pohoštění mezi prvním a druhým orgasmem, ke vstupu do lázní v římském slohu a kromě toho dostane každý host jako úlitbu zákonným nařízením preservativ, který hned za dveřmi putuje do koše. V průměru vystřídá každý návštěvník dva až tři partnery za večer. Požádat o nasazení kondomu se pokládá za urážku. Heterosexuálové jsou přesvědčeni, že jim AIDS nehrozí natolik, jak se jim všichni snaží namluvit.

          Ti, kdo riziko v milostných hrátkách nemají rádi, si také vědí rady. Podle statistik se nejčastěji řídí příkladem biblického Onana. Hotovou universitou sebeukájení a oázou exhibicionismu je newyorský klub The Vault, jemuž reklamu dělá osobně Madonna, nebo obdobný podnik Zone DK, zdůrazňující v telefonních seznamech nabídku 'pouze bezpečné a čisté zábavy'.  Prosperují také peep show, umožňující ze skrytu pozorovat krásu bez závoje, nebo tančírny typu Playpen, kde si za dolar na minutu může host na tanečnici velmi odvážně sáhnout. Jinou vyriantou sexu, při němž nedochází k výměně tělesných tekutin, poskytuje klub Mardi Gras. Host zde zůstává bezvadně oblečen a běda mu, kdyby si jen sáhl na zip kalhot. Posadí se ke stolu a vzápětí se mu půvabná dáma uvelebí na klíně, kde setrvá tak dlouho, dokud zákazník neprohlásí, že stačí. Hned vedle dělá dobré obchody čistírna.

          Mezi množství newyorských klubů pro homosexuály drží prim diskotéka Limelights v Chelsea v budově bývalého kostela. Uprostřed místnosti stojí v sevřeném kruhu zájemců mladík v předklonu s rukama na kolenou a nbízí se komukoli. Než vypijete malé pivo, vystřídají se u něho tři. Podobné scény jsou zde k vidění každou středu večer pod názvem ''Noc horkého sexu''. Na dveřích je nápis Safe sex only, ke kterému fixou lidový tvůrce připsal písmena U a N. Klub USA na Times square vděčí za prosperitu nedělním dýchánkům, kdy mezi gays oblečenými v latexu není k hnutí. Celou noc se tančí a na chotbách nevázaně skotačí. Mladí svalovci předvádějí i tzv. fist fucking zaťatou pěstí. Samozřejmě jsou tyto podniky terčem útoků amerických puritánů. Brání se tím, že přece za svými hosty nemůžou chodit na každém kroku a přesvědčovat se, zda se chová způsobně. Městská policie v NY hodlá nasadit speciální agenty, kteří by dbali nad bezpečným sexem s pendreky v ruce. Obecně se tato iniciativa považuje za povedený vtip.

          První zastávku našinec může udělat již v příhraničním pásmu, kde se to děvčaty jen hemží, až už ve Slezsku, v blízkosti některých rakouských přechodů či na světoznámé silnici do Němec E55. Každý den za každého počasí lemuje tento nejlevnější evropský hambinec pod širým nebem více než tři sta žen. Hovoří směsicí češtiny, slovenštiny, rumunštiny, romštiny a němčiny. Poznáte je hravě, oblečeny jsou velmi zlehka, krátká červená nebo černá minisukně, stříbrné legíny. Pro řidiče dálkových kamiónů a další muže, kteří pendlují přes hraniční přechody, představuje tento několikakilometrový úsek jeden z největších bordelů na světě. Stačí jen zastavit na některém odpočivadle, občerstvit se hranolkama a za nějakých třicet euro si vybrat děvče a na půl hodiny s ním zalézt do nějakého křoví, do kabiny nálkaďáku nebo některého z motelů a "zimmer frei".

          Touha má stejně jako před staletími tržní hodnotu a trh nezná slitování, od Kanárských ostrovů po Hanoj. Od nepaměti pohlížely úřady na nejstarší povolání s přimhouřenýma očima. Ani dnes, kdy se německé cestovní kanceláře specializují na sexuální turistiku v Thajsku, nemají represivní orgány žádné námitky. Nikoho ani nezajímá, kolik prostitutek je nezletilých a kolik procent je jich k prostituci přinuceno. Sexuální průmysl je obrovský trh se svými vlastními hybnými silami. Jíst, pít, kouřit a souložit se bude za každého režimu. Dokonce i puritánský Střední východ zásobují speciální lety prostitutkami z Ruska. Každý týden se v Dubaji vyrojí z letadla skupiny žen, které se za dva týdny po vypršení víza, zase vracejí zpět, obtěžkány televizody a dvd přehrávači. Východoevropské krásky i krasavce dnes můžete potkat v podnicích od Tel Avivu po Oslo a od Moskvy po Kanárské ostrovy.

          V mnoha místech se vláda pouští do i neobvyklých experimentů. Na jihu Indie dostávají prostitutky platební karty, které jim zajišťují slevy v obchodech a restauracích výměnou za pravidelné zdravotní kontroly. Akce má přispět k boji proti šíření nákazy virem HIV. Podle programu OSN pro boj proti viru HIV a nemoci AIDS (UNAIDS) je v Indii nakaženo 5,7 miliónu lidí, což je nejvíc na světě. Prostitutky si údajně kladou pro obdržení karty velmi specifické požadavky. Žádají například, aby slevy platily i v obchodech se sárí, neboť je pro ně důležité, jak vypadají. Slevy se týkají karátakského města Maisúr a byly vydány 500 ženám. Majitelé tamních obchodů a restaurací nejdříve odmítali zapojení svého podniku do projektu s prostitutkami, ale nakonec uznali, že tím získávají 500 stálých zákaznic, které budou v jejich podnicích pravidelně utrácet. Slevy, které jsou v podobě bankovních kreditních karet, zvedají prostitutkám i sebevědomí, neboť takové karty vlastní jinak jenom bohatí. To, že je mohou používat i ony, je naplňuje pýchou a sebedůvěrou. Můžeme se těšit, že bude v krátké době možné jejich služby kartou i platit. Radovánky pak českým podnikatelům na "služební cestě" ochotně vyfakturují na chlebíčky...

Hlavní město filipínského souostroví je rájem gayů. Tamním lukrativním povoláním je mužská prostituce. Ve městě jsou stovky gay barů a klubů, naleznete tady prostituty všech možných typů. Od těch mužných až po převlečené za ženy, a také shemales. Ve městě mužské prostituce, jak by se Manile mohlo přezdívat, vznikla řada filmů inspirovaná tímto fenoménem. Například snímek Masahista o masérech pro gay zákazníky, který sbíral ceny na světových festivalech.

 

 

Řešení krizových situací

                    Motto: Usmívejte se! Zítra bude hůř... a pozítří možná už ani nebude.

 

          Fatatalisté říkají, že optimismus je způsoben nedostatkem informací. To by pak ale bylo nejvhodnější nakoupit zásoby a zabarikádovat se doma nebo se obléci do svátečního a pustit si plyn. My však chceme cestovat  poznávat přírodu a kulturu mimo chodníky prošlapané davy klientů cestovních kanceláří. V následující kapitole si připomeneme některé problémové události, které vás mohou v zahraničí potkat a vysvětlíme si, jak je co nejefektivněji řešit.

          Při cestách do zahraničí se vám může stát opravdu vše, věci dobré ale i věci zlé. S tím prvním si poradíte sami, ale s některými nečekanými problémy budete potřebovat pomoc druhých. Začneme tím nejzákladnějším.Musíte-li volat o pomoc, na lince 158 se jí v zahraničí nedočkáte. Naši světově ojedinělou trojkombinaci telefonních čísel použijete pouze na Slovensku. Je vhodné se před cestou do zahraničí vybavit důležitými telefonními čísly, i když je pravděpodobně nebudete potřebovat.

          Nejlépe vypracovaný systém má USA a od nedávné doby i Evropa, kde existuje jediné telefonní číslo (911, případně 112, pozor v Evropě není 112 v provoze ve všech zemích). Naopak komplikovaný systém je v zemích východního bloku a takzvaného třetího světa, kde si musíte zapamatovat podobně jako u nás čísla 3.
Pokud tedy vyrážíte někam za hranice našich pevných a mobilních sítí zapište si následující čísla do diáře:

 

 

Země

Ambulance

Hasiči

Policie

Země EU

112

 

 

ČR

155

150

158

Austrálie

000

 

 

Chorvatsko

94

93

92

Maďarsko

04

05

07

Gibraltar, Hong Kong

999

 

 

Indie

102

101

100

Izrael

101

102

100

Japonsko

119

 

110

Kanada

911

 

 

Mexiko

080

 

 

Nový Zéland

111

 

 

Polsko

999

998

997

Thajsko

191

199

191

Turecko

112

110

155

USA

911

 

 

 

 

Další odkazy

http://www.sccfd.org/travel.html - seznam států a čísel pomoci

http://ambulance.eire.org/Numbers/Index.htm - státy a čísla

http://europa.eu.int/comm/environment/civil/112_en.htm - čísla 112 v Evropě

 

Aktivní obrana před útokem

V případě ozbrojeného útoku je situace zcela jasná. Pokud nejste profesionální rváč s černým páskem z karate, nezbývá, než se nechat okrást, neboť je stále lepší být živým zbabělcem než mrtvým hrdinou. Pokud pachatel útoku účinou zbraň nemá, možná, že se nebude chtít smířit s rolí pasivní obětí trestného činu. O tom jak se bránit, ale především o tom, jak předcházet tomu, aby jste se obětí stali, se dočtete hned v několika kapitolách.

Žijeme ve světě, ve kterém je kriminalita velmi častá. Musíme s tím počítat a chovat se podle toho. Problémem většiny obětí přepadení je skutečnost, že nevěnují dostatečnou pozornost svému okolí. Lupiči využívají momentu překvapení ve chvílich vaší nepozornosti. Tělesně zdatní, sebevědomí jedinci se domnívají, že se jim nic podobného nemůže stát. To je však omyl, na který už mnoho z nich doplatilo více než jen ujmou na majetku.

Útok bývá natolik překvapivý, že svalovec nestačí ani zareagovat. Přesto lze zlepšit naše vyhlídky na to, že že obětí nestaneme. Existuje pár jednoduchých pravidel. Prvním je naše intuice, to znamená naslouchat pocitu, že něco není v pořádku. Je to velký dar moudré přírody, který si nosíme neustále s sebou. Pokud se vám zdá, že něco není v pořádku, že vás vnitřní hlas varuje, nezpytujte, proč tomu tak je. To můžete udělat později v bezpečí.

Ten hlas ale poslechněte, do nebezpečné situace nejděte a začněte okamžitě jednat ve svůj prospěch. Kráčíte například po ulici a zdá se vám, že někdo jde stejně rychle a velice blízko vás. Intuice napovídá, že něco není v pořádku. Zkontrolujte si, zda pozornost patří vám, zrychlete, zpomalte nebo se otočte a toho člověka nechejte předejít. Naslouchejte svému pocitu.

Jednou z důležitých zásad je dodržování bezpečné vzdálenosti. Nemám na mysli, že se máte chovat ustrašeně, ale měli byste sledovat své okolí, dávat si pozor na to, aby se k vám podezřelé osoby příliš nepřiblížily. To znamená pozorovat situaci nejen před sebou, ale i za sebou a po stranách. Pokud se ve vaší blízkosti objeví podezřelá osoba, snažte se dodržet bezpečnou vzdálenost.

Důležité je předejít napadení ze zálohy. Věnujte maximální pozornost všem místům, kde my mohl být pachatel skryt. Nekraťte si tedy cestu přes velké parkoviště, kde může mezi vozy někdo číhat. Raději obejděte neosvětlený park, i když je cesta přes něj o pět minut kratší. Nekopírujte rohy domů, ale obcházejte je v bezpečné vzdálenosti. Pozor na neosvětlené podchody, průchody, ale i přízemní otevřená okna. V noci nechoďte blízko zaparkovaných aut, i v nich může někdo rychle otevřít dveře nebo zpoza auta vyskočit a překvapit vás.

Vaše chování by mělo být sebevědomé, neměli by jste případnému pachateli přepadení dávat najevo svým postojem, chůzí a držením těla, že budete snadná oběť. Zkuste někdy na ulici vnímat, jak se chováte, jestli pozorujete své okolí, jestli se hrbíte a podobně. Pokud na něco takového příjdete, narovnejte se, rozhlédněte se, snažte se vyzařovat sebevědomí.

V nouzi si můžete poradit kamufláží. Můžete předstírat, že do domu za vámi v nebezpečné situaci vchází další skupina lidí. Hovořte s neexistujícími kamarády. V pachateli tím můžete vytvořit falešnou představu, že za vámi jde celé fotbalové mužstvo. Ale i když dodržíte všechna pravidla, stále zde bude jisté riziko přepadení. Pro ten případ by jste měli vědět předem, jak se budete chovat, jak budete reagovat.

Říká se tomu intelektuální sebeobrana. Je to sebeobrana, při které se nepřipravujete cvičením nějakých chvatů, ale jednání, kdy se připravujete na to, jak se v dané situaci zachováte, jak budete reagovat. Situace si musíte dokázat představit, neboť mohou být velmi různé a reakce tedy musí být rovněž různé. Společná zásada je jednat aktivně a včas. Máte to být vy, kdo se první zeptá: kdo jste, co tady děláte, ke komu jdete? Musíte přitom zapomenout na slušné vychování, co by si o vás lidé pomysleli, prostě se ptejte, jednejte a buďte aktivní.

Přemýšlejte o tom, že většina situací má nějaké řešení. Je lepší mít strach zbytečně než situaci podcenit. Pamatujte tedy na řeč těla, není nic horšího než působit ustrašeně a zranitelně. Aktivně klamte, snažte se vyvolat dojem, že na deném místě a v danou situaci nejste sami. Myslete na riziko předem, jak by jste na situaci reagovali  a jak by jste útočníka překvapili. Když přesto prevence selže a k útoku dojde…

Zachovejte chladnou mysl, snažte se dostat okamžitě z úlekové reakce a snažte se nastolit racionální uvažování. Zapomeňte na slušné vychování. Atakujte nejbolestivější místa na lidském těle, to znamená úder na nos, úder do meziklíčkové jamky, úder do žaludku, dupnutí na nohu, u mužů zmáčknout bez ostychu přirození. Uvolněte se z útoku a okamžitě opusťte prostor. Co nejrychleji, nepokračujte v protiútoku, nestarejte se o pachatele.

Problém je však v tom, že 99% lidí není ochotno produkovat násilí jakéhokoliv druhu. Pachatel, který vás napadne bez jakýchkoli skurpulí, bez ohledu na právní normy, etické či sociální, jde za svým cílem. Okrade vás zmlátí, znásilní. V té chvíli se tedy musíte stát stejným, ne-li větším padouchem, abyste útok vůbec odrazil. Oběti většinou prohrávají právě z důvodů zábran. Kdy použít aktivní sebeobranu? Kdykoli, kdy máte naději na úspěch.

 

 

Pomoc zastupitelských orgánů v nouzi

          Řada turistů i nezávislých cestovatelů se v případě nenadálých problémů spoléhá na pomoc českých zastupitelských orgánů v navštívené zemi. Z praxe mohu potvrdit jen to, že se vám velké ochoty a často i profesionality z jejich strany nedostane. Proto se raději spoléhejte více na sebe. V některých extrémních případech si však bez pomoci našeho úřadu neporadíte. Co a jak řešit se dozvíte v jednotlivých podkapitolách. Nejprve však malá exkurze do systému a úkolů  zastupitelských orgánů České republiky v zahraničí, byť jsme si již něco málo naznačili v kapitole zabývající se vízovou povinností.

          Velvyslanectví zastupují Českou republiku v přijímajícím státě. Zastupitelská mise navazuje a rozvíjí styky a jedná se státními orgány, organizacemi, institucemi a představiteli veřejného života a s občany, jakož i s mezinárodními organizacemi a institucemi v přijímajícím státu. Zajišťuje konzulární činnost v určeném konzulárním obvodu, navrhuje a na pokyn ústředí připravuje a zabezpečuje návštěvy oficiálních představitelů ČR a přijímajícího státu a podílí se na jejich jednání. Získává, zapracovává, hodnotí a zasílá ministerstvu zahraničních věcí informace o vnitropolitické, zahraničněpolitické, hospodářské a kulturní situaci přijímajícího státu se zvláštním zřetelem na jeho vztahy k České republice, informuje ministerstvo o činnosti hlavních informačních prostředků v přijímajícím státě se zaměřením na publicitu o ČR. Sleduje plnění mezinárodních smluv, kterými jsou Česká republika a přijímající stát vázány, a předkládá návrhy na smluvní nebo jinou úpravu vztahových otázek s přijímajícím státem, udržuje styky se společnostmi přátel České republiky a s krajanskými organizacemi, spolupracuje s českými centry, napomáhá při navazování a rozvoji styků českých subjektů s partnery v přijímajícím státě a hospodaří s majetkem ČR v zahraničí, který jí byl svěřen.

          Generální konzuláty zastupují Českou republiku v určitém teritoriu přijímajícího státu. Konzulární úřad plní funkce vyplývající z Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích a z konzulárních a jiných smluv sjednaných mezi Českou republikou a přijímajícím státem. Konzulární úřad je řízen konzulárním odborem. V politických, obchodně-ekonomických, kulturních, školských a dalších otázkách nespadajících do působnosti konzulárního odboru, postupuje konzulární úřad podle pokynů příslušného odboru ministerstva zahraničních věcí a příslušné diplomatické mise.

          Stálé mise a Stálé delegace zastupují Českou republiku v mezinárodní vládní organizaci nebo integračním uskupení. Mise plní funkce vyplývající z mezinárodních smluv, na jejichž základě je ČR členem mezinárodní vládní organizace nebo integračního uskupení, nebo je k ní přidružena. Jediným příkladem je Stálá delegace ČR při NATO a ZEU v Bruselu. Příkladem Stálé mise je Stálá mise České republiky při Evropských společenstvích v Bruselu.

          Česká centra reprezentují Českou republiku v zahraničí především v oblasti kultury, obchodu a cestovního ruchu. Nemají diplomatický statut. Jsou řízena Správou českých center, která je příspěvkovou organizací Ministerstva zahraničních věcí.

          Honorární konzuláty a honorární generální konzuláty mají podobné funkce jako generální konzuláty. Jsou však vedeny honorárními konzulárními úředníky, kteří nemají diplomatický statut a nejsou zaměstnanci ministerstva zahraničních věcí. Titul "honorární generální konzul" je hodností vyšší úrovně než "honorární konzul", funkce a pravomoci nicméně zůstávají stejné.

          Česká ekonomicko-kulturní kancelář - jediná Česká ekonomicko-kulturní kancelář se nachází v Taipei na Tchaj-wanu. Důvodem jejího založení je neexistence diplomatických styků mezi ČR a Tchaj-wanem, a z toho vyplývající nemožnost založit na Tchaj-wanu zastupitelský úřad. Na rozdíl od velvyslanectví se česká ekonomicko-kulturní kancelář zaměřuje především na otázky kultury a obchodu. Existují rovněž konzulární jednatelství (např. Marseille), která mohou být zřizována i v případě potřeby - například konzulární jednatelství v Salt Lake City při ZOH 2002. Existuje rovněž tzv. Styčný úřad ČR v Ramalláhu. Na počátku roku 2006 měla Česká republika 89 velvyslanectví, 20 generálních a 134 honorárních konzulátů. Úplný seznam českých zastupitelských orgánů v zahraničí naleznete v příloze č.7 na konci knihy.

 

          Poskytování pomoci občanům České republiky, kteří se v zahraničí ocitli v nouzi, je jednou z důležitých činností, kterou zajišťují konzulární pracoviště zastupitelských úřadů v zahraničí. Poskytnutím pomoci se rozumí způsob řešení situace občana České republiky, který se ocitl v nouzi v zahraničí v důsledku mimořádné události, například při autohavárii, hospitalizaci, v souvislosti s náhlým úmrtím, při omezení osobní svobody, při odcizení nebo ztrátě cestovních dokladů nebo finančních prostředků, jestliže není schopen řešit tuto situaci samostatně.

          V takovém případě máte možnost se obrátit na ZÚ a žádat o poskytnutí jeho pomoci či rady, přitom je však potřebné, aby jste aktivně spolupracovali v odpovídající míře při řešení svého problému. Zastupitelský úřad za tímto účelem zajišťuje nepřetržitou službu, obvykle prostřednictvím pohotovostního mobilního telefonu. V případě, že v zemi vašeho pobytu není zastoupení České republiky, můžete se obrátit se žádostí o pomoc na zastupitelský úřad některého jiné členského státu Evropské unie. Aby jste však měli nárok na konzulární ochranu a pomoc, musíte splnit některé základní podmínky. Především musíte být občanem České republiky a v zemi, ve které se nacházíte, není dostupné diplomatické ani konzulární zastoupení České republiky. V takovémto případě se vám může dostat pomoci v následujících událostech: pomoc v případě úmrtí, pomoc v případě vážné nehody či nemoci, pomoc v případě zatčení či zadržení, pomoc obětem násilných trestných činů, pomoc v nouzi a repatriace a vydání náhradního cestovního dokladu EU.

 

          Ztráta cestovního pasu

          Nejčastějším problémem, se kterým se turisté obracejí na zastupitelský úřad v zahraničí je ztráta nebo odcizení cestovního dokladu. Nejprve však k samotnému cestovnímu pasu. Občan České republiky může být držitelem více cestovních pasů, jak už jsem se zmínil v kapitole vízové problematiky, což je pro řešení tohoto problému velmi praktické. Cestovní pasy se vydávají s územní platností do všech států světa. Pas se strojově čitelnou zónou se vydává ve lhůtě 30 dnů obvykle prostřednictvím městských úřadů podle místa trvalého bydliště. Platí deset let, u dětí do 15 let pět let. Poplatek u nových typů cestovních pasů s s biometrickými údaji je 600,-Kč a není do nich možno dodatečně dopisovat děti. Pokud občan žádá o vydání cestovního pasu ve lhůtě kratší než 30 dnů, obdrží pas bez strojově čitelné zóny, který platí jeden rok.

          Zastupitelské úřady cestovní pasy nevydávají, pouze přijímají žádosti o vydání cestovního pasu a zasílají je k vyřízení příslušným úřadům do České republiky. O vydání cestovního pasu žádají na zastupitelském úřadu zpravidla občané České republiky, kteří se trvale nebo dlouhodobě zdržují v zahraničí nebo právě ti, kteří o svůj doklad při pobytu v zahraničí přišli. Kromě cestovního pasu, jehož vydání zabere řadu dní, zde můžete rovněž žádat i o cestovní průkaz, který je cestovním dokladem k jednotlivé cestě s územní a časovou platností omezenou účelem cesty. Vydává se v odůvodněných případech (tedy například právě při ztrátě cestovního dokladu) občanovi, který nemá jiný cestovní doklad za účelem jeho návratu do vlasti. Zapsání dítěte mladšího 15. let do cestovního dokladu rodiče může provést rovněž zastupitelský úřad. O vydání cestovního dokladu se žádá i v případě výměny cestovního dokladu za nový.

          Žádost podává občan starší patnácti let (do doby zletilosti, tj. do 18 let, musí připojit k žádosti o vydání cestovního dokladu písemný souhlas zákonného zástupce s jeho ověřeným podpisem. Souhlas zákonného zástupce se nevyžaduje, pokud je jeho opatření spojeno s překážkou těžko překonatelnou.), zákonný zástupce občana mladšího 15. let a zplnomocněný zástupce občana, pokud je občan oprávněn podat žádost. Při převzetí cestovního dokladu se vyžaduje osobní přítomnost občana, jemuž se cestovní doklad vydává, nebo zákonného zástupce. Převzetí cestovního dokladu zplnomocněným zástupcem je vyloučeno.

          S sebou musíte přinést vyplněnou žádost na předepsaném tiskopisu, doklady, jimiž se ověřují údaje, které občan uvedl na žádosti, například matriční doklady, platný občanský průkaz, u občanů, kterým se občanský průkaz nevydává, jiné doklady, například doklad o státním občanství apod., dále pak doklady prokazující oprávněnost k podání žádosti zákonným zástupcem, například občanský průkaz rodiče (je-li v něm zapsáno dítě mladší 15 let), rodný list dítěte, doklady prokazující oprávněnost k podání žádosti osobou, pokud byl občan mladší 15 let svěřen této osobě soudně do výchovy, tj. příslušné rozhodnutí soudu, doklady ověřující údaje k dítěti mladšímu 15 let, které má být zapsáno do cestovního dokladu rodiče, tj. rodný list dítěte, doklady prokazující české státní občanství dítěte, popř. podklady pro zjištění jeho občanství, doklad prokazující získání vysokoškolského titulu, pokud není zapsán v občanském průkazu, jednu průkazovou fotografii, jde-li o vydání cestovního pasu se strojově čitelnou zónou, v ostatních případech 2 identické fotografie obdélníkového tvaru o rozměru 35x45 mm s hladkým povrchem a plnou moc, pokud žádost podává zplnomocněný zástupce.

          V případě odcizení nebo ztrátě cestovních dokladů je třeba kontaktovat příslušný zastupitelský úřad a následně se dostavit osobně k dalšímu řízení. Na základě protokolu policie (podle místních podmínek) vystaví úřad, po ověření totožnosti občana a jeho státního občanství, náhradní cestovní doklad. Doba potřebná k vydání náhradního cestovního dokladu vychází z doby potřebné k ověření totožnosti a státního občanství. Občan může k rychlému vyřízení záležitosti přispět zejména poskytnutím správných a úplných údajů o své osobě a o svých rodinných příslušnících, které jsou pro ověření totožnosti nezbytné.

          Žádost o vydání cestovního pasu nebo o vydání cestovního průkazu můžete podat pouze na originálních tiskopisech, které jsou k dispozici na všech ZÚ ČR. Za vystavení cestovního pasu platí občané starší 15 let 750 Kč a občané do 15 let věku 250 Kč. Za vydání cestovního průkazu platí občané (bez ohledu na věk) 400 Kč. Poplatek se po zavedení pasů s biometrickými údaji bude měnit. Poplatek se vybírá v měně státu, v němž má zastupitelský úřad své sídlo, případně v náhradní, volně směnitelné měně, a to po provedení přepočtu české měny na cizí měnu podle směnných kurzů devizového trhu vyhlášených ČNB k prvnímu dni měsíce. V případě, že o to poplatník požádá, přijme úřad úhradu poplatků v české měně. Lhůta pro vyřízení žádosti o vydání cestovního pasu se strojově čitelnou zónou je 30 dní, v kratší lhůtě lze vyřídit vydání pasu bez strojově čitelné zóny. Při vyřizování žádosti o vydání cestovního pasu, podané na zastupitelském úřadě, se lhůta prodlužuje o dobu doručení žádosti do České republiky a hotových dokladů zpět na úřad.

          Cestovní průkaz vydává zastupitelský úřad v co možná nejkratší době, jakmile jsou splněny podmínky stanovené pro jeho vydání. Tuto situaci není možné řešit zasláním žádosti elektronickou poštou. Proti rozhodnutím ve věcech cestovních dokladů (např. proti rozhodnutí o odepření vydání cestovního dokladu nebo o zastavení řízení o vydání cestovního dokladu) můžete podat odvolání k úřadu, který napadené rozhodnutí vydal. Na počkání může zastupitelský úřad České republiky vydat pouze cestovní průkaz a i to jen v případě splnění všech podmínek. Zastupitelský úřad nemůže prodloužit platnost cestovního pasu, právní předpisy to neumožňují.

 

Pomoc v případě ztráty nebo odcizení finančních prostředků

          Okrádání opalujících se turistů na plážích, zmizení zavazedel ze zaparkovaných automobilů, noční nezvané návštěvy otevřenými hotelovými okny, kapsáři v obchodních domech, autobusech, tramvajích a metru, to je odvrácená strana turistického ruchu. Pokusem o odpor v případě ozbrojeného přepadení dokonce můžete situaci ještě více skomplikovat. Hrdinů jsou plné hřbitovy a peněženka ani kamera za strátu života nestojí. Buďte tedy ostražití a problémům raději předcházejte, k čemuž vám dopomož příklad z bratrského Ruska:

          Ivan si koupil novou Ladu. Přijede domů a jde spát. Ráno kouká z okna a samochod fuč. Jde to ohlásit na milici, milicionář ho vyslechne a povídá: ''Tak se podívejte tadyhle nad dveře, co vidíte?''  ''No, obraz soudruha Lenina obklopeného nejlepřími přáteli.''  ''No a co drží soudruh Lenin v ruce?''  ''Čepici.''  ''Tak to vidíte, Lenin obklopen svými nejlepšími přáteli a drží si svou čepici v ruce. A vy necháte auto stát na ulici!''

          Nejrychlejší způsob, jak v prípadě ztráty nebo odcizení získat hotovost, je zaslání peněz prostřednictvím specializovaných organizací (např. Western Union, Chequepoint) příbuznými či přáteli. Vedle rychlosti je výhodou této formy i široká síť poboček organizací zprostředkovávajících zaslání finančních prostředků (takže občan nemusí cestovat k zastupitelskému úřadu) i neomezená výše zasílané částky. V závislosti na různých okolnostech je možno obdržet peníze touto formou v řádu desítek minut.

          Další formou je provedení tzv. doplňkového prodeje valut občanovi ze strany zastupitelského úřadu, v rámci něhož vyplacení ekvivalentu vyplácené částky v cizí měně předchází potvrzené zaslání odpovídající sumy v Kč na účet Ministerstva zahraničních věcí České republiky příbuznými či přáteli občana žádajícího o pomoc. V tomto případě je výše částky omezena pouze na sumu nutnou k zabezpečení dopravy občana do vlasti a není možno ji použít například na prodloužení pobytu v zahraničí.

          Existují i další, výjimečně využívané, možnosti jako poskytnutí půjčky ve zcela mimořádných případech, kdy nelze na základě konkrétních okolností postupovat jiným, standardním způsobem. Pomoc úřadu může spočívat i v poskytnutí informací nebo rady, ve zprostředkování kontaktu s příbuznými či známými, zjištění nejlevnějšího a nejrychlejšího způsobu návratu do vlasti apod.

          Jako stav nouze není možné kvalifikovat situace, kdy do zahraničí odcestují občané na návštěvu známých, příbuzných či přátel nebo za účelem zjištění možnosti získání zaměstnání a kdy mají zajištěnu pouze cestu do zahraničí, ve však návrat do České republiky, respektive když cestujete, aniž by jste byli vybaveni dostatečným množstvím finančních prostředků na cestu a pobyt, tedy i na návrat domů. Jedná se o případy, při nichž by bylo nutno označit situaci dotčených osob za stav nouze ještě před jejich vycestováním do zahraničí. Nelze cestovat do cizího státu a očekávat že návrat bude financovat stát z peněz daňových poplatníků. Mějte tedy vždy finanční rezervy.

          Od zastupitelského orgánu nemůžete očekávat že za vás zaplatí účty (za hotel, restaurace, nemocnice atd.), letenky domů, že bude kontaktovat cestovní kanceláře, hotely a letecké společnosti a provádět rezervace (pokud se nejedná o repatriaci), že poskytne přímou právní pomoc a bude zasahovat do soudního řízení nebo že bude poskytovat turistické informace.

 

Ztráta nebo odcizení důležitých osobních potřeb

          Důležitými osobními potřebami v tomto případě mám na mysli například léky nebo zdravotní pomůcky. V případě, že nejste schopni z nějakých příčin řešit situaci sami, nebo za pomoci svých známých či zástupce cestovní kanceláře, můžete se vyjímečně obrátit na zastupitelský úřad České republiky v místě svého pobytu. Zásadnější ztrátu nebo odcizení důležitých osobních potřeb nahlásíte nejprve místní policii a požádáte, aby vám o tom vydala potvrzení. Zatupitelský úřad vám obvykle pomůže radou, jak situaci řešit, případně zprostředkuje kontakt s místními institucemi či rodinnými příslušníky nebo přáteli. Poskytne rovněž radu a pomoc při vyšetřování záležitosti místními orgány. Neočekávejte od úřadu finanční prostředky na zakoupení stracených nebo odcizených osobních potřeb. Úřad může pouze zprostředkovat pomoc a poradit.

 

Pomoc zastupitelského úřadu v případě havárie

          Pomoc se poskytuje v závislosti na okolnostech každého konkrétního případu a spočívá zejména ve zprostředkování komunikace v případě jazykové bariéry, v poskytnutí praktických informací, zprostředkování kontaktu na místního advokáta, v komunikaci s místní policií v případě potřeby, ve zprostředkování kontaktu na odtahovou nebo opravárenskou firmu apod. Jakmile kontaktujete velvyslanectví nebo konzulát, bude vám poskytnuta pomoc všemi vhodnými prostředky, zejména konzulární návštěva nebo rada o poskytnutí vhodné péče a v případě potřeby převozu do České republiky, pomůže úřad při zajišťování vaší repatriace zpět.

          V případě poruchy vozidla je nejčastějším řešením zajištění opravy v příslušném zařízení v zahraničí nebo odtahu do České republiky k provedení opravy. V případě zadržení vozidla pro technickou nezpůsobilost žádá místní policie rovněž zajištění opravy nebo odtahu do České republiky. Je možné konzultovat i zastupitelský úřad České republiky v zahraničí, jestliže není český občan schopen řešit situaci samostatně. Pro řešení problémů je potřeba mít platný cestovní doklad či jiný doklad prokazující totožnost, řidičský průkaz, osvědčení o technické způsobilost vozidla a doklad o uzavření pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla (zelená karta).

          Zastupitelský úřad neposkytuje finanční prostředky na zaplacení opravy vozidla či na odtah nepojízdného vozidla zpět do České republiky. Může však v případě nutnosti zprostředkovat pomoc, zejména kontaktováním příbuzných či známých, kteří mohou poskytnout příslušnou částku či zajistit odtah vozidla. Zprostředkovat může rovněž kontakt na českou či cizozemskou odtahovou službu. Příslušné informace můžete získat také na adrese www.uamk.cz - Ústřední automotoklub České republiky , www.aba.cz - Autoklub Bohemia Assistance.

 

Krach cestovní kanceláře

          Každoročně se stává, že vinou krachu cestovní kanceláře klient ztratí možnost ubytování, případně i stravy a zejména dopravy zpět do vlasti. V takovém případě se pokuste o kontakt s představitelem cestovní kanceláře (delegát) či s jejím zástupcem v České republice a zjistěte, zda jsou schopni zajistit ubytování a návrat zpět domů a zda je cestovní kancelář odpovídajícím způsobem pojištěna proti úpadku. Informaci může podat také Ministerstvo pro místní rozvoj, Sekce cestovního ruchu, agenda cestovních kanceláří.

          V případě, že nejste schopni si poradit sami, obraťte se se žádostí o pomoc na příslušný zastupitelský úřad České republiky osobně, písemně či telefonicky, a to neprodleně po zjištění, že cestovní kancelář není ochotna nebo schopna dále plnit své závazky vůči klientům, případně řešit jejich krizovou situaci. K jednání budete potřebovat doklad, z něhož vyplývá, že jste občanem České republiky (např. občanský průkaz, cestovní pas), dále pak voucher, respektive doklad o úhradě služeb zkrachovalé cestovní kanceláře, popřípadě smlouvu uzavřenou s touto cestovní kanceláří. Doporučuji aktivně usilovat o kontaktování odpovědných pracovníků cestovní kanceláře s cílem jejich veškeré možné součinnosti při řešení situace.

 

Hospitalizace v zahraničí

          V průběhu hospitalizace může zastupitelský úřad České republiky poskytnout pomoc hospitalizovanému, například zprostředkovat komunikaci mezi ním a osobami blízkými nebo převoz do České republiky. Podmínky hospitalizace v zahraničí se liší podle předpisů a místní situace daného státu, podstatná bývá otázka finanční úhrady za poskytnuté lékařské služby.

          Před cestou do zahraničí je tedy vhodné zajistit adekvátní zdravotní pojištění platné pro konkrétní státy (pojištění by mělo zahrnovat úhradu nákladů léčebných výloh, repatriaci, tj. převoz osoby do České republiky, převoz lidských pozůstatků atd.). Čeští občané mají při pobytu v jiném členském státu Evropské unie nárok na nutnou a neodkladnou zdravotní péči na účet své zdravotní pojišťovny. Základním pojištěním nejsou však finančně kryty všechny služby. Není placena například repatriace nebo asistenční služby. Doporučuje se proto i při cestování v rámci Evropské unie sjednat příslušné připojištění.

          Zastupitelské úřady České republiky a Ministerstvo zahraničních věcí České republiky mají nepřetržitou diplomatickou službu, která je určena pro naléhavé a vážné případy. Úhradu hospitalizace zajišťuje příslušná pojišťovna a v případě neexistence pojištění nákladů léčebných výloh v zahraničí hospitalizovaný, případně osoby blízké, známí atd. Zastupitelský úřad České republiky za svou součinnost nevybírá žádný poplatek. V případě hospitalizace je požadováno podání relevantních informací ohledně zdravotního stavu (možná alergie, léky pravidelně užívané, předchozí úrazy, prodělané operace apod.). Převoz hospitalizované osoby do České republiky koordinuje pojišťovna, resp. její asistenční služba. Informace můžete získat rovněž na adrese www.cmu.cz - Centrum mezistátních úhrad a www.cap.cz - Česká asociace pojišťoven.

 

Úmrtí v zahraničí

          Záležitosti zemřelé osoby vyřizuje fyzická nebo právnická osoba sjednávající pohřbení v České republice (zejména osoba žijící se zemřelým ve společné domácnosti, osoba blízká, v případě služební cesty vysílající organizace). Každý, kdo se hodnověrně dozví, že došlo k úmrtí českého státního občana v cizině, by měl informovat zastupitelský úřad České republiky, který má působnost pro daný stát, či konzulární odbor Ministerstva zahraničních věcí České republiky, které podniknou kroky k vyřízení záležitosti zemřelého, zejména informují blízké osoby a poskytnou jim informace a doporučení k řešení situace.

          Osoba, která zajišťuje záležitosti zemřelého, by měla v mezích svých možností zjistit, zda zemřelá osoba měla sjednáno pojištění pokrývající případ úmrtí v cizině, a následně kontaktovat pojišťovnu, s kterou byla sjednána smlouva, eventuálně její asistenční službu. Pokud nebylo sjednáno pojištění, je vhodné kontaktovat pohřební službu v České republice, a to nejlépe pohřební službu mající zkušenosti s působením v zahraničí. V případě cestování s cestovní kanceláří je vhodné řešit situaci v součinnosti s ní.

          Pokud informace o úmrtí nebyla obdržena od zastupitelského úřadu České republiky v cizině či konzulárního odboru Ministerstva zahraničních věcí České republiky, je vhodné neprodleně kontaktovat některý z těchto úřadů dodatečně. Dojde-li k úmrtí na území státu, který není vázán příslušnými mezinárodními smlouvami, je pro převoz na území České republiky nebo převoz přes její území nutné, aby zastupitelský úřad České republiky v cizině vystavil průvodní list obsahující souhlas s přepravou pozůstatků.

          Pokud nebylo sjednáno pojištění pro případ úmrtí, je nutné uhradit veškeré náklady spojené s převozem lidských pozůstatků či lidských ostatků do České republiky či pohřbení v místě úmrtí. Náklady jsou závislé na vzdálenosti místa a na cenách místních služeb. Zastupitelský úřad České republiky za svou součinnost nevybírá žádný poplatek. Případné lhůty stanoví právní řád státu, kde došlo k úmrtí. Postupuje se obvykle podle následujících právních předpisů: Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, mezinárodní Ujednání o přepravě mrtvol (Berlín, 10. 2. 1937), publikováno ve Sbírce zákonů č. 44/1938 Sb, Vídeňská úmluva o konzulárních stycích (Vídeň, 24.4.1963), publikována vyhláškou ve Sbírce zákonů č. 32/1969 Sb., Úmluva o mezinárodní železniční přepravě (Bern, 9.5.1980), publikována vyhláškou ve Sbírce zákonů č 8/1985 Sb. Změna: č. 61/1991 Sb., č. 251/1991 Sb., č. 274/1996 Sb. (COTIF), Letecký a přepravní řád a mezinárodní manuál TACT (The Air Cargo Tariff) – mají ho k dispozici pobočky všech leteckých společností.

          Tělo zemřelého může být zpopelněno ve státě, kde došlo k úmrtí, pokud to umožňují právní předpisy cizího státu, a schránka s popelem zaslána do České republiky. Jinak je tělo převáženo v rakvi určené k přepravě. Pokud náklady nejsou hrazeny pojišťovnou, s kterou bylo sjednáno příslušné pojištění, náklady hradí osoba, která zajišťuje pohřbení. Další informace naleznete na www.pohrebnictvi.cz - Sdružení pohřebnictví (poskytuje základní přehled o poskytování služeb v pohřebnictví).

 

Pomoc při živelné katastrofě

          Záplavy, zemětřesení či tsunami bohužel patří k životu a můžou nás na cestách potkat. Každý týden se objevují v médiích zprávy o živelných pohromách na všech kontinentech a tak už je vnímáme jako nehody na dálnici D1, nikdo to nezmění a je s tím potřeba žít. V případě živelné katastrofy v zemi pobytu (rovněž při teroristickém útoku nebo obdobné události) se neprodleně spojte se svými příbuznými nebo se zastupitelským úřadem České republiky působícím v dotčené oblasti. Důvodem je zájem na tom, aby jste nebyli zahrnováni mezi pohřešované osoby v případech, kdy k tomu nebude reálný důvod. Na zastupitelský úřad se rovněž můžete obrátit s žádostí o pomoc nebo o poskytnutí informací. Za pomoc spočívající v poskytnutí rady, informace nebo zprostředkování kontaktu za účelem řešení dané situace se poplatek nevybírá.

 

Omezení osobní svobody v zahraničí

          Omezením osobní svobody se v tomto případě rozumí zadržení občana České republiky, jeho vazba a výkon trestu odnětí svobody. Podle Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích z 24. dubna 1963 mají občané České republiky, jejichž osobní svoboda byla omezena, právo na spojení se zastupitelským úřadem České republiky. Příslušné orgány cizího státu jsou povinny, pokud o to občan České republiky požádá, o jeho zadržení bez prodlení informovat zastupitelský úřad České republiky. Stejně tak jsou povinny bez prodlení doručit zastupitelskému úřadu každou zprávu, kterou zadržená osoba určila k doručení pro zastupitelský úřad.

          Zastupitelský úřad však není účastníkem trestního řízení, a proto není ani oprávněn zasahovat do činnosti orgánů činných v trestním řízení přijímajícího státu. Zastupitelský úřad tedy nemůže vystupovat v roli advokáta. Může však zadržené osobě poskytnout pomoc, například zajistit kontakt s rodinou, poskytnout pomoc při vyhledání právního zástupce, který je oprávněn poskytovat právní pomoc v daném státě a poskytovat zadrženému součinnost při řešení problémů spojených s odnětím svobody. Některé dvoustranné mezinárodní smlouvy umožňují, aby si osoba, která byla v cizině odsouzena k trestu odnětí svobody, za určitých podmínek podala žádost o vydání k výkonu trestu odnětí svobody do České republiky.

          Konzulární pracovníci mají právo s občany České republiky, jejichž osobní svoboda byla omezena, v souladu s právními předpisy dotčeného cizího státu hovořit, dopisovat si s nimi a v naléhavých případech je i navštěvovat. Trestně stíhaný nebo poškozený občan ČR, jeho právní zástupce, zmocněnec, rodinný příslušník nebo orgány činné v trestním řízení můřou požádat o asistence zastupitelského úřadu v případech trestné činnosti páchané občany ČR v zahraničí nebo trestné činnosti páchané v zahraničí na občanech ČR. Zastupitelský úřad občany v trestním řízení nezastupuje.

          Disponujete-li v zemi právním zástupcem, případně se rozhodnete si právního zástupce obstarat, je třeba jej kontaktovat bez prodlení poté, co byl trestný čin spáchán, nejlépe před zahájením jeho vyšetřování. Totéž platí v případě, kdy se rozhodnete v této věci kontaktovat zastupitelský úřad. Může tak učinit telefonicky, písemně nebo při osobní návštěvě. Za pomoc zastupitelským úřadem spočívající v poskytnutí rady, informace či ve zprostředkování kontaktu se poplatek nevybírá. Odměny právních zástupců závisí od země, v níž je právní pomoc poskytována. Důkazní prostředky soudu předkládají účastníci řízení, tedy žalobce (státní zástupce) a obžalovaný nebo poškozený (jeho právní zástupce). Na žádost může zastupitelský úřad pomoci zprostředkovat obstarání některých veřejných listin, které mohou být jako důkazy sloužit. Jedná se zejména o výpis z rejstříku trestů, osvědčení o občanství atd.

           O tom, že se Čechům podobné situace nevyhýbají svědčí medializované mnohaleté tresty za pašování drog v Thajsku, nebo případ zničení 5000 hektarů chilského národního parku Torres del Paine požárem, který zavinil český turista.

 

Pokuty uložené v zahraničí

          Jednání před úřady cizího státu se řídí právním řádem tohoto státu (pokuty jako sankce za porušení stanovených povinností upravují různé zákonné normy, většinou se jedná o porušení dopravních předpisů), který je nutno respektovat a řídit se jím. Je možno se telefonicky nebo jiným vhodným způsobem obrátit na příslušný zastupitelský úřad České republiky a dotázat se na doporučení vhodného postupu. V závažných případech zastupitelský úřad poskytne pomoc při komunikaci s úřadem, cizího státu nebo pomoc v případě nesrovnalostí v řízení.

          Zastupitelský úřad může doporučit či zprostředkovat kontakt na právní služby pro zastupování v řízení před cizím úřadem. Osoba, které se pokuta týká, komunikuje především přímo s úřadem cizího státu, který vede řízení. Tímto úřadem by měla být informována, jaký právní předpis měl být porušen a jaká sankce může být uložena. V případě zaplacení pokuty se doporučuje vyžádat u úřadu cizího státu potvrzení o zaplacení pokuty, pokud jej orgán neposkytl přímo. Opravné prostředky proti postupu cizích orgánů stanoví obecně závazný předpis cizího státu.

          V případě, že dojde k porušení právních předpisů a k uložení pokuty, odmítnutí zaplacení pokuty má zpravidla za následek zahájení správního řízení s vyšší částkou finanční sankce, v krajních případech i omezení osobní svobody (obvykle je až do zaplacení pokuty zabaveno vozidlo atd.). Zaplacením pokuty se zpravidla vzdáváte práva na odvolání. Zastupitelský úřad České republiky neposkytuje peníze na zaplacení pokuty, může však sprostředkovat pomoc, zejména kontaktováním příbuzných či známých, kteří mohou poskytnout příslušnou částku. Zaslání finančních prostředků do ciziny, jak jsem již dříve uvedl, provozují některé soukromé instituce v rámci své podnikatelské činnosti.

 

Pohřešování a únos v zahraničí

          Na světě jsou stále horká místa, kde cizincům hrozí únos nebo jiný podobný závažný trestný čin. Jde především o Palestinu, Irák, Afganistán, Nigérii, Sudán, Rwandu, Kašmír, Peru, Kolumbii, Indonésii, Pakistán, Indii, Rusko, Etiopio a Somálsko. V mnoha z nich působí na domorodce bílý obličej jako rudá muleta na býka. Proto je potřeba pečlivě zvážit, zda plánovaná cesta stojí za aktuální riziko.

          Při získání informace o pohřešování či únosu občana České republiky v zahraničí je žádoucí neprodleně informovat Policii ČR nebo zastupitelský úřad působící v daném cizím státě.V případě cest do rizikových oblastí je možné se dobrovolně zaregistrovat u zastupitelského úřadu, který je příslušný pro daný stát (viz seznam zastupitelských úřadů). Registraci je možno provést písemně nebo prostřednictvím e-mailu, nezapomeňte však po návratu registraci zrušit. Dále je nutné učinit oznámení o pohřešované či unesené osobě prostřednictvím Obvodního oddělení Policie ČR v místě trvalého bydliště pohřešovaného nebo oznamovatele. To oznámení postoupí INTERPOLU, který provádí samotné šetření. Vzniklou situaci můžete projednat i s pracovníky policie cizího státu nebo konzulárního odboru Ministerstva zahraničních věcí České republiky.

          Situaci je žádoucí začít řešit co nejdříve. S sebou vezměte důležité informace vztahující se k pohřešované či unesené osobě, a to zejména osobní údaje, údaje týkající se jejího posledního pobytu a okolností, za kterých došlo k této životní situaci. Pro případ oznámení záležitosti na policii je vhodné mít k dispozici eventuálně také fotografii a osobní doklady pohřešované či unesené osoby.

 

Pracovněprávní problematika

          Pracovní poměr v zahraničí je pracovněprávní vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, spory vyplývající z tohoto vztahu se řeší dle právního řádu dané země před věcně, funkčně a místně příslušným soudem, konzultovat je možno také právní oddělení příslušné hospodářské komory nebo svaz na ochranu zaměstnanců. V případě potřeby je vhodné se obrátit na smluvního právního zástupce, případně konzultovat zastupitelský úřad. Základem úspěchu v případném sporu se zaměstnavatelem je platná pracovní smlouva s případnými dodatky.

          Potřebné formuláře, například v záležitosti podpory v nezaměstnanosti, jsou k dispozici na pracovním úřadu. Správní poplatky a lhůty na vyřízení stanovuje právní řád dané cizí země. Zastupitelský úřad nepodává informace o pracovních příležitostech ani neřeší pracovněprávní sporu mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci v cizí zemi.

 

Jednání před soudem a jinými úřady cizího státu

          Zatupitelský úřad může poskytnout informace či doporučení v souvislosti s řízením před soudem či úřady cizího státu, zjištění u soudu či jiných úřadů, stav projednávané věci týkající se nepřítomné osoby a zabezpečení právního zastoupení nepřítomné osoby. Jednání před soudy a úřady cizího státu se řídí právním řádem tohoto státu, který je nutno respektovat a řídit se jím. Jedná se např. o záležitosti týkající se výživného, dědictví, založení společnosti, dopravní nehody, policejního vyšetřování trestných činů, soudní projednání spáchaných trestných činů atd.

          Osoba, které se to týká, komunikuje především přímo (anebo prostřednictvím svého právního zástupce) se soudem či úřadem cizího státu, který vede řízení. Osoba jednající před soudem či úřadem cizího státu by měla být poučena o svých právech a povinnostech vyplývajících z jejího postavení v řízení, o postihu či sankci, která hrozí při nesplnění této povinnosti. Jedná se například o právo na tlumočníka, právo odepřít výpověď, povinnost zaplatit poplatek za zahájení řízení, povinnost podání svědectví atd., v rozsahu, jak to právní řád daného státu stanoví. Zastupitelský úřad České republiky, respektive příslušný konzulární pracovník konzulárního úseku, má právo zastupovat fyzické osoby (státní příslušníky České republiky) anebo právnické osoby (se sídlem v České republice) před soudy a jinými úřady cizího státu nebo zajistit jejich právní zastoupení. Může tak však činit pouze v případech, kdy tyto osoby pro svou nepřítomnost nebo z jiných důvodů (např. nemoc, zatčení) si nemohou včas zajistit ochranu svých práv a zájmů. Konzulární úředník nepotřebuje zvláštní plnou moc, jeho zmocnění vyplývá z jeho funkce. Provádění příslušných úkonů konzulárním úředníkem v řízení musí být v souladu s vnitrostátními právními předpisy cizího státu.

          Účelem těchto úkonů je pouze dosažení prozatímního řešení situace, nejde tedy o opatření, která by měnila práva a povinnosti zastoupených osob. Úkony provedené konzulárním úředníkem mají tedy dočasnou působnost a končí tím, že se dotčená osoba ujme hájení svých práv a zájmů buď přímo nebo prostřednictvím právního

zástupce na základě plné moci. Další informace můžete získat na adrese www.cak.cz - Advokátní komora České republiky (k právnímu zastupování v řízení před úřady v cizině). V případě, že v zemi, v níž se občan České republiky nachází, nesídlí zastupitelský úřad České republiky, se může občan České republiky za některých okolností obrátit na zastupitelský úřad některého z členských států EU, který v dotyčném státě sídlí.

 

 

 

Přežití v přírodě

                                       Motto: Život je řada průserů po sobě nepravidelně jdoucích.

 

          Cestovatelem se člověk nestane tím, že na sebe navěsí plandavé kalhoty, náramky, krokodýlí či žraločí zuby, na hlavu nasadí komickou vyšívanou čepičku a krk omotá arabským šátkem. Cestovatelské zkušenosti stojí čas, peníze, pot i mnohá zklamání. Proti chybám nejsme nikdo imunní. Právě proto si vážím těch, kteří o svých poklescích a omylech otevřeně píšou a chrání tak své následovníky. Kéž by všechny pitomosti, které ještě v životě stihnu spáchat, skončily jen boulemi, odřeninami nebo nějakou tou malou materiální škodou, jako dosud.

          Přestože si cestu obvykle dlouho dopředu pečlivě plánujeme, můžou nás okolnosti dostat do sitruace, kdy jde skutečně do tuhého. V následující kapitole se zmíním o několika základních tricích pro přežití v divočině a ze srdce všem přeji, aby je v budoucnu použili jen pro zábavu a nikoliv z nutnosti.

          Plánujte výpravu pokud možno s ohledem na počasí, členitost terénu a vlastní zdatnost. Vždy počítejte s časovou rezervou. Při dlouhém putování je vhodné třetí, osmý a patnáctý den vyhradit k odpočinku. Tempo pochodu musí udávat nejméně zdatný člen výpravy. Pokud je to možné, choďte v malých skupinách třech osob a mimo civilizaci se nerozdělujte, aby jste mohli v případě nehody pomoci postiženému. Plánujte výpravu pokud možno s ohledem na počasí, členitost terénu a vlastní zdatnost.

          Při chůzi v neznámém terénu se může snadno stát, že zabloudíte. Rozhodně nepodléhejte panice. Máte-li mapu, pokuste se v ní určit místa, kudy jste již prošli a tak alespoň orientačně zjistit, kde jste. Pokuste se dosáhnout holého vrcholu a rozhlédnout se, hledejte čerstvé stopy lidí, vozů, psí či koňské a dejte se po nich. Naslouchejte zvukům prozrazujícím lidskou činnost, například kácení dřeva, zvony kostelů, štěkot psů, motor auta, houkání vlaku, hlasy. Uvidíte-li v dálce dým, vydejte se za ním. Pustíte-li se po proudu potoka, časem dojdete k nějakému obydlí.

 

Orientace

          Zřejmě si ze školy pamatujete, že magnetický severní a jižní pól nesouhlasí s póly zeměpisnými. S tím je potřeba počítat při práci s kompasem na různých místech světa. Magnetické pole Země působí na střelku kompasu a ta se vždy stočí tak, že její hrot ukazuje k severu, pod rovníkem pak k jihu, to je asi každému jasné. Protože zeměpisné a magnetické póly nejsou totožné, liší se směr osy střelky, tedy směr k magnetickému severu, od místního poledníku. Tato odchylka se jmenuje magnetická deklinace a je na různých místech různá. Rovněž je potřeba si uvedomit, že kompas vyrobený a cejchovaný pro středoevropské podmínky bude jevit značnou nepřesnost při práci například v australské poušti. Navíc bude střelka ukazovat k jihu a nikoli severu a tedy i práce se stupnicí bude zpočátku poněkud zmatená.

          V dnešní době je rozhodně výhodné pracovat s cenově dostupnými přístroji GPS (Global position system), tedy družicovým navigačním systémem, který kromě mnoha jiných velmi užitečných funkcí, má možnost nastavení elektronického kompasu buď na magnetický sever nebo na zeměpisný, podle vaší potřeby a podkladů na jejichž základě se orientujete. Navíc jeho práce spočívá v kontaktu s několika družicemi a tak se vyhnete dalšímu frekventovanému problému, se kterým by jste se setkávali při práci s klasickým kompasem - rušení elektromagnetickým polem. Je potřeba si uvědomit, že kompas reaguje například na kovový trup lodi nebo při umístění v automobilu na karosérii a zejména otáčky motoru. Stačí přidat plyn u výkonného vozu a střelka kompasu zamíří ze severu na jih.

          V nouzi se můžete orientovat za pomoci slunce a ručičkových hodinek. I malé dítě ví, že ve 12.00 ( v letním období z důvodu letního času ve 13.00) dosahuje Slunce na obloze nejvyššího bodu. Ve středoevropských podmínkách je tedy na jih od nás. O každou hodinu dříve je o zhruba 15 atupňů východněji, o každou hodinu později o 15 stupňů západněji. Použijeme-li (v místech obdobné severní šířky na které leží Česká republika) ručičkových hodinek jako úhloměru, můžete určit světové strany. Malou ručičku hodinek namíříte ke Slunci a rozpůlíte úhel mezi ní a dvanáctkou (v období zimního času) nebo jedničkou (v období letního času). Tím směrem je jih, na opačné straně sever.

          Orientovat se můžeme rovněž  za pomocí ručičkových hodinek a Měsíce. Není-li Měsíc v úplňku, je to obtížnější, ale v úplňku stojí přímo proti Slunci.  Avšak pozor, Slunce je o půlnoci zdánlivě na severu, Měsíc na jihu. Rozpůlením úhlu mezi malou ručičkou směřující k úplňku a dvanáctkou tedy opět určíte jih. Je to způsobeno tím že stupnice hodinek nemá 24 ale jen 12 čísel. Dalším nouzovým způsobem k určení světových stran je orientace podle hvězd. V pětinásobném prodloužení vzdálenosti zadních hvězd Velkého vozu směrem vzhůru najdete koncovou hvězdu Malého vozu Polárku, která je na rozdíl od ostatních hvězd vidět stále na stejném místě. Jsou i jiné jednoduché způsoby, sníh se na severní polokouli drží nejdéle při tání na severních svazích, cesna včelínů jsou obvykle otočena k jihu. U starších katolických kostelů na venkově bývá vchod na západní straně a oltář na východní. Letopočet uvedený na sloupku trigonometrického bodu je otočen k jihu. Potoky vedou vždy k civilizaci.

          K orientaci může pomoci i jednoduchý systém odhadu vzdálenosti, který však závisí na zkušenosti, kvalitě zraku a momentální viditelnosti. Za ideálních podmínek do 50 metrů poznáte člověka podle obličeje. Do 100m rozeznáte jednotlivosti oděvu a části těla, do 500m poznáte, zda postava kráčí k vám nebo od vás, na 1km rozeznáte okna domu, stojící postavu a jednotlivé stromy, na 2km se jeví stromy a domy jen jako siluety a nad 5 km nerozeznáte detaily vzdálených kopců.

 

Voda

          Nic se nesnáší hůře než žízeň. Za chladného počasí je žízeň zákeřnější. Denně potřebujeme alespoň dva litry tekutin. O hladu se člověk udrží na živu i několik týdnů, bez vody ne. Když najdete vodu, vypijte ji co nejvíce, mnohem více než podle vlastního uvážení potřebujete. Pitná voda je při putování velkým problémem. V obydlených krajích používejte vodu z vodovodu, studny nebo pumpy jen tam, kde ji pijí i domorodci. V horách pijte jen vodu z pramene nebo studánky, přesvečte se že výše nad ní není mokřina nebo uhynulé zvíře nebo že se nad ní nepase dobytek. Z horského potoka pijte jen v nouzi.

          V krasových oblastech je potřeba dávat pozor na zdánlivé prameny, obvykle jsou to jen takzvané vyvěračky, které přivádějí vodu podzemními dutinami z nedaleké pastviny. Nezaručenou vodu vždy dostatečně dlouho převařte nebo upravte chemicky či přefiltrujte cestovním filtrem. Pitnou vodu si noste stále s sebou v lahvi a nespoléhejte se, že ji naleznete na každém kroku. Dostatečná denní spotřeba vody jsou dva litry na osobu. Cucat sníh nebo led není nejvhodnější, neboť zvyšují pocit žízně a ochlazují žaludek. Stačí podržet roztátou vodu chvíli v ústech, aby se ohřála, než ji spolknete.

          Při nedostatku vody se omezte na sušenky a rostliny. Rostlina nesmí zapáchat či dráždit pokožku. Ukousněte malý kousek, podržte pět minut pod spodním rtem a když nemá mýdlovou, hořkou nebo palčivou chuť, snězte ji. Nevyvolá-li rostina do takových šesti osmi hodin nevolnost, zvracení, průjem, snězte další kousek a čekejte zase šest hodin. Menší dávka jedovaté potravy nijak neublíží, větší však ano. Pokud nemáte pocit jistoty, rostlinu nejdříve uvařte. Traviny a obilí jsou jedlé. Všechny ořechy se dají jíst. Kůra stromů, vnitřní vrstva, se dá jíst vařená, ale i za syrova rozžvýkána. Nejezte ji jen tehdy, když má nepříjemně hořkou chuť. Všechny bobule si napřed pečlivě ověřte, mohou být jedovaté, i když slouží za potravu ptákům. Více o rostlinné stravě dále v textu.

 

Živočišná strava

          Vše, co se pohybuje, považujte za potencionálně výživnou stravu, až na několik málo výjímek, jako jsou mločí kůže, hadí hlavy a vnitřnosti některých živočichů. Většina ryb je jedlá, ale je potřeba mít na paměti, že strava z ryb zvyšuje při nedostatku vody žízeň. Velmi chutný je hmyz, například kobylky. Zbavte se zakořeněných předsudků. Až budete mít hlad, pochutnáte si i na krysách, ještěrkách nebo červech. Pokud najdete mrtvé zvíře, přesvěčte se, jestli je mrtvola ještě teplá a jestli byla její smrt způsobena zásahem zvenčí a ne nemocí, jinak se jí vyvarujte. Syrové maso žaludek stráví snáze než vařené. Živočišné bílkoviny mají vysokou energetickou hodnotu. Proto když vaříte hlízy, kořínky, listy, přidejte k rostlinám dva tři šneky nebo pár žabích stehýnek.

          Velice chutné jsou krysy a myši. Pečené krysí maso se sotva dá rozeznat od kuřecího. Stáhněte z kořisti kůži, vyvrhněte a uvařte v plechovce. Krysa se dusí alespoň deset minut, myš pět. Je vhodné přidat jádra a listy pampelišky. Nemáte-li za velmi studeného počasí zádný oheň, nechte potraviny zmrznout, rozkrájejte je na malé kousky, rozehřejte těsně pod bod mrazu a snězte. Všichni ptáci jsou vhodní k jídlu a také jejich vejce, která ovšem nesmí být skažená. Zárodek ve vejci vám neublíží.

Chycené zvíře po délce rozřízněte na břiše a kůži stahujte seshora dolů a nazpět podobně jako by jste svlékali rukavici. Pak odstraňte vnitřnosti, játra však ponechejte.

          Maso žab je další pochoutkou, jenže některé druhy těchto obojživelníků mají jedovaté žlázy, proto jezte jenom stehýnka. Strejnou delikatesou je hlemýždí maso, můžete je jíst syrové nebo pět minut povařit ve vodě. U hadů a ještěrek odtraňte hlavu, stáhněte kůži a tělo vařte deset minut. Když dusíte maso psů a koček, nejchutnější jsou opět játra, přidejte rostliny. Veverčí maso je křehčí a chutnější než kuřecí. Chycené ryby oškrábejte a umyjte v čisté vodě. Vyjměte žábra, odřízněte hlavu a rozřízněte rybu na břiše. Snažte se kořist skolit jedinou ranou, jediným úderem klacku či kamene.

          Mnoho ze zde uvedených pochoutek můžete zcela bez rizika okusit na trzích johovýchodní Asie, subsaharské Afriky nebo latinské Ameriky. Budete velmi překvapeni o jaké dobroty jste dosud přicházeli.

 

Rostliná strava

          Houby sbírejte jen ty, které zaručeně znáte. Naučte se bezpečně rozpoznat smrtelně a prudce jedovaté houbya nikdy na ně nesahejte. Nejste luskoviny, absorbují minerály z půdy a způsobují zažívací potíže. Všechny bílé a žluté bobule jsou jedovaté. Polovina červených bobulí je jedovatých. Tmavě modré a černé bobule jsou ve většině případů jedlé. Mléčná šťáva je známkou toho, že rostlina je jedovatá. Nejezte rostliny, které dráždí pokožku. Druhy s jednotlivými plody na stopce se považují za jedlé. Rostliny rostoucí v mokru, nebo ve vlhké půdě bývají chutné.

          Abyste se vyhnuli jedovatým rostlinám, nedotýkejte se jakýchkoliv planých, nebo neznámých rostlin které mají mléčnou nebo světlou mízu, fazolky, cibule nebo semena uvnitř lusků (tobolek), hořkou nebo mýdlovou chuť, bodliny, jemné chlupy, nebo trny, listy jako kopr, mrkev, pastinák, nebo petržel, mandlovou vůni dřevnatých částí a listů, obilné klasy s růžovými, červenavými, nebo černými výrůstky a rostliny s listy ve tvaru trojlístků. Při jezení trávy můžete trávením spálit víc energie než taková potrava dodá a tráva může způsobit i žaludeční nevolnost.

          Mnoho hodnotných, planě rostoucích rostlin obsahuje vysoké koncentrace šťavelanů, známých jako kyselina šťavelová. Štavelany vytvářejí ve vašich ústech a hrdle ostrý, pálivý pocit a poškozují ledviny. Pečení, pražení, nebo sušení tyto šťavelové krystaly obvykle zničí. Hlíza mečíku (cibulka) je známá jako "indiánský tuřín", ale můžete je jíst pouze po odstranění šťavelových krystalů pomalým pečením, nebo sušením.

          Jídlo z vnitřní kůry stromů můžete připravit z břízy, osiky, topolu, většiny borovic, kluzkého jilmu, topolu amerického, vrby a javoru červeného, je dobrá syrová i vařená a poslouží na přípravu čaje. Skladujte do zásoby nasušené proužky kůry. Velmi výživná je míza třešně, javoru, osiky, břízy a ořechu bílého (hikory). Pouze s jejich mízou můžete přežít po dobu mnoha týdnů. Pijte ji v syrovém stavu. Nařízněte díru do vnitřní kůry a za 24 hodin získáte až 8 litrů mízy. Mízu můžete pít slámkou i ve spaní. Zářez po použití zakolíkujte dřívkem. Hledejte semena a kořeny borovice které jsou bohaté na tuk a proteiny a mějte je první na seznamu rostlin pro přežití. Všechna semena v šiškách jiných stromů jsou bohatá na tuk a proteiny. Čerstvé jehličí jehličnatých stromů svařte na čaj, má vysoký obsah vitamínu C. Ze všech žaludů, ořechů a kaštanů jsou dobrá syrová a pečená jídla. Pokud jsou hořké, vyluhujte (rozemelte je a namočte) kyselinu tříselnou (tanin). Vyvarujte se semen koňského kaštanu.

          Smažené jídla můžete připravit například z květů černého bezu, saláty z listů pampelišky, polníčku, ptačince, sedmikráskek, šťovíku, řeřišnice nebo čekanky. Můžete jíst i listy podbělu, mladé výhonky chmele, květy orobince, listy a mladé výhonky merlíku nebo listy kopřivy žahavky. Pomazánky lze vyrábět z plodů malin, jahod, borůvek, brusnic, klikvy, dřínu, černého bezu a jeřabin. Jako sladký zákusek poslouží kořen puškvorce a listy jitrocelu. Chutný čaj uvaříte z listů a natě třezalky, mladého listí malin, jahod, borůvek, z listů máty nebo celé mateřídoušky, rovněž z květů lípy, černého bezu, z heřmánku, řebříčku, zeměžluče, lišejníku islandského nebo plodů šípku. V případě dlouhotrvající nouze je potřeba myslet i na trvanlivost potravin. Pšenici můžete skladovat neomezeně při teplotách pod 15 °C, mléko v prášku 2 roky, med nebo sůl neomezeně, stejně jako oves.

          Ačkoliv některé rostliny, nebo části rostlin jsou jedlé syrové, jiné musíte vařit aby byly jedlé nebo chutné. Jedlé rostliny, nebo jídlo z nich vás bude zásobovat nezbytnými živinami, zatímco chutné plody vás budou přímo vybízet k snězení. Mnoho z planě rostoucích rostlin jsou jedlé, ale špatně stravitelné. Neuškodí proto naučit se rozpoznat, připravovat a jíst přírodní plodiny.

Metody užívané ke zlepšení chuti rostlinného jídla zahrnují namáčení, vaření, pečení, smažení, nebo vyluhování rostlin. Loužení se provádí rozdrcením potraviny (například žaludů), umístěním drti do cedníku (například z ponožky) a několikerým přelitím vařící vodou, nebo ponořením drti do tekoucí vody.

          Listy, stébla a pupeny vařte tak dlouho, dokud nezměknou. Je-li to potřebné, vyměňujte vodu a tím se odstraní všechna hořkost. Vařte, pečte, nebo pražte hlízy a kořeny. Sušení pomáhá odstranit leptavé šťovany z některých kořenů rostlinného druhu áronovitých. Bude-li to nezbytné, vylouhujte žaludy ve vodě ve vodě abyste odstranili hořké látky. Některé ořechy, jako například kaštany jsou dobré syrové, ale lépe chutnají pečené. Můžete jíst mnoho syrových zrn a semen, do té doby než dozrají. Když ztvrdnou, nebo jsou suchá, můžete je vařit, namlít je do jídla, nebo z nich udělat mouku. Šťáva z řady stromů, jako jsou  javory, břízy, vlašské ořechy a smokvoně, obsahuje cukr. Tyto šťávy můžete svařovat na sirup ke slazení. Na jeden litr javorového sirupu potřebujete asi 35 litrů javorové šťávy.

          Jedlé rostliny mírného pásma: amaranth (amaranthus retrof/exus a jiné druhy), maranta třtinová (druhy sagitaria), chřest (asparagus oficinalis), ostružina (druhy rubus), borůvka (druhy vaccinium), lopuch (arctium lappa), bojínek (druhy typha), kaštan (druhy castanea), čekanka (cichoriurn intybus), šáchor (cyperus esculentus), smetánka lékařská (taraxacum oficinale), bohyška (hemerocallis fulva), kopřiva (druhy utica), dub (druhy quercus), tomel (diospyros virginiana), jitrocel (druhy plantago), opuncie (druhy opuntia), šrucha zelná (portulaca oleracea), jahoda (druhy fragaria), bodlák obecný (druhy cirsium), stulík a lotos (nuphar, nelumbo a ostatní druhy), planá cibule a česnek (druhy allium), šípková růže (druhy rosa), šťavel (druhy oxalis).

          Přijít vhod mohou i léčivé rostliny, ze kterých můžete připravovat obklady, nálev, čaj, odvar nebo vytlačovat šťávu. Obklady vyrábíme z rozdrcených listů nebo jiných částí rostlin (případně zahřátých), které přiložíte na zraněné nebo bolavé místo buď přímo, nebo zabalené do látky či papíru. Nálev, výluh, nebo čaj přípravujeme z léčivých bylin pro vnitřní nebo zevní použití. Vložte malé množství léčivé byliny do nádoby, zalijte ji horkou vodou a před použitím nádobu nechejte buď zakrytou, nebo odkrytou. Odvar je výtažek ze svařeného, nebo povařeného listí bylin, nebo kořenů. Listy nebo kořeny bylin vložíte do vody. Přiveďte ji k trvalému varu, nebo ji zvolna vařte a tím se jejich chemikálie vyluhují do vody. Průměrná dávka je asi 28 až 56 gramů léčivé rostliny na 0,5 litru vody. Tekutina nebo míza vymačkaná z rostlinného materiálu se používá buď přímo na poranění, nebo pro přetvoření na jiný lék. Mnohé přírodní léky účinkují pomaleji, než léky které znáte. Proto začněte menšími dávkami a ponechejte jim více času na zapůsobení.

          Pro zastavení průjmu, pijte čaj uvařený z kořenů ostružin a jejich příbuzných druhů. Účinný je také čaj z kůry bílého dubu, nebo z jiné kůry obsahující tanin. Nicméně ho užívejte s opatrností, když není nic jiného k dispozici, kvůli možným negativním účinkům na ledviny. Průjem můžete také zastavit snězením bílého jílu, nebo popele z ohniště. Také účinkuje čaj připravený z brusinek, klikvy bahenní, nebo listů lísky. Lék k zastavení krvácení zhotovíte přiložením obkladu z houby pýchavky, z listů banánovníku, nebo nejúčinněji z listů běžného řebříčku obecného, nebo úročníku bolhoje (achilles bursa millefolium). Rostlinné dezinfekční prostředky se používají na vyčištění zranění, vředů, nebo vyrážky. Můžete je zhotovit z vymačkané šťávy z divoké cibule, česneku, listů ptačince nebo z rozdrcených listů šťovíku. Dezinfekci můžete také vyrobit vyvařením kořenu lopuchu, listů nebo kořenů slézu, nebo kůry bílého dubu. Všechny tyto prostředky jsou pouze pro vnější použití.

          Horečku léčíme čajem z kůry vrby, nálevem z květů nebo plodu černého bezu, čajem z lipových květů, nebo odvaru z kůry jilmu. Nachlazení a zánět hrtanu se léčí odvarem připraveným listí jitrocele nebo z vrbové kůry. Můžete také použít čaj z kořenů lopuchu, květů či kořenů slézu, divizny, nebo listů máty. Bolest, přetažení a výron ošetřujte zevně aplikovaným obkladem z jitrocele, ptačince, vrbového listí, česneku, nebo šťovíku tupolistého. Můžete také použít masti zhotovené z výše uvedených rostlin smícháním šťávy vymačkané z těchto rostlin se zvířecím tukem, nebo rostlinným olejem. Na úlevu od svědění po bodnutí hmyzem, spálení sluncem nebo na vyrážky z rostlinných jedů použijte obklad z chaluh (impatiens biflora), nebo listů vilínu virginského (hamamelis virginiana). Šťáva z chaluh bude pomáhat při použití na vyrážky z jedu břečťanu, nebo píchnutí hmyzem. Na spáleniny od slunce působí stejně dobře, jako aloe vera. Pomoc při nespavosti získáte uvařením čaje z mátového listí, nebo listů mučenky. Proti nadýmání užívejte čaj připravený ze semen mrkve. Žaludek uklidní čaj z mátového listí.

 

Jedlé a léčivé rostliny

- Medvědice lékařská (arctostaphylos uvaursi) - Její bobule jsou jedlé syrové a vařené. Z jejích mladých listů můžete připravit osvěžující čaj.

- Buk (odrůdy fagus) - Zralé bukvice snadno vypadávají ze svých tobolek. Tyto tmavě hnědé trojúhelníkové oříšky můžete jíst když nehtem odtrhnete tenkou skořápku a vyjmete bílé vnitřní sladké jádro. Bukvice jsou jedny z nejchutnějších ze všech přírodních ořechů. Jde nejužitečnější potravu pro přežití díky vysokému obsahu olejů v jádrech. Bukvice také můžete využít jako náhražku kávy. Upražte je tak, že jádra budou zlatě kaštanové barvy a úplně tvrdé. Potom jádra rozdrťte a po uvaření nebo vylouhování v horké vodě budete mít dostatečnou kávovou náhražku.

- Ostružiník, maliník a ostružiník ježiník (odrůdy rubus) - Plody a oloupané mladé výhonky jsou jedlé. Chutě se velmi mění. Listy můžete použít na přípravu čaje. Pro léčbu průjmu pijte čaj zhotovený vařením sušené kůry z kořene ostružiníku.

- Borůvka a brusinka (odrůdy vacciniuma gaylussacia) - Jejich ovoce je jedlé syrové.

- Lopuch (arctium lappa) - Oloupejte křehké listové lodyhy a jezte je syrové, nebo vařené jako zeleninu. Kořeny jsou také jedlé vařené nebo pečené. Nespleťte si lopuch s rebarborou, která má jedovaté listy. Tekutina vyrobená z kořenů napomáhá vytváření potu a působí močopudně. Usušte kořen, zvolna ho povařte ve vodě a přecezenou tekutinu vypijte. Vlákna z usušených lodyh použijte na tkaní provazů.

- Orobinec (typha latifolia) - Mladé, křehké výhonky jsou jedlé syrové nebo vařené. Oddenek je často velmi tuhý, ale je bohatým zdrojem škrobu. Roztlučením suchého oddenku získáte škrob a můžete ho používat jako mouku. Pyl je také výjimečný zdroj škrobu. Když je orobinec nezralý a ještě zelený, můžete uvařit samičí části (doutníky) a jíst je jako kukuřici z vařených kukuřičných klasů. Sušené listy jsou znamenitým zdrojem tkalcovského materiálu, který můžete použít na zhotovení rohoží, zástěn, plavidel a vorů. Semena podobná bavlně jsou dobrá jako výplň polštářů a tepelná izolace. Chmýří z vyschlých „doutníků“ tvoří vynikající troud pro přípravu ohně. Sušený orobinec je při spalování účinným odpuzovačem hmyzu.

- Čekanka obecná (cichorium intybus) - Čekanku hledejte na starých polích, v pustých oblastech, zaplevelených pozemcích a podél cest. Pochází z Evropy a Asie, ale roste také v Africe a většině Severní Ameriky, kde roste jako plevel. Všechny části jsou jedlé. Mladé listy můžete jíst syrové jako salát, nebo je uvařit jako zeleninu. Kořeny vařte jako zeleninu. Pro použití jako náhražky kávy upražte kořeny až budou tmavě hnědé a pak je rozemelte.

- Šáchor (cyperus esculentus) - Hlízy jsou jedlé syrové, vařené, nebo pečené. Můžete je také rozemlít a používat jako náhražku kávy.

- Pampeliška (taraxacum oficinale) - Všechny části jsou jedlé. Listy jezte syrové, nebo vařené. Kořeny vařte jako zeleninu. Upražené a rozemleté kořeny jsou dobrou náhražkou kávy. Pampelišky mají vysoký obsah vitamínů A a C a vápníku. Bílou šťávu z kvetoucích stonků použijte jako lepidlo.

- Černý bez (sambucus canadensis) - Květy a plody jsou jedlé. Můžete připravit nápoj namočením květů na 8 hodin do vody, potom odstraňte květy a tekutinu vypijte.Všechny ostatní části rostliny jsou jedovaté a nebezpečné při snědení.

- Líska obecná (odrůdy corylus) - Lískové ořechy zrají na podzim. Vysoký obsah olejů dělá z lístkových oříšků dobrou potravinu pro přežití.

- Jalovec (odrůdy juniperus) - Bobule a větvičky jsou jedlé. Bobule jezte syrové nebo opečené. Semena využijte jako náhražku kávy. Usušené a rozdrcené bobule použijte jako koření na maso. Z nasbíraných mladých větviček můžete uvařit čaj. Řada rostlin může být nazývána cedry ale ty nesouvisejí s jalovcem a mohou být nebezpečné. Abyste si byli jistí že jste našli jalovec, vždy hledejte bobulovité struktury, jehlovité listí a pryskyřičně vonící šťávu.

- Blatouch bahenní (caltha palustris) - Všechny části jsou po uvaření jedlé. Nejezte tuto rostlinu syrovou. Syrové vodní rostliny mohou obsahovat nebezpečné organismy, které jsou odstranitelné pouze vařením.

- Kopřiva (odrůdy urticaa laportea) - Mladé výhonky a listy jsou jedlé. Vaření rostlin po dobu 10 až 15 minut zničí ve štětinách žahavou látku. Tato rostlina je velmi výživná. Zralé stonky mají vláknitou vrstvu kterou můžete rozdělit na jednotlivá vlákna a užívat je na tkaní nití nebo provazů.

- Dub (odrůdy quercus) - Všechny části jsou jedlé, ale často obsahují velké množství hořčiny. Žaludy bílého dubu mají obvykle lepší vůni než žaludy dubu červeného. Žaludy nasbírejte a oloupejte. Namočte je na 1 až 2 dny do vody, aby se odstranily hořčiny. Proces vyluhování můžete urychlit tím, že do vody ve které máčíte žaludy přidáte popel ze dřeva. Žaludy můžete uvařit, nebo je semlít na mouku, kterou budete užívat na pečení. Jako náhražku kávy můžete použít žaludy upražené do tmavé barvy. Jezení nadměrného množství žaludů s vysokým obsahem kyseliny tříselné může vést k selhání ledvin. Před jedením žaludů tuto chemikálii vyluhujte ve vodě. Dubové dřevo je znamenité na stavbu přístřešku nebo pro oheň. Malé duby se mohou rozštípnout a nařezat na dlouhé tenké proužky (3 až 6 milimetru silné a 1,2 centimetru široké) a použít je na pletení rohoží, košíků, nebo kostry pro torny, saní, nábytku, atd. Dubová kůra namočená ve vodě vytvoří tříselný roztok používaný ke konzervaci kůží.

- Jitrocel (široký a kopinatý odrůdy plantago) - Mladé křehké listy jsou jedlé syrové, starší listy by se měly uvařit. Semena jsou jedlá syrová nebo pražená. Pro ulehčení od bolesti ze zranění a vředů omyjte a nakrátko namočte celou rostlinu do vody a přiložte jí na zraněné místo. K léčbě průjmu pijte čaj z 28 gramů listů jitrocele uvařených v 0,5 litru vody. Semena a slupky semen působí jako projímadlo.

- Rákos (phragmites australis) - Všechny části rostliny jsou v jakémkoliv ročním období jedlé syrové nebo vařené. Sklízejte stonky jakmile se vynoří z půdy a uvařte je. Můžete je také sklízet těsně předtím, než vytvoří květy, usušit je a roztlouct na mouku. Také je možné vykopat a uvařit podzemní stonky, ale ty bývají často tuhé. Semena jsou jedlá syrová nebo vařená, ale najdete je pouze zřídka.

- Šťovík menší (rumex acerosella) - Rostliny jsou jedlé syrové nebo vařené. Rostliny obsahují kyselinu šťavelovou která může být po snězení velkého množství syrových rostlin škodlivá.

- Stulík (odrůdy nuphar) - Všechny části rostliny jsou jedlé. Plody obsahují několik tmavohnědých semen, které můžete pražit nebo opékat a pak rozemlít na mouku. Velké oddenky obsahují škrob. Vyhrabejte je z bahna, vnějšek oloupejte, a uvařte dužina. Někdy oddenek obsahuje velké množství velmi hořké látky. Vařením v několika vyměňovaných vodách se může hořkost odstranit.

- Jahodník (odrůdy fragaria) - Plody jsou jedlé čerstvé, vařené, nebo sušené. Jahody jsou dobrým zdrojem vitamínu C. Jíst můžete také listy rostlin, nebo je usušit a udělat z nich čaj. Jezte pouze bíle kvetoucí, pravé jahody. Ostatní podobné rostliny bez bílých květů mohou být jedovaté.

- Pcháč obecný (bodlák odrůdy cirsium) - Oloupejte lodyhy, nařezejte je na malé kousky a potom je uvařte. Kořeny jsou jedlé syrové nebo vařené. Některé druhy bodláku jsou jedovaté. Ke zhotovení silné nitě spleťte tuhá vlákna ze stonků.

- Ořešák (vlašský ořech juglans species) - Jádro ořechu dozrává na podzim. Jádra vlašských ořechů získáte rozlousknutím skořápky. Jádra jsou vysoce výživná kvůli obsahu proteinů a oleje. Vlašské ořechy můžete uvařit a vzniklý vývar používat jako protiplísňový (fungicidní) prostředek. Slupky nezralých vlašských ořechů vytvářejí tmavě hnědé barvivo, které můžete použít na barvení oděvů, nebo k maskování. Zelené slupky černých vlašských ořechy můžete použít jako rybí jed tak, že slupky rozdrtíte a vhodíte je do vody na mělčině rybníků nebo stojatých vod..

- Leknín (nymphaea odorata) - Květy, semena a oddenky jsou jedlé syrové, nebo vařené. Abyste připravili oddenky k jídlu, oloupejte korkovitou kůru. Jezte je syrové, nebo je nakrájejte na tenké plátky a usušené rozemelte na mouku. Semena usušte, upražte a rozemelte na mouku. Tekutina ze silnějších kořenů vyvařených ve vodě se používá jako lék proti průjmu, nebo jako kloktadlo při bolestech v krku.

- Planá cibule a česnek (odrůdy allium) - Cibulky a mladé listy jsou jedlé syrové nebo vařené. Přidávejte je do polévek, nebo je používejte jako příchuť do masových jídel. Existuje několik rostlin s cibulkovitými hlízami, které jsou smrtelně jedovaté. Musíte si být absolutně jistí, že rostlinu kterou chcete použít je opravdová cibule nebo česnek. Nejezte cibulky, které nemají charakteristickou vůni česneku nebo cibule. Snědení většího množství cibule, nebo česneku dodá vaší kůži zápach, který pomáhá odpuzovat hmyz. Eventuálně spolucestující. Česneková šťáva funguje při poranění jako antibiotikum.

- Růže šípková (planá růže rosa species) - Květy a pupeny jsou jedlé syrové nebo vařené. V případě nouze můžete oloupat a jíst mladé výhonky. Na přípravu čaje můžete uvařit ve vodě mladé, čerstvé listy. Po odpadu okvětních lístků jezte šípky, dužina je vysoce výživná a je znamenitým zdrojem vitamínu C. Mouku můžete získat rozdrcením nebo mletím šípků. Jezte pouze vnější část plodu, protože semena určitých druhů jsou značně pichlavá a mohou způsobit potíže.

- Šťavel kyselý (oxalis species) - Uvařte celou rostlinu. Této rostliny jezte jen malé množství, protože obsahuje poměrně vysokou koncentraci kyseliny šťavelové, která může být škodlivá.

 

Nocleh

          Nejlepší místo pro rychlou stavbu přístřešku je ve svahu. Na vrcholu kopce nebo hory je větrno a tudíž chladno. V nejnižším místě údolí nebo v proláklině bude pravděpodobně vlhko a v noci i chladno. Pod osamoceným stromem hrozí nebezpečí blesku nebo pádu suchých větví. Jako vázací materiál při stavbě můžete použít například kopřivu. Roztlučte stonky a vlákna uhlaďte rukou. Je z nich dobrá příze, provazy, oka, sítě, lana, tětivy nebo tkaniny. Jiným materiálem je klejicha vatočník, hedvábná vlákna v suchých stoncích nebo nejlepší materiál na západě kendyr. Poslouží i hloh, vrba, jilm, kořen jedle anebo růže (z vnitřní bílé kůry lze dělat dobré provaznické výrobky). Nejpevnější jsou v mokrém stavu.

Provázek můžete zhotovit rozcupováním a splétáním rostlinných vláken z vnitřní kůry některých stromů. Můžete použít lípu, jilm, bílý ořech, bílý dub, moruši, kaštan a červený a bílý cedr. Jakmile uděláte provaz, otestujte ho abyste si byli jistí, že je pro vaše účely dostatečně silný. Provaz získá na pevnosti spletením několika pramenů dohromady. Před výrobou provazů můžete udělat několik jednoduchých testů, které určí vhodnost materiálu. Nejdříve materiál natáhněte do délky, abyste zjistili jeho pevnost. Potom ho kruťte mezi prsty a splétejte vzájemně vlákna. Jestliže materiál odolá tomuto zacházení a neodlamuje se, uvázejte na vláknech uzel a lehce ho utáhněte. Jestli se materiál v uzlu nepoškodí, je použitelný k výrobě provazů.

          Některé rostliny jsou zdrojem materiálu na izolaci před chladem. Bojínek je bažiná rostlina, nacházející se podél jezer, rybníků a stojatých vod řek. Jemná vlákna na vrcholech stonků vytvářejí suché chmýří se vzduchovými mezerami, které poslouží jako dobrá izolace, když je umístíte mezi dvě vrstvy materiálu. Klejicha vatočník má pylovitá semena působící rovněž jako dobrá izolace.

          Je-li chladno a nemáte oheň, můžete se přesto pokusit o krátkodobé zvýšení tělesné teploty několika triky. Seďte a zhluboka se nadechněte tak, abyste cítili, že plíce jsou úplně plné, zvedá se vám hrudník a břicho se tlačí ven. Zadržte v tomto stavu co nejdéle dech. Když už to nejde vydržet, vydechněte a znovu se nadechněte. Toto cvičení opakujte asi desetkrát. Každým zastavením dechu cítíte, jak je vám tepleji, tváře červenají, ruce i nohy jsou teplé a prokrvené. Po deseti zadrženích dechu jste celí rozehřátí, a najednou ucítíte zvláštní věc - ve vašem břiše vyskočila jiskřička, rozhořel se malý ohníček. Přestaňte zadržovat dech, zavřete oči a soustřeďte se na to, co se děje. Ohníček hoří a hoří. Zevnitř vás rozehřívá jako malá kamínka. Jste celí najednou těžcí, ruce vám bezvládně leží v klíně a vidíte přes zavřené oči, jak plameny ohníčku hoří a rozehřívají celé vaše tělo, sami se měníte v jeden velký plamen, je vám horko, ruce i čelo máte od ohně úplně rozpálené. Tímto cvičením se můžete zahřát, jste-li v chladu a unaveni, zrychlí se váš tep a zvýší tělesná teplota až o 1 stupeň.

          Nebo jiné triky. Propleťte prsty, ale jeden palec nechejte natažený tak, aby ho obejmul palec a ukazováček druhé ruky. Tento cvik zvyšuje horko v těle, při delším cvičení se můžete začít potit. Ohřívá tělo a pomáhá od kašle a nachlazení. Pokud ucpeme levou nosní dírku a dýcháme jen pravou, tělo se rovněž začne oteplovat, opačným způsobem se dá ochlazovat.

          Říká se, že hodiny spánku před půlnocí se počítají dvojnásobně. Ne proto, že by tyto hodiny měly nějaké magické vlastnosti Pouze ti, kdo chodí spát pozdě je přidávají k normální únavě, což vede k vyčerpání. Je dobré vstát ráno před 6 hodinou. Obtěžuje-li vás hmyz, odpuzující prostředek vyrobíte použitím vymačkané šťávy z divokého česneku nebo cibule na kůži, umístěním sassafrasového listí ve vašem úkrytu, nebo nakouřením či pomazáním se semeny bojínku s chlupatými vlákny.

          Blíží-li se bouřka, vyhledejte co nejdříve úkryt. Nezůstávejte v otevřené krajině mezi poli, na pastvinách nebo vrcholech hor. Pokud je to možné, přečkejte bouřku v obydlí. Vyhněte se přírodním bleskosvodům, například osamělým stromům nebo holým vrcholům hor. Vzdálenost bouřky v kilometrech můžete odhadnout, pokud vydělíte třemi počet sekund, které uplynuly od záblesku po zahřmění.

 

Oheň

          Užitečným pomocníkem v přežití v divočině je oheň. K rozdělání ohně použijte drobné chrastí, třísky, bavlněné nitky, ptačí pírka nebo odumřelé haluze. Ohniště pro vaření ohraďte, aby se soustředil žár, nebo vařte v jámě na kamenech, nikoli rovnou na zemi. Zdroj tepla v plechovce nevydává dým, když nad spodním okrajem nožem vyvrtáte několik dírek, případně je prorazíte kamenem, aby oheň měl tah.

          Nemáte-li zápalky nebo zapalovač, bude rozdělání ohně velice obtížné a z praxe mohu potvrdit, že se pořádně "zahřejete" dlouho před první jiskřičkou. Můžete se pokusit oheň rozdělat podobně jako papuánští domorodci třením suché ratanové liány o kus dřeva a přikládáním vhodných suchých pírek a lišejníků. Při použití luku a vrtáku nejdříve připravte základ ohně. Potom položte chomáč troudu pod zářez ve tvaru V na ohňovém prkénku. Položte jednu nohu na ohňové prkénko. Smyčku tětivy obtočte kolem vrtáku a vrták umístěte do vyřezaného důlku v ohňovém prkénku. Ložisko držené v jedné ruce nasaďte na vrták aby se udržel na svém místě. Tlačte na vrták a provádějte pohyb jako při řezání pilou, tam a zpět a tím roztáčíte vrták. Jakmile dosáhnete plynulého pohybu, přitlačte na ložisko a pohybujte lukem rychleji. Při této akci se bude mlít žhavý černý prach do troudu, až se troud vznítí. Potom troud rozfoukejte do vzniku plamene.

          Je-li to možné, používejte pro oheň nearomatické vyzrálé tvrdé dřevo. Sbírejte při cestě třísky a troud. Do troudu přidejte prostředek proti hmyzu nebo jinou hořlavinu, například silný alkohol. Udržujte dřevo na oheň suché. Mokré dřevo sušte poblíž ohně. Chcete-li ohniště udržet i pro další den, zasypte oheň hlínou, aby se uhlíky udržely žhavé po celou noc. Je-li to možné, nanoste světélkující zpráchnivělé dřevo (jako troud). Nesbírejte dřevo ležící na zemi. Může vypadat jako suché, ale všeobecně lze říct, že je uvnitř mokré.

          Troud je vysoce hořlavá látka, ve které se jiskra může rozhořet v plamen. Základními vlastnostmi troudu je, že musí být suchý, jemně vláknitý a snadno zápalný. K vyzkoušení jeho vhodnosti můžeme uskutečnit jednoduchý test. Vezměte hrst načechraného materiálu, přiložte k němu žhavý uhlík a foukněte. Jestliže se oheň z uhlíku přenese na troud, je troud dobrý. Vhodného materiálu můžete nalézt velké množství. Hrubý troud může být vylepšen a jeho schopnost zachytit a udržet jiskru zvýšena tak, že do něj tlučeme dřevěnou paličkou tak dlouho, dokud vlákna nejsou jemná a měkká, nebo ho můžeme rozemlít mezi dvěma kameny.

Přírodní zápalné vlastnosti troudu mohou být zvýšeny lehkým poprášením velmi jemným dřevěným uhlím, nebo ještě lépe jeho průběžným pražením. Příklady materiálů které můžete jako troud využít: suchá rozdrcená tráva, kapradí, jemně rozdrcená suchá březová kůra, suchý mech a lišejník, suché rozdrcené jehličí, suché chmýří z vrbových kočiček, vysušené a na prach rozdrcené houby, například některé druhy dřevokazných hub (choroše) nebo pýchavka, zpráchnivělé vysušené dřevo rozdrcené na prach, jemné suché dřevěné piliny, odřezky z vnitřní kůry cedru, kaštanu, nebo červeného jilmu, jemné dřevěné hobliny, sláma, jemné smolnaté třísky, uzly z kořenů jehličnatých stromů, rostlinné chmýří z bodláku, rákosu či orobince, jemná suchá rostlinná vlákna, prach bojínku, cedrová kůra, lehké jádrovéh dřevo z borovic nebo zatvrdlá míza ze stromů s pryskyřičnatým dřevem.

Jako třísky můžete použít malé větvičky, malé proužky dřeva, naštípané dřevo, kousky dřeva vyjmuté z vnitřních částí větších kusů dřeva a dřevo napuštěné vysoce hořlavými materiály jako je benzín, nafta nebo vosk. Jako palivo poslouží suché stojaté dřevo nebo suché větve, suché dřevo z vnitřku padlých kmenů nebo velkých větví, syrové, jemně naštípané dřevo, suchá tráva stočená do svazků, rašelina dostatečně suchá ke spalování (můžete ji nalézt na převislých březích), sušený zvířecí trus, uhlí, lupkové břidlice nebo nafta vyskytující se na povrchu. Před odchodem se ujistěte, že jste uhasili oheň.

 

Osobní souprava

          Správný muž má mít nůž. Jinak už jen záleží na naší zkušenosti, nárocích a chuti s jak velkým zavazadlem jsme ochotni se v přírodě vláčet. Papuánští domorodci na své mnohadení pochůzky vyrážejí prakticky zcela nazí (nepočítám-li tykvovitou "ochranu proti ptačí chřipce") natření vepřovým sádlem. Případně si z listu banánovníku vyrobí pláštěnku. Nemusíme ovšem v minimalistických snahách jít až tak daleko. Rozhodně do batohu patří nůž (například multifunkční švýcarský Victorinox), dřevěné zápalky, zapalovač, lékárnička, nádoba na vodu, nádoba na vaření, spací pytel, zavírací špendlík nebo drátek, vhodné oblečení a mapa. Zbytek se dá v případě nouze vyrobit.

          Na výrobu misek a hrnců použijte dřevo, kůru, nebo jiný podobný materiál. Na zhotovení dřevěných misek použijte vyhloubený kus dřeva, do kterého se vejde vaše jídlo a dostatek vody na vaření. Zavěste dřevěnou nádobu nad ohněm a vložte do vody (jídla) horké kameny. Vyjměte kameny, jakmile se ochladí a vložte nové rozpálení kameny. Postupujte tak dlouho, dokud se jídlo neuvaří. Nepoužívejte kameny se vzduchovými dutinami, jako je vápenec a pískovec. Mohou při ohřívání v ohni explodovat. Tuto metodu můžete také použít s nádobami zhotovenými z kůry nebo listů. Takovéto nádoby ale budou nad vodoryskou hořet, pokud je nebudete udržovat mokré. Vidličky, nože a lžíce vyřezejte z dřeva bez obsahu pryskyřic, aby neměly pryskyřičnou pachuť, nebo nepokazily jídlo. Stromy bez pryskyřice jsou duby, břízy a jiné stromy s tvrdým dřevem. Potřebujete-li mýdlo, oloupejte a rozmačkejte několik kaštanů, přidejte trochu vody, vymačkejte přebytečnou vodu, zformujte z hmoty mýdlo, nechte ho uschnout.

 

Ubytování nezávislých cestovatelů

          Vše dobré si správně vychutnáte, je-li toho trochu méně než dost. I dobré jídlo a čistá postel zevšední a nevoní tak jako po týdení tůře. S ubytováním nebudete mít tolik problémů, jak by se na první pohled mohlo zdát, navíc ceny v mnoha zemích jsou velmi příznivé. Ve větších městech a v turistických lokalitách se nabízí hned celá škála možností, od primitivních ubytoven, hostelů, ubytování v soukromí až po luxusní hotely.

          V turisty málo navštěvovaných místech vás ubytují vesničané u sebe doma, což je jedinečná exkurze do všedního života domorodců, obzvláště když se zdržíte několik nocí. Hledání noclehu začíná většinou ihned po příjezdu na místo. V turisticky oblíbených místech se často hned po vystoupení z autobusu nebo vlaku ocitnete v obklíčení různých sprostředkovatelů a dohazovačů. Pokud nemáte předem vybrané místo, není nezbytně nutné je ihned odhánět. Jejich služby na vrcholu sezóny, kdy je často obtížné najít pokoj, mohou být užitečné. Někdy požadují za své služby určitou částku, ale častěji dostávají provizi od ubytovatele, který vám ji mnohdy přičte k účtu. Tradičními dohazovči jsou taxikáři a rikšové.

          Ceny ubytování jsou velmi zajímavé. Nejméně jsem platil v Laosu půl dolaru za prosté lůžko bez brouků, nez deky, zato s polštářem a společnou sprchou a záchody. V hotelu můžete zaplatit i několik set dolarů za trochu luxusu, nebo dokonce tisícovku za prezidentské apartmá.  V turistických lokalitách jsou ceny obvykle nižší mimo sezónu, nejvyšší na vrcholu zezóny, ale můžete se setkat i s kuriózní situací stále stoupající ceny. Například na Jávě, Bali nabo v západní Papui vedl značný pokles návštěvníků ze zahraničí vinou napjaté politické situace a několika atentátů k neustálému zvedání cen až do tragikomických výší. Krátkodobě tak místní podnikatelé udrží svůj standard, ale v dlouhodobém výhledu jde o ekonomickou sebevraždu, vedoucí k postupnému útlumu turistického ruchu v celé oblasti. Koneckonců, na Papui jsem potkal prvního cizince po více než měsíci, a na dříve zaplněných jávských plážích jsem byl na kilometry daleko sám.

          Mimo sezónu jde v hotelu cenu usmlouvat až na čtyřicent procent původní výše.  Jednolůžkové pokoje jsou vzácností. Osamocení cestovatelé jsou tedy obvykle ubytováni ve dvoulůžkovém za 75 procent ceny. Mnohdy se vyplatí dát se dohromady  s jiným osamoceným cestovatelem, pokud vás pojí i důvěra a sympatie.  Check-out time, tedy doba do které je nutno pokoj opustit je obvykle stanovena na 12.00. Pokud váš spoj jede až večer, můžete se s recepcí dohodnout na pozdějším opuštění pokoje nebo na uschování zavazadel, což však ve větších hotelových komplexech nelze. Rovněž je možné pronajmout si pokoj dlouhodobě za výhodný měsíční nájem. To hojně využívají západní důchodci a nezaměstnaní trávící zimu v teple Asie, Afriky či Latinské Ameriky.

          Nejlevnější pokoje mají společnou koupelnu. Vyjímečně zde naleznete vanu. Obvykle jde o sprchu nebo jen o trubku ze zdi, často jen se studenou vodou, což ale v tropickém horku osvěží. V jihovýchodní Asii se setkáte s nádobami nebo nádržemi připomínajícími vanu, které jsou naplněny vodou. Očista probíhá tak, že nádobkou nabíráte vodu, kterou se pak poléváte. Vana slouží v takovém případě výhradně jako nádrž, proto do ní nevstupujte a rovněž dávejte pozor, aby jste vodu v ní neznečistili šampónem nebo mýdlem.

 

          Toalety jsou u levných ubytovacích zařízení takzvané turecké. Domnívám se, že je nutné popsat způsob používání, se kterým si mnozí začínající cestovatelé nevědí rady. Citlivější nátury proto raději přeskočte následující dva odstavce, ale jak si potom poradíte v praxi... S tureckýma záchodama se budete setkávat při cestování po světě rozhodně častěji než se západníma splachovacíma mísama. Jde obvykle jen o díru v zemi nebo o keramický otvor s vyznačenýma šlapačkama pro nohy. Potřeba se provádí v úplném dřepu. Místo na chodidla je postaveno tak, aby výkaly spadly při úplném podřepu přímo do otvoru a nezaneřádily tak okolí. Tedy žádné polodřepy.

Po vykonání potřeby se provádí očista nikoli toaletním papírem, ale vodou z konvičky či láhve, která na takovémto místě obvykle je, nebo hadicí a to takto: Pravou rukou, stále v podřepu, lejete z konvičky nebo hadice pramen vody zezadu mezi půlky a levou rukou zepředu mezi nohama provádíte očistu. Je potřeba nalézt „bod G“ mezi půlkama, kam lejete vodu. Očistu provádějte celou dlaní, která tvoří jakýsi žlábek pro vodu, nikoli prstem. Tento způsob očisty je výborný zejména v době průjmů, kdy byste měli od papíru do krve podřený zadek.

Může se to zdát na první pohled nehygienické, ale opak je pravdou. Na rozdíl od toaletního papíru voda vaši zadní část nejen dokonale očistí, ale v tropickém horku i osvěží. Chce to jen cvik a člověk si zmáchá mnohokrát kalhoty, než dostane ten správný grif. V tropických oblastech je tedy i z takovéhoto důvodu výhodné používat dlouhou arabskou košili až na zem  nebo bengálské či indonéské sukýnky. Ty stačí jen vyhrnout. Doporučuji sundat halhoty zcela a zavěsit na hřebíček, který se na zdi vždy najde. Nebudete pak alespoň chodit po městě s mokrým pozadím. Záchod se po použití splachuje obvykle hadicí nebo vodou z kbelíku.

          Háklivější cestovatelé jsou odkázáni na vlastní zásoby toaletního papíru, který v mnoha zemích není možné zakoupit, nebo na, mnohými cestovateli oblíbený, systém Koniáš - tedy knihu nevalné kvality a povrchního obsahu, kterou částečně čtete a častečně užíváte...no však víte. Existuje i technika jediné bankovky: vyberete bankovku nejnižší nominální hodnoty, přeložíte na čtvrtiny, nehtem pečlivě uhladíte záhyby a rožek odtrhnete, čímž vznikne otvor. Tímto prostrčíte prostředníček a provedete očistu. Poté znečistěnou bankovku s ukazováčku opatrně stáhnete a špičkou odtrženého rožku se zbavíte nečistoty ze nehtem prostředníčku. Ale myslím že předešlé způsoby jsou přeci jen praktičtější...Ještě jedno upozornění - v mnoha zemích nejsou odpady přizpůsobeny pro používání toaletního papírů (zejména Latinská Amerika) ale ty se vhazují po očistě do připravených odpadkových košů nad kterými se line libá vůně a krouží hejno much. Inu jiný kraj, jiný mrav.

 

          Mnohé hotely i hostely nabízejí v ceně pokoje i jednoduchou snídani, nebo čaj či kávu po celý den. Mnoho hotelů si připočítává přirážku za služby až 20 procent. Ty hotely, které uvádějí cenu v amerických dolarech obvykle počítají s tím, že cizinci v této měně budou platit,  ale obvykle je možné platit i v lokální měně. Za málo peněz se můžete ubytovat také v soukromí nebo hostelu. Výhodou je nejen nízká cena, ale i kontakt s místními lidmi.  Můžete si připlatit i stravu a prakticky kdykoli můžete požádat o horkou vodu na zalití vašich instantních nudlí, běžné to stravy nemajetného batůžkáře. Pokoje vypadají různě, od jednoduchých vlhkých králikáren po vytříbené interiéry s nábytkem v tradičním stylu a výhledem do zahrady. Vybavení je někdy spartánské, postele tvrdé a dále jen podhlavních, chybí přikrývka i ručník. Okna mají sítě proti hmyzu nebo je nad lůžkem zavěšena moskytiéra. V tropickém horku přijde vhod i ventilátor. Neplatí vždy pravidlo, že v chudé zemi je levněji než v relativně bohatší. Na Bali na pět dolarů dostanete krasny čistý pokoj s televizí a dnídaní, na Papui za deset špinavou plesnivou kobku.

          Při cestě po venkově nezbývá než přenocovat  v některé z vesnic, kde není žádné ubytovací zařízení.  Můžete někoho požádat o nocleh, nebo se obrátit na místní autoritu, náčelníka vesnice nebo učitele, eventuálně požádat o nocleh v místním obchodě či požádat armádu.  Noc v domorodé chatrči bude zajisté úžasnou zkušeností, ale úzký kontakt s domorodým obyvatelstvem navážete i jednodušeji. V místech , kde je cizinec vzácností, budete na každém kroku středem pozornosti.

Neberte ovšem pohostinost jako samozřejmost. Někdy mají domorodci sami sotva co do pusy.  Za to, že vám hostitel poskytl nocleh a jídlo, je slušnost jej odměnit peněžitým nebo praktickým dárkem, například cigaretami, kapesním nožem apod.          Koupelnou vám bude obvykle nejbližší řeka, kde lidé napokrytě vykonávají potřebu. Nechcete-li být vystaveni zraku zvědavců, musíte počkat až do tmy.  V zemích, jako je Bangladéš, vás bude vždy vyprovázet za potřebou celá rodina a ponesou vám konvičku s vodou na omytí. K jídlu dostanete obyčejně jen rýži s nějakou zeleninou nebo rybou, což je při dlouhodobém pobytu dost jednotvárné a cestovatelé pak do sebe při první příležitosti cpou hamburgery a colu. Někdy můžete zakoupit na trhu čerstvou zeleninu nebo slepici a požádat hostitele, aby  připravil oběd pro celou rodinu.

          Vzhledem k tomu že v mnoha zemích najít ubytování za pár korun nebo dokonce zdarma není problém, nemá stanování a táboření valný smysl, pokud ovšem nepodnikáte cestu neobydlenou divočinou. Dáváte-li přeci jen přednost táboření, těžko budete hledat nejaký kemp, ale když požádáte majitele pozemku, určitě vám to dovolí, i když obvykle za malý poplatek. Ušetřený peníz pak můžete investovat do nápojů, neboť několikakilogramový stan se setsakramentsky pronese. V některých rezervacích je táboření zakázáno, raději se na tuto možnost předem informujte. 

          V zemích západního světa však cestovatelům, kteří mají hluboko do kapsy nezbývá než kempování načerno, nebo přespávání na autobusových zastávkách či v opuštěných stodolách a senících. Nese to však rizika střetu s majiteli pozemku nebo policií a velice snadno můžete skončit v cele. Naproti tomu ve Skandinávii nebo Rumunsku je poměrně snadné nalézt vhodné nekonfliktní místo k táboření. Ve Španělsku nesmíte tábořit blíže než 1km od obce.  Zvláštní alternativou jsou takzvané gurudwary v Indii, kde je možné přenocovat i najíst se zdarma nebo za drobný dobrovolný obnost nebo službu ostatním.

Relativní novinkou jsou internetové stránky, kde nezávislí cestovatelé nabízejí zdarma ubytování jiným cestovatelům. Systém je poměrně vypracovaný a naleznete zde mnohá doporučení a varování. Obě strany nic nezavazuje a můžou od této bezplatné služby ustoupit, pokud si nepadnou do oka. Nabídky jsou zejména v evropských zemích. Zdarma lze v některých zemích spát i v noclehárnách pro bezdomovce nebo vyjímečně na farách a v některých větších mešitách. Těm, kteří často cestují po Evropě automobilem, poskytne skvělou službu střešní stan, náročnějším pak karavan, který se dá v Čechách půjčit.

 

Stravování na cestách

          Je to nespravedlivé. Opilému v restauraci už další pivo nenalejou, ale obéznímu servírují jídlo dál. Tak se na cestách v rozvojových zemích setkávám s neuvěřitelným množstvím otylých Evropanů a Američanů, kteří díky své váze sotva lezou, v kontrastu s hladovějícími a podvýživenými, kteří se na nohy nepostaví z opačného důvodu. Dnešní svět už je prostě takový.

Globalizace se odráží na našem životním stylu, rovněž však v nabídce jídel a nápojů. V turistických centrech ve všech koutech světa si dnes můžete poručit nejen coca-colu a nejznámější značky amerických, dánských či německých piv. Špagety, pizza, hamburger, hranolky, to je nejčastější nabídka restaurací a rychlých občerstvení typu fast food.

Víte jaké je americké národní jídlo o sedmi chodech? Hamburger a šest plechovek piva. Američané mimo to snědí denně v průměru 18 akrů pizzy. Čeští „polívkáři“ na jídle v zahraničí stále tradičně šetří a neušetří. Dnes už se prostě nevyplatí cestovat s batohem plným konzerv a polévek v sáčku. V posledních letech zaplavují zeměkouli jídelny rychlého občarstvení nadnárodních řetězců, zejména McDonald´s, Burger King, KFC a Dunkin´Donuts. Pro někoho symbol luxusu, pro jiného kulturní tragédie, pro dalšího zaručený standard bez nemilých překvapení.

          Mnoho „mezinárodních“ jídel je v zemi „původu“ zcela neznámých. Například tureckou kávu si v Turecku dáte těžko, stejně tak na vás budou nechápavě koukat ve Vídni po objednání kávy vídeňské. Jiné pochoutky dokonce musely z politických důvodů změnit název. Například takové obyčejné hranolky – french fries. Popud k zákazu používat název "french fries" dali v USA dva republikáni ze státu Ohio a Severní Karolina. Přejmenováním hranolků dali najevo svůj protest proti odmítavému postoji Francie k válce v Iráku. V jižním křídle Kapitolu se od března 2003 nekonzumovaly "francouzské brambůrky", ale "brambůrky svobody", a nikoli "francouzský toast", nýbrž "toast svobody". Hranolky však stejně pocházejí z Belgie. S francouzským původem mají stejně málo společného, jako například v amerických restauracích a bufetech běžně nabízený francouzský dresink, který ve Francii nikdo nikdy neviděl.

Některé nadnárodní giganty se naopak přizpůsobují místním chuťovým zvyklostem. Coca-Cola například začala s výběrem regionálních značek vhodných k převzetí. V mnoha jihoasijských zemích můžete koupit Fantu nejen pomerančovou a citrónovou, ale i limetkovou, ledovou, jahodovou, melounovou. Firma bere útokem i kávovníkové plantáže a chystá celou řadu nápojů pro dospělé. Cola s příchutí kávy bude uvedena nejprve na francouský trh. Trocha historie opět nikoho nezabije - na počátku nápojové horečky stáli nevýznamní lékárníci. John Pemberton z Atlanty uvařil čený sirup v roce 1886 jako první v úmyslu připravit lék a po smíchání se sodovou vodou mu dal název Coca-Cola. Zhruba o deset let později začal podobný nápoj prodávat Caleb Bradham z nedaleké Severní Karolíny. Tentokráte pod názvem Pepsi Cola.

 

Ale nyní zpět k lokálním kuchyním. Pokud si od domorodé kuchyně v rozvojových zemích slibujete nevšední kulinářské zážitky, budete asi zklamáni. Kuchyně nebývá vyloženě špatná, ale rozhodně dost jednotvárná. Zpočátku se zdá kokosové mléko a různá aromatická koření dodávající typickou pálivouch chuť většině jídel, jistě zajímavé, ale po několika dnech začne vše chutnat stejně. Jde koneckonců vždy o kořeněnou smaženou míchanici s rýží. Ovšem při zvláštních příležitostech nebo v lepších hotelích se můžete setkat se zajímavými specialitami. Kromě toho si v turistických oblastech můžete dopřát už zmíněné hamburgery, pizzu, hranolky, bagety, špagety nebo čínu.

Základem většiny chudých kuchyní je rýže nebo různé hlízy příbuzné bramborám (kasava, maniok, batata). Na některých indonéských ostrovech se zase používá k přípravě pokrmů ságo, škrobnatá dřeň palmy. V Mexiku a USA je všudypřítomná kukuřice, ve východní Asii zase rýžové nudle. Nezbytnou součástí přímořských národů jsou ryby a mořští živočichové. Na trhu uvidíte nádherné tuňáky, makrely, chobotnice, humry i různé škeble. Z masa se jí zejména skopové, drůbeží a hovězí. Dokonce i v Indii naleznete v hovězí na jídelníčcích restaurací, jde však o maso bůvolů.  Mezi nemuslimkým obyvatelstvem je oblíbené i zvěřina a vepřové, v některých obastech se jedí psi (Korea), krysy a veverky (Laos, Thajsko), netopýři (Indonésie), nebo hmyz.

Vegetariáni si rovněž přijdou na své, zejména v Indii, Thajsku a Indonésii, neboť nabídka zeleniny je vskutku bohatá. Na trhu běžně koupíte baklažány, špenát, luštěniny, papriky, zelí a kapustu, saláty, mrkev, rajčata, tykve a na tisíce nepojmenovatelných druhů. Neméně pestrý je i výběr ovoce. Na zahrádkách běžně rostou banány, papája a kokosy, stánky na tržištích překypují melouny, ananasy, pomeranči, mangy, avokády i podivuhodnými smrdutými duriany které vypadají jako malý bodlinatý zelený ragbyový míč, který ve stavu zralosti tak mohutně zapáchá, že na mnoha místech zakázána jeho konzumace nebo  skladování. Tropické ovoce zvané jackfruit (chlebovník) dosahuje hmotnosti až 20 kilogramů a dá se jíst jak syrové, tak vařit jako zelenina. Existuje na dvěstě druhů banánů, vetšina se však musí tepelně upravovat a chutnají podobně jako brambory.

 

Nejlevněji se najíte u mobilních stánků, které přes den najdete na ulicích a autobusových nádražích a večer na nočních trzích. Stánek má v nabídce jeden dva pokrmy, které připravuje přímo na místě na jednoduchém nádobí. K dispozici má obvykle i několik lavic a stolky. Prodejci často svou nabídku vyvolávají, stačí jen kývnout a oni vám jídlo okamžitě připraví. Ve velkých městech se můžete u stánků stravovat celý měsíc a vždy narazíte na nějakou novou kulinářskou zvláštnost.

Větší jídelny mají širší nabídku a skýtají jistý komfort, někdy zde naleznete i jídelníček. Zařízení označená jako restaurace se většinou zaměřují na turisty a nabízejí často podobné služby jako v Evropě. Robněž i jídelníček je přizpůsoben zahraničním návštěvníkům. V menších podnicích mají jen jeden vařič a pokud si každý host objedná něco jiného, může příprava trvat dost dlouho. Čas k jídlu mnohdy není přesně vymezen, většina lidí se nají nějak přes den a naše obědy v pravé poledne mimo Evropu moc neuvidíte. Pokud se usedá ke společnému jídlu, bývá to naopak většinou k večeři. 

V levnějších jídelnách se často jí jen rukama, nebo lžící, popřípadě lžící a vidličkou, nebo hůlkami. Najíst se čínskými hůlkami chce trochu cviku a trpělivosti, ale překvapivě to není tak obtížné, jak by se naprvní pohled zdálo. Rýže v pravé asijské kuchyni je z tohoto důvodu spíše lepkavá, pravý opak toho, co se pokoušíme dosáhnout v evropské kuchyni. Sousta tak snadněji drží pohromadě. Pokud jíte rýži rukama, uhněte se z ní hrudka a omočí v misce s omáčkou, zeleninou nebo masem.

V rohu jídelny bývá umývadlo na omytí rukou před jídlem i po něm, nebo vám obsluha ke stejnému účelu přinese misku a džbánek. Nezapomeňte, že bývá zvykem dávat potravu do úst pouze pravou rukou. Můžete obsluhu rovněž požádat o lžíci nebo si nosit vlastní. Ceny za jídlo se liší podle země i lokality. U stánků a v levných jídelnách se najíte už kolem desíti korun, v turistické restauraci však za tentýž pokrm zaplatíte nejméně třikrát více. Kuchyně euroamerické kultury je všude výrazně dražší, v cenách často přesahujících český standard, ale po namáhavé tůře v divočině nebo několika dnech pobytu na venkově s nekonečnou rýží přijdou hranolky a hamburger s vychlazenou colou nebo pivíčkem skutečně vhod.

Nepijte pokud možno vodu z vodovodu a dejte přednost čaji, balené vodě nebo limonádám. Voda z vodovodu bývá nedostatečně upravována a skýtá celou škálu choroboplodných zárodků. Voda v mnoha přímořských letoviscích, například na Kanárských ogstrovech, se získává elektrickou cestou odsolováním vody mořské a má nepříjemnou pachuť. Pobyt v některých zejména přímořských oblastech si mnoho turistů nedovede představit bez orosené sklenice piva, exotického koktejlu, long drinku nebo aromatické kávy. V takovém případě však klasický batůžkář musí sáhnout poměrně hluboko do kapsy. Coca cola vyjde venku na jeden až dva dolary, pivo někdy i na pět.

V některých oblastech světa je alkohol trochu problém, neboť jeho pití na veřejnosti, či dokonce opilost, je považováno přinejmenším za nepřístojnost, nebo dokonce trestáno. Například ve Skandinávii můžete alkohol koupit pouze ve specializovaných obchodech a podnicích, podobně jako v mnoha muslimských zemích. V některých zemích je nezákoné i požívání alkoholu v soukromí. V USA můžete pít pivo na ulici pouze pokud je plechovka nebo láhev v papírovém pytlíku. To je trochu komické alibistické řešení, neboť pytlík před obličejem upozorňuje na činnost mnohem více než nenápadná etiketa. Při konzumaci alkoholu tedy nezapomínejte že nejste doma, mohli by jste snadno skončit ve vězení nebo být pokutováni. V mnoha zemích jsou láhve vratné a tak vám nápoj, colu či pivo, prodejce na místě přeleje do igelitového sáčku.

 

Každý autor lokální kuchařky tvrdí, že právě zdejší kuchyně je považována, vedle francouzské a čínské, za jednu ze tří světových. V praxi to znamená, že mnoho prvků je shodných s kuchyněmi jiných zemí. Základními stavebními prvky jsou obvykle syrová nebo dušená zelenina, hlavně rajčata, lilky, papriky, špenát, zelné listy, okurky, cukýny, lustěniny, dále maso grilované, dušené nebo pečené a to v podobě sekané i s kostí, mleté i porcované podle evropských zvyklostí, obvykle jehněčí, skopové, rybí, méně hovězí a téměř nikdy vepřové. Zvláštní je jeden poznatek, co je v jídle dobré, není zdravé a co je zdraví prospěšné není dobré.

Často se používají různé oříšky a semena, například vlašské a lískové ořechy, pistácie, mandle, piniová jádra. Hojně se vaří polévky a to často jen zeleninové. Zeleninové saláty se podávají buď v panenském stavu, tedy neosolené, a pak si je upravíte podle vlastního gusta, nebo s bílým sýrem, s dresingem, případně octem, citonovou šťávou a olivovým olejem či bílým jogurtem. Jako přílohy se podávají především různé druhy bílého chleba, ale i rýže, těstoviny, luštěniny nebo opečené brambory. Asijská kuchyně se neobejde bezrafinovaných přísad, pepře, papriky, česneku, bobkového listu, tymiánu, petržele, máty nebo kopru. Vše se používá s mírou a v nijak složitých kombinacích.

          V restauracích či na tržnicích se můžete setkat i s neobvyklými specialitami. Například s hadí krví. Vyberete si z bedny jedovatého hada v ceně od pěti dolarů do stovky za kobru královskou. Prodejce jí na místě odebere do skleničky jed z jedových žláz, uřízne hlavu a krev vypustí do sklenice s jedem. Po promíchání tento neobvyklý a údajně afrodiziakální nápoj můžete vypít. Nemáte-li na to žaludek, dejte si čínské instantní nudle, stejné v Číně, Americe i u nás. Mnoho batůžkářů je upřednostňuje pro jejich snadnou přípravu a příznivou cenu, vhodné jsou díky malé hmotnosti i na trek. 

 

Tvrdám oříškem pro někoho může být neobvyklá forma stolování a přípravy jídel. Dobře upravenou ženu si totiž jinak představuje Evropan a jinak kanibal. V mnoha zemích se jí pouze rukama, jinde hůlkama, příborem který tvoří vidlička a lžíce, nebo naopak složitou soustavou různých nožů, nožíků, lžic, lžiček a vidliček. Tam, kde se část jídla konzumuje za pomoci rukou, dostanete na stůl misku s vodou. Z misky tedy nepijte, slouží k umytí před a po jídle. Pokud si nejste jistí, sledujte a napodobujte své okolí. Někde bývá zvykem nedojíst zcela talíř, jinde se naopak musí sníst vše. V mnoha zemích se namísto porcelánových talířů používají praktické přírodní materiály, bambus nebo listy banánovníků a palem. V lepších restauracích může být forma stolování velice komplikovaná. Uvedu tedy alespoň některézákladní zvláštnosti.

Ryby se nekrájejí, ale za pomocí takzvaného rybího nože, připomínajícího kombinaci tupého nože a malé ploché lopatičky, maso z kostí odlupujete. Rovněž můžete operovat se dvěma vidličkama, nebo s vidličkou a kouskem chleba. Kosti z úst nevyndávejte rukou, ale jemně je vyplivněte na vidličku a odložte na okraj talíře.

Humři se obvykle servírují v již rozpůleném krunýři, ze kterého se vyjídají dvoujzubou nebo dezertní vidličkou. Pokud dostanete korýše na talíř vcelku, začněte odkroucením nohou, v nichž se skrývá sice malé, zato velmi chutné maso. Totéž platí o klepítkách, která by měla být oddělena od těla jako druhá. K jejich rozlomení je vhodné použít speciální louskáček, se kterým si zcela jistě užijete spoustu legrace. Nejchutnější část humra se skrývá v ocasu. Etiketa kupodivu dovoluje vytlačit pochoutku z krunýře prstem. pokud narazíte na malé zelené tělísko, jde o játra, ještě menší tělíska červené barvy jsou neoplodněná samičí vajíčka.

Raka je vhodné nejprve rozdělit rukou a potom za pomoci speciálního příboru, který je sestaven z krátké vidličky a nože s dírkou, vybrat vnitřek. Z přední části raka se konzumuje pouze maso z klepet.

Ústřice obvykle na stůl dostanete již rozlousknuté a potom je stačí pokapat citrónem a vysrknout. Jsou-li zavřené, užijete si malé dobrodružství s otevřením za pomoci nože nebo vidličky.

Šneci se vyjídají speciálním příborem, který sestává z malé vidličky a malé lžičky. Na mnoha orientálních trzích jich dostanete celý kornout spolu se špendlíkem nebo párátkem. Rozhodně je nesmysl se šneky tlouct o stůl a pokoušet se je rozbít. Ulitu je možné také uchopit do příborových kleští a vidličkou vytáhnout maso.

Mušle se otevírají vidličkou nebo lžičkou a poté vyjídají vidličkou. Krevety je možné, pokud nejsou vyloupány, přidržet při otevírání rukama. Koneček krevety je možné odkousnout nebo odříznout nožem.

 

Občas se v tisku můžeme dočíst zprávičku o tom, jak se někdo ztratil v poušti, džungli či buši a zemřel vysílením a hladem. Nevzdory skutečnosti, že měl jídlo často na dosah ruky. Pouze nevěděl, co lze pozřít a kde to hledat. Odkud by taky sváteční výletník mohl tušit, že může ze země vyhrabat velké mravence, mezi kořeny stromů tlusté červy bohaté na proteiny chutnající po mandlích nebo která rostlina není jedovatá? Jakpak by mohl tušit, že hadí maso je daleko lepší, než kuřecí?

Snad prvním krokem k poznání a odbourání často nesmyslných kulturních předsudků může být ochutnávka tradiční domorodé kuchyně. Často to vyžaduje notnou dávku odvahy a odhodlání. Například příprava klokana nestaženého a nevyvrhnutého zahrabaného na několik hodin do žhavého popela středoevropanovi chuti do jídla nedodá. U syrových housenek se kůže vyplivuje, což  obvykle domorodci z legrace tají. Chuť není tak strašná, jak by se mohlo zdát, jen ta syrovovajíčková konzistence je v prvních chvílích trochu na překážku. Také jim nejprve nezapomeňte vymačkat střeva…V každém případě přeji všem dobrou chuť.

 

Doprava

Motto: „Kutálející se kámen mech neobalí.“

Vzhledem ke značným vzdálenostem většiny batůžkářských distancí je nejpopulárnějším a mnohdy i nejlacinějším způsobem cestování letecká doprava. Běžně se ale setkávám s cestovateli, kteří se vydávají do jihovýchodní či střední Asie po zemi, zdlouhavou mnohaměsíční cestou necestou přes Turecko, Pakistán a Indii. Záleží tedy především na vašich finančních a časových možnostech, na tom, co chcete vidět a zažít a jaké nepohodlí jste ochotni snášet.

Letenky si můžete rezervovat buď prostřednictvím specializované agentury nebo

cestovní kanceláře. Jednoduchá a často i nejlevnější cesta k letence je za pomoci internetu. Někdy je výhodné využít nabídky kompletního zájezdu, zejména, když máte málo času nebo když svůj první výpad za zdi hotelového komplexu teprve chystáte a chcete mít „krytá záda“ nebo místo, kam se v případě neúspěchu můžete vrátit.

S cestovkou  si ušetříte řadu starostí s dopravou a hledáním ubytování a veškerou energii pak můžete věnovat jiným příjemnějším činnostem. Výhodné jsou někdy i last minute zájezdy. Koneckonců nikdo vás v hotelu nebude držet a můžete tuto službu využít jen pro přepravu tam a zpět a pro přenocování po příletu a před odletem.

 Do mnoha destinací lze letět přímo z Ruzyně, ale stále populárnější jsou i jiná nástupní letiště, například Vídeň, Amsterodam, Londýn či Frankfurt, která nejsou příliš vzdálená a jede k nim z Prahy či Brna přímá autobusová linka. Mnoho vzdálených destinací, například Bangkok a Singapur, se dá pořídit kolem patnácti tisíc korun tam i zpět a zde se teprve mnozí nezávislí cestovatelé rozhodují podle nabídek lokálních agentur a místních cen letenek a jízdenek, kam dále poletí nebo pojedou.

Ceny letenek do dalších zemí nebo na vnitrostátních linkách zde jsou zde mnohdy příhodnější, než kdyby jste kupovali letenku až na konečnou v Čechách. Při plánování takovéto cesty nesmíte zapomenout, že pokud nemáte vyřízeno vstupní vízum, může se stát že vám po příletu do země nebude jako občanovi ČR uděleno nebo nebudete vůbec vpuštěni do letadla.

Pokud se nesoustředíte na jeden region, strávíte cestováním drahně času. Na první pohled to není technicky žádný problém, vždyť je všude dostatek leteckých spojů, lodí, autobusů a vlaků. Ovšem v praxi je to horší. I když máte lístek nebo letenku, neznamená to že váš dopravní prostředek odjede nebo odletí v určenou hodinu, den ba zda vůbec. Počítejte tedy s dostatečnou časovou rezervou pro případy různých spoždění a nepředpokládaných situací. Ušetříte si zbytečná zklamání a mrzutosti.

Různá zpoždění nebo zrušení spojů jsou tedy v praxi na denním pořádku a to i v případě důležitých leteckých spojů. Příčinou bývá počasí, porucha, ale také nedostatečný počet pasažérů nebo stávka. V případě frekventovaných míst to obvykle není problém. Prostě nasednete na nějaký jiný autobus, loď nebo letadlo, ale někdy můžete strávit čekáním i několik dní. Ve světě se setkáte s neuvěřitelně širokým spektrem dopravních prostředků a tak neuškodí alespoň několik základních typů, jak se na jejich použití připravit.

Letecká doprava

V některých oblastech je nejrozumnější cestovat letadlem. Když uvážíte že se dvouhodinovým letem vyhnete úmornému kodrcání dva či tři dny v autobuse, vyplatí se to.  Například ledadlo z Jávy na Papuu stojí od 130 dolarů a let trvá s přestávkama osm hodin. Lodní lístek koupíte za sedmdesát a na palubě si pobudete týden. Prakticky v každém městě najdete nějakou agenturu, která letenky prodává, často má i vyvěšené aktuální zvláštní nabídky. Mnohdy jsou jejich ceny výhodnější než ceny v kancelářích aerolinek umístěných přímo na letišti. Při cestě na jiný kontinent je cesta letadlem vlastně jedinou myslitelnou alternativou ve vztahu čas, komfort a peníze.

V České republice existuje řada internetových služeb a cestovních agentur, jejichž nabídka letenek je někdy více než zajímavá. Kolikrát cestovatel ani neví předem, kam by jel a inspiruje se cenově výhodnou nabídkou některé destinace. Není vždy pravda, že nejkratší cesta je finančně nejvýhodnější. Rovněž to nemusí platit pro služby velkých společností. Pokud jste tedy ochotni nést určitá rizika a snášet nepohodlí, musíte při požadavku letenky agentuře uvést, že prioritou je cena, nikoli počet přestupů a honosné jméno společnosti.

Poletíte sice do Havany z Prahy přes Moskvu a mexický Cancún s Aeroflotem a Cubanou, ale cena bude jistě třetinouvá než u společnosti zvučného jména. Stinnou stránkou jsou nečekané změny odletů nejen o hodiny, ale i o celé dny, některé lety se zcela ruší, jindy jste nuceni letět namísto z Bruselu z Paříže. Je tedy na vás, zda jste ochotni eventuální útrapy a komplikace snášet a zda ušetřený obnos je tomu adekvátní.

Stává se, zejména na exponovaných vnitrostátních linkách, že je letadlo při objednávání již plně obsazené. Nechejte v takovém případě napsat své jméno do čekacího listu, máte velkou pravděpodobnost, že obsazení je jen virtuální a do letadla se nakonec dostanete. Kromě pravidelných leteckých spojů existují i charterové (nájemné) spoje cestovních kanceláří, jejichž ceny jsou obvykle výrazně příznivější než u pravidelných linek.

V obou případech můžete objednat kromě jednosměrné i zpáteční letenku a to buď na pevné datum nebo s otevřeným návratem. Podle toho se odvíjí i cena. U mnoha pevných letenek není možné vůbec změnit datum návratu, jindy obvykle za poplatek, většinou od 20 do 150 dolarů. Otevřené letenky jsou sice o něco dražší, zato vám však umožňují určitý prostor pro nepředvídané události. Obvykle bývají vystaveny na období jednoho nebo třech měsíců.

Ať už máte letenku na pevný termín nebo otevřenou, je nutné 24 hodin před odletem potvrdit rezervaci (konfirmace letu den předem) neboť u vyprodaných letů existuje dlouhý seznam náhradníků a letištní personál neváhá využít jakékoli záminky, aby vaše místo prodal zájemci, který mu poskytl všimné. Tato informace je vytištěna drobným písmem na letence, čemuž většina cestujících nevěnuje žádnou pozornost a pak se nestačí divit, že se do letadla nedostanou. Pokud je to možné, nechejte si o potvrzení rezervace vystavit doklad, například při konfirmaci internetem.

K odbavení se dostavte hodinu před odletem vnitrostátních linek a dvě hodiny u zahraničních letů.  V zemích třetího světa ale raději na letiště přijeďte co nejdříve. Bývají zde dopravní zácpy nebo se stává, že se prodá více letenek, než je míst v letadle a jak známo kdo dřív přijde ten dřív mele. Jindy se naopak může stát, že i vyprodané letadlo je ve skutečnosti poloprázdné, a to jak z důvodu komplikovaného a nepřehledného rezervačního systému, tak i vinou letištního personálu, který od vás může očekávat finanční pozornost za to, že vás do letadla dostane. Pokud se tedy někam musíte dostat, stojí za pokus se zeptat, zda by se našlo místo a eventuálně sáhnout do kapsy pro pozornost. 

Povolená hmotnost zavazadel je obvykle dvacet kilogramů na osobu, u menších letadel vnitrostátních linek je to někdy jen deset kilogramů a za nadváhu se poměrně hodně platí. Příruční zavazadlo rovněž nesmí přesáhnout určitou hmotnost a dané rozměry. V odlehlých končinách, kde letiště představuje jen travnatá plocha bez technické podpory, mohou být lety kvůli počasí odloženy. Například nan Papui nebo Borneu, které v období sucha trpí lesními požáry, se mnohokrát stalo, že turisté zůstali odřezaní od možnosti návratu po mnoho týdnů. 

Na mnoha letistích se platí rovněž odletová taxa (Thajsko, Indonésie), jak na vnitrostátních tak i na zahraničních linkách, ve výši od pěti do dvaceti dolarů, obvykle v místní měně. Zjistěte si tuto skutečnost po příletu, aby jste před odletem neutratili všechny prostředky a nedostali se tak do patové situace. Cestování letadlem dnes už není vymoženost buhaté vrstvy obyvatelstva. U mnoha z nás je to nejen životní nutnost, ale i standard. Mnozí využívají letadlo k cestě do zaměstnání. Ceny letenek z Británie na Kanárské ostrovy jsou tak příznivé, že lidé létají i desetkrát za rok na prodloužený víkend, jako kdysi čeští potápěči do Chorvatska, dříve než se chorvatské úřady a podnikatelé pomátli a začali neomaleně vybírat vysoké částky i za „dobrý den“.

Novinkou některých, zejména nízkonákladových, společností je nákup letenky u automatického stojanu na letišti za pomocí platební karty. Letadlo se tak svává jakýmsi autobusem nebes. Novinkou je i automatický check in u stojanu, šetřící čas strávený ve frontách v případě, že nemáte žádné zavazadlo mimo příruční. Na dlouhých trasách je výhodné přijít checkinu, tedy k odbavení pasažérů a zavazadel, s předstihem a požádat personál o přidělení sedadla v místě nouzového východu.

Místo u emergency exit má větší prostor pro nohy, někdy i menší počet sedadel. Číslování příslušného letadla záleží na jeho modelu a nedá se zapamatovat jako jakýsi univerzál. Někdy se vám poštěstí, že je ledadlo poloprázdné a můžete se pohodlně natáhnout na čtyřsedačku v řadě uprostřed a cestu prospat v relativním pohodlí.

Při koupi letenky mějte dostatek času na přestupy. Stává se totiž, že při dlouhých letech mezi kontinenty dojde ke spoždění a následný spoj vám uletí. Problém je to zejména na rozsáhlých letištích, kde musíte překonat mezi jednotlivými terminály velkou vzdálenost (například Frankfurt nad Mohanem) nebo tam kde jde o dvě letiště na opačných koncích města (Paříž Orly a Paříž Charles de Gaule, Londýn Heathrow a Londýn Gattwick, New York atd). Zjistěte si předem, na koho se obrátit v časové tísni a na koho v případě, že vám následující spoj uletí.

Některé společnosti poskytují slevu studentům, nebo přepravu kojenců či sportovního náčiní zdarma. To se však netýká nízkonákladových společností (Smartwings, Norwegian atd), kde jedinou účinnou taktikou k získání letenky „za hubičku“ je její nákup s velkým předstihem (prodej je obvykle pouze internetový za pomocí platební karty). Některé společnosti uvádějí zkreslené údaje o ceně letenky, bez letištních tax a částky na palivo. Zeptejte se tedy předem, kolik zaplatíte celkově.

Při cestě na jiný kontinent budete prolétávat řadu časových pásem a tak může relativní čas běžet mnohem rychleji (přiletu na východ), nebo pomaleji (při letu na západ). O tom, že je Země kulatá dnes nepochybuje už nikdo. Přesto budete možná překvapeni na první pohled nesmyslnou trasou mezikontinentálního spoje. Je to způsobeno relativním pohybem letadla vůči otačení zeměkoule kolem osy. Z New Yorku tedy nepoletíte do Evopy podle nějaké nejkratší čáry narýsované do mapy, ale naopak  „oklikou“ přes New Foundland a Grónsko, což je vzhledem vzájemnému pohybu zmíněných dvou těles nejkratší a tedy i nejekonomičtější varianta. Časová pásma vám s největší pravděpodobností na několik dní rozhodí váš spací režim. Neexistuje univerzální lék na časový posun, někdo radí vše prospat, jiný zůstat aktivní.

Pro někoho je cestování letadlem jedinečným zážitkem, pro jiného noční můrou. Statistika uvádí, že je letecká doprava v každém případě nejbezpečnějším způsobem přepravy. Mnohem bezpečnějším, než si sednout do automobilu. Přesto však dlouhodobý pobyt v ledadle negativně ovlivňuje naše chování a tělesné pochody. Velkým problémem, zejména starších cestujících, je dlouhodobé sezení v poměrně nepohodlné poloze a tedy nedostatečná cirkulace krve. Bylo zaznamenáno i několik případů úmrtí, způsobeného tímto synromem.

Některé společnosti tedy poučují cestující, jak během letu cvičit, aby se krev rozproudila. Někdy postačí občasná procházka chodbičkou, ale existuje i celá sestava vysoce sofistikovaných cviků.  Jiným problémem je klimatizace, která dělá problémy astmatikům a vysušuje pokožku a kontaktní čočky. Je tedy potřeba se vhodně připravit už před nástupem do letadla.

Nastupovat do letadla v kraťasích je nerozum. Vrozená potřeba sdělit okolí, že se vracíme z dovolené v teplých krajích, je v rozporu s dlouhodobýmn sedem v klimatizovaném prostoru. Výletník si tak odveze z dovolené, spolu s trochou bronzu, i nachlazení a pošklebky méně pošetilých spolucestujících. Vyměňte si ponožky před nástupem do letadla. Některé letecké spoečnosti na dlouhých úsecích rozdávají dárkové balíčky, které mimo jiné užitečné věci obsahují i již zmíněné ponožky. Měnit si je však na palubě je poněkud trapné, málokterý cestující má pochopení pro tělesné pachy sousedů.

Kdo má problémy s alergií, měl by mít s sebou dostatek vhodných léků. Po jídle, podávaném na palubě jedenkrát až třikrát, rovněž i po probuzení, se v letadle tvoří dlouhá fronta před záchodky. Je s tím potřeba počítat a upravit vhodně pitný režim, pokud máte problémy tohoto charakteru. Mnoho společností (SAS, Norwegian, Iberia a nízkonákladové spoječnosti) podávají občarstvení za letu jen za poměrně vysoký poplatek. Pokud tedy bez jídla nebo pití nevydržíte a nejste ochotní platit předraženou sumu za oschlý sendvič, vezměte si své jídlo na palubu.

Doprava nebezpečných materiálů podléhá zvláštním předpisům. Obvykle je zakázáno na palubu brát jakékoliv zbraně a ostré předměty, včetně neškodných špendlíků a nůžek na nehty. Do zavazadlového prostoru nesmí ani hořlavé nebo výbušné materiály, tedy ani kempovací plynové láhve k vařičům, což je pro mnohé cestovatele velký problém.

V první třídě je méně sedadel, místo plastového příboru kovový a výhodou je kratší fronta na toalety. To je obvykle vše. Aby to cestující první třídy neodhalili, dělí je od cestujících druhé třídy závěs. Nejlepší servis, se kterým jsem se setkal, měly společnosti Singapoore Airlines a Thai, nejhorší zase Uzbekistan Airways a Cubana.

Mnohé společnosti dbají důmyslně na komfort cestujících a snaží se je zabavit více než jediným filmem a pěti cédéčky s muzikou. Novinkou je multifunkční panel pro každého cestujícího v některých letadlech společnosti Qatar Airways, obsahující nejen desítky filmů a stovky písniček, které můžete poslouchat a sledovat jako na domácím videu podle své momentální nálady. Naleznete zde také zpravodejský kanál, polohu letadla na trase a údaje o letu, počítačové hry a palubní satelitní telefon, se kterým se prostřednictvím kreditní karty můžete dovolat své rodině.

Jak při checkinu tak i po příletu věnujte zvýšenou pozornost svému zavazadlu. Veškeré nenahraditelné nebo extrémně křehké předměty (nafocený materiál, kamera, objektivy) si vezměte s sebou na palubu letadla. Pozor, mnohé prosvětlovací bezpečnostní tunely poškozují filmový materiál, mějte jej tedy v pytlíku a ten při kontrole předejte ochrance mimo prosvětlovací tunel (rentgen).

Praktické je batoh či kufr zabalit do kuchyňské fólie, neboť letištní personál se zavazadly nezachází právě v rukavičkách a často dochází k poškození zipu, rozsypání a tedy i ztrátě osobních věcí. Kromě obvyklé jmenovky na zavazadle je dobré vložit i jmenovku s kontaktem dovnitř. V případě, že své zavazadlo nenaleznete po příletu na páse, bez odkladu jděte u okénku reklamací ztracených zavazadel a událost oznamte.

Společnosti mají určité povinnosti nahradit škodu vzniklou ztrátou nebo spožděním zavazadla a tak se nestyďte dožadovat se svých práv. Obvykle se vaše zavazadlo objeví s nejbližším spojem z místa odletu a letecká společnost je doručí k vám domů nebo do hotelu, což může značně komplikovat vaše plány. Ztracené zavazadlo se obvykle nedoručuje do jiné země, než země příletu či odletu.

Mnoho cestovatelů na letištích před odletem, při přestup nebo po příletu nocuje na lavečce nebo na karimatce na zemi. Je to jedno z mála poměrně bezpečných míst se slušným sociálním zázemím. Přesto se najdou i letiště, odkud vás bez milosti s „večerkou“ vyženou.

 Evropskou jedničkou a světovou trojkou mezi letišti podle počtu cestujících je londýnské letiště Heathrow. Každý rok odbaví více než 67 miliónů cestujících a přistanou na něm letadla 88. aerolinií. Ty své cestující rozvážejí do 186 destinací, z nichž nejčastější je New York. Heathrow je samo o sobě městem, ve kterém pracuje na 68 tisíc lidí. Letiště má pět terminálů, čtyři osobní a jeden nákladní, šestý je ve výstavbě (měl by být hotov v polovině roku 2008). Je tu více než 500 check-inů, 48 000 metrů čtverečních nákupní plochy a téměř 35 000 parkovacích míst. Na stojánkách Heathrow může být až 264 letadel.

Naproti tomu velké letiště v Jakartě, podobně jako mnoho jiných kdysi bombastických staveb, je příliš rozlehlé, aby je bylo možné rozumně udržovat a tak dnes působí spíše ponuře a zanedbaně. Na podobných projektech sii mnozí presidenti a ministerští předsedové léčí komplexy bez ohledu na efektivnost investice. Ve Venezuele, Papui, Nepálu a v mnoha jiných zemích slouží za letiště malý pruh vykácené džungle nebo pár metrů udusané hlíny na skalním ostrohu. Přílet na takové místo bere cestujícím dech, přesto však k nehodám dochází skutečně jen vyjímečně.

Přesto si neodpustím jednu perličku, která se udála na palubě společnosti Air Canada před několika týdny. Pilot své stanoviště opustil přibližně dvacet minut před koncem dvou a půl hodinového letu za účelem vykonání lidské potřeby. V pilotní kabině zůstal jeho kolega a jedna letuška. Když se nešťastný pilot chtěl vrátit, zjistil, že dveře nejde otevřít. Deset minut zoufale bušil na dveře a snažil se domluvit se s kolegou uvnitř. Nakonec se posádce podařilo dveře vysadit z pantů a pilot se vrátil na své místo právě včas, aby s letadlem přistál. Podobná kuriózní nehoda se stala za existenci firmy poprvé.

 

Cestování automobilem a na motocyklu

Automobil je stroj času. Vepředu je budoucnost, vzadu minulost, stačí jen sešlápnout plyn. Na dovolenou v Evropě se rodině nebo skupině přátel cesta automobilem rozhodně vyplatí. Dokonce i na jiné kontinenty vyražejí skupiny motorkářů nebo fandů teréních automobilů. Mekkou offroadařů je kromě nedalekého Rumunska a Ukrajiny i relativně blízký jordánský Wadi Rum, jižní Maroko, Alžír, Západní Sahara, Mauritánie či Mali. Výborné trasy pro off road najdete v knize Sahara Overland.

I mnohem dál se dostanete vlastním vozidlem po zemi nebo za pomoci krátkého trajektu. Jen si musíte uvědomit, že mimo Evropu je vaše vozidlo považováno za zboží. Musíte k němu, kromě obvyklých dokladů, mít i takzvaný žlutý karnet. Ten vystavuje obvykle automotoklub země, ve které je vozidlo registrováno, na základě složené kauce ve výši, která se vypočítává tabulkově podle typu a stáří vozidla. A nejde o malou částku. I za vystavení karnetu se platí a tak jsou takové výpravy, i vzhledem k časové, organizační, finanční a řidičské náročnosti, výsadou skutečných nadšenců, kterým cestování za volantem či řidítky dává křídla a pocit svobody.

Pokud se však pro cestu vlastním vozidlem rozhodnete, nezapomeňte, že i v Evropě jsou různé předpisy a specifická nepsaná pravidla silničního provozu. I v březnu, kdy už sníh dávno stál, po vás může policie v některých zemích vyžadovat zaplacení pokuty, neboť s sebou nemáte sněhové řetězy. Autocampy bývají mimo sezónu zavřené a kempování mimo ně je, s výjimkou Skandinávie a Rumunska, zakázané nebo problematické.

V mnoha zemích musíte mít mezinárodní řidičský průkaz, je tedy potřeba si o něj zavčas požádat. Nezapomeňte na doklad o povinném ručení a na zelenou kartu, jinak si budete muset rovněž připlatit. Zelenou kartu prakticky vždy vyžaduje policie na Ukrajině, v Rusku, Rumunsku a Bulharsku. V Sýrii, Jordánsku a mnoha jiných zemích zelenou kartu úřady neuznávají a musíte zaplatit zvláštní pojistku v řádu desítek dolarů.

V některých zemích budete nuceni zaplatit i daň za „znečištění životního prostředí“ (Ukrajina, Sýrie). Kromě toho na vás čekají mýta a dálniční poplatky. Naštěstí jsou země, kde se jim dá vyhnout. Například v Norsku má na starosti správu silnic soukromá společnost a tak prakticky nikdo ze sedmi set tisíc sezónních dělníků mýta neplatí a nechávají se vesele fotografovat automatem, neboť vymahatelnost poplatků v zahraničí by byla nákladnější, než samotná pokuta. Pokud vám slušnost či strach nedovoluje drze projet mýtnou branou, můžete zastavit a zmáčknout tlačítko, které vydává účtenku k pozdější úhradě do čtrnácti dnů. Kde však vy budete za dva týdny?

Francií je zase výhodné projíždět v noci, kdy není velký provoz, po silnicích označených nápisem BIS v zeleném obdélníčku. Nevýhodou je, že většina čerpacích stanic je zde v noci zavřená, nebo funguje jako automat jen na platební kartu. Francouzské čerpací stanice však často zahraniční kartu nepřijmou.

Jedna rada k nezaplacení pro cesty do Španělska nebo jižní Francie. Nejlevnější palivo nakoupíte ve švýcarské obci Samnaun,do které vede několikakilometrová silnička z rakouské srtrany, cestou z Innsbrucku na St.Moritz. Na plnou nádrž při troše šikovnosti dojedete až do Francie, kde je výhodné nakupovat palivo u stanic obchodních sítí Hypermarché a Intermarché. Cestou do Španěl stojí za odbočku kouzelná cesta přes Andorru, kde je palivo, podobně jako ve španělsé Ceute a Melille na africkém území nebo na Kanárských ostrovech, výrazně levnější.

Pokud jezdíte na plyn, budete to mít někdy obtížné, neboť vzdálenosti mezi čarpacími stanicemi s plynem jsou v některých zemích skutečně veliké (Norsko). V mnoha zemích zase nekoupíte bezolovnatý benzín (jižní Maroko, Rusko), jinde je obtížné sehnat naftu (Venezuela), v Brazílii zase většina automobilů jezdí na alkohol.

V místech, kde je v sousedních zemích výrazný cenový rozdíl paliva, měří policie množství převáženého paliva v nádrži (například při cestě z Iránu nebo Sýrie do Turecka). Ve Skandinávii zase policie při namátkových silničních kontrolách zjišťuje, jestli jedete na spravně zdaněné palivo a ne na naftu pro traktory. Pokuty za porušení mnohdy podivných neznámých pravidel jsou setsakramentsky vysoké.

V řídce obydlených krajinách je výhodné jezit na naftu, neboť tu můžete v případě nouze koupit v některé zemědělské usedlosti nebo vojenské posádce. Informace o cenách pohonných hmot na nejrůznějších čerpacích stanicích v různých okresech celé ČR přináší stránka http://www.aba.cz/dizas/rpts/usr/pumps_by_area.php, ceník benzínu na dálnicích naleznete na http://www.aba.cz/dizas/rpts/usr/pumps_by_road.php. První sloupec obsahuje cenu bezolovnatého benzínu s oktanovým číslem 95 (Natural 95), další 98 (Natural 98), v posledním sloupci najdete cenu nafty.

Ceny se pochopitelně mohou lišit u různých čerpacích stanic a na různých místech země. Uváděné ceny jsou v místní měně za 1 litr. Jenom připomínáme, že např. v USA můžete na pumpách spatřit ceny za galon (3,79 litru). Přehled nejvyšších povolených rychlostí v evropských zemích naleznete zde: http://www.koop.cz/addon/speed_limit.jsp.

Při nákupu paliva mimo obvyklé čerpací stanice, nepříklad v Turecku a Rusku, dávejte pozor na velikost kanystrů prodejce. Bývají menší a obchodníci se vás budou snažit podvést. Rovněž si vyrobte nějaký jednoduchý filtr z obnošeného trička na zachycení nečistot v palivu při tankování mimo Evropský standard. V případě dieselových motorů bez turba můžete jezdit i na starý rostlinný olej z restaurací. Páchne to kuřaty, ale jede to, navíc zadarmo. Do dvoutaktů můžete použít technický benzín na čištění mastnoty. Co to však dělá s motorem při dlouhodobém používání si umí každý šofér představit.

Příznivcům offroadů mohu doporučit skvělou knihu Sahara Overland v anglickém jazyce, která je plná triků a tipů na strávení dovolené s terénním vozem včetně itinerářů, mapek a bodů pro navádění pomocí GPS.

 

Půjčování automobilů, motocyklů a jízdních kol v zahraničí

V mnoha turisticky zajímavých oblastech fungují půjčovny. Cestování po vlastní ose je dobrá alternativa veřejné dopravy, která vám ponechává značnou volnost v rozhodování a při poznávání krajiny. Vhodné je to zejména pro fanatické fotografy, kteří mohou zastavit kde a kdy chtějí. Samozřejmě, že cestování pronajatým automobilem je mnohonásobně dražší, než cesta autobusem či vlakem.

V mnoha oblastech jde o jedinou formu jak cestovat, například při několikadení návštěvě zimbabwských národních parků spojených se safari. Vzhledem k neutěšenému stavu silnic, rušné až bláznivé dopravě a bizardním dopravním předpisům je občas lepší najmout si vůz i s řidičem. Kupříkladu v Indii to jinak ani nejde. Jinde si můžete najmout i motocykl se šoférem, což je výhodné v oblastech kde chcete navštívit více míst a chybí kvalitní značení - například Angkor v Kambodži.

Netrávíte tak svůj drahocený čas hledáním, řidič vás doveze nejkratší cestou k cíli. Takovouto službu vám zajistí jak lokální cestovní kancelář, tak i recepce vašeho ubytovacího zařízení nebo restaurace, kam chodíte na jídlo. Ale stačí i pouhé oslovení některého ze zevlujících řidičů. Rozumí se, že řidiči obvykle zaplatíte i jídlo a v případě vícedenní výpravy nocleh.

Rovněž je nezbytně nutné si předem dohodnout cenu pronájmu a vyjasnit si, kdo bude platit benzín, kolik lidí pojede a kam. Známé jsou triky: cena byla za osobu a vy jste dva, cena byla jen tam a ne zpět apod. V rozvojových zemích by plat šoféra neměl přesáhnout pět dolarů. Ceny za pronájem vozu se značně liší a to i v případě nadnárodních půjčoven. Ceny jdou mnohdy i do násobků. Velmi příznivé jsou ceny na Kanárských ostrovech, od pouhých patnácti euro za den bez ohledu na počet ujetých kilometrů. V rozvojových zemích jsou kupodivu dražší, padesát euro i více. Mimoevropské půjčovny vyžadují mezinárodní řidičský průkaz, je  tedy vhodné si o něj před plánovanou cestou požádat.

V  mnoha zemích zůstalo jako jedno z děditství po britské či japonské správě systém jízdy vlevo, což  může být velký problém, pokud s tím dosud nemáte zkušenosti. K řízení potřebujete mimo pasu, řidičského průkazu i dokument o registraci vozu (vehicle registration documents). Pokud jsou ve voze bezpečnostní pásy, je nutné je používat. Může vás překvapit i jejich praktická nefunkčnost. Na jávě jsem jezdil s vozem který měl místo pásů jen jakýsi látkový popruh s plastovou přezkou od batohu, jen aby byly předpisy uspokojeny. 

Při jízdě na motorce musí mít řidič i spolujezdec ochrannou přílbu. Ve venkovských oblastech Thajska nepoužívání přileb policie toleruje, naproti tomu v Indonésii přímo číhá v blízkosti turistických center, aby desíti dolary do kapsy přizpěli hubenému domácímu rozpočtu.

Někde se setkáte s prapodivnými dopravními předpisy, například některé silnice se v určitou hodinu mění z dvousměrných na jednosměrné, o čemž cizinec nemá samozřejmě ani potuchy. Ale jízda v protismeru při krajnici na motocyklu je zcela běžná, ve velkých městech, například kambodžském Phnompenhu změna směru ani jinak nejde.

Chcete-li odbočit na velké phnompenhské křižovatce vlevo, nemůžete si na motorce najet až do křižovatky, to by vás provoz srazil a pravděpodobným viníkem nehody by jste, jako „bohatí“ cizinci, byli vy. Je potřeba již před křižovatkou  vjet do protisměru a prokličkovat ke krajnici, odbočit a opět v protisměru prokličkovat do svého jízdního pruhu. Zdá se to na první pohled šílenost, ale je to zaužívaný zvyk, stačí se zpočátku držet jiných motorkářů, než se vám systém dostane pod kůži.

Při otáčení si zde najeďte ke středové čáře, vztyčenou rukou s otevřenou dlaní upozorněte na svůj záměr vozidla v protisměru a otočte se. Budete překvapeni, jak hladce to funguje a jak málo nehod spatříte. Vzpomeňte si pak na tuto situaci doma, když se budete snažit udělat obtížný manévr, záležející jen na ochotě ostatních účastníků provozu. Přinejmenším si dlouho postojíte a pravděpodobně vás nemine arogantní troubení a posunky.

Venku si můžete zapůjčit i trůzné typy motorek, od malé Yamahy s obsahem kolem 100ccm až po silné teréní nebo silniční motocykly.  Za den zaplatíte od pěti dolarů bez pojištění, mnohde i pouhé tři dolary. To už stojí za zvážení, pokud se jako řidič cítíte na možné dobrodružství, kterým jízda v mnoha zemích skutečně je. Pozor - v posledních letech na mnoha místech, na Jávě, Bali, Thajsku či Kanárských ostrovech dochází stále častěji k dopravním nehodám zaviněným turisty. A řešení následků v cizí zemi může být skutečným peklem.

V turistických oblastech fungují také půjčovny kol, od jednoho či dvou dolarů na den. Nezapoměňte na dostatek vody, cestování kolmo je značně vyčerpávající a v husté dopravě i nebezpečné. potká-li vás po cestě porucha, budete nuceni najít v nejbližší vesnici opraváře, řidiči většinou odmítají bicykly do autobusu brát.

 

Člověk se nenaučí pořádně nadávat, dokud se nenaučí řídit auto. Dokud nepotřebujete odbočit vlevo, je silnice téměř prázdná, však to znáte sami. Při řízení motorového vozidla v zahraničí vypozorujete i mnohé další zvláštnosti a tedy je potřeba být více než ostražitý.  Jezdí se velmi riskantně, v noci často bez osvětlení, silnice jsou uzké a s mnoha překážkama, například jámama, napadaným kamením, nebo pobíhajícím dobytkem či hrajícími si dětmi.

Asi nejsilnější káva pro šoféry je v Indii, Nepálu a Bangladéši, ale mnozí se zapotí i při průjezdu Damaškem v době ranní špičky, nebo při noční jízdě kolumbijskými průsmyky, plnými neosvětlených náklaďáků.  Je proto vhodné plánovat cestu jen od svítání do soumraku a počítat s velmi nízkou cestovní rychlostí, zhruba 40km/h v průměru. Vždy musíte jet jen tak rychle, aby jste stihli zabrzdit či uhnout, když se na vás ze zatáčky vyřítí náklaďák.

Předjíždí se na doraz a vozidla se míjejí o milimetry. Například na standardní vozovce o šířce asi devět deset metrů můžete běžně vidět takovouto situaci: porouchaný nákladní vůz je tažen poměrně velkou rychlostí jiným vpzem tak, že jsou k sobě přivázány korbami konopným lanem,. Šofér porouchaného vozu je vykloněný z okénka a řídí, nebo se alespoň snaží řídit, svůj vůz pozpátku. Tento tandem předjíždí na úzké vozovce jen o chlup pomalejší autobus, načež všechny tři předjíždí za nezbytného vytrubování klaksonem další autobus, krajními koly již mimo vozovku. Proti všem jede v protisměru nákladní automobil předjíždějící rikšu a ten zase předjíždí další autobus s balíky a pasažéry na střeše. Vše za nezbytného troubení, neboť "vytroubit" protivníka na krajnici je nejúčinnější metoda k přežití. Škrábance a pomačkané plechy se nepočítají. V některých západními mototuristy frekventovaně navštěvovanými zeměmi (Irán) se dá výhodně vyklepat a přestříkat celé auto.

Dopravní předpisy sice v drtivé většině zemí světa existují, ale nikdo si s nimi obvykle moc hlavu neláme. Předjíždí se pokud to jde, často i kde to nejde a přednost zprava se taky nebere moc vážně. Jednoduše má přednost ten, který je rychlejší, eventuálně větší. Horské silničky jsou mnohdy nezpevněné a bez svodidel, v některých úsecích jsou velmi úzké a mají ostré serpentiny s prudkým stoupáním. Průměrná rychlost často nepřesáhne, přes dojem zběsilého závodu, 50km/h a tak často musíte počítat s celým dnem na překonání dvěstě či třistakilometrového úseku.

 

Mějte u sebe vždy doklady, zejména pas a řidičák. V mnoha zemích je nutný mezinárodní řidičský průkaz. Anglicky v něm toho mnoho není, vše je ve francouzštině, což je dostatečně tvrdý oříšek pro dotěrné policisty. Než by nad nějakým přestupkem hloubali, často jej vyřeší pouhou domluvou. V případě problému se neholedbejte skvělou angličtinou. Nepanikařte a nechtějte vše hned vysvětlovat. Čím méně někdy dáte odpovědí, tím méně bude i dalších otázek.

Mezinárodní řidičský průkaz je vydáván na dobu jednoho roku. Jsou v něm uvedeny základní informace v několika jazycích, podobně jako u nových evropských oprávnění. Jeho platnost je po celém světě, avšak pouze pokud se v té které zemi nezdržujete déle než tři měsíce, nebo pokud nejste rezidentem. V tom případě máte povinnost si vyměnit oprávnění za lokální, což se dělá obvykle pouze za poplatek, vyjímečně musíte rovněž absolvovat zkušební test, zkušební jízdu či celou autoškolu. To i v případě, žebyste byli v zemi původu dvacet let profesionálním šoférem. Donedávna tomu tak bylo kupříkladu ve Španělsku.

V některých zemích striktně požadují mezinárodní řidičský průkaz a neuznávají jinou variantu. Je tomu tak například v Indonésii, kde policisté v blízkosti turistických středisek často číhají na cizince, řídící motocykl či automobil, ve snaze přivydělat si pár dolarů do kapsy hrou na zlého policajta, požadujícího stodolarové pokuty, a hodného, který se spokojí s desítkou do vlastní kapsy. Koneckonců na Ukrajině, v Rusku, Bulharsku a mnoha dalších bratrských zemích jde o běžný folklor a v rámci hladkého provozu vkládám při zastavení policistou do svého pasu desítku, ať už mám na svědomí nějaký přestupek nebo ne. Následuje zasalutování a přání šťastlivoj puti.

 

Rusové jsou prý nejhoršími řidiči Evropy, pětadvacet procent z dotázaných dokonce přiznalo, že už si během řízení užívali sex. Rusové příliš nevyužívají bezpečnostní pásy, porušují rychlostní limity, jezdí často na červenou a velká část z nich také přiznává jízdu pod vlivem alkoholu. „Bodovým“ rekordmanem je však Ital. Během pouhé čtvrthodinky dokázal mladík v severoitalském Turíně zruinovat svou řidičskou kariéru. Za přestupky, které stačil za 15 minut napáchat, ho dopravní policisté připravili na pokutách o 2300 eur, pak o skútr a nakonec mu řidičské konto zatížili 144 trestnými body. A to navzdory skutečnosti, že italský silniční zákon počítá s maximálním trestem jen 20 bodů.

Těžko říct, co provinilec bude postrádat víc, zda svoje přibližovadlo, či téměř 70 000 korun, na které ho nerespektování silničního zákona přišlo. Vše začalo poměrně nevinně, když se dopravní hlídka snažila zastavit mladého řidiče jedoucího na skútru bez ochranné přilby.  Následovala honička v ulicích města, a když se podařilo policistům pachatele dopadnout, přišel na řadu součet prohřešků. Kromě jízdy bez přílby to bylo také vozidlo bez zpětných zrcátek, bez světel a se špatně připevněnou espézetkou a navíc i bez pojištění. Další přestupky následovaly: nerespektování příkazu k zastavení, jízda na červenou, v protisměru a po pěší zóně a nakonec nepřiměřená rychlost.

Závěrem dva malé tipy. Při cestování do Skandinávie nebo Anglie se psem nebo kočkou, musíte mít kromě evropského pasu pro zvířata, veterinární kontroly a očkování proti vzteklině i protokol o laboratorních testech krve zvířete na vzteklinu. Test je možné provést nejdříve 120 a nejpozději 365 dní po očkování, což může být neřešitelný problém, se kterým mnoho turistů nepočítá. Osobně jsem se svým psem procestoval autem Střední Východ a západní Afriku. Byl vždy příjemným společníkem a udržoval odstup domorodců, když jsem si potřeboval odpočinout. O očkovací průkaz se zajímali kupodivu pouze Ukrajinci a Rumuni.

Chcete cestovat na Saharu zadarmo? Vezměte si příklad ze zahraničí. Mladí Francouzi koupí starý automobil s dieselovým motorem, nejlépe mercedes nebo peugeot, a jedou přes Španělsko a Západní Saharu do Mauritánie nebo Mali. Předpokládá to však alespoň základní znalost francouzštiny či angličtiny. Zde automobil snadno prodají, při troše šikovnosti za mnohem větší částku, než za kterou jej koupili. Za rozdíl si koupí letenku zpět domů.

A jak si vydělat na palivo a jídlo? Na evropském smetišti a vrakovišti naložte do auta náhradní díly a staré funkční domácí spotřebiče. V Maroku  či dále na trase stačí zastavit ve městě, dohodnout se s okolozevlujícím domorodcem na procentech z prodeje (dostatečných je 20 až 30%) a zatímco si v autě zdřímnete, on obchoduje.

 

Autobusy a mikrobusy

Asi nejvíce používaným hromadným dopravním prostředkem ve světě jsou autobusy. Mají různou podobu, od starých školních autobusů přes supermoderní klimatizované vozy s televizí a rádiem, po dřevěné boudy postavené na šasí vysloužilých áklaďáků. V některých zemích, například v Pekistánu a Panamě jsou autobusy úplným uměleckým dílem. Různé serepetičky na nich navěšené snad váží více než samotný bus.

Výhodou je, že jsou levné, s rezervací nebo koupí jízdenky nejsou problémy a při troše štěstí si cestou můžete prohlížet krajinu. Na druhou stranu jsou často velmi pomalé, obvykle přecpané a jízda je někdy skutečným hororem. Řidiči si na neutěšených vozovkách počínají přímo bravurně, ale i tak dochází k tradickým nehodám. Máte-li čas a možnost vybrat si z několika dopravců, zeptejte se místních lidí nebo jiných cestovatelů, který z nich je nejspolehlivější.

Jízdenky se často kupují v pokladnách, odkud autobus vyjíždí, nebo kde má sídlo dopravce. To se ale nemusí shodovat s nástupní stanicí. V některých zemích, například Thajsku, Indii nebo Indonésii je výhodné za poněkud vyšší cenu zakoupit jízdenku v některé cestovní kanceláři. Výhodou je, že vás dopravce vyzvedne přímo v hotelu.  U méně frekventovaných linek je lepší koupit jízdenku co nejdříve, u častých spojů stačí hodinu předem, mnohdy přímo v autobuse u průvodčího.

Autobusy nabírají pasažéry i po cestě, ale v mnoha zemích obvykle nevyjedou, pokud nejsou plně obsazené. Často autobusy končí svou pouť v místě sídla dopravce, což může být mimo nádraží nebo centrum. Kvalitní klimatizované autobusy odjíždění obvykle z nádraží nebo z místa, kde je vysoký výskyt batůžkářů (Khao San v Bangkoku apod.). Dálkové autobusy mají polstrovaná sedadla, ale díky klimatizaci poměrně nízké stropy, navíc klimatizace běží naplno a hrozí nachlazení. Rozhodně jít do autobusu v kraťasích a tričku je podobně jako u letadel nerozum. Vhod příjde i kousek toaletního papíru, který můžete nacpat do otvoru klimatizace.

Místo na nohy je obvykle také malé. U vyřazených autobusů z Japonska a Korei, které jezdí často po Jihoasijských a Afrických silnicích jako "VIP", tedy luxusní doprava, je téměř nemožné se nějak na sedadlo skroutit. Skutečně otřesným zážitkem v takovémto dopravním prostředku je necelých dvěstě kilometrů cesty z Thajské hranice do kambodžského Siam Reapu, trvajících osm hodin.

Zavazadla se často ukládají na střechu, jsou tedy bez dozoru. Je proto vhodné zabalit bytoh do plastikového pytle proti dešti a všudypřítomného prachu. Sám používám vodácký batoh vyrobený ze zvlaštní pogumované tkaniny. Pokud jdou zavadadla do zavazadlového prostoru, snažte se sedět na straně, do které jste zavazadlo uložili. Často totiž dochází za jízdy k otevření zavazadlového prostoru a vysypání obsahu na silnici nebo ke krádežím při zastávkách.

Rozhodně by nic nenahraditelného nemělo opustit váš dosah. Menší zavazadla mohou být v uličce nebo na klíně. Mnohdy se v autobuse promítá video a cestující vždy oblažuje naplno puštěný místní popík. Špunty do uší nebo výkoný walkman přídou rozhodně vhod.  U luxusních spojů (v některých zemích označených jako VIP - very important person) se někdy servíruje občerstvení.

Autobusy pravidelně zastavují na jídlo umotorestů, dají-li se tak některá zařízení nazvat. V období muslimského ramadánu až v době kdy slunce klesne za obzor. Luxusní autobusy jsou mnohdy dvakrát dražší než obyčejné, ale na delších trasách nabízejí alespoň nějaké pohodlí. V některých zemích, jako například Indii, je na dlouhé vzdálenosti rozhodně vhodnější vlak. Jízda autobusem na silnicích podobných spíše tankodromu je po několika hodinách nevydržitelným utrpením. V některých latinskoamerických nebo afrických zemích či v Nepálu můžete rovněž cestovat se zavazadly na střeše. Je tam jsice větrno a nejspíše budete v cílové stanici vypadat jako kominík, ale rozhodně půjde o jeden z největších zážitků vaší cesty.

Kromě autobusů se často používají i minibusy nebo malé dodávky. Ty jsou sice nacpané pasažéry k prasknutí a nevyjedou z nástupního místa dokud nenaberou alespoň dvakrát takový počet pasažéru než je jejich skutečná kapacita, ale jsou rychlejší a levnější než autobus.  Jízdné se platí obvykle při nástupu, nebo až za jízdy. Ceny nejsou nikde uvedeny, dávejte si tedy pozor, kolik platí ostatní cestující, aby vás řidič nebo průvodčí nenatáhl.

V mnoha místech s vysokým pohybem turistů, například na Bali a Jávě, je cizincům automaticky účtováno dvojnásobné cestovné. Někdy se platí rovněž za zavazadla. V rekreačních oblastech jezdí i kyvadlové autobusy pro turisty, které jsou ovšem dražší než obyčejné spoje, zato však čisté a rychlé. Čím je dopravní prostředek levnější, je v něm větší horko. V autobusech a vlacích vybavených klimatizací je zase teplota mírně nad bod mrazu. Poslouží tedy bunda, dlouhé kalhoty a malá deka ukradená z letadla, českými cestovateli zvaná laudovka (Lauda Air, promiň Nicky). Do laudovky se zamotáte, dáte si ji podhlavu jako polštář, natáhnete na pláží na rozžhavený písek, použijete jako sarong v době přepírání prádla a v případě nepotřeby ji darujete nebo prostě vyhodíte.

Výbornou službu obstarají kromě zmíněných špuntů do uší a MP3 přehrávače i textilní klapky na oči. Řidičovo rádio obvykle hraje o alespoň stupeň hlasitěji, než je snesitelné. Člověk se vlastní muzikou a tmou na čas přesune do jiného prostoru a odpočine si. I balená voda přijde na cestě vhod. Na zastávkách vás obklopí prodejci a autobusy zastavují v pravidelných intervalech k vykonání potřeby a k občerstvení cestujících.

Nabídka laskomin je někdy tak velká, že je nemožné všechny odmítnout. Kromě pochutinářů se do autobusu nahrnou prodavači zápalek, vařených vajíček s umně přibalenou špetkou soli, zaručeně pravých Rolexek a slunečních brýlí Ray Ban, zmrzliny, jednotlivých bombónů, motyk a košťat, prostě všeho možného i nemožného haraburdí. Pak řidič zatůruje motor a houf nádražních prodavačů zmizí v dýmu výfukových splodin. Že se blíží odjezd se pozná i podle zběsilého troubení a škubání autobusem přes prošláplou spojku. 

Uvnitř autobusu kromě různých samolepek a cingrlátek můžete vidět i častý nápis „zanechte autobus čistý, vyhazujte odpadky oknem.“ Řidiči jezdí obvykle po prostředku, dvacítkou stejně jako stovkou na univerzální trojku. Brzdy, tlumiče a spojka dostávají zabrat, pokud ještě nějaké jsou.  Při čůrací zastávce dálkového autobusu můžete vidět i více, než jen štěbetající pochodující obchodní dům. Stačí jen zajít do bočních uliček a objevovat dosud nepoznaný svět.

Nenechejte u autobusů a jiných dopravních prostředků nikoho sahat na vaše zavazadla. Mnohdy v tlačenici těžko rozeznáte, kdo je nosič a kdo zloděj. Při větším množství zavazadel snadno ztratíte přehled a je pak snadné zapomenout kameru v autobuse. V některých zemích se vám nedostane žádné jízdenky, v jiných (Zimbabwe) se jízdenky při vystupování vrací.

Pro cestování po Evropě jsou nejvýhodnější levné autobusové spoje společností Student Agency, Eurolines a jiných. Cesta s nimi je bezpečná, poměrně pohodlná a služby si v mnohém nezadají se službymi v letadle. Jen jízdné je výrazně levnější, i když na úkor času stráveného na sedadle. .

 

Taxi, rikša atd.

Letištní taxíky jsou ve mnoha zemích velmi drahé, občas i s fixní cenou a dokonce se v některých případech platí v letitní hale u okénka. Při jízdě normálním taxíkem trvejte ihned po nástupu na zapnutí taxametru nebo si sjednejte pevnou částku ještě před jízdou, kterou v žádném případě neplaťte předem. Obecně se  dá říci, že taxikáři téměř na všech místech světa se pokouší nějakým způsobem zákazníka podvézt nebo okrást. V některých zemích, zejména v noci, jsou taxíky osamoceným cestovatelům i nebezpečné, dochází k tomu, že klienta zavezou na opuštěné místo a přepadnou. 

Dvoukolovou variantou taxíků jsou  indonéské djeky (odžeky), jejichž obdobu najdete i v Thajsku , Kambodži a mnoha jiných zemích světa. Motorkové taxíky jsou v přeplněných městech velmi užitečné a laciné. Cenu vždy dohodněte předem, nejen kvůli vlastní peněžence. Svým jednáním připravujete půdu dalším cestovatelům.

Zejména v Asii se setkáte s rikšami či becaky, což jsou vozítka poháněná jízdním kolem, řidič šlape vepředu či vzadu. Indické či Bangladéšské rikši jsou často kouzelně vyzdobené malůvkami a různými třásničkami. V bangladéšském hlavním měste Dhaka jde až o jistý druh rikša artu. V mnoha městech existují motorové rikši nebo motorové tříkolky. Při sjednávání ceny je třeba pevných nervů, ale i taktu. To získáte jedině praxí, nějaká obecná šablona neexistuje.

Za kilometr by jste však neměli zaplatit více než dvacet centů, v hornatém terénu přirozeně více. Někdy ovšem bývá potíž v tom, že se řidič ve městě nevyzná a netuší, kam chcete zavézt. V takovém případě se hlavně nerozčilujte, hádka by mohla zbytečně přerůst v potyčku. Na některých místech, například na Kubě či v Indonésii se setkáte s drožkami taženými koníkem. Často jsou pěkně vyzdobené, podobně jako mnohé rikši. Taxa se pohybuje kolem třiceti centů za kilometr.

Cenu za dopravu si v každém případě stanovte dopředu, nejlépe, když dohodnutou částku napíšete s poznámkou o počtu osob a podobně do deníčku, aby jste v případě eventuálního dohadování měli v ruce alespoň nějaký argument. Taxikáři v Jakartě používají jednoduchou fintu, jak dostat zákazníka. Při příletu čekají hladově na unavené cestovatele, aby jim nabídli odvoz do města, nebo na terminál vnitrostátních letů, který je podle jejich tvrzení velmi daleko. Vyvezou vás autem na kruhový objezd a  vrátí se do prvního patra té samé budovy, což mnozí cizinci ani nepostřehnou. Jaké je jejich překvapení, když z nějakého důvodu sejdou pár schodů a ocitnou se na tomtéž místě, jen o pár dolarů lehčí.

Čeští taxikáři mají ve světě velmi špatné jméno. Většina knižních turistických průvodců varuje před jejich službami a doporučuje používat autobusy a metro. Obecně by se dalo tvrdit, že taksikáři všech forem jsou na celém světě lumpové. Jsou však mezi nimi i výjimky. Výborné služby taxi nabízí Bangkok, Kanárské ostrovy, Německo a USA. Tyto služby jsou ale samy o sobě samozřejmě drahé. Nejhorší je v mém taxikářsko-rikšáckém žebříčku Indonésie, Bangladéš a samozřejmě Čechy.

Taxikáři, rikšáci, bemáci a tuktukáři nabízejí kromě svezení i ubytování, dámskou společnost, drogy nebo výhodný nákup kdovíčeho. Intelektuály se snaží přesvědčit, že je zavezou do státní galerie, ze které se obratem vyklube soukromá prodejna batiky či nějakých cetek. Za každého uloveného klienta mají samozřejmě své procento. Čeští škudlilové se mohou alespoň trochu zahojit na thajských taxikářích, kteří na čínský Nový rok (konec ledna) jezdí na správně vyslovenou frázi zdarma.

Přesto, že se snažím službám taxíků všech druhů vyhýbat, někdy není jiné východisko, než jejich službu využít. Díky tomu jsem se setkal i s podivnými vehikly, například s motorkovým taxíkem ojek palang na Sumatře s bambusovou konstrukcí, který bežně uveze 10 osob nebo i náklad. V asijských zemích motorkáři vezou běžně dva pasažéry, ale setkal jsem se i se sedmi lidmi na jedné standardní motorce malé kubatury.

 

Městská hromadná doprava

Ve velkých městech je zaveden systém městské dopravy, kterou zajišťují minibusy, autobusy, trolejbusy, tramvaje, podzemní nebo nadzemní rychlodráha, různí rikšové atd. Vozy autobusů nebo mikrobusů jsou často barevně rozlišené podle toho, po jaké trase jezdí, ovšem  často se nedrží pevné trasy a řidič vyhoví zákazníkovi a zajede i jinam.

Dívejte se pozorně, kolik platí ostatní a nenechte se ošidit. Někdy se cena jízdného na té samé trase liší z důvodu jakéhosi nadstandardu, který obvykle představuje kapající klimatizace. V moderních metropolích funguje metro nebo systém příměstských vlaků, podobný našemu pražskému. Jízdenky se platí obvykle v předprodeji, u automatů, nebo vhazujete mince do turniketů.

 

Lodní doprava

V rozvojových zemích je jedním z nejzajímavějších, ale i nejlacinějších, dopravních prostředků loď, od velkých osobních trajektů přes nákladní lodě po rybářské čluny. V některých oblastech existuje rozvinutá mořská i říční doprava. Lodní doprava však není zdaleka tak rychlá jako jiné způsoby a je nutno počítat často se dny  k překonání vcelku malé vzdálenosti.

Lodní dorava v Evropě je naproti tomu až překvapivě drahá, vždyť lodní lístek v jednom směru ze Španělska na Kanárské ostrovy nekoupíte pod deset tisíc korun a několikamitutovou cestu z Německa do Švédska pod dva tisíce. Naproti tomu v Indonésii za jeden den cesty na palubě nákladní lodi nezaplatíte více než tři dolary a navíc se zde nabízí mnoho příležitostí k seznámení s místnímu lidmi.

O nějakém komfortu nebo soukromí se ale nedá mluvit. Nákladní lodě v mnoha zemích jsou ve špatném stavu, technický park mnoha zemí je spíše jakýmsi smetištěm zemí ekonomicky silnějších. Paluba bývá našlapána lidmi, kteří s sebou vláčí obrovské množství nejrůznějších zavazadel a zvířat. Vrcholem luxusu je natažená plachta proti slunci a dešti. Na Papui jsem cestoval na stovkách páchnoucích sudů s benzínem a nevěděl, jestli je mi více zle z houpání lodi nebo výparů.

Na větších lodích posádka pronajímá vlastní lůžka, ale obvykle je dobré mít s sebou karimatku, nebo si od obchodníka v přístavu pořídit nějakou rohož, nebo alespoň pogumovaný ubrus, pitnou vodu a něco k jídlu. Dávejte si v každém připadě pozor na zavazadla a nevystavujte svůj majetek na odiv. Vhod přijde nějaký uzamykatelný systém, například řetízek se zámkem.

Na mnoho míst, například většinu indonéských ostrovů nebo při cestě Amazonií, se ani jiný způsob dopravy než loď nenabízí. Rezervace lodních lístků je někdy složitá, obzvláště pokud chcete jet vybraným spojem. Kompletní plavební řády se těžko shánějí, mnohé linky se ruší, jiné vznikají. V kancelářích plavebních společností nebo přímo v přístavech jsou vypsány názvy lodí, které v nejbližších dnech odjíždějí a čas jejich odjezdu.

Pozor dávejte zejména při zastávkách lodi v přístavech. Dovnitř se nahrne vždy dav cestujících a obchodníků a v nastalé mačkanici je snadné přijít o zavazadlo. V zemích jihovýchodní Asie můžete využít služeb fast boatů či long tailů, tedy „rychlých lodí“ či „dlouhých ocasů“, pojmenovaných podle lodního šroubu umístěného na dlouhé hřídeli za zádí jednoduchého dřevěného člunu. Cesta není příliš pohodlná, je však poměrně rychlá.

Doporučuji obléci si záchranou vestu a přilbu, zejména na horním toku Mekongu plném peřejí, překážek a zrádných vírů. V každém případě je jízda na fast boatu vysokou rychlostí čarokrásnou krajinou, při sedu na bobku v úrovni hladiny, nezapomenutelným zážitkem.

 

Železnice

Jedním z nezapomenutených způsobů k poznání některých zemí je cestování železnicí. Velká dobrodružství můžete zažít v indických, indonéských, senegalských nebo ekvádorských vlacích. Na nádražích i ve vlacích máte jedinečnou možnost poznat řadu lidí a situací, o kterých se vám dosud ani nezdálo. Prostředí železnice je často jakýmsi lidským safari. Na vlastní kůži můžete pocítit přelidněnost, při koupi jízdenky mnohdy zažijete zničující byrokracii a v uších vám ještě dlouho bude znít bušení náprav o koleje a křik prodavačů.

Například v Indii znamenal nástup železnice konec jedné epochy a začátek nové. Indické dráhy spravují více než 60 000 kilometrů tratí. Denně na svou pouť vyjede téměř devět tisíc vlaků, které přepraví skoro třináct milionů pasažérů. Indické dráhy jsou se svými 1,6 miliony zaměstnanců největším zaměstnavatelem na světě. Vedle stálých zaměstnanců se na dráze živí nejméně jeden milion dalších lidí, prodavači čaje, oříšků, rýže a ovoce, nosiči nebo obyčejní žebráci.

Na první pohled se může zdát současný systém železnic v Indii komplikovaný jako celá země. Vlaky se různí, od superrychlých expresů až po belhavé venkovské spoje. Úroveň přepravy se pohybuje od luxusních křesel v klimatizovaném kupé po ušmudlané otlučené dřevěné a železné lavice ve třetí třídě. Jízdenku si můžete koupit ve zvláštních rezervačních kancelářích téměř bez čekání, nebo můžete celé hodiny bojovat ve zmatených únavných frontách. Někdy je nutné se obrnit trpělivostí a k sehnání jízdenky si vyhradit i celý den.

Velmi slušné, vedle již zmíněných meziměstských expresů, jsou i dálkové rychlíky. Jejich společným rysem je přesnost, rychlost a pohodlnost. Nevýhodou je však relativně vysoká cena. Zatímco za cestu z Kalkaty do Dílí druhou spací třídou v běžném rychlíku zaplatíte 150,--Kč, cesta expresem vyjde na desetinásobek.  Pokud jde o pohodlí, vyrovnají se expresy letecké dopravě. Dostanete čisté lůžkoviny, jídlo pětkrát denně, neomezený je přísun nealkoholických nápojů a jedinečnou obsluhu zajišťují zřízenci v livrejích. Kompromisem mezi cenou a rychlostí jsou klasické rychlíky, respektive jejich druhé třídy upravené ke spaní. Jezdí jich po Indii stovky, řada z nich s poetickými jmény.

Pokud není zrovna období náboženských poutí a svátků, panuje ve vlaku pohoda. Na noc má každý své lůžko a přes den nesedí v kupé více než dvanáct osob. Ovšem někdy máte pocit, že s vámi ve vlaku jede snad celá Indie. Vagóny jsou tak narvané, že se nedá ani dostat na záchod. Uličky jsou zataraseny obřími zavazadly, lidé sedí i v otevřených dveřích vagónů. Klidněji není ani v noci, na většině lůžek spí dva či tři cestující a do hukotu vlaku se ozývá sborové chrápání, funění a prdění.

Jedinou  relativní oázou je zpravidla vaše lůžko, které máte díky své barvě pleti jen sami pro sebe.  Přímo hororové podmínky panují po celý rok ve třetí třídě rychlíků a v osobních vlacích. Cestují jimi ti nejchudší z chudých. Jízdné v těchto vlacích je až neuvěřitelně nízké, řada lidí navíc jezdí stejně zadarmo. Nevýhodou osobních vlaků je šnečí rychlost. Sto kilometrů jsou schopny urazit za pět či osm hodin. Jízdenky se kontrolují nejen ve vlaku, ale i při odchodu z nádraží. Tomu mohou spořílcu uniknout tím, že chvíli počkají.

Mnohé vlaky v rozvojových zemích připomínají jakési pojízdné jídelny. Většina cestujících totiž neustále něco konzumuje. Neuběhne snad pět minut, aby se ve vagónu neobjevil nějaký prodavač smažených taštiček, buráků, banánů či vody. Sotva s křikem zmizí v druhém vagónu, hned se za vámi ozve nový křik prodavače čaje nebo zpěváka. Příjemným zpestřením je příchod prodavače čaje, tedy pokud vám svou sladkou nabídku nezařve do ucha ve čtyři ráno.

Třikrát denně roznášejí železniční zřízenci plechové tácy s menu za lidovou cenu. Jídla jsou dobrá, avšak problém je s jejich konzumací v přecpaném zmítajícím se vlaku. Pokud vám to není vhod, můžete se najíst na nádražích. Všechny rychlíky zpravidla stojí každé čtyři hodiny na dvacet minut v nějakém větším městě. Klidných chvilek je ve vlacích rozvojových zemí jako šafránu. Pokud se zrovna s někým nepřetahujete o své místo nebo vám prodavač posté nestrká kornout buráků pod nos, zaručeně přijde na scénu vlakový žebrák.

Často jde o skutečné nešťastníky, minimálním standardem je jedna chybějící končetina nebo slepota či nějaké znetvoření. Přes očividný handicap se snaží cestující nějak pobavit a zaujmout. Někdo zpívá, jiný hraje na flétnu, další přednáší básně. Malé děti vám obvykle zametou pod nohama. Přestože nelze obdarovat všechny, mějte u sebe co nejvíce drobných. Výtečnými směnárníky jsou právě prodavači čaje nebo vařených vajec a kukuřice. Garantuji vám, že cestování vlakem je v mnoha zemích jedmním z nejintenzivnějších zážitků, které můžete při cestování po světě zažít.

U některých spojů je výše jízdného jakýmsi vstupným na palubu a neliší se od ujeté vzdálenosti. Například v Indonésii zaplatíte za rychlík stejnou částku, ať jím jedete třicet či třista kilometrů. Někdy i doprava sama o sobě může být cílem. Rád vzpomínám například na cestu na střeše vagónu z Riobamby do Guayaquilu v Ekvádoru.  Více v příběhu na konci knihy.

 

Autostop

Autostop je jedním z ekonomicky výhodných způsobů, jak cestovat. Avšak pozor. Když už jste ochotní stát celé hodiny na výpadovkách a stopovat, cestovat zdarma je výsadou bohatého západu. Všude jinde se za autostop platí, včetně mnoha evropských zemí (Rumunsko, Ukrajina atd.).

Problémem v západních zemích je zákaz stopování na dálnicích a tedy problematické navazování z jednoho tahu na jiný. Při cestě na velkou vzdálenost se vyplatí zavést rozhovor s řidiči kamiónů, kterým společnost stopaře může přijít vhod, i když to mnohé firmy svým šoférům zakazují.

Můžete rovněž využít internetových nabídek, například stránek www.jedu.cz nebo www.spolujízda.cz. Jde obyčejně o služby placené, ceník je uveden vždy u té které nabídky. V zahraničí se můžete setkat se systémem jakýchsi sběrných taxíků, což je v podstatě rovněž placený autostop.

 

Kulturní a jednotkové odlišnosti ve světě

 

Odlišné jednotky

          Čas. Dnešní uspěchaná západní civilizace se stává otrokem času. Toto stigma většinou vláčíme i na cestách. Zde se však situace výrazně komplikuje. Letadlo vám totiž nemusí uletět pouze proto, že byste přišli pozdě, ale také v případě, že jste přišli včas. Bohužel podle času, který platí možná pro vás, ale v žádném případě pro dopravní společnost a tak si můžete svou letenkou, jízdenkou či lodním lístkem...no však víte. Byly to ostatně dopravní společnosti, které za dnešním zmatkem s časem stojí. Jak by se nám krásně žilo, kdyby neexistoval jednotný čas. Každý bychom se řídili podle lokálního času v místě našeho bydliště a co se děje jinde (a hlavně jindy) by nás nemuselo zajímat.

          Alespoň tak si lidé žili až do 18. století, kdy mělo smysl měřit spíše časové úseky, než v které části dne jsou. Hodinky téměř neexistovaly a pokud ano, byly drahé a jejich přesnost se dala měřit spíše na hodiny než minuty. Bohužel se lidé rozhodli svůj život řídit a výsledkem bylo, že se začal používat lokální čas místo slunečního (tedy např. podle věžních hodin). Z počátku nedůležitý rozdíl nabýval s rostoucí rychlostí spojení stále většího významu. Železniční společnosti se rozhodly tomuto časovému chaosu učinit přítrž.

          Jako první se roku 1840 společnost Great Western rozhodla používat londýnský čas pro všechny své jízdní řády ve všech městech stejně. To vedlo k zániku lokálních časů a k jejich synchronizaci s Londýnem (potažmo s hvězdárnou v Greenwichi, podle které byly londýnské hodiny nastavovány). Došlo k zániku drobných, ale přesto význačných detailů mezi jednotlivými městy (např. Oxford byl 5 minut pozadu). Odtud byl již krůček k zákonu, který 2. 8. 1880 ustanovil jednotný čas platný pro celou Británii.
          Bohužel tímto zákonem se problémy s časem v žádném případě nevyřešily. Pro Anglii možná ano, ale svět chtěl být také řízen časem. Zejména země jako Rusko, Kanada nebo USA nemohly použít jediný čas pro celý kontinent. Jednotných hodin lze sice použít (dnes má např. Čína jediný čas pro celou zemi), ale praktická použitelnost je na kočku. Tato skutečnost vedla sira Sandforda Fleminga (kanadského stavitele železnic) k vytvoření plánu časových zón, který byl schválen delegáty 27 zemí v roce 1884 ve Washingtonu.

          Od tohoto okamžiku byla země rozdělena na 24 pásů (po 15 stupních), vždy s rozdílem 1 hodiny od GMT (Greenwich Mean Time – lokálního času v Greenwichi). Tato dohoda byla později v roce 1967 upravena a místo výrazu GMT začal být používán výraz UTC (Coordinated Universal Time), který je založen na GMT. Ve stejném roce došlo také ke změnám ve vlastním měření času, který již dále není řízen oběhem země kolem své osy a slunce, ale podle přesných atomových hodin.

V současné době téměř všechny státy používají jedno z definovaných časových pásem a nebo tzv. mezipásmo, tedy posun pouze o půl hodiny místo o celou. S tím se setkáte například při přechodu hranice z Indie do Bangladéše (30minut), perličkou je patnáctiminutový rozdíl mezi Indií a Nepálem.

          Zdálo by se tedy, že vše již je jasné a na světě existuje časový pořádek. Opak je bohužel pravdou. Na svět přišla novinka, letní čas (daylight saving time) a jistotám je konec. Je sice pravdou, že původní cíle William Wiletta byly určitě dobré, pro cestovatele je to v každém případě komplikace navíc. Když v roce 1907 posílal tento londýnský stavitel dopisy do parlamentu, kde doporučoval posouvat hodiny každou neděli v dubnu o 12 minut (a obráceně v září) nikdo ho nebral příliš vážně i přes jasné úspory, které by toto opatření přineslo.

          První pokusy s letním časem začaly v roce 1909, ale až do počátku války se letní čas téměř nepoužíval. Teprve v roce 1916 byl téměř v rozmezí týdne nasazen ve všech válčících státech pro zvýšení produktivity. Po první světové válce se od jeho používání v řadě zemí opouští a teprve II. světová válka znamená jeho obrození. Po válce se však situace opakuje a teprve v 80. letech se opět začíná používat (např. na našem území platil v letech 1916-1918, 1940-1949 a pak až od roku 1979).

Prakticky letní čas tedy znamená, že rozdíl v časech, který si zjistíte v mapce časových pásem musíte korigovat o jednu o hodinu v závislosti na tom, zda v porovnávaných zemí platí (či neplatí) letní čas. U nás platí od roku 1996 pravidlo, že na letní čas (+1 hodina) se přechází v 2:00 poslední neděli v březnu a zpět na se hodiny přetočí v ten samý čas ve 3:00 poslední neděli v říjnu.

          Tím by by naše trápení mohlo skončit. Je zde ještě jedná malý detail, který může zapříčinit časovou odchylku o 12 hodin, případně i o celý den. V Americe se totiž rozhodli, že 24 hodin je moc a počítání zbytečně komplikované a zavedli AM a PM, tedy ante meridiem (před polednem) a post meridiem (po poledni). Místo 19:30 tedy mají 7:30 PM a k dopoledním hodinám musíte přidat magickou koncovku AM (např. 10:30 AM). Z významu slov je ale zřejmý jeden problém – co dělat s půlnocí a polednem. Prakticky totiž 00:00 AM, 00:00 PM, 12:00 AM a 12:00 PM nedávají smysl.

Proto se také doporučuje při udávání času v jízdních řádech o půlnoci používat 24 hodinový zápis (tedy 23:59 až 00:01) aby se zabránilo problémům se dny. Ke správnému určení časového rozdílu jednotlivých zemí oproti České republice můžete použít buď informace uvedené přímo na stránkách jednotlivých zemí, na stránkách http://greenwichmeantime.com/local/home.htm.

 

          Kalendář. Mnoho fantastů po staletí snilo o stroji času. Představte si, že ho měli denně před očima, stejně jako dnes my. Stroj času se jmenuje kalendář. Co je to zase za pitomost? Ačkoli se ve chvíli, kdy v dřevěném domě uprostřed Norska spřádám tyto řádky, píše 10. září roku 2006, v mnoha jiných zemích je tomu jinak. Obecně je sice západní civilizací zaužíván křesťanský kalendář, ale můžete se setkat s čínským, který vás přenese do daleké budoucnosti, s islámským se zase posunete o nějakých šestset let zpět, ale k mání jsou i jiné varianty. Navíc ne každý má stejný počet dní a měsíců.

          Podle islámského kalendáře na Arabském poloostrově je tedy dnes 17. Shaban 1427. Aktuální den podle arabského kalendáře můžete zjistit na webové stránce kuvajtské stálé mise při OSN, www.kuwaitmission.com, v části "prayers timetable". Od 21.3.2006 do 20.3.2007 se v Iránu píše rok 1385. Podle indického kalendáře je rok 2063 a navíc Asumi. Indie je navíc natolik kulturně různorodá, že má několik kalendářů a různý rituální rok v závislosti na termínech sklizní v různých oblastech. Pro vesničany je totiž mnohem důležitější rituální rok, než rok kalendářní. Budhisté v mají rok 2550, což je "Dog Year", tedy „rok psa“.

          Nejstarší známý kalendář vznikl v Egyptě ve čtvrtém století před naším letopočtem. Měl tři roční období, záplava, zima, tedy doba osevu a žně. Rok byl dělen na 12 měsíců. Židovský kalendář vychází ze starobabylonského, definitivně byl upraven v pátém století a je užíván dodnes. Rok je rozdělen na 12 měsíců, za sedm let doplňován o další měsíc. Čínský kalendář z druhého tisíciletí před našiím letopočtem má šedesátiletý cyklus, rok má 354 až 355 dní, plný rok 383 až 384 dny.

          Náš dnešní kalendář se vyvinul z římského kalendáře. Caesar uzákonil juliánský kalendář, jehož základem je juliánský rok, každý čtvrtý rok je přestupný, začátkem roku je 1.leden. Křesťanský kalendář je v podstatě juliánský, jeho osou jsou velikonoce jako pohyblivý svátek v cyklu 35 let. V roce 1582 byla provedena reforma na gregoriánský kalendář, který platí dodnes. Juliánský je dosud užíván pravoslavnou církví a platil v Rusku do roku 1918, odtud tedy oslavy říjnové revoluce v listopadu. Dnešní rozdíl činí 13 dní.

 

          Měrné jednotky. Jen co vytáhnete paty mimo Evropu, začnou vám obchodníci nabízet zboží v měrných jednotkách, se kterými se na starém kontinentě potkáte jen sporadicky. Jakápak je to asi teplota, 78 stupňů Fahrenheita a kolikpak asi měří 10 palců? Přepočty naštěstí nejsou složité. Při převodu stupňů Fahrenheit na stupně Celsia prostě odečtete 32 a výsledek vydělíte dvěma (přesný přepočet je odečíst 32 a vynásobit 0,55). 78 stupňů Fahrenheita je tedy přibližně příjemných 23 stupňů Celsia (a přesně 25,3. Pro přesný výpočet můžete číslo vydělit dvěma a přičíst 10 %. Bod tání ledu je dán teplotou 32 stupňů Fahrenheita a bod varu vody teplotou 212stupňů Fahrenheita.

          Při převodu palců na centimetry se násobí 2,54 (jeden palec je tedy 2,54 cm), stopy na centimetry převedete vynásobením 30. Jeden yard činí 0,9144m, jedna anglická míle je 1,609km a jedna námořní míle 1,8532km. Budete-li vážit, pak jedna unce (ounce) váží 28,35 gramů, jedna libra (pound) 16 uncí, tedy 0,45359kg. Pokud budete pořizovat něco většího, potom vězte, že britská tuna váží 1016 kilogramů a americká 907 kilogramů. Imperiální galon obsahuje 4,54609 litru, americký jen 3,79. Jedna pinta je 0,47318 litru, jeden barel 158,988 litrů. Pozor tedy na změny zejména při přechodu z Mexika do USA, to se může rozpočet podle mapy setsakramentsky lišit se skutečností.

 

Kulturní, zvykové a zeměpisné odlišnosti

          Jako nelze srovnávat fotbal s hokejem, byť jistá příbuznost je nabíledni, nelze poctivě porovnat ani sousedící či kulturně příbuzné země. Přesto si však neodpustím určitá srovnání postavená jen na vlastním, třebas i mylném úsudku.

          Obecně se dá o většině zemí tzv. třetího světa říct, že domorodci na venkově jsou vstřícní a pohostiní, zejména v oblastech kde je cizinec vzácností. Často máte u nich otevřené dveře a můžete se bez zábran zúčastnit různých obřadů a slavností. Turista sám je mnohdy exponátem a uvádí domorodce v úžas, nadšení nebo zděšení.

Obyčejný úsměv obvykle otevírá jinak zavřené dveře. Chování nezkušených turistů se ale může místních lidí někdy dotknout. Nejcitlivějším problémem je obvykle oblečení, tedy spíše jeho nedostatek, a určité zásady chování ve společnosti, které neznalí cizinci nevědomky porušují.  Krátké kalhoty nosí děti, dospělý muž si získá vážnost jen v dlouhých nohavicích, tričko bez rukávů které odhaluje ochlupení v podpaždí není nejlepší vizitkou návštěvníka a odkrytá hlava žen v mnoha muslimkých zemích rovněž.

          Příslušníci jiných kultur jsou často velmi družní lidé a nemají rádi samotu. Seznámit se tedy s někým není problém. Muži rádi navazují kontakt prostřednictvím cigaret. Zkušení cestovatelé nekuřáci proto u sebe nosí krabičku cigaret a někdy si pro pohodu zapálí společně s ostatními.  K obvyklým otázkám patří odkud jste, jaké je vaše náboženství, zda jste svobodní, případně kolik máte dětí. Pokud řeknete že žádné nemáte, setkáte se se soucitnými pohledy.

Rovněž i cestující páry opačného pohlaví by měli raději tvrdit že jsou manžely a to i v nemuslimských zemích. S nepochopením se setká i tvrzení, že nejste žádného vyznání. Proto bývá obvykle vhodnější tvrdit, že jste křesťané a to i na muslimské půdě.

          Domorodci mnohdy nemají žádné porozumění pro potřebu soukromí, což může po čase cestovatele dost iritovat, neboť je neustále vystavován projevům pozornosti, nemluvě o pokřikování dětí na vesnicích: "Hello mister, hello mister, how are you?".

Asi nejextremnější je situace v "zemi čumilů" Bangladéši, kde vás neustále doprovází dav dětí i dospělých a to i na toaletu, kde štrůdl průvodců způsobně čeká v řadě před "voňavým domečkem" než potupně vykonáte potřebu. Večer, když zalezete do spacáku se vždy několik vašich nových přátel položí vedle vás a zbytek pak pozoruje jak usínáte. Je to zpočátku milé, ale po několika dnech k nevydržení.

          Musíte si také zvyknout na to, že dochvilnost u neevropských a jihoevropských národů není zrovna silným rysem. U latinskoamerické kultury tento rys nazývám "Zákon 3M", tedy momento, mas tarde, maňana, což znamená chvilinku, později, zítra. V jiných zemích, například Indonésii, se nedochvilnost nazývá "natahovací čas" (jam karet). Raději s tím vždy počítejte, ušetříte si tak spoustu rozčilování při čekání na autobus, na úřadech nebo v bankách.

Projevovat záporné emoce je velmi nežádoucí a konfliktní chování ze strany cizinců je považováno za neslušnost. Rozčilující se turista, ať už jsou důvody jeho zlosti jakkoli oprávněné, se stává terčem posměchu a opovržení.

          Taktéž projevy náklonosti mezi dvěma pohlavími veřejnost nevidí ráda. Často je zvykem, že se dva muži nebo ženy vedou za ruce, nebo kolem ramen, což je vyjádřením přátelství. Sám jsem se ruku v ruce něco nachodil se svými muslimskými fousatými přáteli. Pocit je to zpočátku podivný, ale po pár dnech si zvyknete. U heterosexuálních párů se to však považuje za nepřípustné.

Zdržte se kritických úsudků, zejména pokud jde o náboženství  a místní zvyklosti. Nemáme právo soudit z pohledu zaprděného panelákového štěstíčka potřeby, zvyky a touhy na druhém konci planety, tím méně se snažit vnucovat naše hodnoty jako jedinou správnou cestu k blaženosti a svobodě. Nám připadá jako projev nesvobody chodit zahalený, jim pro změnu nechutné a nevkusné některé naše zvyky, pojídáním vepřového počínaje a tílky s chlupatým podpaždím konče.

          Domorodci pohlížejí na své tělo jinak než Evropané a to jak z praktického tak i z náboženského hlediska. Hlava je v mnoha kulturách považována za nejposvátnější část těla. Dotýkat se něčí hlavy je tedy v mnoha zemích (zejména v Asii) velký prohřešek, nezkoušejte hladit ani děti.  Naproti tomu nohy jsou velmi nečisté, proto je při sezení složte pod sebe. Mířit nohou na osobu nebo na posvátný objekt je velmi urážlivé (zejména v budhistických, hinduistických a muslimských zemích).

          Levá ruka se ve vetšině světa používá na omývání pozadí po vykonání potřeby a proto je rovněž považována za nečistou. Na vše podstatné, včetně jídla se používá výhradně pravá ruka. Pro držení potraviny a odtrhování sousta však používat levou ruku možné je, avšak nevkládejte jí  potravu do úst.

          I když v mnoha velkých letoviscích uvidíte naháče, ve všech muslimských, hinduistických, budhistických ale i mnoha křesťanských zemích je odhalování se na veřejnosti velkým prohřeškem. Domorodci se sice taky koupají, ale ženy a muži vždy odděleně. Mnohdy slouží ke koupeli a osobní potřebě totéž místo, avšak v různou hodinu. Ženy si při koupeli ponechávají dlouhé šaty, muži se koupou v tričku a trenýrkách, ale není vzácnosti vidět koupající se v riflích a svetru. Pokud se budete koupat s místními lidmi, dodržujte jejich konvence.

          Nudistické pláže bývají v blízkosti turistických letovisk zřetelně označeny, například napisem FKK. Ve většině zemí neexistují, naproti tomu v některých se setkáte i s celými „nuda vesnicemi“. Jako příklad uvedu obec Charco de Palo na kanárském ostrově Lanzarote, kde je nejen vyhlášená nudistická pláž skrytá před větrem, ale zcela běžně můžete nazí navštívit restauraci nebo supermarket. Pro nezkušené přijíždějící se tak naskýtá úsměvný pohled na rodinku nesoucí igelitové tašky s nákupem s bimbajícími pinďíky. Kam si dávají drobné je ovšem otázkou.

          Budete-li se pohybovat mimo turistická letoviska, zapomeňte na tílka, kraťoučké šortky a vůbec oděvy, které více odhalují než zakrývají. Jen tak si získáte respekt. Při jednání na úřadech se oblékněte tak, aby jste působili co nejlepším dojmem. Úředníci vám vyjdou spíše vstříc. Na venkově není dokonalý vzhled až tak důležitý, těžko po vás může někdo chtít, aby jste po vyčerpávajícím pochodu džunglí vypadali jako z katalogu. I náčelník vesnice vás často uvítá v tričku a kraťasích. Rovněž příjde vhod naučit se alespoň několik základních frází v místním jazyce, vyjádříte tak svůj respekt a dostane se vám téhož.

          Většina věřících bere svou víru velmi vážně. Při vstupu na posvátná místa a do chrámů je nutné dodržovat místní pravidla a zvyklosti. Mešity jsou obvykle přístupné všem ale před vstupem si musíte zout boty a být slušně oblečeni, což znamená být čistý, mít zakryté paže, dlouhé nohavice a ženy i hlavu. V turisticky frekventovaných místech si před vstupem do chrámu můžete za malý poplatek zapůjčit plášť, sukni, šátek či sarong.  Muži a ženy se modlí v oddělených prostorech, ty však často nejsou označené, takže musíte vysledovat kam míří ostatní návštěvníci mešity.

          Do mnoha mešit (Maroko) a hinduistických chrámů (Bali) je vstup nevěřících zakázán.  Při návštěvě balijských chrámů platí i jiná pravidla. Menstruující ženy nesmějí provádět určité úkony nebo dokonce  do chrámu vstoupit. Na jednu stranu je v muslimských zemích za pornografii považován časopis Playboy, na druhou se na ulici neskrytě prodávají trička s velmi vulgárními nápisy a kresbičkami nebo plakáty s Hitlerem a Musolinim.

 

Často máme falešné představy o nesvobodě muslimského světa. To co my vidíme jako nesvobodu oni vnímají jako řád, který usnadňuje život a každodenní rozhodování, a cítí se nesvobodně mimo islámem vytýčené mantinely. Svým způsobem jim můžeme závidět trvalý smysl života, který lidé západní kultury často nedokážou nalézt, ani se k němu přiblížit.

          V mnoha zemích je základním zákonem islámské právo, podle kterého se pak soudí mnohé přečiny věřících, tedy ne cizinců. Za krádež tak hrozí useknutí roky, za cizoložství ukamenování. V mnoha zemích je pašování drog trestáno smrtí nebo dlouhodobým vězením, rovnájícím se trestu smrti. Ohled na cizince místní justice rozhodně nebere, což kupodivu nebrání každoročně několika českým naivům, aby se do podobných pochybných dobrodružství nepouštěli.

Opět uvedu výmluvný příklad. Lichtenštejnský princ Christoph z Fuerstenbergu provedl několik neobratných změn na svém thajském vízu a při oletu z Bangkoku byl zatčen. Skončil v přeplněné cele mezi čtyřicítkou vězňů a pokusy rodiny dostat jej ven na kauci ztroskotaly. Princ se zhroutil a po několika dnech v nemocnici zemřel.

          V Indii, Nepálu nebo třeba na Bali se s největší pravděpodobností setkáte s veřejnou kremací zesnulých. Nepokoušejte se v Indii spalování fotografovat, můžete být i fyzicky napadeni. Naproti tomu v Nepálu se setkáte s pozůstalými, kteří si svého zemřelého ještě naposledy vyfotografují kompaktním aparátem a na Bali panuje při pohřbech velmi uvolněná atmorféra, vyhrává gamelanový orchestr a přihlížející obchází prodavač se zmrzlinou a chlazenými nápoji. Atmosféra se tak podobá více pikniku nebo sportovnímu utkání než pohřbu.

Pokud se hodláte zúčastnit nějaké náboženské nebo společenské slavnosti, zjistěte si předem, co se sluší obléknout a jak si máte počínat. V některých zemích jsou pro nás běžné projevy nepřístojné nebo k smíchu. Nejdůležitější je neobtěžovat svým projevem okolí.

          Buďte připravení na skutečnost, že Čechy ve světě nikdo moc nezná, ale co koneckonců my víme o Bangladéši a jeho 140 milionech obyvatel. Kdo z Čechů rozezná Litvu od Lotyšska? A to jsou obě země ve stejném evropském klubu. Rovněž české pivo je neznámé a pojem pils na lahvích světových značek si nikdo do souvislostí s Plzní nedává. Známá jsou spíše piva americká, irská, německá a dánská. Naše pýcha je jen našim nenaplněným snem, bohužel.

Snad jen Škoda v německých rukou dobyla svět jako Baťa, o jehož českém původu víme ve světě snad jen my. Když už se setkáte s pozitivní reakcí, pak jde obvykle o fotbal a tenis, vyjímečně hokej nebo atletiku. Příjemně překvapí papuánští výrostci v tričku s nápisem Nedved nebo jména mnoha významných osob, o kterých českém původu se také málo ví (například zakladatel města Brasília, president Kubicek)

Mnoho zakořeněných představ o té které zemi jsou absolutní omyly nebo lži a výplody fantazie hollywoodských filmařů. Ne všichni v Kolumbii prodávají kokain a nejspíše se s ním ani nesetkáte. Ne každý černoch umí tancovat, ne každý Španěl hraje flamengo na kytaru a chodí v neděli na koridu. Naše představy jsou pokrouceny zeměpisem a dějepisem uplynulých desetiletí.

Odstup mnoha let života v zahraničí mi umožnil učitý nadhled a srovnání. Češi jsou schopni se kvůli deštivému dni či pětikoruně navíc do krve pohádat a zničit si slibný den, mnohdy i celou dovolenou. Někteří berou dovolenou jako záminku pohádat se. Je to jakýsi národní sport, tvářit se kysele a mlčet.

Zatímco jiní se nad problém povznesou a užívají si, Češi jako pilní mravenečci začnou kolem sebe stavět mohutnou zeď komplexů a siláckých póz. Na jednu stranu škudlí a nejedou na fakultativní zájezd, na druhou pak za mnohem vetší částku nakoupí nepotřebné haraburdí, nebo ji utratí za pivo. Šetří na jídle, ale pivo si dát musí, přičemž neustále komentují jeho cenu. Často tráví na tržišti či v obchodě celé hodiny, hledají slevy a nakonec nic nekoupí.

Cestovat s příslušníky jiných národů je více v pohodě, ale ve srovnáni s Čechy se na cestě flákají. Čeští batůžkáři jsou aktivní, ale večnou naprčeností dokážou člověku udělat z úseku cesty peklo. Příklad - jdeme na jídlo, neboť všichni mají hlad, na čemž se shodneme. Uvnitř se paní zašprajcuje, tohle nemá ráda, tamhleto vypadá divně, tohle zase nezná a todleto jíst nebude. Urazí se a jde ven.

A tak nejraději cestuji sám, nejlépe na dobu jednoho měsíce či šesti týdnů. Pokud mám s jiným baťůžkážem podobných zájmů společnou cestu, rád toho využiju. Až smysl tohoto krátkodobého spojení pomine, naše cesty se rozdělí. Po dobu jednoho měsíce dokážu udržet pozornost a napětí. Po delší době už však zážitky splývají a cestovatel otupí. Vše je mu jedno a ráno se už moc nechce vstávat.

Cestovat na rok je tedy obvykle pitomost. Novomanželé či páry projdou na náročné dlouhodobé cestě zkouškou ohněm a často se po návratu domů rozejdou. Na druhou stranu osvědčený partner dokáže zážitky umocnit, sdílená radost se stane dvojnásobnou a sdílená bolest poloviční.

         

Svět je nepředstavitelně pestrý a není možné ho celý poznat ani za sto životů. Právě ta nevyčerpatelnost forem života a kultur mne na něm tolik láká. Máte-li otevřené oči, denně se můžete nechat překvapovat zvláštnostmi a perličkami, tak odlišnými od našeho prostředí. Stačí jen sednout do letadla a za několik hodin se ocitnete ve světě tak odlišném od toho, který jste znali dosud.

Asi je jasné i vám, že v jedné věci je Slovensko trvale popředu vůči Čechám. Na Slovensku vychází sluníčko dříve. Přesto budete zmateni a dezorientováni prvních pár dní v zemích hlubuko pod rovníkem, kde se slunce z vašeho relativního pohledu bude pohybovat naopak. I měny jsou prapodivné a desítková soustava je doplněna neobvyklými barmskými bankovkami v nominální hodnotě 45 a 90.

Ještě před několika málo lety jsme se ve škole pilně učili azbuku a tak pro nás není žádnou novinkou, že kromě námi používané latinky existuje celá řada jiných písem: arabské, azbuka, bulharská cyrilika, řecká, indické písmo, nepálské, thajské, kambodžské, dvě čínská písma, jedno korejské, japonské, hebrejské a mnoho jiných.

Nápisy na bankovkách i v jízdních řádech jsou mnohdy jen v místním písmu, což je pto cestovatele tvrdý oříšek. Dokonce i číslice, kterým dodnes říkáme arabské, jsou v dnešní Arábii velmi odlišné. Přesto se píšou, na rozdíl od písmen, zleva doprava.

Může nás udivit, že Grónsko je ostrov a Austrálie světadíl. Ale vzhledem k tomu, že nedávno bylo Pluto vyškrtnuto z klubu planet, mne to už tolik neudivuje. Zvláštní je, že existuje mnoho negativ, která k sobě nemají žádné adekvátní pozitivum. V Africe je Sudán, ale žádný Lichán, za Prahou Kladno, ale už nikoli Záporno. Jak to, že se učíme o pěti kontinentech a přitom je jich šest? Proč je Kaspické moře mořem a Bajkal ne?

Čím to, že každý zná Niagáru, která však v porovnání s Viktoriinymi vodopády, Iguacu nebo Salto Angel ničím nevyniká? Která je nejvyšší hora Evropy? Mt.Blanc nebo kavkazský Elbrus? Proč většina světa užívá křesťanský kalendář, když není nejpřesnější a nejde ani o nejrozšířenější náboženství? Počítá se od roku nula nebo jedna? Nový rok je datem narození, úmrtí nebo zmrtvýchvstání Krista?

Proč neprotestujeme proti hladomoru v Etiopii, ale hulákáme před japonským a norským velvyslanectvím na podporu velryb? Proč v Rusku neznají ruské vejce a ruský salát? Svět je prostě bláznivý a na některé zvyklosti neexistuje rozumné vysvětlení.

Například v Singapuru na ulici nemůžete žvýkat, jíst pít nebo odhazovat odpadky. Hrozí vám za to vysoká pokuta nebo vězení. Pokud se v Korei na ulici na lidi usmíváte, považují vás za podivína. V mnoha zemích je zcela nemyslitelné ukazovat ukazováčkem. Kuba, země proslulá svými doutníky, zakázala kouření tabákových výrobků na veřejných prostranstvích. Konzumentům tabáku jsou, podobně jako v Evropě, vyhrazeny speciální prostory.

Naproti tomu kdo v Indonésii nekouří, není snad ani chlap. V Mexiku povazují za neslušné, když rukou utřete hrdlo lahve před tím, než se z ní napijete. I ve Španělsku, pokud pijete víno či vodu i kožených měchů, nevkládejte ventilek do úst, ale stříkejte nápoj proudem.

V Africe si lidé čistí zuby pískem, v Asii zvláštním aromatickým dřívkem. V mnoha zemích vůbec. Některé etiopské kmeny se ani nemyjí. Kanibalismus, s výjimkou několika málo deviantů, už dnes neexistuje, což mnoho takycestovatelů vytrvale odmítá vzít na vědomí.

Láhve jsou téměř na celém světě zálohované. Obvykle vám tedy prodavač nápoj na místě přeleje do igelitového pytlíku. Stačí ukousnout rožek sáčku a můžete pít. Pokud vracíte zálohované lahve v Zimbabwe, musíte k nim vypsat seznam jednotlivých lahví, své jméno s kompletní adresou a pod dokument se podepsat.

Profese a sláva neznamená všude solidnost a úroveň. Ve Skandinávii si všichni, s výjimkou krále, tykají a není slušné používat akademické tituly. Naproti tomu ve Španělsku a Portugalsku si většina lidí rovněž běžně tyká, i když existuje i vykání, titulem doktor či inženýr se však často oslovují mnozí vedoucí pracovníci a úředníci bez ohledu na jejich skutečné vzdělání.

Na Kanárských ostrovech je povinná školní docházka teprve od roku 1978. Můžete se tedy setkat s lidmi, kteří mají velmi velké nedostatky ve vzdělání a zápasí dokonce se čtením a počty. Přestože uteklo více než třicet let od smrti generála Franca, stále můžete ve Španělsku vidět jeho sochy. Ulice a školy rovněž nesou hrdě jeho jméno a až do zavedení eura jste mohli v dlani obracet mince s jeho portrétem.

Ne každý nositel příjmení, které obsahuje „de“ je aristokratem. Původ mnohých hispánských přímení pochází z názvu obce nebo panství. Pedro de la Vega, je tedy Petr z obce Vega. Jiná příjmení zase napovídají, čí je kdo syn. Fernandéz byl tedy v minulosti syn Fernanda. Podobně tomu bylo donedávka ve Skandinávii. Ivar Bakkan je Ivar z kopečku, Tor Dahl je Tůr z údolí a Olav Johnson (ulaf jůnson) zase Ulaf, syn Jůnův.

Dokonce i obyčejně neobyčejný polibek má různé formy, od Jidášového přes soudružské po milenecký. Líbání rukou pohlavárům v Indonésii a knězům po celém světě je dodnes běžnou praxí. Ve Francii se stále ještě líbá ruka krásných dam, přičemž se však rty nesmí samotného zápěstí dotknout. V hispánských zemích se přátele zdraví jakýmsi náznakem polibku na obě tváře. Podobně i muži v některých islámských zemích.

Obvykle se domníváme, že světu vládne patriarchát. Omyl. I v našich panelákových domácnostech je muž formální hlavou rodiny, ale žena je krkem, který s hlavou otáčí. Na Sicílii je fousatý chlap v tmavých brýlích ve skutečnosti sicilskou vdovou, skutečným šéfem rodinného klanu. Ženy dobývají vysoké pozice i v muslimském světě.

Bangladéšskou premiérkou je právě žena. I v ortodoxních islámských zemích se lámou ledy. V Kuvajtu byla poprvé v jeho historii do vlády jmenována žena. Je jí akademička a aktivistka za práva žen Masúma Mubaraková. Stala se ministryní pro plánování a administrativní rozvoj. Jejímu jmenování předcházelo přijetí nového zákona v parlamentu, který umožňuje kuvajtským ženám hlasovat a kandidovat ve volbách. Kuvajt se stává po Kataru a Ománu třetím státem v oblasti Perského zálivu, který má v kabinetu ženu.

Když už jsem ve svém výčtu kuriozit zabrousil do orientu, zastavím se na skok v Libyi. Sousední Egypt považuje vůdce libyjského lidu za barona Přášila a po Káhiře vylepuje jeho karikatury. Proč? Inu posuďte sami několik úryvků z projevů plukovníka Muammara Kaddáfího (jeho jméno v překladu znamená Budovatel Ničitel): "Ameriku objevil emír Ká, podle něj byl také kontinent pojmenován. Indiáni jsou Arabové, kteří se z Libye a Jemenu kvůli nepříznivým klimatickým podmínkám přemístili přes Kanárské ostrovy do Ameriky." 

"Anglický dramatik William Shakespeare byl arabského původu. Původně se jmenoval šejk Espír či šajk Aspír. Vinou nejednotného anglického pravopisu bylo jeho jméno zkomoleno do podoby známé současníkům." "Neexistuje problém s AIDS. Virus HIV je mírný. AIDS, malárie a moucha tse-tse, to všechno jsou nepřátelé našich nepřátel. Je to armáda Boží, která chrání Afriku." "Kdybych nebyl vůdcem, byl bych spisovatelem, básníkem nebo učitelem." Čestné Libyjské.

 

Osamocené ženy to na cestách nemají jednoduché. O to více, jsou-li trochu k světu nebo vnadnatější. Udržet oční kontakt s chlapem jim jde těžko. Co ale je a co není sexuální symbol? V Africe, když vám vypadnou prsa, tak to s nikým ani nehne, ale jak ukážete koleno, tak je znásilnění na krku. Malým černouškům je divné, že nositelka vekých prsou nemá doma žádné děti. Tak stará a nemá chlupy pod pažema. Ty nejmenší se vás navíc pokusí rozkojit přes nátělník.

O takovou zkušenost muži přicházejí. Koneckonců s houfy dětí se na cestách budete setkávat na všech kontinentech. Většina z nich bude něco vyrábět nebo pomáhat na poli. Na celém světě pracuje více než 250 miliónů dětí od pěti do čtrnácti let, 17% v Latinské Americe, 41% v Africe, 21% v Asii.

Možná víte, že v Bulharsku kývání hlavou vyjadřuje nesouhlas a kroucení na stranu naopak souhlas. Moc se však Bulharům neposmívejme, sami užíváme slůvko „no“ pro vyjadření souhlasu, což mnohé cizince zmate.

Víte které město se pyšní nejdelším názvem? Je to thajský Bangkok, jehož plné jméno zní: กรุงเทพมหานคร อมรรัตนโกสินทร์ มหินทรายุธยามหาดิลก ภพนพรัตน์
ราชธานีบุรีรมย์ อุดมราชนิเวศน์ มหาสถาน อมรพิมาน อวตารสถิต สักกะทัตติยะ
วิษณุกรรมประสิทธิ์, Krungthep mahanakhon amorn rattanakosin mahintara ayutthaya mahadilok phopnopparat rajathani burirom udomrajaniwet mahasathan amornphimarn
avatarnsathit sakkathatitaya visnukam prasit, což v překladu přibližně znamená město andělů, věčné a nádherné sídlo boha Indry, vznešené město, kde je
uloženo devět skvostných drahokamů, královské město s mnoha velkolepými
paláci a stavbami, věčné město, kde sídlí bohové a má svůj

domov bůh Krišna,
město stvořené bohem Višnuem. V Norsku se naopak můžete setkat s desítkou obcí jejíchž název je A, což znamená „řeka“.

Mnoho podivností vás čeká při návštěvě kulturně blízkých Spojených států. Pozvání na večeři v USA neznamená, že zvoucí večeři platí, jako je tomu obvykle u nás. Každý platí svou konzumaci zvlášť, což může nepřipravené zaskočit. Setkal jsemse i s tím, že guvernér  brazilské Curitivy si nechal zaplatit nápoje, které skonzumovali hosté pozvaní na jeho párty. Ale zpět do USA.

Před lety jsem ve válčící Bosně potkal americký vojenský automobil stojící s defektem na krajnici. Nabídl jsem šoférovi pomoc při výměně kola. Ten mne však odmítl s tím, že je řidič, ne mechanik a počká zde, dokud nepřijede servisní vůz. Jestli mu při čekání někdo ustřelil hlavu nevím.

Na balíčku arašídů letecké společnosti American Airlines stálo: ''Otevřete balíček, snězte oříšky''. Uf, ještě že tak, jinak bych si s ním nevěděl rady. Nejde však zdaleka o jediné absurdnosti přemodernělého systému. Pokud si žena v USA popálí stehna horkou kávou, zažaluje restauraci. Když puberťácké dítě spáchá sebevraždu, rodiče obviní skupinu, kterou rádo poslouchalo. Pokud Američan třicet let kouří tři krabičky cigaret denně a zemře na rakovinu plic, pozůstalí zažalují tabákovou společnost. Pokud někoho zastřelí vyšinutý psychopat, je obviněn výrobce pistole. Pokud tedy zemřu během psaní nebo důsledkem psaní těchto řádků, žádám, aby jste zažalovali Billa Gatese.

Uvedu několik amerických rekordmanů v absurdních soudních sporech. Devatenáctiletý Carl Truman z Los Angeles získal 74 000 dolarů plus léčebné výlohy, když mu jeho soused přejel ruku vozem Honda Accord. Pan Truman si zřejmě nevšiml, že někdo sedí za volantem vozu, ze kterého kradl poklice.

Terrence Dickson z Bristolu v Pennsylvanii opouštěl přes garáž dům, který právě vykradl. Nepodařilo se mu ale otevřít dveře garáže, protože vypovědělo automatické otevírání. Zpátky do domu se taky vrátit nemohl, protože si zaklapl spojovací dveře z garáže do bytu. Domácí byli na dovolené a tak zůstal pan Dickson uvězněn v garáži 8 dní a přežil jen díky zásobě Pepsi a velkému pytli psích granulí. Od vlastníka domu pak vysoudil náhradu za duševní újmu ve výši půl miliónu dolarů.

Jerry Williams z Little Rocku v Arkansasu vysoudil 14 500 dolarů a úhradu nákladů léčení, když byl napaden sousedovým psem beaglem. Pes byl na řetězu na dvorku svého pána za plotem. Vysouzená náhrada byla tak nízká, protože porotě připadal ten pes poněkud vyprovokován, když pan Williams lezl přes plot na jejich dvorek a po psovi opakovaně pálil ze vzduchovky.

Philadelphská restaurace musela zaplatit Amberu Carsonovi náhradu ve výši 113 500 dolarů, když u nich uklouzl na rozlité limonádě a zlomil si kostrč. Limonáda se na podlahu dostala několik vteřin před incidentem, kdy ji pan Carson chrstl do obličete svému příteli během výměny názorů.

Vítězem této pomyslné soutěže je Merv Grazinski z Oklahomy, který si koupil zcela nový obytný vůz Winnebago. Při cestě domů z fotbalového zápasu vjel na dálnici, nastavil automat na 80 km/hod, přelezl ze sedadla řidiče do obytné části a vařil si kávu. Nebylo pak divu, že vůz opustil dálnici, havaroval a převrátil se. Pan Grazinski se soudil s výrobcem, neboť v návodu k obsluze vozidla nebylo výslovně uvedeno, že se to nesmí. Porota mu přiřkla náhradu 1 750 000 plus zcela nový Winnebago Motor Home. Výrobce pak skutečně v tomto smyslu upravil návod k ovládání vozidla pro případ, že by se vyskytl ještě další úplný blbec a koupil si jejich vůz. Zlaté české soudnictví.

V americkém státě Louisiana platí i na začátku jedenadvacátého století velmi konzervativní zákony. Šerif z oblasti Ouachita Parish zadržel sedmdesátiletou babičku Alvenu Johnsonovou za prodej erotických pomůcek.  Za mřížemi skončili také manželé Bobby a Lori Tremaineovi, majitelé dvou obchodů s názvem Red Door. V poutech skončili za to, že prodávali "obscénní" erotické hračky, pornokazety, časopisy a "nestydaté" dárky.

Obchody paní Johnsonové i manželů Tremaineových ležely v žaludku sousedů, kteří si zadržení majitelů vydupali u starosty. Provinilcům hrozí pokuta ve výši 150 tisíc korun a odnětí svobody od šesti měsíců do tří let. Zákony v Louisianě jsou poněkud absurdní v době, kdy leží vibrátor a další erotické pomůcky v ložnicích poloviny Američanů. Podle průzkumu společnosti Durex používá vibrátor k erotickému dovádění třiačtyřicet procent Američanů.

Některé zákony jsou ve světě skutečně bizardní. Uvedu několik perliček, neboť jak známo, neznalost zákona neomlouvá. V Austrálii smí vyměňovat žárovku pouze školený elektrikář. Souložit s klokanem ve střízlivém stavu je zde trestné. V Číně je protizákoné zachraňovat tonoucí. V americkém státě Idaho je zakázáno chytat pstruhy ze hřbetu žirafy. V Arkansasu vám hrozí pokuta za grgání v kostele. Jak je tomu s prděním se mi nepodařilo zjistit. Nesmíte zde ani dávat krokodýly do vany. V New Orleansu vám zase hrozí pokuta, pokud nebohého krokodýla přivážete k hydrantu.

Na Floridě zase co nejdále od kontejnerů. Ve městě Daytona Beach by vás mohli potrestat za sexuální obtěžování popelnic. V Kalifornii se nesmí zvířata pářit v okruhu pěti set metrů od školy nebo kostela. V Memphisu nesmí po dvaadvacíté hodině kvákat žáby. V Itálii nesmí provozovat prostituci nositelka jména Marie. V Maďarsku nesmíte na veřejnosti nikoho fotografovat svým mobilním telefonem, ani svou přítelkyni. Rovněž v Rusku se chystají úpravy zákona. Měly by zakazovat líbání na veřejnosti, hádání se s revizorem a pasení krav na hřbitovech. Jak je vidět, rekordmanem v pitomostech jsou Spojené státy.

Nemusíte však cestovat až za oceán. Majitel kavárny v Bělěhradě byl přinucen na nátlak amerického velvyslanectví změnit název podniku. Proč? Kavárna se jmenovala Osama. Název kavárny se přitom nevztahuje ke jménu teroristy bin Ladina. Slovo Osama znamená v srbštině "samotářský". Majitel kavárny Milomir Jeftič ji pojmenoval po tamějším příbytku pro bezdomovce.

 

Globalizace dobývá svět. Užíváme pro některé věci a děje stejná jména, díváme se na stejné americké filmy, obklopujeme se symboly jako coca cola, hamburgery, pizza a Baťa. Kultura mobilních telefonů dobývá svět. Není co do úst, ale mít Nokii je otázka cti. Společnost se pružně přizpůsobuje trhu.

I když se svět rok od roku stává více uniformní stále nás má co udivovat a šokovat. Vždy je zde ještě příroda a její neuvěřitelné fyzikální jevy, blesky, bouře, příliv a odliv, který se projevuje i v ústí velkých řek, podivný svět brakických vod, půlnoční slunce za polárním kruhem či klimatické zvláštnosti. V mořích číhají jedovaté ryby, v křovinách hadi, jedovaté rostliny a na Papui dokonce létá i jediný jedovatý pták.

Můžeme se podivovat nad tím, že motýli ochutnávají svýma nožičkama, křik kachen nedělá ozvěnu a nikdo neví proč, že se lidé bojí více pavouků než smrti, že jsou sloni jediná zvířata, která nemohou skákat, že šnek může spát tři roky, lední medvědi jsou leváci a pštros má větší oko než mozek.

Můžeme si hlavu ukroutit nad tím, že zapalovač byl vynalezen před zápalkami a elektrické křeslo vymyslel zubař. Stačí jen najít v sobě odvahu cestovat a mět přitom otevřené oči a nastražené uši. Říkáte, že je svět nebezpečný a budete raději sedět doma a luštit křížovky? Statistika tvrdí, že každý rok se sto lidí udusí propiskou nebo tužkou. Vážně. A víte, že je nemožné olíznout si vlastní loket.  Že jsi si vyzkoušel olíznout loket? Co? Přiznej se!

 

 

Fotografování a filmování

Fotografování na cestách za poznáním nebo na dovolené obvykle zahrnuje reportážní, krajiné a architektonické fotografie a fotografování přírodních detailů. Škála fotografických aparátů je dnes skutečně nepřeberná, od malých plastových přístrojů na jedno použití, přes malé kompakty na kinofilm nebo digitální záznam, po velmi dobré amatérské ale i profesionální zrcadlovky.

Osobně se domnívám, že zážitky z cest jsou natolik jedinečné a neopakovatelné, že se vyplatí investovat do vhodného aparátu, který je zachytí. Dobrý fotoaparát je především ten, který spolehlivě funguje. Koupit si fotoaparát těsně před odjezdem na safari a teprve na místě se učit s ním pracovat není rozhodně nejvhodnější způsob. Vysoká cena přístroje nezaručuje kvalitní snímky v rukou nezkušeného amatéra.

Je rozhodně vhodnější aparát pořídit s předstihem a opakovaně vyzkoušet všechny jeho funkce praxí, například na víkendovém výletě či jen doma v rodinném kruhu nebo na zahradě. Před větší cestou přijde vhod návštěva zoologické zahrady nebo procházka po městě s jediným účelem: fotot, fotit a zase fotit. Jen tak odhalíte nedostatky přístroje a zejména své vlastní, jen tak se s kamerou sžijete a na cestě vás pak hned tak něco nepřekvapí.

Fotoaparát je přístroj, který vyžaduje slušné zacházení a je potřeba jej chránit před vlhkem, sluncem, mrazem, nárazy a zejména všudypřítomným prachem. Dobře exponovaný snímek, tedy ani tmavý, ani příliš světlý, závisí na správné kombinaci tří technických faktorů. Za prvé na citlivosti filmu nebo citlivosti nastavené u digitálních přístrojů. Čím jsou horší světelné podmínky, například v místnosti nebo když je deštivo, tím citlivější film je potřeba použít a naopak na slunci, sněhu či na pláži méně citlivý. 

Dá se říci, že s filmy o citlivosti 200 nic nepokazíte. Druhým faktorem je clona, zjednodušeně velikost otvoru v objektivu, kterým do aparátu proniká větlo. Vyšší clonové číslo poskytuje větší hloubku ostrosti, to znamená, že ostré jsou nejen předměty, na něž je zaostřeno, ale i bližší a vzdálenější. To ale vyžaduje více světla a při jeho nedostatku práci se stativem. U přístrojů s poloautomatickými funkcemi lze zvolit funkci největší hloubky ostrosti nastavením symbolu krajinky.

Nižší clonové číslo naopak poskytuje malou hloubku ostrosti, u poloautomatických přístrojů jde o symbol hlavy. Tuto funkci používáme v případě, že chceme z pořizované fotografie určitý objekt, například postavu v krajině, opticky "vytáhnout". To však předpokládá dobře na ni zaostřit. Výsledkem bude fotografie s ostrou postavou a rozmazaným popředím i pozadím. V případě, že s touto funkcí fotografujete portrét, zaostřete na oči.

Třetím technickým faktorem, podílejícím se na výsledném snímku, je čas, nebo lépe vyjádřeno rychlost expozice. Tedy doba, po jakou proniká „dírkou“ světlo na snímač nebo film. Avšak pozor, vyšší číslo (500, 1000) neznamená delší čas, právě naopak, neboť jde o hodnotu zlomku sekundy.

Statické snímky, jako například architektura či krajina se fotografují delším časem. Budete muset více clonit a tím získáte větší hloubku ostrosti. Delší čas (15, 30, 45) ovšem pravděpodobně neudržíte bez pohybu znatelného na výsledné fotografii a takové fotografování tedy vyžaduje použití stativu, aby obrázek nebyl rozmázlý.

Pohybové snímky naopak fotografujte kratším časem, aby nebyly pohybující se objekty rozmazané. U poloautomatických přístrojů lze nastavit velmi užitečnou funkci ukrývající se pod ikonkou bežící postavičky. Osobně v terénu, ve kterém nemohu předpokládat světelné podmínky ani děj, mám neustále nastavenu právě tuto funkci.

Když mne pak zaujme nějaký děj, stačí jen sáhnout po fotoaparátu, palcem jej zapnout a ukazováčkem rychle napůl zmáčknout spoušť, čímž aparát změří světelné podmínky a nastaví nejvhodnější hodnoty času a clony, zároveń i zaostří a ve zlomku vteřiny domáčknutím exponuji snímek.

Pozor, nemačkejte bezhlavě spoušť bez toho, aby jste fotoaparátu namáčknutím „napůl“ dali možnost automaticky zaostřit, změřit a nastavit expozici. Mohli by jste výsledkem být nemile překvapeni. Pokud pracujete s manuálním přístrojem, pak prodloužíte-li čas dvakrát, například z 1/60 na 1/30 s, musíte změnit clonové číslo na sousední vyšší, tedy například z 5,6 na 8, z 8 na 11 a naopak. Přesnou kombinaci clony a času zjistíte expozimetrem, který mají všechny moderní přístroje zabudovány.

 

Chraňte čočku objektivu před nečistotami, deštěm, ohmatáním a poškrábáním. Film zakládejte a vyjímejte ve stínu alespoň vlastního těla. Objektivy vyměňujte tak, aby se na vnitřní čočku nebo snímač digitálu nedostala nečistota, například větrem zanesený prach. Věnujte skutečně velkou pěči ostření, špatně zaostřený snímek už nenapravíte. Jen u digitálních přístrojů můžete drobnou nedokonalost ostření v budoucnu korigovat za pomoci grafických programů, například Adobe Photoshop, nejde však o doostření v pravém slova smyslu.

Dobře se rozhodněte, co chcete vlastně fotografovat a neplácejte snímky nazdařbůh, i když v případě digitálních vás to nestojí více, než jen místo na paměťové kartě. Nesnažte se zachytit mnoho dějů a objektů najednou, detail je často výstižnější než celek.

Držte aparát správně, u zrcadlovek to znamená levou rukou za objektiv podchytem, ne  přehmatem. Mám tím na mysli, aby byl loket vaší ruky zapřený o levou polovinu těla, levá noha mírně předkročena, pravé chodidlo v téměř pravém úhlu, jako při střelbě z pušky. Objektiv kamery položíte na dlaň levé ruky, otevřenou směrem k vašemu obličeji, nikoli od něj. Právě pro tento způsob úchopu jsou navrženy všechny tlačítka a kroužky funkcí, navíc se vyhnete strkání prstů před objektiv.

Vlastní tělo, postoj a loket opřený o bok těla působí jako přírodní stativ a obrázky nebudou rozmazané neznatelným chvěním ruky. Nu a nakonec nebudete pro ostatní fotografy za pitomce, který neumí ani držet drahou kameru.

Dávejte pozor na zákaz fotografování na některých místech, zejména v zahraničí. Vyhnete se tak problémům s domorodci nebo policií. Chovejte se nenápadně a neupozorňujte osoby, které fotografujete, jen tak budou snímky působit přirozeně. Pokud se vaše činnost nedá utajit, snažte se s fotografovaným objektem dohodnout, aby si vás nevšímal, nezubil se do objektivu a dál se věnoval tomu, co chcete fotoaparátem zachytit.

Uvědomte si, že v některých zemích je nutné o možnost fotografovat lidi požádat, někde dokonce musíte za každý snímek zaplatit nejaký obnos. Obvykle jde o velmi malou částku, ale v místě s velkým pohybem zahraničních turistů slouží některé "objekty" , například zaklínači hadů v Maroku, falešní svatí muži v Indii apod., jako past na nezkušené cestovatele a můžete být vystavení dohadování, vydírání, nebo i fyzickému napadení.

Pokud je někde zavedená cena za fotografování, dodržujte ji a zbytečně nepřeplácejte, i když jste s objektem více než spokojeni. Každá služba, i fotografie, má svou cenu. Svým rozhazovačným chováním připravujete půdu pro obírání těch, co přijdou po vás. Pokud je v místě vašeho zájmu forografování domorodců možné bez peněžní nebo materiální odměny formou malého dárku (propiska, pohlednice), to nejlepší, co můžete udělat pro následovníky, je utratit trochu peněz a domorodcům slíbené fotografie skutečně poslat.

          Velký aparát s externím bleskem budí respekt a tak se jeho majitelé dostanou tam, kde mají turisté s bakeliťáky na jedno použití dveře zavřené. Dávejte pozor na strnulé pózy, mnohdy se vyplatí fotografovat z úkrytu a dosáhnou tak přirozenosti výsledné fotografie. Problémem je, že v mnoha zemích leze do záběru příliš mnoho dětí. Fotografování pouze dětí je klišé, kterému se zkušený fotograf vyhýbá, stejně jako kýčovitým červeným západům slunce. Profesionál má ve své sbírce vždy více dospělých než dětí.  

Typickým případem je Indie, Nepál nebo Bangladěš, kde se chce nechat ve strnule nepřirozené poloze „v pozoru“ vyfotografovat snad každý a do záběru krajiny vám neustále leze tisíc zubících se a šklebících špuntů. V takovém případě zamířím objektiv nějakým směrem, kam se okamžitě nahrnou všichni fotografováníchtiví, načež kameru otočím prudce směrem žádaným a vytotografuji to, oč skutečně stojím.

Užitečné bývá naučit se slušnou frázi, která vysvětlí fotografovanému objektu, ať si vás nevšímá a chová se přirozeně nebo požádat některého domorodce, aby vám odháněl čumily ze záběru. Často pomůže malý dárek, například cigareta, nebo jen promítnutí fotografie na displeji digitálního fotoaparátu.

Avšak pozor, v místech bez elektrického proudu je nutno myslet na to, že promítnutí fotografie na displej značně ukusuje z vaší baterie a může přijít situace, kdy baterie prostě dojde. Proto mějte s sebou vždy dost náhradních. Při kompozici záběru si dávejte velký pozor na "uříznuté hlavy a nohy" nebo na stromy "rostoucí z hlavy".

Dobrou investicí je polarizační filtr, který správným používáním (na  boční světlo) zvýrazní barvy nebo vykreslí oblohu. Je to snad jediný filtr, který nelze nahradit v grafickém programu Photoshop. Polarizační filtr se používá samozřejmě jen za denního světla a při dostatečných světelných podmínkách. Zároveň může sloužit i jako ochrana čočky objektivu před poškrábáním. Můžete si jako ochranu rovněž zakoupit čiré sklíčko nebo některý z jiných filtrů, například skylight.

Pokud svítí slunce, fotografujte objekty osvětlené ze strany. Pokud to není nezbytně nutné nebo nejde o umělecký záměr, nefotografujte v protisvětle. Portréty fotografujte v měkkém rozptýleném světle, například je-li slunce za mrakem. Na přímém slunci stíny deformují rysy. Před významnou cestou požádejte o radu zkušeného fotografa a pozorujte ho při přáci. A cvičně si nafoťte pár set obrázků s různým záměrem, získáte tak zkušenost.

Dříve než na trh přišly kapesní paměťové jednotky (40Gb apod), jsem s sebou vláčel těžký notebook. Mělo to však i své výhody, večer jsem si znovu promítnul nafocený materiál a zavzpomínal na prožitý den. Své zážitky jsem prostřednictvím počítače mohl sdílet s novými přáteli, které jsem na cestě potkal. V deštivých dnech jsem fotografie mohl zpracovat, vytřídit a vyretušovat, takže jsem domů přijel již s hotovým materiálem, mnohdy už s připravenou slide show.

Ve většině veřejných internetových kaváren si můžete vypálit fotografie na cd a uvolnit tak svou paměťovou kartu. Vozte si proto raději kvalitní vlastní cd, neboť vypálením na nekvalitní by jste mohli o fotografie přijít. Vypalování se naučte dělat před cestou sami a nenechávejte to na obstuze internetové kavárny. Mohli byste přijít její neschopností o vše nafocené. Nezapomeňte, že k vypalování budete potřebovat kábel pro připojení fotoaparátu k počítači. Pravděpodobně rovněž instalační cd s driverem, neboť mnoho počítačů v zahraničí má nainstalované prehistrorické verze windows a nedokážou připojený fotoaparát načíst. Výborně poslouží čtečka karet.

Na dlouhotrvající cestě odesílejte nafocený materiál bezpečnou cestou domů, například po spolehlivých turistech. Udělejte si u digitálních záznamů raději dvě kopie. Jednu odešlete a druhou si ponechte u sebe. To, co ztratíte, už nikdy nevyfotíte. Rentgeny na některých letištích poškozují filmový materiál. Připravte filmy do pytlíku a ten předejte při kontrole ochrance mimo prosvětlovací tunel.

Chcete-li fotografovat zvířata ve volné přírodě, musíte se přizpůsobit jejich prostředí. Je to běh na dlouhou trať a vyžaduje odříkání, vytrvalost a trpělivost. Oblečte se co nejnenápadněji, nejlépe do oděvu, který splyne s okolím. Kráčejte tiše, v co nejmenší skupince. Budete-li si s přáteli vyprávět anekdoty, nejspíše nikdy nic nespatříte. Pokud uvidíte nějaké zvíře, nepospíchejte k němu, ať je nevyplašíte. Zdvihne-li hlavu a hledí na vás, okamžitě ztuhněte.

Mnohá zvířata mají špatný zrak a rozeznají pouze pohyb. Většina zvířat má však dobrý sluch a čich, proto se k nim přibližujte proti větru. Jako úkryt využijte stromy a keře nebo vybudované pozorovatelny. Pokud se schováte za balvanem, vykukujte u jeho paty, neboť hlava nad kamenem změní jeho siluetu a zvíře vyplaší. Využijte stínu, obličej ozářený sluncem svítí i z nejhustější křoviny. Berte v úvahu, že s objektivem, který má ohniskovou vzdálenost menší než 300mm, nemáte ve fotofrafování zvířat v přírodě prakticky šanci. Výsledkem budou jen puntíky v krajině, které budete obtížně vydávat za lva či slona.

Cestovatel by neměl na fotografování šetřit. Je možné, že se právě prožívaný zážitek už nikdy v životě nebude opakovat. Digitální fotoaparáty jsou dnes cenově dostupné. Fotografie je vhodnější následně mazat než později litovat, že jsem něco nevyfotil. Navíc mi hledáček fotoaparátu umožňuje vidět svět z poněkud jiné perspektivy a vnímat celky, polocelky, detaily, barvy a stíny, kterých bych si jinak nevšiml. Fotoaparát vás nepřipraví o peníze, ale obohatí, jako málokterý lidský vynález. Kupte si před cestou knihu o fotografování a pečlivě ji prostudujte, abyste měli alespoň nějakou představu, jak fotit v různých situacích rozličné objekty.

Nejsem osobně velký příznivec dovolenkového videa. Jeho úroveň bývá obvykle ubohá, navíc nikdo nevydrží sledovat tři či pět hodin rozklepaného a věčně rozostřeného děje s chrochtajícím zvukem, na kterém se v každém ze záběrů objevuje pán či paní domácí. Za celý svůj život jsem poznal jen jednoho člověka, který video po návratu domů skutečně zpracovává, navíc do překvapivě sledovatelného výsledku. Pro video tedy platí nešvenkovat, ale „fotit“ (dělat statické záběry a nehýbat s kamerou, rovněž nezoomovat sem a tam) a nelitovat použití stativu.

Střídejte, podobně jako u fotografování, celky, polocelky a detaily. Filmujte z úrovně očí, ze žabí a ptačí perspektivy, v neobvyklých úhlech apod. Videu bohužel, na rozdíl od fotografie, chybí sytost barev, kontrast, ostrost a dramatičnost okamžiku. Důležité je umění střihu. Po návratu domů ale cestovatele spolknou všední starosti a video obvykle nikdy nezpracuje a časem zapadá prachem. Navíc jsou zde problémy s věčným dobíjením baterií v terénu a množstvím poměrně objemných kazet.

Výbornou motivací, jak se posunout s fotografováním nebo videem kupředu, je pořádat slide show a videoprojekce pro přátele. Na jejich reakci poznáte, co je špatně a co vám naopak vyšlo skvěle. Často můžete v kulturních domech a knihovnách vidět programy technicky dokonale nadabované a sestříháné, ale obsahově prázné, bez děje a dostatečné technické úrovně záběrů. Vezměte si z toho příklad a dobře si rozmyslete, co chcete publiku sdělit. Nestyďte se. Promítání by mělo mít tak 30 minut, v žádném případě by nemělo přesáhnout hodinu. V praxi jsme však účastníky mnohahodinových nudných promítacích maratónů, na kterých nadpoloviční publikum tvoří důchodci s obvyklou otázkou: „A kde na to berete?“

Je důležité se podělit o zážitky s ostatními. Jen tak můžete kvalitativně růst, vždyť potlesk publika dokáže zahřát na duši a povzbudí do další práce. Zážitek živého kontaktu s cestovatelem a příležitost diskuze přináší poučení oběma stranám. Nebojte se vyhazovat nepovedené snímky. Já třídím dokonce třikrát. Nebojte se experimentovat. S digitální technikou je to zadarmo.

Důraz při promítání je potřeba klást na zvuk a obraz, méně kupodivu na text. Než sáhodlouhé vyprávění, raději své obrázky podbarvěte vhodnou muzikou. Nejvíce mluví právě ti, kteří nemají co říct (…a pak jsme byli, a pak jsme jedli, tady vidíte...atd.). Sebedokonalejší ale špatně presentované záběry jsou „pak“ nakočku. Dříve se používaly obyčejné promítačky, později prolínací, někdy v kombinaci devíti projektorů. Připravit takový program bylo nákledné a časově náročné. Někdy praskla žárovka nebo se zasekl diapozitiv a efekt byl vniveč. Dnes vám stačí počítač, vhodný program (CompuPic na promítání a Adobe Photoshop na grafickou úpravu) a digitální projektor, kterým disponuje většina kulturáků.

Při přípravě programu střídejte témata a prostředí. Udržíte tak divákovu pozornost. Pro presentaci na slide show používejte jen jeden formát výlučně horizontálních snímků, vyjímečně se sérií vertikálních proloženou stemněním obrazu.

Pokud chystáte výstavu, je důležitá nejen technická kvalita snímků, ale i vhodná skladba, formát a rámečky. Na úvod výstavy umístěte krátký informační text, zasvěcující návštěvníka do problematiky. Za shlédnutí stojí mnoho internetových stránek, ale jen pár je přehledných, obsahově kvalitních a dokončených. Články ve formě deníku pomůžou jen následovníkům, kterým slouží jako vodítko, na ostatní mohou působit nezáživně. Tak tedy foťte, točte, promítejte a pište. Držím vám palce a rád se přijdu podívat.

 

 

Cestovatelská centra ve světě

Člověk by nevěřil, jaký požitek je sedět na čistém evropském záchodě a dát si pak teplou sprchu. Abych si tak prosté a všední úkony patřičně vychutnal, je potřeba  vytrpět  nějaké nepohodlí. Po několika nocích strávených v brlozích nádherně voní čistě povlečená postel bez blech a komárů. Vhod přijde i flákání, tělo si odpočine a hlava srovná myšlenky. Ještě štěstí, že nám, ortodoxním i svátečním batůžkářům, po světě vyrostly stovky batůžkářských středisek. Někdy je to jen jeden hostel, jindy celá ulice, čtvrť nebo i vesnice.

Každý, kdo cestuje do jihovýchodní Asie, spal v nějakém hostelu nebo hotelu na bangkokské ulici Kao San. Podobná místa najdete na všech kontinentech a jsou si podobná jako vejce vejci. Na ortodoxního batůžkáře můžou působit jako gheto západní kultury uprostřed Latinské Ameriky, černé Afriky nebo Orientu. Přesto mu dobře poslouží jako přestupní stanice do divočiny. S radostí si vychutná pohodičku a klábosení u piva, přicho nacpe špagetama a pizzou.

V batůžkářských centrech obvykle naleznete ubytování evropského standardu, mnohdy však jen jednoduché lůžko s prostěradlem a polštářem. Čeká vás euroamerické jídlo, alkohol, internet, obchody se suvenýry, lokální cestovní kanceláře nabízející levné letenky, autobusová a vlaková spojení a jedno či vícedenní výlety do okolí i sousedních zemí. Někteří hoteliéři pochopili zákonitosti trhu a v ceně noclehu nabízejí snídani či kávu a čaj zdarma po celý den, nebo nějaký kulturní program.

Smývají se zde věkové, sociální a kulturní hranice a všichni si tykají i v případě, že jako lengua franca používají jiný jazyk než angličtitu. Snad jen Izraelci se drží více pohromadě a příliš se nemísí s ostatními národy. Často jsou střediska přizpůsobena pro specifické potřeby surfařské komunity. Potkáte zde studenty bez peněz stejně tak často jako západní důchodce, kteří si mohou dovolit lepší standard. Celé měsíce si zde vyhřívají revma, je to mnohem levnější než zůstat doma. Občas narazíte i na alkoholiky a narkomany ze západu, pro které je pivo či hašiš v zemi třetího světa za zlomek ceny, kterou by museli zaplatit ve vlasti.

Někteří cestovatelé si oblíbili konkrétní místo a našli zde přátele nebo životního partnera. Pak se i po dvacet let neustále vracejí. V batůžkářských centrech vám za mírný poplatek vyperou a usuší prádlo. Vláčet se tedy s množstvím náhradního oblečení nemá valný smysl. Pokud dosluhuje tričko, za pusu si koupíte nové, stejně jako kalhoty. Jen s větším číslem obuvi je v mnoha zemích problém a tak správnému výběru bot věnujte před cestou pozornost.

Mladí se zde nechávají tetovat klikyhákama zepředu i zezadu, z řídkých vlasů splétat afro a kam jen to jde vrazit pirsing. Hraje rege, kouří se hašiš a lidem je blaze na duši i na těle. Pupkatí strejdové zde mají jedinečnou možnost „prodloužit si penis“ zapůjčením džípu nebo motocyklu velké kubatury. Koupí si tričko s nápisem Bintang nebo Rip Curl a zaplatí si na pár dní šikmookou holku třetinové váhové kategorie i věku. Dopoledne vyspávají, pak sedí do noci v putyce, tlachají o nesmrtelnosti brouka a pijí jedno pivo za druhým. Do moře nevlezou, na sluníčko jen vyjímeně, na poznávací výlet po okolí je nikdo nedostane. Ale jsou šťastní a to je hlavní.

Některá střediska jsou více oblíbená Brity, jiná Francouzi, Američany, Australany nebo Němci. Mnohá pro svou atmosféru šedesátých let přitahují davy novodobých hippiess. Natupírované zmalované dámy v nejlepších letech s mladičkým "průvodcem" vysedávají v cukrárně a srkají kafíčko: Všechny vůkol spojuje tolerance. 

Značná část batůžkářů se drží těchto míst jako blechy kožichu a ze skutečného světa uvidí pramálo. Snad jen cestou z letiště, nebo sprostředkovaně s lokální cestovní kanceláří, ukazující pochopitelně jen jednu stranu mince, jakési muzeum v přírodě. Za to se pohodlnějším batůžkářům dostane pocitu bezpečí a jistého luxusu.  Proč ne, jednou za čas, v některých oblastech se tomu nedá ani uniknout. Každému podle jeho gusta. Ortodoxní batůžkář tady jen přespí, vylíže si rány po cestě nebo jede do zemí, kde taková infrastruktura ještě nevznikla nebo naopak dávno zanikla.

Zvláštní skupinou jsou nadšenci, kterým přestal vonět domov, přestěhovali se do ostrůvku západní civilizace uprostřed Asie a v pruhu oranžové látky si hrají na budhistu, hinduistu nebo jiného istu. Občas rozjímání zapijou pivem a zají pizzou. Střediska mají ale i své stinné stránky. Především jsou  to drogy a problémy s nimi spojené, zejména drobná kriminalita. Stahují se zde žebráci, prodejci různého haraburdí, zloději a podvodníčci.

Po čase je prodejců mnohonásobně více než kupců, přitvrzují v nabídce a odpuzují tak klienty. Ti začnou navštěvovat jiná místa a dostud kvetoucí středisko jako centrum turistiky postupně zaniká, umírá. Někdy je snaha všudypřítomných prodejců a dohazovačů až tragikomická. Místo aby slevili zdražují, nechtějí ustoupit ani o píď z životního standardu a výsledkem je rychlá podnikatelská smrt.

Některá místa jsou skutečně velmi příjemná, ale v jiných nemáte minutu klid. Neustále do vás někdo šťouchá, stále na vás pokřikuje a nabízí masáž, zmrzlinu, luk a šípy, sošky, tetování, holku, kluka či fet. Taková dovolená se může rychle změnit v peklo. Batůžkář, hledající trochu klidu, se zavírá v pokoji a nevystrčí celé dny nos. A na Bali vám otravové vlezou až do pokoje. Proto jste přece neletěli přes půl zeměkoule.

Naštěstí je svět obrovský a na své objevení turistickým ruchem čekají poklady i ve velmi blízkých zemích, v Rumunsku, Bosně či Albánii. Tam kde je turistů málo, pustí se domorodci s chutí s cizinci do řeči, nebo alespoň pozdraví. Stejně tak batůžkáři jsou na takových místech k sobě vstřícní, navazují rádi přátelství a vyměňují si informace a tipy. Tam kde je návštěvníků mnoho, předstírají všichni uprostřed davu, že jsou sami. Při společné delší cestě autobusem se však začnou dávat  dohomady a často pak spolu několik dní zůstanou, někdy i po celý život.

Že by neměla cestovat osamocená žena nebo dvě kamarádky je předsudek. Na svých cestách léta potkávám ženy různého věku a sociálních vrstev, od studentek po důchodkyně. Ortodoxní batůžkáři to mají těžké, jejich možností ubývá. Tam, kde před deseti lety pobíhali nahatí domorodci s peřím na hlavě, dnes vyrostly stánky se suvenýry a za deset let se k nebi bude vypínat hotelová krabice, která za dalších třicet let zaroste džunlí. Naháče s peřím tak uvidíte za třicet dolarů v hotelovém programu s večeří. Povídálkové je pak na svých fotografiích v domovině nadšeně odprezentují jako nebezpečné kanibaly.

Na druhou stranu jiná, dříve přeplněná místa, zejí prázdnotou. Důvody jsou různé, ekonomická krize dané země či země odkud nejvíce přicházeli návštěvníci, válka, bombový útok, nebo jen do módy příšla jiná destinace. Reakce na změnu poptávky se různí. V Jordánsku po roce 2001 spadly ceny služeb a vstupných do památek napolovic. V Petře bylo možné fotografovat památky bez jindy běžných davů.

Na Bali se po bombových útocích ceny naopak zdvojnásobily, neboť Balijci jen neradi opouští svůj ekonomický standard. Je to bezesporu krátkozraké řešení, výsledkem bude ještě menší návštěvnost. Konkurenční Thajsko je pro Evropany mnohem blíže a své služby nenabízí tolik agresivníma formama. Umírající místo se pak obvykle soustředí na místní klientelu.

Kromě noclehu a potěšení pro žaludek je škála nabídky služeb a kratochvílí pro povalečskou turistiku neuvěřitelně široká. Své si v ní najdou i ortodoxní dobrodruzi.  Někomu zase nabídka místních kanceláří pomůže s vyřešením náhradního programu v případě nepřízně počasí. V Indonésii si můžete dopřát dvoudení rychlodobrodružství na Papuu. Letadlem tam a zpět a pár fotek s nahatýma „válečně“ zmalovanýma „kanibalama“ na trhu za Wamenou.

Jinde si můžete dopřát džíp safari, skutečné safari, potápění, výstup na vulkán, návštěvu památek, divadla, muzea, houpat se jako giboni v lanovém centru, ráchat ve vodě aquaparku, užít si hazardu v kasinu, projít kurzem, který vás naučí přejít přes žhavé uhlíky, fotografovat lokální slavnosti s krvavým sebebičováním, ukřižováním nebo propichováním, kohoutí, býčí a beraní zápasy, sbírat barevné kamínky a mušle, střílet z kulometu zapomenutém americkou armádou, létat na tandemovém paraglideru, raftovat a zažívat tisíce jiných větších či menších dobrodružství.

 

Telefon a internet

Prázdninová letoviska a oblíbená místa nezávislých cestovatelů nabízejí řadu telefonních a internetových služeb, předevsím International nebo Oversee Calling a veřejný internet. Nejlevněji lze do zahraničí telefonovat z telefonních budek na předplacené karty nebo z hovoren telefonní společnosti.

Soukromé hovorny jsou poněkud dražší a nejdražší je telefonování z hotelových pokojů. Při  dlouhodobém pobytu v některé zemi je výhodné si zakoupit aktivační kartu do mobilního telefonu od některého místního operátora. Obchody s mobilními telefony jsou dnes všudypřítomné a je často otázkou cti a prestiže pyšnit se módním modelem zavěšeným na opasku nebo na šňurce kolem krku, i kdybychom kvůli tomu měli umřít hlady.

České mobilní telefony v mnoha zemích nefungují, ačkoli vás váš operátor  při spouštění roamingu informoval o opaku. Nezapomeňte, že pokud vám někdo volá na váš český mobilní telefon do zahraničí a vy to zvednete, platíte vy jako hovor do zahraničí. Mnozí kecálci se po návratu z dovolené nestačí divit, když jim příjde učet za telefonní služby. Informujte se tedy před odjezdem do zahraničí o sazbách.

Často se prodávají telefonní karty mezinárodních společností, jejichž prostřednictvím můžete ušetřit až sedmdesát procent ceny. Je potřeba jen vhodit minci do telefonního automatu k jeho aktivaci, poté vytočit číslo spojení uvedené na kartě, dále kód uvedený tamtéž, a následně předvolbu a číslo telefonu na který voláte. Můžete rovněž volat na účet volaného (collect-call service), ale za spojení s operátorem budete muset stejně zaplatit. Při telefonování ze zámoří nezapomeňte na časový posun vůči vlasti.

V celém světě rostou jako houby po dešti internetové kavárny a je dnes vlastně vyjímkou město, ve kterém nenarazíte alespoň na nějakou počítačovou hernu s možností připojení k internetu. Ovšem kvalita počítačů a rychlost připojení je velmi rozličná a někdy se vám (například v Indii) nepodaří připojit ani po několika dnech trpělivých pokusů. Cena je obvykle třicet až šedesát korun za hodinu připojení a je třeba se skutečně obrnit trpělivostí, abyste v afektu počítač nerozšlapali.

V internetových kavárnách je přístup obvykle nastaven na yahoo nebo hotmail. Z nepochopitelného důvodu není často možné se připojit na české servery, je tedy dobrou alternativou založit si adresu i na některém z již uvedených. V podvečer jsou veřejné internety narvány turisty nebo místní mláděží hrající hry. Chcete-li pro připojení použít vlastní notebook, pak vězte že si mnoho hotelů počítá za připojení atronomické sumy, avšak v mnoha internetových kavárnách to možné je.

 

Outdoorové aktivity

Mnoho oblastí navštěvovných nezávislými cestovateli je přímo ideálních pro vyznavače dobrodružných sportů. Příroda nabízí moře s koloniemi korálů, ve vnitrozemí nádherné hory, často i vulkány, mohutné řeky, deštné pralesy a nekonečné pláže lemující pobřeží. Ve všech turistických centrech není problém najít specializovanou agenturu, která zařídí vše potřebné pro vaše dobrodružství a zajistí i potřebnou výbavu, od horského kola přes potápěčskou výbavu po raft.

V odlehlých oblastech si ale budete muset poradit sami. Nezapomeňte přitom, že cestovní pojištění se na některé nebezpečné aktivity nevztahuje, je zapotřebí se připojistit s výslovným uvedením plánované činnosti. Před odjezdem na dovolenou se tedy důkladně informujte na podrobnosti u své pojišťovny. Po adrenalinovém zážitku nejeden batůžkář září jako nový desetník. Chce to jen chuť, odvahu a trochu peněz.

 

Přístojové potápění

V mnoha zemích světa, například Thajsku, Indonésii, Egyptě či Kostarice si potápěči opravdu přijdou na své. V pravidelném hodnocení prvních pět míst v žebříčku zaujímají ostrovy Banda v indonéských Molukách, Alor a Pulau Bunaken u Sulawesi.  Pozorování korálů a nesčetných druhů tropických ryb usnadňuje až neuvěřitelná viditelnost třicet metrů. V období dešťů se však výrazně zhoršuje, je tedy vhodné dobře plánovat období své návštěvy.

Potápěčská střediska najdete hlavně u velkých rekreačních areálů, někdy i přímo v hotelu, ale mimo turistické oblasti budete potřebovat vlastní výbavu, což je dost velký technický problém z důvodu nadváhy zavazadel a nemožnosti přepravovat láhve na vzduch v letadlech.

Jednodenní potápění se specializovanou agenturou, která zajistí pronájem vybavení, plnění lahve vzduchem a občerstvení přijde asi na 30 až 100 USD, přičemž velmi záleží na vašich potápěčských zkušenostech ale i schopnostech smlouvat. Doporučuji před ponorem prověřit výstroj a kvalifikaci vašeho průvodce, neboť potápění je nádherný, nicméně rizikový sport, kde se za chyby platí velmi tvrdě.

Potápím se už mnoho let a tam dole si připadám vždy jako v pohádce. Červi se proměňují v květiny, kameny náhle ožívají. Pod mořem jsem nalezl jeden z nejpodivuhodnějších koutů planety. Už slavný Charles Darwin byl nadšený zázračným stavebním dílem zdánlivě bezvýznamných polypů. Amatérské potápění učinilo v posledních dvaceti letech obrovský skok vpřed. Dnes má možnost vyzkoušet si přístrojové potápění prakticky kdokoli, kdo netrpí závažným onemocněním, které by ho v kombinaci s potápením ohrožovalo na životě.

Potápěčský turistický průmysl má i svůj rub. Tam, kde ještě před několika lety byla k vidění nádherná podmořská zahrada, naleznete často jen pusté dno. Mnohé bizardní korálové formace odumírají proto, že je obklopily sáčky a plasty zaváté do moře z pevniny, jiné si po částech odnesli jako suvenýr turisté. Někteří podivuhodní obyvatelé korálových útesů jsou již dnes velmi vzácní.  Na jejich místo se naopak všude šíří mořské hvězdice a mořští ježci, kteří korálové útesy poškozují ještě více.

Prastaré mořské ekosystémy, jejichž druhová pestrost je srovnatelná snad jen s bohatstvím tropických deštných pralesů, jsou ohroženy znečištěním moří a nezodpovědným chováním turistů. Přirozeným hrozbám, jako například kolísajícím teplotám mořské vody nebo tropickým cyklónům, dokázali korálové útesy a jejich drobní obyvatelé vzdorovat, ale nyní, s příchodem negativních vlivů způsobených člověkem, nastává mnohdy velmi kritická situace.

Pokračující umírání podmořských rajských zahrad pozorují přírodovědci u pobřeží více než dvaceti zemí v celém tropickém pásmu. Prakticky celé korálové útesy u Samoy, které byly pokládády za zvláště nádherné, zmizely. Byly totiž využívány jako stavební materiál pro silnice, na mnoha místech byly zality betonem při výstavbě letištních ploch, nebo je zničili rybáři používající k rybolovu jedy nebo dynamit.

          Také v Indonésii jsou korálové útesy vážně poškozeny. Obrovské korálové útvary u ostrova Ambon byly do značné míry zničeny výbušninami a zahlceny bahnem a odpadem z pobřeží, kde v posledních letech výrazně vzrostla hustota obyvatelstva. Ústup korálů kolem Havajských ostrovů zavinila řasa Dictyosphaeria, jejíž šíření podporuje znečišťování moře odpadními vodami z pobřeží.

Mnoho korálových útvarů ztrácí barvy. Jednobuněčné řasy, žijící s korály v symbióze a propůjčující jim barevný vzhled houfně odumírají. Tento jev je přičítán hlavně nadměrnému oteplování povrchové vrstvy moře. Jeden druh hvězdice, která se vyskytuje ve velkých koloniích, už poničil rozlehlé korálové útesy v Pacifiku a Indickém oceánu. V Rudém moři, u pobřeží Keni a u Mauritia, zase nahlodávají korálové útvary mořští ježci. Náhlé přemnožení těchto škůdců je zřejmě jedním z negativních důsledků lidské činnosti.

Neblahé důsledky pro korály má i sportovní amatérské potápění, které se rok od roku těší stále větší oblibě. Egyptské pobřeží Rudého moře bylo na mnoha místech přizpůsobeno tak, aby vyhovovalo potřebám obdivovatelů podmořských krás. Na Maledivách, kam houfně směřují zejména Němci, byly celé korálové útesy rozřezány a použity při výstavbě hotelů.

Největší škody má však podle odborníků na svědomí lodní doprava. Ropa vytékající z tankerů podmořskou faunu doslova decimuje. Výletní lodi drží v mělkých vodách korálové trsy svým  těžkým trupem a masivní kotvy a lana odlamují z útesů celé velké kusy. Podmořské vápenové útvary skýtají útočiště nesmírnému množství druhů ryb, od nepatrných klaunů po žraloky. Tyto ryby a paryby byly spolu s mořskými houbami, řasami a měkkýši odnepaměti zdrojem obživy pro obyvatele pobřeží.

Po tisíciletích, kdy člověk užíval bohatství moře úměrně, nastala doba drancování. Dnes užívané nylonové sítě s jemnými oky představují smrtelné nebezpečí i pro maličké rybky. Zástupy turistů si z tropů odvážení trsy korálů jako suvenýry, na které se pak kdesi v evropských obývácích práší. Absurdní následky má ničení korálových útesů především tam, kde chrání pobřeží před záplavami. Všude, kde byly tyto přirozené vlnolamy odtěženy jako stavební materiál, například u pobřeží Malediv, musely být nahraženy betonovými bloky shazovanými do moře. 

Náklady na takové řešení jsou pochopitelně velmi vysoké a často jsou hraženy z prostředků vyčleněných na pomoc rozvojovým zemím. Přírodovědci dnes vypracovávají programy, jejichž cílem je zastavit pokračující ničení moří. Vznikly chráněné mořské parky, kde je potápění do značné míry omezeno. UNESCO rovněž zřídilo několik biosférických rezervací, například v mexických pobřežních vodách. V Japonsku se do moře spouštějí bambusové konstrukce, kusy betonu nebo pneumatiky, aby se tak vytvořily umělé útesy, kde by se mohli usazovat mořští živočichové, zejména jedlé ryby. Tato metoda však není příliš úspěšná a fauna osídlující náhradní útulky je zpravidla značně chudá.

 

Surfing

Jen čtyři hodiny letu vzdálené Kanárské ostrovy, Maroko nebo daleká Indonésie jsou rájem surfařů, které lákají nejen idylické pláže, ale především pravidelný příboj.  Surfování v nejlepších světových oblastech je často vykoupeno  trmácením se  stovky kilometrů narvanými dopravními prostředky, kde vaše prkno snadno přijde k úhoně, nebo musíte jet s drahým zájezdem. 

Mnoho surfařských cestonbích kanceláří nabízí surf safari, okružní cestu po vejvyhledávanějších místech na  luxusní jachtě. Informace o lokalitách naleznete nejlépe na internetu (www.surftravelonline.com, www.balisurfcam.com), ale kupříkladu na Bali funguje i speciální surfařské vysílání rádia s předpovědí a mnoha tipy.

Na většině míst navštěvovaných surfařskými nadšenci si můžete půjčit buggy boardy s ploutvičkami i různé druhy prken, od long boardů po freestylová.  Někdy však nejsou zrovna v nejlepší kondici a tak fajnšmekrům lze jen doporučit vzít si prkno vlastní. Převážejte ho rozhodně v dobrém obalu, aby vaše pýcha nepřišla při cestování s kozama a slepicena na střeše autobusů k úrazu.  V dopravních prostředcích většinou budete muset za prkno připlatit.

Začátečníkům lze jen doporučit alespoň půldenní kurz, kde vás instruktor seznámí se základními triky. Pak už jen záleží na vašich schopnostech a vůli. Většina začátečníků je schopna se po dvou třech hodinách prvních pokusů na prkno postavit a chvíli jet. Chce to vnitřní sílu se neustále dokola pokoušet rozjet prkno na vlně a trpělivost nestavět se na prkno dříve, než se skutečně rozjede a získá rychlost. Krém s vysokým UV faktorem, vosk, tričko nebo tenký neoprén proti odřeninám, lékárnička s jódovou tinkturou a dostatek tekutin přijde vhod.

Není žádným tajemstvím, že většina surfařů kouří hašiš nebo marihuanu a že není problém si kuřivo v surfařských loklitách obstarat. Nezapoměňte však, že v mnoha zemích je držení drog trestáno neuvěřitelně přísně. Zvažte předem případná rizika. Na domněnku "mě se to stát nemůže" už doplatilo mnoho cizinců.

 

Treking

V blízkosti každé rekreační oblasti najdete často skvělé podmínky pro pěší turistiku. Pod pojmem treking se skrývají nenáročné procházky po pohodlných cestách ale i vyčerpávající mnohadení pochody džunglí a po horských hřebenech.

Vydat se ale na trek bez jakýchkoli zkušeností není jen tak. Deštný prales má podmanivé kouzlo, zvláště za rozbřesku a soumraku, kdy se džungle ozývá zvuky zvířat, hmyzu a křikem ptáků. Avšak vláčet se  vlhkým a často bahnitým nebo kamenitým terénem s těžkým batohem dá pořádně zabrat.

V otevřené krajině se zase musíte prodírat pod bodavým sluncem hustou řezavou travou nebo šlapat měkkým bořivým pískem. Proto je nutné se na cestu dobře připravit. Bezesporu nejdůležitější součástí výstroje jsou pevné boty. Musí být dobře ušité, protože nekvalitní a lepené švy se ve vlhkém podnebí během několika dní ale i hodin úplně rozpadnou. Noha by měla v obuvi dýchat, ale musí přitom zůstat v suchu. Při výběru správné obuvi vám nejlépe poradí ve specializovaných prodejnách outdoorového vybavení. Veřte že sandály a nerozchozené nové boty nejsou na tůru tím pravým.

Na delší výpravu budete potřebovat stan, nebo zkušenost se stavěním přístřešku z přírodních materiálů jako jsou větve, listy palmy a banánovníku. Pokud nemáte nepromokavý obal na batoh, zabalte do igelitových sáčků alespoň věci v něm, aby neprovlhly. Na cestu nezapomeňte vzít nůž, svítilnu, zapalovač, ešus, kompas nebo gps, lékárničku a polní láhev.

Lékárnička na několikadení trek by měla obsahovat protialergické prostředky (mast na štípance a popáleniny různých rostlin), pružní obinadlo, píšťalku pro přivolání pomoci, obvaz, náplasti, antibiotický zásyp, který v tropech poslouží lépe než dezinfekční mast a uleví i poničeným tříslům a zapařené zadnici, fungicidní mast na plísně, borovou vodu, pinzetu, jehly, tablety proti průjmu a bolesti, aspirin a širokospektrální antibiotika.

Repelent je při chůzi neúčinný, za krátkou chvíli jej odplaví pot, ale na zastávkách se dá použít. Na treku si nejspíše ponesete s sebou i jídlo, vhodné jsou lehké a snadno připravitelné instantní nudle a sportovní muesli tyčinky. Je zdvořilé nabídnout ze svých zásob i průvodci nebo nosiči, který vám stravu i připraví. Stravování ve vesnicích je na dlouhých výpravách dost jednotvárné, někdy se dá ale koupit čerstvé maso nebo zelenina, nebo se šikovný průvodce může pokusit něco ulovit.

Je těžké odpovědět jednoznačně na otázku, zda je průvodce pro trek nutný nebo nikoli. Sám jsem se na Papui měsíc bez jeho pomoci bez problému obešel, jen občas jsem využil nosiče z vesnice do vesnice, což byla vždy zajímavá zkušenost přímého kontaktu s domorodým obyvatelstvem a vzácná chvíle volných rukou k fotografování. Navís se má nepatrná investice dostala do rukou lidem, kteří jinak z turistického ruchu nic nemají.

V některých oblastech je domorodý průvodce nutný nejen z důvodu, že by jste mohli zabloudit, ale i kvůli střetu kultur. Objevíte-li se neohlášeni v domorodé vesnici, můžete být i nezvanými hosty, zvláště pokud je mezi vámi jazyková bariéra. Pokud namáte mnoho času a jazykových schopností, je vhodné přidat se k organizované výpravě, i když je  to mnohem dražší a někdy dost uspěchané.

Vypozoroval jsem na sobě, že při trekingu na mne nepůsobí Einsteinova teorie relativity vyjádřená vzorcem E=mc2. Pro připomenutí oč jde, alespoň krátká citace: „Energie je přímo úměrná hmotnosti tělesa“. Když se nad tím zamyslím, pak od doby co mám větší hmotnost, mám poloviční energii. K tomu i zapařený zadek a třísla a někdy i pořádné otlaky na nohou.

Dnes už vím, že měsíc v džungli je stejný nesmysl, jako pouhých pár hodin. Vím i to, že nejvhodnější je prostředí střídat. Také to, že než si kůže zvykne na bodavé slunce, nevyplatí se žádné velké tůry. Znám i cenu dobře rozchozených bot. A tak se těším , až v zimě zase nějam vyrazím.

 

Safari

Je málo míst, kde si může cestovatel dopřát pobyt v národním parku plném zvěře v relativně svobodných podmínkách bez pomoci cestovní kanceláře a příliš vysokého vstupného. Právě na safari se nepřipravený středoevropan může setkat s realitou na hony odlišnou od nažehlené zoologické zahrady.

Život v divočině je nádherný, ale i krutý a musíme s tím počítat. Někdy odpovědné orgány musí pro záchranu druhu sáhnout k na první pohled absurdnímu řešení. Zabíjení. Zachránit kočkovité šelmy Afriky mají podle projektu Mezinárodního svazu na ochranu přírody IUCN peníze sběratelů trofejí.

Skolení lva přijde na 60 tisíc amerických dolarů, což je shruba půl druhého milionu korun. Z takových peněz se mimo jiné platí výstavba ohrad chránících dobytek, neboť tam, kde lvi z nedostatku jiné potravy  na dobytek útočí, jsou pro ně pušky farmářů a otrávené návnady větším nebezpečím než lovci. 

K tomuto projektu přistoupila Tanzanie, Mozambik a Botswana. Svou strategii vyvinuli sami lvi, místo dobytka začali překvapivě lovit hrochy. Státy účastnící se projektu mají stanovit limity pro odstřel lvů mladších šesti let, starší jedince by bylo možné lovit neumezeně.

Organizace ProWildlife považuje tento projekt za nesmysl a poukazuje zejména na nemožnost kontroly dodržování limitů. Před třiceti lety se početní stav lvů v Africe odhadoval na 200 000, poslední studie uvádějí 23 až 39 tisíc kusů. Největší lví populace naleznete v Tanzanii (Serengeti, Ruaha/rungwa, Selous), Zambii (Luangwa), Botswaně (Okawango) a Jihoafrické republice (Kruegerův národní park).

 

Nezbytná výbava na cestu

Jak už jsem se zmínil, je na každém z nás, kolik přebytečných krámů je s sebou ochotný tahat a co vše považuje za nezbytné. Určitě vás napadne, v čem tkví prapůvod slova „zavazadlo“. Batoh a kufr prostě na cestách zavazí, a tak se musíme správně rozhodnout, co zabalit.

Já do zemí s příjemným klimatem jezdím s jedním párem lehké trekové obuvi, s jedinými kalhotami, ze kterých lze odepnutím nohavic udělat kraťasy, jedním tričkem na sobě, jednou košilí s dlouhým rukávem, jednou mikinou a jednou šusťákovkou proti dešti. Vše v malém nepromokavém batohu s fotoaparátem, objektivy, bateriemi, nabíječkou, bleskem a čtyřicetigigovým harddiskem pro ukládání fotografií.

Důležitý je zapalovač a propiska. Na dně leží kilový  lehký spacák, případně i kilový cyklistický ministan. Po straně bimbá hliníková láhev na vodu a v boční kapse je ukryta lékárnička a nejzákladnější hygienické potřeby. Nesmí chybět jedny náhradní ponožky a slipy. Večer se převléknu a použité přeperu. Do rána je prádlo obvykle suché a tak se nemusím tahat s hromadou špinavého prádla. Vše by nemělo přesáhnout deset kilogramů, jinak to jde z batohu ven a začíná se znovu.

Namísto tahání se s těžkými knižními průvodci se mi osvědčil systém, kdy si před cestou okopíruju pouze podstatné stránky, zmenšené v poměru 1:2. Použité listy pak mohu po cestě odhazovat nebo darovat jiným cestovatelům, které potkám v protisměru. Spoustu věcí si člověk může zakoupit na místě, obvykle za mnohem příznivější cenu než v Čechách (spací pytle, batohy, sandály, trička, kalhoty, bundy) i když kvalita je někdy prachbídná.

Drobným kutilům udělá na cestě velkou službu textilní lepící páska. Neveřili byste, co je s její pomocí možné opravit nebo vyrobit. Mnoho českých cestovatelů si nemůže vynachválit jako prevenci a všelék láhev vysokooktanové slivovice, ze které si na cestě naředí poživatelný roztok. I když namísto skutečných léčebných vlastností funguje spíše placebo efekt (věř a víra tvá tě uzdraví), slivovice  funguje i jako seznamka a prostředek k bourání bariér.

Vhod příjde toaletní papír v sáčku někde při ruce plus čtení k ukrácení dlouhého čekání na spoj. Kutilové si mnoho potřeb mohou vyrobit na cestě. Viděl jsem například šikovné košíčky na hygienické potřeby vyřezané z pet lahve. Někdo ocení oblečení, které nedrží pachy a není na něm vidět špína. Existuje vesta ke které je odepínací kapuce, rukávy i vnitřní vložka, mužete si k ní dokonce vyrobit tzv. sloní nohu, tedy vlastně bundovestospacák.

Používání maskáčů může být v některých zemích z důvodu politické situace problémem. Cestování se zavazadlem si můžete zpříjemnit a usnadnit různě. Záleží koneckonců také na tom, jaký druh odpočinku na cestách vyhledáváte, zda jste spíše pasivní a ideál pro vás představuje 14 dní proležených na slunné pláži (s okolo kráčejícími lepými děvami - případně svaly dostatečně vybavenými mladými muži), nebo dáte přednost aktivnějšímu odpočinku.

 

Každý knižní průvodce je ve chvíli, kdy je dopsán poslední řádek, vlastně již zastaralý. Ale i u několikaletého se dá obsah použít jako základní osnova. Nikdy se však na žádnou knihu nemůžete stoprocentně spoléhat, ani na tuto. Mým záměrem bylo nejen pobavit, ale hlavně motivovat. Doufám, že se mi to podařilo a na svých cestách potkám ty, kteří přestanou o dálkách jen snít, protože „to nejde“ a najdou cestu, jak udělat, aby „to“ šlo.

Snad mé informace, zážitky a skopičiny dopadnou na úrodnou půdu a budou mít delší život, než běžný turistický průvodce. Ještě několik rad na závěr: Čekej od cesty méně a dostaneš více. Počítej s procentem neúspěchu. Nebazíruj na plánech za každou cenu, mnoho z toho, co jsi si v teple domova vysnil, nestojí za dlouhé zdržování a ukrajuje ti čas a finance pro nečekané zážitky někde jinde. Pojem být někde první už dávno neexistuje, ale pár nových forem, jak cíle dosáhnout, možný je. Člověk se nemá vracet tam, kde se cítil šťastný.

 

 

Příloha č.1 - Webové stránky českých zastupitelských úřadů v zahraničí.

Můžete na nich nalézt aktuální informace o zemi, ale i množství doporučení a typů

Albánie - ZÚ Tirana www.mzv.cz/tirana

Alžírsko - ZÚ Alžír  www.mzv.cz/algiers

Argentina - ZÚ Buenos Aires www.mzv.cz/buenosaires

Austrálie - ZÚ Canberra www.mzv.cz/canberra

Austrálie -GK Sydney www.mzv.cz/sydney

Belgie - ZÚ Brusel www.mzv.cz/brussels

Belgie - SD při NATO Brusel www.mzv.cz/nato.brussels

Belgie - SZ při EU Brusel www.mzv.cz/representationEU

Bělorusko - ZÚ Minsk www.mzv.cz/minsk

Bosna a Hercegovina - ZÚ Sarajevo www.mzv.cz/sarajevo

Brazílie - ZÚ Brasilia www.mzv.cz/brasilia

Brazílie - GK Sao Paulo www.mzv.cz/saopaulo

Brazílie - HK Belém www.mzv.cz/belem

Bulharsko - ZÚ Sofia www.mzv.cz/sofia

Čína - ZÚ Peking  www.mzv.cz/beijing

Čína - GK Hongkong www.mzv.cz/hongkong

Čína - GK Šanghaj www.mzv.cz/shanghai

Dánsko - ZÚ Kodaň www.mzv.cz/copenhagen

Egypt - ZÚ Káhira www.mzv.cz/cairo

Estonsko - ZÚ Tallinn www.mzv.cz/tallinn

Etiopie -ZÚ Addis Abeba www.mzv.cz/addisababa

Filipíny - ZÚ Manila www.mzv.cz/manila

Finsko - ZÚ Helsinky www.mzv.cz/helsinki

Francie - ZÚ Paříž www.mzv.cz/paris

Francie - SM při OECD Paříž www.mzv.cz/oecd.paris

Francie - SM při UNESCO Paříž www.mzv.cz/unesco.paris

Francie - SM při Radě Evropy Štrasburg www.mzv.cz/strasbourg

Ghana - ZÚ Akkra www.mzv.cz/accra

Gruzie - ZÚ Tbilisi www.mzv.cz/tbilisi

Chile - ZÚ Santiago www.mzv.cz/santiago

Chorvatsko - ZÚ Záhřeb www.mzv.cz/zagreb

Indie - ZÚ Dillí www.mzv.cz/newdelhi

Indie - GK Bombaj www.mzv.cz/bombay

Indonésie -ZÚ Jakarta www.mzv.cz/jakarta

Irák - ZÚ Bagdád www.mzv.cz/baghdad

Írán - ZÚ Teherán www.mzv.cz/tehran

Irsko - ZÚ Dublin www.mzv.cz/dublin

Itálie - ZÚ Řím www.mzv.cz/rome

Itálie - GK Miláno www.mzv.cz/milan

Izrael - ZÚ Tel Aviv www.mzv.cz/telaviv

Japonsko - ZÚ Tokio www.mzv.cz/tokyo

Jemen - ZÚ Sanáa www.mzv.cz/sanaa

Jihoafrická republika - ZÚ Pretoria www.mzv.cz/pretoria

Jihoafrická republika - GK Kapské město www.mzv.cz/capetown

Jordánsko - ZÚ Ammán www.mzv.cz/amman

Kanada - ZÚ Ottawa www.mzv.cz/ottawa

Kanada - GK Montreal www.mzv.cz/montreal

Kazachstán - ZÚ Almaty www.mzv.cz/almaty

Keňa - ZÚ Nairobi www.mzv.cz/nairobi

Kolumbie - ZÚ Bogota www.mzv.cz/bogota

Korea - ZÚ Soul www.mzv.cz/seoul

Kostarika - ZÚ San José www.mzv.cz/sanjose

Kuba - ZÚ Havana www.mzv.cz/havana

Kuvajt - ZÚ Kuvajt www.mzv.cz/kuwait

Kypr - ZÚ Nikosie www.mzv.cz/nikosia

Libanon - ZÚ Bejrút www.mzv.cz/beirut

Libye - ZÚ Tripolis www.mzv.cz/tripoli

Litva - ZÚVilnius www.mzv.cz/vilnius

Lotyšsko - ZÚ Riga www.mzv.cz/riga

Lucembursko - ZÚ Lucemburk www.mzv.cz/luxembourg

Malajsie - ZÚ Kuala Lumpur www.mzv.cz/kualalumpur

Maroko - ZÚ Rabat www.mzv.cz/rabat

Maďarsko - ZÚ Budapešť www.mzv.cz/budapest

Mexiko - ZÚ Mexiko www.mzv.cz/mexico

Mongolsko - ZÚ Ulanbátár www.mzv.cz/ulaanbaatar

Nigérie - ZÚ Abuja www.mzv.cz/abuja

Nizozemsko - ZÚ Haag www.mzv.cz/hague

Norsko - ZÚ Oslo www.mzv.cz/oslo

Německo - ZÚ Berlín www.mzv.cz/berlin

Německo - GK Bonn www.mzv.cz/bonn

Německo - GK Drážďany www.mzv.cz/dresden

Německo - GK Mnichov  www.mzv.cz/munich

Pákistán - ZÚ Islámabád www.mzv.cz/islamabad

Pákistán - GK Karáčí  www.mzv.cz/karachi

Panama - HK Panama www.mzv.cz/panama

Peru - ZÚ Lima www.mzv.cz/lima

Polsko - ZÚ Varšava www.mzv.cz/warsaw

Polsko - GK Katovice www.mzv.cz/katowice

Portugalsko - ZÚ Lisabon www.mzv.cz/lisbon

Rakousko - ZÚ Vídeň www.mzv.cz/vienna

Rakousko - SM Vídeň www.mzv.cz/mission.viena

Rumunsko - ZÚ Bukurešť www.mzv.cz/bucharest

Rusko - ZÚ Moskva www.mzv.cz/moscow

Rusko - GK Sankt Petěrburg www.mzv.cz/peterburg

Rusko - GK Jekatěrinburg www.mzv.cz/yekateringburg

Řecko - ZÚ Athény www.mzv.cz/athens

Saudská Arábie - ZÚ Rijád www.mzv.cz/riyadh

Singapur - ZÚ Singapur www.mzv.cz/singapore

Slovensko - ZÚ Bratislava www.mzv.cz/bratislava

Slovinsko - ZÚ Lublaň www.mzv.cz/ljubljana

Spojené arabské emiráty - ZÚ Abú Dhabí www.mzv.cz/abudhabi

Srbsko - ZÚ Bělehrad www.mzv.cz/belgrade

Sýrie - ZÚ Damašek www.mzv.cz/damascus

Španělsko - ZÚ Madrid www.mzv.cz/madrid

Švédsko - ZÚ Stockholm www.mzv.cz/stockholm

Švýcarsko - ZÚ Bern www.mzv.cz/bern

Švýcarsko - SM při OSN Ženeva www.mzv.cz/geneva

Tchaj-wan - ČEKK Tajpej www.mzv.cz/taipei

Thajsko - ZÚ Bangkok www.mzv.cz/bangkok

Tunisko - ZÚ Tunis  www.mzv.cz/tunis

Turecko - ZÚ Ankara  www.mzv.cz/ankara

Turecko - GK Istanbul www.mzv.cz/istanbul

Ukrajina - ZÚ Kyjev www.mzv.cz/kiev

Ukrajina GK Lvov www.mzv.cz/lvov

Uruguay - ZÚ Montevideo www.mzv.cz/montevideo

USA - ZÚ Washington www.mzv.cz/washington

USA - Stálá mise při OSN New York www.mzv.cz/un.newyork

USA - Generální konzulát Los Angeles www.mzv.cz/losangeles

USA - GK New York www.mzv.cz/newyork

USA- HK Philadelphia www.mzv.cz/philadelphia

Uzbekistán - ZÚ Taškent www.mzv.cz/tashkent

Vatikán - ZÚ Vatikán www.mzv.cz/vatican

Velká Británie - ZÚ Londýn www.mzv.cz/london

Venezuela - ZÚ Caracas www.mzv.cz/caracas

Vietnam - ZÚ Hanoj www.mzv.cz/hanoi

Zimbabwe - ZÚ Harare www.mzv.cz/harare

 

Příloha č.2 - Webové stránky ministerstev zahraničních věcí některých evropských zemí

na kterých můžete nalézt různé informace o zemi, ale i aktuální informace o zastupitelských úřadech ve světě a tiskopisy pro vystavení víz

Albánie www.mfa.gov.al

Bělorusko www.mfa.gov.by

Belgie www.diplomatie.be

Bosna a Hercegovina www.mvp.gov.ba

Bulharsko www.mfa.government.bg

Dánsko www.um.dk

Estonsko www.vm.ee

Finsko http://formin.finland.fi

Francie www.diplomatie.gouv.fr

Holandsko www.minbuza.nl

Chorvatsko www.mvp.hr

Irsko http://foreignaffairs.gov.ie

Island www..mfa.is

Itálie www.esteri.it

Kypr www.mfa.gov.cy

Litva www.urm.lt

Lotyšsko www.mfa.gov.lv

Lucembursko www.gouvernement.lu

Maďarsko www.kulugyminiszterium.hu

Malta www.foreign.gov.mt

Německo www.auswaertiges-amt.de

Norsko www.odin.dep.no

Polsko www.msz.gov.pl

Portugalsko www.min-nestangeiros.pt

Rakousko www.bmaa.gv.at

Rusko www.mid.ru

Řecko www.mfa.gr

Slovinsko www.gov.si

Slovensko www.mzv.sk

Srbsko www.mfa.gov.yu

Španělsko www.mae.es

Švédsko www.regeringen.se

Turecko www.mfa.gov.tr

Ukrajina www.mfa.gov.ua

Velká Británie www.fco.gov.uk

 

Příloha č.3 - Webové stránky ministerstev zahraničních věcí některých mimoevropských zemí

na kterých můžete nalézt aktuální informace různé informace o zemi, ale i o zastupitelských úřadech ve světě, tiskopisy pro vystavení víz a náležitosti které k vystavení potřebujete. Pokud plánujete cestu po mnoha zemích a není možné fyzicky zabezpečit všechna vstupní víza před cestou, doporučuji požádat na příslušném ministerstvi zahraničních věcí té které země o autorizaci víz s uvedením místa, například konzulátu v jiné zemi, kde si v budoucnu o vstupní vízum fyzicky požádáte. Ušetříte si tak mnohdy několikatýdenní čekání.  O vízové problematice více v kapitole Vízová povinnost a vstupní formality

Alžír www.mae.dz

Argentina www.mrecic.gov.ar

Arménie www.armenianforeignministry.com

Austrálie www.dfat.gov.au

Bahrajn www.mofa.gov.bh

Barbados www.foreign.gov.bb

Bolívie www.rree.gov.bo

Botswana www.gov.bw

Brazílie www.mre.gov.br

Brunei www.mfa.gov.bn

Burkina Faso www.mae.gov.bf

Chile www.minrel.cl

Cookovy ostrovy www.ck/govt2:htm

Čína www.fmprc.gov.cn

Dominikánská republika http://serex.gov.do

Ekvádor www.mmrree.gov.ec

Egypt www.mfa.gov.eg

Filipíny www.dfa.gov.ph

Fidži www.foreignaffairs.gov.fj

Gruzie www.mfa.gov.ge

Guatemala www.minex.gob.gt

Guyana www.sdnp.org.gy

Honduras www.sre.hn

Indie www.meaindia.nic.in

Indonésie www.dfa-deplu.go.id

Irák www.iraqmofa.net

Irán www.mfa.gov.ir

Izrael www.israel-mfa.gov.il

Jamajka www.mfaft.gov.jm

Japonsko www.mofa.go.jp

Kanada www.international.gc.ca

Katar www.mofa.gov.qa

Kazachstán www.mfa.kz

Keňa www.mfa.go.ke

Kolumbie www.minrelext.gov.co

Jižní Korea www.mofat.go.kr

Kostarika www.rree.go.cr

Laos www.laoembassy.com

Lesotho www.lesotho.gov.ls

Malajsie www.kln.gov.my

Maroko www.maec.gov.ma

Mauricius www.gov.mu

Mexiko www.sre.gob.mx

Mikronézie www.fsmgov.org

Mongolsko www.mongolia-foreign-policy.net

Mozambik www.mozambique.mz

Myanmar www.mofa.gov.mm

Nikaragua www.cancilleria.gob.ni

Nový Zéland www.mfat.govt.nz

Omán www.omaninfo.com

Pakistán www.mofa.gov.pk

Panama www.mire.gob.pa

Paraguay www.mre.gov.py

Peru www.rree.gob.pe

Spojené arabské emiráty www.government.ae

Salvador www.rree.gob.sv

San Marino www.esteri.sm

Singapur www.mfa.gov.sg

Srí Lanka www.slmfa.gov.lk

Sudán www.sudanmfa.com

Svazijsko www.gov.sz

Thajsko www.mfa.go.th

Tonga www.tongatapu.net.to

Tunisko www.ministeres.tn

Uganda www.mofa.go.ug

Uruguay www.mrree.go.ug

USA www.state.gov

Uzbekistán www.mfer.uz

Venezuela www.mre.gov.ve

Vietnam www.mofa.gov.vn

Zambie www.statehouse.gov.zm

 

Příloha č.4 - Jiné užitečné webové stránky a kontakty

www.asiaweek.com - výběr článků týdeníu Asiaweek

www.feer.com - články o Ásii

www.pmfhk.cz/centra.html - seznam center cestovního lékařství v ČR

www.zelenykriz.com - aktuální informace o očkování a prevenci nemocí, adresy hygienických stanic

www.vakciny.net - informace o očkovací povinnosti v různých zemích

http://health.yahoo.com - informace o specifických nemocech a obtížích, rady odborníků

www.asdp.co.id - plavebné řády indonéských trajektů

www.balitravelforum.com - zkušenosti jiných cestovatelů na Bali

www.fco.gov.uk - neustálá aktualizace informací o bezpečnostní situaci ve 130 zemích světa

http://thorntree.lonelyplanet.com/thorn - ideální pro výměnu informací s jinými nezávislými cestovateli

www.pelni.co.id - indonéské lodní řády

http://users.powernet.co.uk - slušné mapy různých regiónů

www.oanda.com/cgi-bin/ncc - aktuální kurzy měn

www.kropla.com - help for world travellers, užitečné informace pro nezávislé cestovatele

www.maxphotobank.com - tisíce tématicky a geograficky seřazených fotografií

olda@superletenky.cz - levné letenky do zámoří

www.overseajobs.com - pracovní nabídky v zahraničí

www.studyabroad.com - studijní a pracovní programy

www.baliforfamilies.com - postřehy rodičů cestujících s dětmi a jejich užitečné rady

www.letuska.cz - levné letenky

www.cap.cz - česká asociace pojišťoven

www.ackcr.cz - asociace cestovních kanceláří

www.weather-forecast.com - přehled aktuálního počasí včetně předpovědí pro celý svět
www.zdrava-rodina.cz - zdraví na cestách

www.doktorka.cz - zdraví na cestách

www.domuvezdravi.cz - zdraví na cestách

www.cdc.gov/travel - cestovní problematika

www.rph.wa.gov.au - alternativní léčba malárie

www.skyeurope.com - levné letenky do evropských destinací

www.norwegian.no - levné letenky z prahy do norských měst

www.uamk.cz - Ústřední automotoklub České republiky

www.aba.cz - Autoklub Bohemia Assistance

www.aaawin.com - asociace amerických automobilistů, informace o motorismu v USA

www.nps.gov - vše o národních parcích USA včetně kempování

www.utah.com - informace u státu utah, podobně u dalších států podle systému www.nazevstatu.com

www.ct24.cz – cestovatelské dokumenty Objektiv

 

Příloha č.5 - Česká centra v zahraničí

Belgie - ccbrussels@czech.cz

Bulharsko - ccsofia@czech.cz

Francie - ccparis@czech.cz

Itálie - ccrome@czech.cz

Maďarsko - ccbudapest@czech.cz

Berlín - ccberlin@czech.cz

Drážďany - ccdresden@czech.cz

Mnichov - ccmunich@czech.cz

Holandsko - cchaag@czech.cz

Polsko - ccwarszawa@czech.cz

Rakousko - ccwien@czech.cz

Rusko - Český dům - ceskydum@czech.cz

Rusko - České centrum - ccmoskva@czech.cz

Slovensko - ccbratislava@czech.cz

Španělsko - ccmadrid@czech.cz

Švédsko - ccstockholm@czech.cz

Ukrajina - cckiev@czech.cz

USA - info@czechcenter.com

Velká Británie - info@czechcenter.org.uk

 

Příloha č.6 – Seznam cizích zastupitelských orgánů příslušných pro Českou republiku

001 Afghánistán - Velvyslanectví Islámské republiky Afghánistán, Na Kazance 634/7, Praha 7 - Troja, 171 00, tel:233 544 228, afg.prague@centrum.cz

002 Albánie - Velvyslanectví Albánské republiky, Pod Kaštany 22, Praha 6,160 00
tel:233 370 594, alembprg@mbox.vol.cz, alembprg1@volny.cz

003 Alžír - Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky, V Tišině 10/483, P.O.Box 204, Praha 6, 160 41, tel:233 371 142, 233 371 143, 233 371 145, ambalger@mbox.vol.cz, www.algerie.cz

004 Angola - Konzulát Angolské republiky, ul. Hlinky 110, Brno, 603 00

tel:602710 122,konzulat.angola@nextra.cz
005 Antigua a Barbuda - High Commission for Antigua and Barbuda, 15 Thayer Street, London W1U 3JT, UK

tel.: (004420) 7486 7073, ronald@antiguahc.sonnet.co.uk, www.antigua-barbuda.com

Ambassade de Antigua et Barbuda, 43, avenue de Friedland, 75008 Paris, France

tel.:00331/53969396
006 Argentina - Velvyslanectví Argentinské republiky, Panská 6, Praha 1, 110 00

tel:224212448,224212 449,embar@iol.cz
007 Arménie - Neubaugasse 12-14/1/16, Vídeň, A-1070

tel:00431-5227479,5243668,armenia@armembassy.at
008 Austrálie - Australské společenství, Klimentská 10, Praha 1, 110 00

tel:296 578 350, 296 578 351

009 Ázerbájdžán - Hügelgasse 2, 1130 Vídeň

tel: (+43/1) 403 13 22, office@azembvienna.at

010 Bahamy - High Commission of the Commonwealth of the Bahamas, Bahamas Hous,Chesterfield Street 10, GB - London W1X SAH, tel.: (0044) 207/408 44 88,  information@bahamashclondon.ne

011 Bahrajn - Klingelhöfer Strasse 7, 10785 Berlin, tel.: 030 - 86 87 77 77
012 Bangladéš - Velvyslanectví Bangladéšské lidové republiky, Dovestrasse 1, Berlin, 10587, tel: 004930-398 97 50

013 Barbados - Embassy of Barbados, 78 Avenue General Lartigue, B-1200 Brussels, Belgium
tel: (0031) 7321737, 7321867, embar@pophost.eunet.be

High Commission of Barbados in London, 1 Great Russell Street, London WC 1B 3JY, United Kingdom

tel.: 634975, barcomuk@dial.pipex.com

014 Belgie - Velvyslanectví Belgického království, Valdštejnská 6, Praha 1 – Malá

Strana, 118 01, tel: 257 533 524

015 Belize - Konzulát Belize, Karmelitská 375/21, Praha 1 - Malá Strana, 118 00
tel: 257 532 263, consulate.belize@atlas.cz

016 Bělorusko - Velvyslanectví Běloruské republiky, ul. Sádky 626, Praha 7, 171 00
tel: 233 540 899, 233 541 011

017 Benin - Velvyslanectví Beninské republiky, Rheinbarbenallee 18, Berlin, 14199
tel: 004930-8973 0240

Konzulát Beninské republiky, Ke Kaménce 364/17, Praha 6 - Řepy, 163 00
tel: 235 312 218, ben.con@seznam.cz

018 Bhútán - 17-19 Chemin du champ d´Anier, Geneva, tel.: (+41/22) 799 08 90
019 Bolívie - Velvyslanectví Bolivijské republiky, Waaggasse 10/4, Wien, A-1040
tel: 00431-587 46 75, embolaustria@of-viena.at

020 Bosna a Hercegovina - Velvyslanectví Bosny a Hercegoviny, Opletalova 27, Praha 1, 110 00, tel: 224 422 510, 224 422 511, embbh@iol.cz

021 Botswana - Vysoká komise Botswanské republiky, 6 Stratford Place, London, W1C 1AY, tel: 0044207-99 00 31

022 Brazílie - Velvyslanectví Brazilské federativní republiky, Panská 5, Praha 1, 110 00
tel: 224 321 910, 224 324 965, chebrem@mbox.vol.cz , konzulát tel: 224 321 910, consulado@brazil.cz

023 Brunej - Kronenstrasse 55-58, 101 17 Berlin, tel.: (030) 20 60 76 – 0

024 Bulharsko - Velvyslanectví Bulharské republiky, Krakovská 6, Praha 1, 110 00
tel: 222 211 258, 222 211 260, 222 212 011, 222 210 230, 222 211 259,  bulvelvmbox.vol.cz

025 Burkina Faso - Velvyslanectví Burkiny Faso, Prinz-Eugen-Strasse 18/3A, Wien, 1040, tel: 00431-503 82 64, s.r@abfvienne.at, www.abfvienne.at

026 Burundi - Velvyslanectví Burundské republiky, Berliner Strasse 36, Berlin, 10715
tel: 004930-234 56 70, info@burundi-embassy-berlin.com, www.burundi-embassy-berlin.com

027 Čad - Velvyslanectví Čadské republiky, Rublyovskoye chaussée 26/1, Apt. 20-21, Moscow, 121615, tel: 007495-415 41 22, 415 41 39, pts249@ipc.ru

028 Čína -Velvyslanectví Čínské lidové republiky, Pelléova 18, Praha 6 - Bubeneč, 160 00, tel: 224 311 323, 233 028 800, chinaemb-cz@mfa.gov.cn,

chinaprague@informnet.cz, www.chinaembassy.cz

029 Dánsko - Velvyslanectví Dánského království, Maltézské náměstí 5, P.O.Box 25, Praha 1 - Malá Strana, 118 01, tel: 257 531 600, prgamb@um.dk, www.ambprag.um.dk

030 Dominika - Velvyslanectví Dominiky, Rue des Aduatiques 100, B 10-40 Brusel, tel.: (00322) - 7 33 43 28

High Commission of Commonwealth of Dominica, 1 Collingham Gardens, South Kensington, London SW5 0HW, tel.: (004420) 7 370 5194/5,

highkommission@dominica.co.uk

031 Dominikánská republika - Velvyslanectví Dominikánské republiky, Av. Bel Air 12, Brusel,1180, tel: 00322-346 59 35, embajadombxl@brutele.be

Generální konzulát Dominikánské republiky, Na Poříčí 12/1041, Praha 1, 110 00
tel: 224 872 132, consuladopraga@hotmail.com

032 Džibuti - Rue Emile Ménier 26, F-75116 Paříž, tel.: (0033) 1/ 47 27 49 22

033 Egypt - Velvyslanectví Egyptské arabské republiky, Mickiewiczova 254/6, Praha 6, 160 00, tel: 224 311 506, embassyegypt@centrum.cz

034 Ekvádor - Velvyslanectví Ekvádorské republiky, 15 Rejtana, Warsaw, 02-516
tel: 004822-848 72 30, eecupolonie@mmrree.gov.ec, www.mmrree.gov.ec

035 Eritrea - Velvyslanectví Státu Eritrea, Stavangerstrasse 18, Berlin, 10439

tel: 004930-446 74 60, er.embassy@freenet.de

036 Estonsko - Velvyslanectví Estonské republiky, Na Kampě 1, Praha 1, 118 00
tel: 257 011 180, embassy.prague@estemb.cz

037 Etiopie - Velvyslanectví Etiopské federativní demokratické republiky, Boothstrasse 20A, Berlin, 12207, tel: 004930-772 060, emb.ethiopia@t-online.de

038 Fidži - High Commission of the Republic of Fiji, Hyde Park Gate 34, London SW7 5DN, tel.: (0044) 171/584 36 61, fijirepuk@compuserve.com, www.fiji.gov.fj

039 Filipíny - Velvyslanectví Filipínské republiky, Senovážné náměstí 8, Praha 1, 110 00, tel: 224 216 397, 224 216 385, praguepe@phembassy.cz

040 Finsko - Velvyslanectví Finské republiky, Hellichova 1, Praha 1, 118 00
tel: 251 177 251, sanomat.pra@formin.fi, www.finlandembassy.cz

041 Francie - Velvyslanectví Francouzské republiky, Velkopřevorské nám. 2, Praha 1, 118 00, tel: 251 171 711, ambafrcz@mbox.vol.cz, www.france.cz

042 Gabon - Ministerstvo zahraničních věcí Gabonu, B.P. 2245, c/o Ministry of Foreign Affairs, Libreville, tel: 00241-739 338, 739 467, 739 469

043 Gambie - Velvyslanectví Gambijské republiky, Avenue F.D. Roosevelt, 126, Brussels, 1050, tel: 00322-640 10 49

044 Ghana - Velvyslanectví Ghanské republiky, V Tišině 4, Praha 6 - Bubeneč, 160 00
tel: 233 377 236, ghanaemb@mbox.vol.cz

045 Grenada - Embassy of Grenada, 123 rue de Laeken, 1st floor, 1000-Brussels, Belgium, tel.: 0032 222 373 03,  embassyofgrenada@skynet.be

046 Gruzie - Velvyslanectví Gruzie, Na Zátorce 13, Praha 6 - Bubeneč, 160 00
tel: 233 311 749, 233 311 751, 233 311 752, prague.emb@mfa.gov.ge

047 Guatemala - Konzulát Guatemalské republiky, Hrusická 2513, Praha 4, 141 00, tel: 272 761 416, 272 771 416

Velvyslanectví Guatemalské republiky, Hauptstrasse 21/9, Vídeň, A-1030

tel:00431-714 35 70, embajada@embaguate.co.at

048 Guinea - Velvyslanectví Guinejské republiky, Jägerstrasse 67-69, Berlin, 10117
tel: 004930-2007 4330, berlin@ambaguinee.de

049 Guinea Bissau - Velvyslanectví Republiky Guinea-Bissau, Avenue Franklin Roosevelt 70, Brussels, 1050, tel: 00322-647 08 90

050 Guayana - Velvyslanectví Guyanské kooperativní republiky, 3 Palace Court, Bayswater Road, London, W2 4LP, tel: 0044171-229 76 84

051 Haiti - Consulate General d´Haiti, 35 Avenue de Villiers, 75017 Paris, tel.: (0033)142127050

Velvyslanectví Berlín, Meinekestrasse 5, 10719 Berlin, tel.: (030) 88554134,  haitbot@aol.com

Ambassade d´Haiti, 10 Rue Teodule Ribot, 75017 Paris, tel: (0033)-1-634778,  haiti01@francophonie.org

Embassy of the Republic of Haiti, BP25, 160a avenue Louise, B-1050 Brusel, Belgie, tel: (0031)-2-649 7381

052 Honduras - Velvyslanectví Honduraské republiky, Cuxhavenerstrasse 14, Berlin, 10555, tel: 004930-3974 9710, 9711, informacion@embahonduras.de

053 Chile - Velvyslanectví Chilské republiky, U Vorlíků 4/623, Praha 6 - Bubeneč, 160 00, tel: 224 315 064, 224 313 176, echilecz@mbox.vol.cz

054 Chorvatsko - Velvyslanectví Chorvatské republiky, V Průhledu 9, Praha 6, 162 00
tel: 233 340 479, 233 355 695, 233 355 247, croemb.praha@mvp.hr, http://cz.mvp.hr

055 Indie - Velvyslanectví Indické republiky, Valdštejnská 6, Praha 1, Malá Strana, 118 00, tel: 257 533 490, amboffice@india.cz, hoc@india.cz, sshoc@volny.cz, commerce@india.cz, www.india.cz

056 Indonésie - Velvyslanectví Indonéské republiky, Nad Buďánkami II/7, Praha 5, 150 21, tel: 257 214 388, www.indonesian-embassy.cz

057 Irák - Velvyslanectví Irácké republiky, Na Zátorce 10, Praha 6 - Bubeneč, 160 00
tel: 224 326 976, iraqembassy@post.cz, iraqembassy@adslink.cz

058 Irán - Velvyslanectví Íránské islámské republiky, Na Zátorce 18, Praha 6, 160 00
tel: 220 570 454, 220 570 455, 233 381 113, embircz@volny.cz

059 Irsko - Velvyslanectví Irska, Tržiště 13, Praha 1, 118 00, tel: 257 530 061-4, pragueembassy@dfa.ie

060 Island - Velvyslanectví Islandské republiky, Naglergasse 2/8, Vienna, 1010
tel: 00431-533 27 71, emb.vienna@mfa.is, www.iceland.org/at

Generální konzulát Islandské republiky, Karlova 20, Praha 1, 110 00, tel: 222 221 218, thorir@mbox.vol.cz

061 Itálie - Velvyslanectví Italské republiky, Nerudova 20, Praha 1 - Malá Strana, 118 00
tel: 233 080 111, italemba@mbox.vol.cz

062 Izrael - Velvyslanectví státu Izrael, Badeniho 2, Praha 7, 170 06
tel: 233 097 500, 233 097 513, 233 097 515, info@prague.mfa.gov.il

063 Jamajka - Velvyslanectví Jamajky, Schmargendorfer Strasse 32, Berlin, 12159
tel: 004930-859 94 50, info@jamaican-embassy-berlin.de

Konzulát Jamajky, Ondříčkova 7, Praha 3, 130 00, tel: 222 727 041

064 Japonsko - Velvyslanectví Japonska, Maltézské nám. 6, Praha 1 - Malá Strana, 118 01, tel: 257 533 546, 257 530 884, 257 011 011

065 Jemen - Velvyslanectví Jemenské republiky, Pod Hradbami 5, Praha 6, 160 00
tel: 233 331 568, 233 331 598, yemenemb@seznam.cz

066 Jihoafrická republika - Velvyslanectví Jihoafrické republiky, Ruská 65, P.O.Box 133, Praha 10 - Vršovice, 100 00, tel: 267 311 114, 271 731 799, saprague@nextra.cz, satrade@mbox.vol.cz

067 Jordánsko - Velvyslanectví Jordánského hášimovského království, Rennweg 17/4, Vienna, A-1030, tel: 00431-405 10 25, info@jordanembassy.at, www.jordanembassy.at

Konzulát Jordánského hášimovského království, Borského 989/1, Praha 5, 152 00, tel: 241 440 455, phjo@post.cz

068 Kambodža - Velvyslanectví Kambodžského království, ul. Drezdenska 3, Warsaw, 03-969, tel: 004822-616 52 31

069 Kamerun - Velvyslanectví Kamerunské republiky, Povarskaya Street 40, Moscow, 121069, tel: 007495-290 65 49, 290 00 63

070 Kanada - Velvyslanectví Kanady, Muchova 6, Praha 6, 160 00
tel: 272 101 800, canada@canada.cz, visa@canada.cz

071 Kapverdy - Velvyslanectví Kapverdské republiky, Dorotheenstrasse 43, Berlin, 10117, tel: 004930-2045 0955, embassy.capverde@knuut.de

072 Katar - Velvyslanectví státu Katar, Hagenstrasse 56, Berlin, 14193

tel: 004930-86 20 60, berlin@mofa.gov.qa, www.e.gov.qa

073 Kazachstán - Velvyslanectví Kazašské republiky, Romaina Rollanda 12, Praha 6, 160 00, tel: 233 375 642, kzembas@bon.cz

074 Kazachstán - Velvyslanectví Keňské republiky, Nieuwe Parklaan 21, LA The Hague, 2597, Holandsko, tel: 003170-350 42 15, kenya@dataweb.nl

075 Kolumbie - Velvyslanectví Kolumbijské republiky, Stadiongasse 6-8, Vienna, A-1010, tel: 00431-405 42 49, 406 44 46, embcolviena@aon.at, www.embcol.or.at

076 Komory - Velvyslanectví Komorského svazu, B.P. 860, c/o Ministry of Foreign Affairs, Moroni, tel: 00269-734 111

077 Kongo (Brazzaville) - Velvyslanectví Konžské republiky, Rheinallee 45, Bonn, 53173, tel: 0049228-35 83 55, botschaft.kongobrz@t-online.de

Konzulát Konžské republiky, Dukelských hrdinů 34, European Business Centre, Praha 7, 170 00, tel: 220 809 391

078 Kongo (Kinshasa) - Velvyslanectví Konžské demokratické republiky, Soukenická 34, Praha 1, 110 00, tel: 222 314 656, 286 850 898, ambrdcpraha@hotmail.com

079 Severní Korea - Velvyslanectví Korejské lidově demokratické republiky, Na Zátorce 6/89, Praha 6, 160 00, tel: 224 320 783, vel.kldr@seznam.cz

080 Jižní Korea - Velvyslanectví Korejské republiky, Slavíčkova 5, Praha 6 - Bubeneč, 160 00, tel: 234 090 411

081 Kostarika - Velvyslanectví Kostarické republiky, Hellichova 458/1, Praha 1, 118 00

tel: 257 310 582, embcr_rc@rree.go.cr

Kancelář velvyslance, Ambassador's Office, Dessauer Strasse 28/29, Berlin, 10963, tel: 004930-2639 8990

082 Kuba - Velvyslanectví Kubánské republiky, Sibiřské nám. 1, Praha 6, 160 00
tel: 224 311 253, 233 321 309, embacubapraga@embacuba.cz

083 Kuvajt - Velvyslanectví Státu Kuvajt, Na Zátorce 26, Praha 6, 160 00, tel: 220 570 781, 782, 783

084 Kypr - Velvyslanectví Kyperské republiky, Pod Hradbami 9, Praha 6, 160 00
tel: 224 316 833, 224 319 961, embassy@kypros.cz

085 Kyrgyzstán - Velvyslanectví Kyrgyzské republiky, Invalidenstrasse 3/8, Vienna, A-1030, tel: 00431-535 03 79, kyrbot@nnweb.at

086 Laos - Velvyslanectví Laoské lidově demokratické republiky, ul. Rejtana 15 m. 26, Warsaw, 02-516, tel: 004822-848 47 86, 848 89 49, embassylaos@yahoo.com

087 Lesotho - Velvyslanectví Lesothského království, Via Serchio 8, Rome, 00198
tel: 003906-854 24 96, 854 24 19, lesothoembassy.rome@tin.it

088 Libanon - Velvyslanectví Libanonské republiky, Lazarská 6, Praha 2, 120 00
tel: 224 930 495, 224 930 029, czklebemb@vol.cz

089 Libérie - Mainzer Strasse 259, 53179 Bonn, tel.:(0228) 34 08 22

090 Libie - Lidová kancelář Velké libyjské arabské lidové socialistické džamáhírije, Slunná 560/11, Praha 6, 160 00, tel: 233 324 160, 233 323 188, 233 325 285

091 Lichtenštejnsko - Löwellstrasse 8/7, 1010 Vídeň, tel.: (+43/1) 535 92 11
092 Litva - Velvyslanectví Litevské republiky, Pod Klikovkou 1916/2, Praha 5, 150 00
tel: 257 210 122, 257 210 123, ambasada-litva@iol.cz, www.urm.lt

Konzulát Litevské republiky, Hlinky 40/102, Brno - Pisánky, 603 00

093 Lotyšsko - Velvyslanectví Lotyšské republiky, Hradešínská 3, P.O.Box 54, Praha 10, 101 00, tel: 255 700 881, embassy.czech@mfa.gov.lv, www.mfa.gov.lv/prague

094 Lucembursko - Velvyslanectví Lucemburského velkovévodství, Tržiště 13, Praha 1, 118 00, tel: 257 181 800, prague.amb@mae.etat.lu, www.ambalux.cz

095 Madagaskar - Velvyslanectví Madagaskarské republiky, Kursovoy per. 5, Moscow,

119034, tel: 007495-290 02 14

096 Maďarsko - Velvyslanectví Maďarské republiky, Pod Hradbami 17, Praha 6, 160 00
tel: 233 324 454, 220 317 200, huembprg@vol.cz, www.huemb.cz

097 Makedonie - Velvyslanectví Makedonské republiky, Maderstrasse 1/10, Vienna, A-1030, tel: 00431-524 87 56, 524 87 57, macembassy@24on.cc

098 Malajsie - Velvyslanectví Malajsijské federace, Washingtonova 25, Praha 1, 110 00
tel: 234 706 611, mwprague@mwprague.cz

099 Malawi - Velvyslanectví Malawiské republiky, Westfälische Strasse 86, Berlin, 10709, tel: 004930-843 15 40

100 Mali - Velvyslanectví Maliské republiky, Kurfürstendamm 72, Berlin, D-10709
tel: 004930-319 98 83, ambmail@01019freenet.de, fatousd@hotmail.com

101 Malta - Konzulát Maltské republiky, Malá Štupartská 7/634, Praha 1, 110 00, tel: 224 815 372, flamini@t-m-i.cz

Velvyslanectví Maltské republiky, Klingelhöferstrasse 7, Berlin, 10785

tel: 004930-263 91 10, maltaembassy.berlin@gov.mt

102 Maroko - Velvyslanectví Marockého království, Komornická 25, Praha 6, 160 00

tel: 233 325 656, 224 325 957, 224 324 963, 224 310 473

103 Mauricius - Konzulát Mauricijské republiky, Břehová 3, Praha 1, 110 00
tel: 224 811 274, 224 816 346, vladimir@dc-service.com

Velvyslanectví Mauricijské republiky, Kurfürstenstrasse 84, Berlin, 10787
tel: 004930-263 93 60, mu.embln.3@t-online.de, www.mauritius-embassy.de

104 Mauritánie - Velvyslanectví Mauritánské islámské republiky, Korovy val 7, Moscow

tel: 007495-237 37 92, 237 11 32, ambarim@hotmail.com

105 Mexiko - Velvyslanectví Spojených států mexických, Nad Kazankou 8, Praha 7 - Troja, 171 00, tel: 283 061 530, embamex@rep-checa.cz, www.rep-checa.cz

106 Moldávie - Velvyslanectví Moldavské republiky, Ady Endre utca No. 16, Budapest, 1024, tel: 00361-336 34 50

107 Monako - Klingelhöferstrasse 7, 10785 Berlin, tel.: (030) 26 39 03 - 3,  ambassademonaco@aol.com

108 Mongolsko - Velvyslanectví Mongolska, Na Marně 5, Praha 6, 160 00
tel: 224 311 198, 224 325 760, 233 326 976, monemb@bohem-net.cz, www.mongolembassy.net

109 Mosambik - Velvyslanectví Mosambické republiky, Stromstrasse 47, Berlin, 10551
tel: 004930-3987 6500, emoza@aol.com

110 Barma - Velvyslanectví Myanmarského svazu, Thielallee 19, Berlin, 14195
tel: 004930-206 15 70, info@botschaft-myanmar.de, visa@botschaft-myanmar.de

111 Namibie - Velvyslanectví Namibijské republiky, 2nd Kazachy Lane House 7, Moscow, tel: 007495-230 32 75, namembrf@online.ru

112 Německo - Velvyslanectví Spolkové republiky Německo, Vlašská 19, Praha 1, 118 01, tel: 257 113 111, 257 531 481, zreg@prag.auswaertiges-amt.de, www.deutsche-botschaft.cz

113 Nepál - Konzulát Nepálského království, Heydukova 1589/6, Praha 8, 180 00, tel: 266 312 945, shretsha@quick.cz

Velvyslanectví Nepálského království, Guerickestrasse 27, Berlin, 10587
tel: 004930-3435 9920, www.nepalembassy-germany.de

114 Niger - Velvyslanectví Nigerské republiky, Dürenstrasse 9, Bonn, 53173

tel: 0049228-350 27 82, ambaniger@online.de

115 Nigerie - Velvyslanectví Nigerijské federativní republiky, ul. Chocimska 18, Warsaw, 00-791, tel: 004822-848 69 44, 848 67 14

116 Nikaragua - Konzulát Nikaragujské republiky, Vlkova 19, Praha 3, 130 00, tel: 606 762 792, drdenis@mbox.vol.cz

Velvyslanectví Nikaragujské republiky, Ebendorferstrasse 10/3/12, Vienna, A-1010
tel: 00431-403 18 38, 403 18 39, embanic-vienna@aon.at

117 Nizozemsko - Velvyslanectví Nizozemského království, Gotthardská 6/27, Praha 6 - Bubeneč, 160 00, tel: 233 015 200, nlgovpra@ti.cz

118 Norsko - Velvyslanectví Norského království, Hellichova 1/458, Praha 1 - Malá Strana, 118 00, tel: 257 323 737, emb.prague@mfa.no, www.noramb.cz

119 Nový Zéland - Konzulát Nového Zélandu, Dykova 19, Praha 10, 101 00, tel: 222 514 672, egermayer@nzconzul.cz

Velvyslanectví Nového Zélandu, Friedrichstrasse 60, Berlin, 10117
tel: 004930-20 62 10, nzemb@t-online.de, www.immigration.govt.nz

120 Omán - Velvyslanectví Sultanátu Omán, Währinger Strasse 2-4/24, Vienna, A-1090
tel: 00431-310 86 43, embassy.oman@chello.at

121 Pakistán - Velvyslanectví Pakistánské islámské republiky, Staroscinska 1 m.1-2, Warsaw, 02-516, tel: 004822-849 48 08, 849 49 38, parepwarszaw@mailer.cst.tpsa.pl, www.pakembwaw.com.pl

122 Palau - Suite 407, L street N.W.2000, Washington DC 20036 USA, tel.: (001)202/452 68 14

123 Palestina - Velvyslanectví státu Palestina, Na Kazance 634/7, Praha 7 - Troja, 171 00, tel: 233 544 224, 233 552 448, palestcz@mbox.vol.cz

124 Panama - Konzulát Panamské republiky, Korunní 63, Praha 2, 120 00, tel:224 251 411, 224 255 586, bonus@vol.cz

Velvyslanectví Panamské republiky, Elisabethstrasse 4/5/4/10, Vienna, A-1010

tel: 00431-587 23 47, mail@empanvienna.co.at

125 Papua - Nová Guinea - Avenue de Tervuren 430, B-1150 Brusel, tel.: 0032277 - 9
126 Paraguay - Konzulát Paraguayské republiky, Malostranské nám. 23/37, Praha 1, 118 00, tel: 257 533 767, consulado@paraguay.cz, www.paraguay.cz

Velvyslanectví Paraguayské republiky, Prinz Eugen Strasse 18/1/2/7, Vienna, A-1040
tel: 00431-505 46 74, embaparviena@chello.at

127 Peru - Velvyslanectví Peruánské republiky, Muchova 9, Praha 6 - Dejvice, 160 00

tel: 224 316 210, 224 315 741, embaperu.praga@post.cz,

embaperu.praga.consul@post.cz
128 Pobřeží slonoviny - Velvyslanectví Republiky Pobřeží slonoviny, Lützowstrasse 33-36, Berlin, 10785, tel: 004930-590 02 30

129 Polsko - Velvyslanectví Polské republiky, Valdštejnská 8, Praha 1, 118 01
tel: 257 099 500, ambrpczechy@mbox.vol.cz, www.ambpol.cz

Generální konzulát Polské republiky, Blahoslavova 4, Ostrava 1, 701 00
tel: 596 118 074, 596 118 076, konsulatrp.ostrava@iol.cz, www.filus.edu.pl/konsul/

Konzulát Polské republiky, Koliště 13, Brno, 602 00, 545 534 268, konsulatrp@email.cz

130 Portugalsko - Velvyslanectví Portugalské republiky, nám. Kinských 7, Praha 5, 150 00, tel: 257 311 230, 257 311 231, embport@mbox.vol.cz

131 Rakousko - Velvyslanectví Rakouské republiky, Viktora Huga 10, Praha 5 - Smíchov, 151 15, tel: 257 090 511, austrianembassy@vol.cz, prag-ob@bmaa.gv.at

Konzulát Rakouské republiky, Botanická 834/56, Brno, 602 00, tel: 541 554 240

Konzulát Rakouské republiky, nám. Přemysla Otakara II 13, p.o.box 183, České Budějovice, 370 63, tel: 386 350 318

132 Rovníková Guinea - Avenue Jupiter 17, B-1190 Brusel, tel.: (0032)2/346 25 09
133 Rumunsko - Velvyslanectví Rumunska, Nerudova 5, P.O.Box 87, Praha 1, 118 01
tel: 257 534 210, embroprg@mbox.vol.cz, www.ruemb.cz

134 Rusko - Velvyslanectví Ruské federace, nám. Pod Kaštany 1, Praha 6 - Bubeneč, 160 00, tel: 233 374 100, 233 375 358, 233 371 548, 233 371 549, embrus@tiscali.cz, www.czech.mid.ru

Generální konzulát Ruské federace, Petra Velikého 18, Karlovy Vary, 360 01, tel: 353 221 325, gkkv@iol.cz

Generální konzulát Ruské federace, Hlinky 142 b, Brno, 603 00, tel: 543 232 157, gkbrno@iol.cz, www.brno.mid.ru

135 Rwanda - Velvyslanectví Rwandské republiky, Jägerstrasse 67-69, Berlin, 10117
tel: 004930-2091 6590, info@rwanda-botschaft.de, www.rwanda-botschaft.de

136 Řecko - Velvyslanectví Řecké republiky, Na Ořechovce 19, Praha 6 - Střešovice, 162 00, tel: 222 250 943, 222 250 955, greekemb@czn.cz

137 Salvador - Velvyslanectví Salvadorské republiky, Joachim-Karnatz-Allee 47, Berlin-Tiergarten, 10557, tel: 004930-206 46 60, embasalva.rfa2@t-online.de, www.botschaft-elsalvador.de

138 Samoa - Avenue Franklin Roosevelt 123, B-1050 Brusel, tel.: (0032)2/660 84 54
139 San Marino - Ministerstvo zahraničních věcí, Palazzo Begni, Contrada Omerelli, 31, c/o Ministry of Foreign Affairs San Marino, tel: 00378-0549-88 22 01, 88 22 47

140 Saudská Arábie - Velvyslanectví Království Saúdské Arábie, Na Hřebenkách 70, Praha 5, 150 00, tel: 257 316 606, resa@saudiembassy.cz

141 Senegal - Velvyslanectví Senegalské republiky, Dessauer Strasse 28/29, Berlin, 10927, tel: 004930-856 21 90

142 Seychely - Konzulát Seychelské republiky, Fügnerovo náměstí 3/1808, Praha 2, 120 00, tel: 224 498 511, seypindu@usa.net

143 Sierra Leone - Velvyslanectví Republiky Sierra Leone, Rublyovskoye chaussee 26, kopr.1, Flats 58-59, Moscow, 121615, tel: 007495-415 41 66, 415 41 24

144 Singapur - Velvyslanectví Singapurské republiky, Tanglin, Singapore 248163, c/o Ministry of Foreign Affairs, tel: 0065-6379 8200

145 Slovensko - Velvyslanectví Slovenské republiky, Pod Hradbami 1, Praha 6, 160 00
tel: 233 113 051, skembassy@praha.mfa.sk

Generální konzulát Slovenské republiky, Vodová 10, Brno, 612 00, tel: 541 429 911, 912, 913, konzulat.sr@volny.cz

146 - Slovinsko - Velvyslanectví Slovinské republiky, Pod Hradbami 15, Praha 6, 160 41, tel: 233 081 211, vpr@mzz-dkp.gov.si

147 Somálsko - Velvyslanectví Somálské republiky, Simferopolsky Bulvar 7a-145, Moscow,  117556, tel: 007495-317 15 72, 317 06 22, somembassy@nabad.org, www.nabad.org

148 Spojené arabské emiráty - Velvyslanectví Spojených arabských emirátů, Peter-Jordan-Strasse 66, Vienna, 1190, tel: 00431-368 14 55, emirates@aon.at

149 Srbsko - Velvyslanectví Srbska, Mostecká 15, Praha 1, 118 00

tel: 257 532 075, 257 530 393, yuambacz@mbox.vol.cz

150 Srí Lanka - Velvyslanectví Srílanské demokratické socialistické republiky, Rainergasse 1/2/5, Vienna, 1040, tel: 00431-503 79 88, embassy.srilanka@utanet.at

Konzulát Srílanské demokratické socialistické republiky, Malostranské nám. 2, Praha 1, 118 00, tel: 602 211 411, consul@lanka.cz, www.lanka.cz

151 Středoafrická republika - Johanniterstrasse 19, 53113 Bonn, tel.: 0228 - 23 35 64
152 Sudán - Velvyslanectví Súdánské republiky, Reisnerstrasse 29/5, Vienna, 1030
tel: 00431-710 23 43, 710 23 44, botschaft.d.rep.sudan@chello.at

153 Surinam - Embassy of Surinam, Alexander Gogelweg 2, 2517 JH The Hague, The Netherlands, tel.0031703650844, Consulate General, De Cuserstraat 11, 1081 CK Amsterdam, The Netherlands, tel.: 0031 206 426 137, 206 426 717

154 Svatá Lucie - High Commission for Saint Lucia, 1 Collingham Gardens, South Kensington, London, SW5 0HW, Velká Británie, tel: 020- 7370 7123

Ambassade de la Sainte-Lucie, 100, rue des Aduatiques, 1040 Bruxelles, Belgie, tel.:

00322 / 7334 328

155 Svatý Kryštof a Nevis - High Commission for Saint Christopher and Nevis, Kensington Court 10, GB London W8 5DL, tel.: (0044) 171/937 95 22
156 Svatý Tomáš a Princův ostrov - Embassy of the Democratic Republic of Sao Tomé and Principe, Square Montgomery/Avenue de Tervuren 175, B-1150 Brusel, tel.: (0032)2/734 89 66

157 Svatý Vincec a Grenadiny - High Commission for Saint Vincent and the Grenadines, 10 Kensington Court, London W8 5DL, tel.:(+44/20) 756 528 74
158 Svazijsko - Velvyslanectví Svazijského království, Avenue Winston Churchill 188, Brussels, B-1180, tel: 00322-347 57 25

159 Sýrie - Velvyslanectví Syrské arabské republiky, Českomalínská 20/7, Praha 6, 160 00, tel: 224 310 952, 224 311 171, souria@volny.cz

160 Šalamounovy ostrovy - Velvyslanectví Šalomounových ostrovů, Avenue Edouard Lacomble 17, Brussels, 1040, tel: 00322-732 70 85, 732 72 86, 106255.2155@compuserve.com

161 Španělsko - Velvyslanectví Španělska, Badeniho 401/4, Praha 7, 170 00
tel: 233 097 211, 224 311 222, embpraha@gts.cz, praga@embajadas.mae.es, www.embajada-esp-praga.cz

162 Švédsko - Velvyslanectví Švédska, Úvoz 13, P.O. Box 35, Praha 612, 160 12

tel: 220 313 200, ambassaden.prag@foreign.ministry.se,

www.swedenambroad.com/praha

163 Švýcarsko - Velvyslanectví Švýcarské konfederace, Pevnostní 7/588, P.O.Box 84, Praha 6 - Střešovice, 162 01, tel: 220 400 611, 220 400 615, vertretung@pra.rep.admin.ch

164 Tádžikistán - Konzulát Tádžické republiky, Václavské nám. 1, Praha 1, 113 34, tel: 224 224 081

165 Tanzánie - Velvyslanectví Tanzanské sjednocené republiky, Eschenallee 11, Berlin, 14050, tel: 004930-303 08 00, www.tanzania-gov.de

166 Thajsko - Velvyslanectví Thajského království, Romaina Rollanda 3, Praha 6 - Bubeneč, 160 00, tel: 220 571 435, 220 571 439, 220 570 055, thaiemb@volny.cz, thaicom@iol.cz

167 Togo - Velvyslanectví Tožské republiky, Gruzinsky pereoulok 3, Moscow, tel: 007495-254 20 12

168 Tonga - Tonga High Commission, Molyneux Street 36, GB-London W1H 6AB, tel.: (0044)207/724 58 28

169 Trinidad a Tobago - Embassy of the Republic of Trinidad and Tobago, 14, Avenue de la Faisanderie, 1150 Brussels, tel: 0032 276 294 00, 276 294 15,  information@ttm.eunet.be

High Commission of the Republic of Trinidad and Tobago , 42, Belgrave Square, London, SW1X 8NT , United Kingdom

tel.: 0044 207 245 9351,  trintogov@tthc.demon.co.uk

Honorary Consul for the Republic of Trinidad and Tobago, Wifa Consulting and Education GmbH, Zollstockgurtel 7, 50969 Koln, Germany, tel.: 0049 221 360 4566
170 Tunis - Velvyslanectví Tuniské republiky, Nad Kostelem 8, Praha 4 - Bráník, 147 00, tel: 244 460 652, 244 460 653

171 Turecko - Velvyslanectví Turecké republiky, Na Ořechovce 69, Praha 616, 162 00
tel: 224 311 402, 224 311 403, turkembprague@ms.easynet.cz, prag.be@worldonline.cz

Konzulární oddělení, Na Ořechovce 69, Praha 616, 162 00, tel: 224 311 402, pragbekonsolos@ms.easynet.cz

172 Turkmenistán - Velvyslanectví Turkmenistánu, Argentinierstrasse 22/II/EG, Vienna, A-1040, tel: 00431-503 64 70, 503 64 71, 503 64 72

173 Uganda - Velvyslanectví Ugandské republiky, Serpukhovsky Val. 8, Moscow, tel: 007495-952 38 80

174 Ukrajina - Velvyslanectví Ukrajiny, Charlese de Gaulla 29, Praha 6, 160 00
tel: 233 342 000, 233 321 319, emb_cz@mfa.gov.ua, www.ukrembassy.cz

konzulární oddělení, tel: 233 341 577, konzulat@volny.cz

Konzulární jednatelství Ukrajiny, Nerudova 7, Brno, 602 00, tel: 541 216 973, ua_consulate@volny.cz

175 Uruguay - Velvyslanectví Uruguayské východní republiky, Muchova 9, Praha 6, 160 00, tel: 224 314 755, 224 315 746, urupra@urupra.cz, www.uruguay.gub.uy

176 USA - Velvyslanectví Spojených států amerických, Tržiště 15, Praha 1, 118 01
tel: 257 022 000, 257 532 716, www.usembassy.cz

177 Uzbekistán - Poetzleinsdorferstrasse 49, 1180 Vídeň, tel.:(+43/1) 315 39 94-95
178 Vatikán - Apoštolská nunciatura, Voršilská 12, Praha 1, 110 00, tel: 224 999 811, nunciatgc@mbox.vol.cz

179 Velká Británie - Velvyslanectví Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Thunovská 14, Praha 1, 118 00, tel: 257 402 111

180 Venezuela - Velvyslanectví Bolívarovské republiky Venezuela, Sněmovní 9, Praha 1, 118 00, tel: 257 534 256, 257 534 253, 257 535 782, embaven@vol.cz, www.vol.cz/embavenezuela

182 Vietnam - Velvyslanectví Vietnamské socialistické republiky, Plzeňská 214/2578, Praha 5, 150 00, tel: 257 211 540, dsqvietnamcz@yahoo.com

Konzulární oddělení, Rašínovo nábřeží 72/1897, Praha 2, 128 00, tel: 224 922 074

183 Zambie - Velvyslanectví Zambijské republiky, Axel Springer Strasse 54A, Berlin, 10117, tel: 004930-206 29 40, www.sambia-botschaft.de

184 Zimbabwe - Velvyslanectví Zimbabwské republiky, Strozzigasse 10/15, Vienna, A-1080, tel: 00431-407 92 36, 407 92 37, z.vien@chello.at

 

Příloha č.7 - České zastupitelské orgány v zahraničí

V případě, že v některé zemi není zastoupení českými úřady, je uveden příslušný zastupitelský úřad v blízké zemi.

001 Afghánistán - Velvyslanectví Islámábád

002 Albánie - Velvyslanectví České republiky v Albánii, Ambasada e Republikes se Cekise, Rruga Skenderbeu 10, Tirana, tel: 00355/4/234004, 232117,

tirana@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/ tirana

003 Alžírsko, Velvyslanectví České republiky v Alžírsku, Ambassade de la République Tcheque, 03, Chemin du Ziryab, Alger - Telemly, B.P. 358, tel: 00213/21/230056, 00213/21/230129, algiers@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/algiers

004 Andorra - Velvyslanectví Madrid

005 Angola - Velvyslanectví Luanda a Harare

006 Antigua a Barbuda - Velvyslanectví Caracas

007 Argentina - Velvyslanectví České republiky v Argentině, Embajada de la República Checa, Junín 1461, Buenos Aires, tel: 005411/4807 3107,

buenosaires@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/ buenosaires

Honorární konzulát České republiky v Argentině, Consulado Honorario de la República Checa, Yugoeslavia 655, Presidencia Roque Sáenz Peňa, provincia Chaco, 3700, tel: 0054/3700-425977, saenzpena@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Argentině, Consulado Honorario de la República Checa, Av. Espaňa 1340, piso 9°, oficina 21-22, Mendoza, 5500, tel: 0054261/4232148, mendoza@honorary.mzv.cz

008 Arménie - Velvyslanectví Tbilisi

009 Austrálie - Velvyslanectví České republiky v Austrálii, Embassy of the Czech Republic, 8 Culgoa Circuit, O'Malley, Canberra, tel: 00612/62901386,

canberra@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/canberra

Generální konzulát České republiky v Austrálii, Consulate General of the Czech Republic, 169 Military Road, Dover Heights, Sydney, NSW 2030, tel: 0061/2/93718878, sydney@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/sydney

Honorární konzulát České republiky v Austrálii, Consulate of the Czech Republic, 27

Virgilia Street, Duncraig, Perth

WA 6023, tel: 0061/8/92467102, perth@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Austrálii, Consulate of the Czech Republic, 3/13 Cheong Crescent, Millner, Darwin

NT 0810, tel: 0061/8/89852162

Honorární generální konzulát České republiky v Austrálii, Honorary General Consulate of the Czech Republic,

Level 11, 500 Collins Street, Melbourne, VIC 3000, tel: 0061/3/96296196,

melbourne@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Austrálii, Consulate of the Czech Republic, 70 Northumberland Street, Tusmore, Adelaide, S.A. 5065, tel: 00618/83310286

010 Azerbajdžán - Velvyslanectví Tbilisi

011 Bahamy - Velvyslanectví Havana

012 Bahrajn - Velvyslanectví Rijád

013 Bangladéš - Velvyslanectví Dillí

Honorární konzulát České republiky v Bangladéši, 98, Gulshan Avenue C, E, S, (A) 48, Gulshan, Dhaka, tel: 008802/8821942, 9880043, dhaka@honorary.mzv.cz

014 Bardabos - Velvyslanectví Caracas

015 Belgie - Velvyslanectví České republiky v Belgii, Ambassade de la République tcheque, 154, avenue Adolphe Buyl, Bruxelles, 1050, tel: 00322/6418930, 6418935, 6418943, brussels@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/ brussels

Honorární konzulát České republiky v Belgii, Hotel de Ville, Place du Marché, Liége, tel: 0032/(0)42218036, liege@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Belgii, Antwerpse Stenweg 124, Antwerpen, 2630 Aartselaar, tel: 00323/8704646, antwerpen@honorary.mzv.cz

České centrum v Belgii, 150, Av. Adolphe Buyl, Bruxelles, 1050, tel: 00322/6418944-46, ccbrussels@czech.cz, www.czechcenter.be

016 Belize - Velvyslanectvi San José

Honorární konzulát České republiky v Belize, 6 Westby Street, Orange Walk Town, P.O.Box 164, tel: 00501/322 22 25, 322 33 73, belize@honorary.mzv.cz

017 Bělorusko - Velvyslanectví České republiky v Bělorusku, Posolstvo Češskoj Respubliki, Muzycny zav. 1/2,

Minsk, 220030, tel: 00375/172/265243-6, minsk@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/ minsk

018 Benin - Velvyslanectví Abuja

019 Bhútán - Velvyslanectví Dílí

020 Bolívie - Velvyslanectví v Limě

Honorární konzulát České republiky v Bolívii, Consulado Honorario de la República Checa, Calle Covendo No. 1, Villa Fatima, La Paz, 00591-2-2210112,

lapaz@honorary.mzv.cz

021 Bosna a Hercegovina - Velvyslanectví České republiky v Bosně a Hercegovině, Ambasada Češke Republike, Franjevačka 19, Sarajevo, 71 000, 0038733/447525,

446966, 232748, 238746, sarajevo@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/ sarajevo

022 Botswana - Velvyslanectví Pretoria

023 Brazílie - Velvyslanectví České republiky v Brazílii, Embaixada da República Tcheca, Via L 3/Sul, Qd. 805, Lote 21, Brasília, Caixa postal 170, CEP 70414-900, tel: 005561/32427785, brasilia@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/ brasilia

Generální konzulát České republiky v Brazílii, Consulado Geral da República Tcheca, Av. Morumbi, No. 635, Sao Paulo, 05607-000, tel: 005511/30311729, 30318997, 38143728, saopaulo@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/saopaulo

Honorární konzulát České republiky v Brazílie, PragoTec, Avenida Eng. Domingos Ferreira 2391, Empresarial San Marino, 10 andar, Boa Viagem, Recife, CEP - 51020-031, tel: 00558133277033, recife@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Brazílii, Rua Chaves Ribeiro 39, Sao Geraldo, Manaus, CEP 69053-190, tel: 005592/2320922, manaus@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Brazílii, Consulado Honorário da República Tcheca, Avenida Edmundo Doubrawa, Distrito de Pirabeiraba, Joinville, 89219-502, tel: 005547/34511030, joinville@honorary.mzv.cz

024 Brunej - Velvyslanectví Jakarta

025 Bulharsko - Velvyslanectví České republiky v Bulharsku, Posolstvo na Češkata Republika, Janko Sakazov Nr. 9, vchod Panayot Volov, Sofia, 1000, tel: 003592/9461110, 003592/9461111, sofia@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/ sofia

Honorární konzulát České republiky v Bulharsku, Cani Ginčev 24, Varna, 9002, tel: 00359/52641775, v případě nouze v nočních hodinách: 00359/52500626,

varna@honoraryy.mzv.cz

České centrum v Bulharsku, ul. G.S.Rakovski 100, Sofia, 1000, tel: 003592/9813910, 9813826, ccsofia@czech.cz, www.czechcentres.cz/sofia

026 Burkina Faso - Velvyslanectví Akkra

027 Burundi - Velvyslanectví Nairobi

028 Čad - Velvyslanectví Abuja

029 Čína - Velvyslanectví České republiky v Číně, Embassy of the Czech Republic, 2 Ritan Lu, Jianguomenwai, Beijing, tel: 008610/85329500, sekretariát-85329502,

beijing@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/ beijing

Generální konzulát České republiky v Číně, room 808 - 810 New Town Center, Shanghai, 83 Loushan Guan Lu, tel: 008621/62369925, 62369926,

shanghai@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/shanghai

Generální konzulát České republiky v Číně, 1204-5 Great Eagle Centre, 23 Harbour Road, Wanchai, tel: 00852/28022212, hongkong@embassy.mzv.cz,

www.mzv.cz/hongkong

030 Dánsko - Velvyslanectví České republiky v Dánsku, Embassy of the Czech Republic, Ryvangs Allé 14-16, Kobenhavn, 2100, tel: 0045/39101810, 39101819, konzul-39101818, copenhagen@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/copenhagen

Honorární konzulát České republiky v Dánsko, Runetoften 20, Aarhus, 8210, tel: 0045/8745-9500, aarhus@honorary.mzv.cz, www.nbtv.dk

031 Dominika - Velvyslanectví Caracas

032 Dominikánská republika - Velvyslanectví Caracas

Honorární konzulát České republiky v Dominikánské republice, Ave. Bolívar No. 830, La Esperilla, Santo Domingo, tel: 001809/6856900, 2215602,

santodomingo@honorary.mzv.cz

033 Džibuti - Velvyslanectví Addis Abeba

Honorární konzulát České republiky v Džibuti, Consulat Général Honoraire de la République Tcheque en République de Djibouti, Naguib Sadik Building, Rue de Londres, Djibouti, B.P. 3091, tel: 00253/353165, djibouti@honorary.mzv.cz

034 Egypt - Velvyslanectví České republiky v Egyptě, Embassy of the Czech Republic, 4, Dokki Street, 12511 Giza, Cairo, tel: 00202/7485531, 7485469, 7485833,7486550, 7484086, 7486334, sekretariát-3315204, 7492470, cairo@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/cairo

Honorární konzulát České republiky v Alexandrii, Zahran Group, 14th May Road, Semouha, Alexandria, tel: 00203/4266664, alexandria@honorary.mzv.cz

035 Ekvádor - Valvyslanectví Bogota

Honorární konzulát České republiky v Ekvádoru, Consulado Honorario de la República Checa, Avenida Tercera 520 y Calle Cuarta, Los Ceibos, Guayaquil,

tel: 0059342/354613, 353191, 353904, guayaquil@honorary.mzv.cz

036 Eritrea - Velvyslanectví Addis Abeba

037 Estonsko - Velvyslanectví České republiky v Estonsku, Lahe 4, Tallinn, 101 50, tel: 00372/6274400, sekretariát 6274401, konzul 6274404, talinn@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/talinn

Honorární konzulát České republiky v Estonsku, Vana Posti 7, Tallinn , 10146,

tel: 00372/6257788, 6257789

038 Etiopie - Velvyslanectví České republiky v Etiopii, Embassy of the Czech Republic, Kirkos Kifle Ketema Rd., Kebele 15, House No. 289, Addis Ababa, P.O.Box 3108,

tel: 00251/11/5516382, 5516132, addisabeba@embassy.mzv.cz,

www.mzv.cz/addisababa

039 Fidži - Velvyslanectví Canberra a konzulát Sydney

040 Filipíny - Velvyslanectví České republiky na Filipínách, Embassy of the Czech Republic, Rufino Pacific Tower, 30th floor, 6784 Ayala Avenue, Makati City, Manila,

tel: 00632/8111155, 8111156, 8111160, manila@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/manila

Honorární konzulát České republiky na Filipínách, 5th Floor, Mintrade Center, Monteverde Str. corner Sales, Davao City

tel: 006382/2348888, 2268888, davao@honorary.mzv.cz

041 Finsko - Velvyslanectví České republiky ve Finsku, Embassy of the Czech Republic, Armfeltintie 14, Helsinki, 00150

tel: 003589/6120880, informátorka-61208811, konzul-61208817,

helsinki@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/helsinki

Honorární konzulát České republiky ve Finsku, Honorary Consulate of the Czech Republic, Asemakatu 41, Oulu, 90100, tel: 003588/374242

Honorární konzulát České republiky ve Finsku, Kuninkaankatu 15 B 26, Tampere, 33210, tel: 0035850/5522680, tampere@honorary.mzv.cz

042 Francie - Velvyslanectví České republiky ve Francii, Ambassade de la République Tcheque, 15, Avenue Charles Floquet, Paris, 75007, tel: 00331/40651300, sekretariát-40651301, sekretariát vv.-40651303, paris@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/paris

Honorární konzulát České republiky ve Francii, 523, avenue André Malraux, Villers les Nancy, B.P. 1, 54600, tel: 0033/3/83927109, nancy@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky ve Francii, 7, rue des Vicaires, Lille, 59000, tel: 0033/3/20428434, lille@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky ve Francii, 13, allée des Tanneurs, Nantes, B.P. 74018, 44040, tel: 00332/40472421, nantes@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky ve Francii, Consulat honoraire de la République Tcheque, 4, bld Eugene Deruelle, Lyon, 69427, tel: 00334/78622324, lyon@honorary.mzv.cz

Konzulární oddělení velvyslanectví České republiky ve Francii, 18, rue Bonaparte, Paris, 75006, tel: 00331/44320200, přímé spojení-00331/44320207, 205,

consulate.paris@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/paris

České centrum ve Francii, Centre Tcheque, 18, rue Bonaparte, Paris, 75006,

tel: 00331/53730022, ccparis@czech.cz, www.czechcentres.cz/paris,

www.centretcheque.org

043 Gambie - Velvyslanectví Akkra

Honorární konzulát České republiky v Gambii, Bertil Harding Highway, Kokoli, tel: 00220/4464354, 4464308, 4460308, banjul@honorary.mzv.cz

044 Ghana - Velvyslanectví České republiky v Ghaně, Embassy of the Czech Republic, Kanda Highway No. 2,

House No. C 260/5, Kanda, Accra , P.O.Box 5226, tel: 0023321/223540, 247282, accra@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/accra

045  Grenada - Velvyslanectví Caracas

046 Gruzie - Velvyslanectví České republiky v Gruzii, Chavchavadze Ave., 37-block VI, Tbilisi, 0162, tel: 00995/32/916740-42, sekretariát-32/916743, konzul-32/916747, tbilisi@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/tbilisi, czechembassy@gol.ge

047 Guatemala - Velvyslanectví Mexiko

Honorární konzulát České republiky v Guatemale, Avenida de las Americas 20-12, Zona 13, Ciudad de Guatemala,

tel: 00502/2360-0407

048 Guinea - Velvyslanectví Akkra

Honorární konzulát České republiky v Guinejské republice, Corniche Nord, siege de Guinomar, Conakry, B.P. 2520, tel: 00224/214350, conakry@honorary.mzv.cz

049 Guinea-Bissau - Velvyslanectví Akkra

050 Guyana - Velvyslanectví Caracas

051 Haiti - Velvyslanectví Caracas

052 Honduras - Velvyslanectví San José

Honorární konzulát České republiky v Hondurasu, Consulado Honorario de la República Checa, La Constancia, S.A., Centro Comercial los Castaňos, Tercer Nivel, Tegucigalpa, tel: 00504/2072455

053 Chile - Velvyslanectví České republiky v Chile, Embajada de la República Checa, Av. EL Golf 254, Las Condes, Santiago de Chile, tel: 00562/2321066, 2311910, santiago@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/santiago

054 Chorvatsko - Velvyslanectví České republiky v Chorvatsku, Veleposlanstvo Češke Republike, Savska cesta 41, 9. poschodí, Zagreb, 10 000, tel: 00385(0)1/6177246, 6121618, 6121533, zagreb@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/zagreb

055 Indie - Velvyslanectví České republiky v Indii, Embassy of the Czech Republic, 50-M, Niti Marg, Chanakyapuri, New Delhi, 110 021, tel: 009111/26110205, 26110318, 26110382, 26886218, konzulát 26889225, newdelhi@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/newdelhi

Generální konzulát České republiky v Indii, Consulate General of the Czech Republic, "Marcopia", 5, Dr. G.Deshmukh Marg (5, Peddar Road), Mumbai , 400 026, tel: 009122/23518456/7, 23514484, 23518180, konzul 24909508, bombay@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/bombay

Honorární konzulát České republiky v Indii, Honorary Consulate of the Czech Republic, Suite No. 27, KOH-I-NOOR Building (5th Floor), 105 Park Street, Calcutta, tel: 009133/22260124, 22216683, calcutta@mzv.cz

056 Indonésie - Velvyslanectví České republiky v Indonésii, Embassy of the Czech Republic, Jalan Gereja Theresia No. 20, Menteng, Jakarta Pusat, P.O.Box 1319, 10350, tel: 006221/3904075-7, jakarta@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/jakarta

Honorární konzulát České republiky v Indonésie, Jl. Hertasning Raya No. 54, South Sulawesi, Makassar, 90231, tel: 0062-411-861798, makasar@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Indonésii, Wisma Dharmala Surabaya, 2nd Floor, suite 5, Jalan Panglima Sudirman 101-103, Surabaya, 60271, tel: 006231/5482710, surabaya@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky na Bali, Jalan Pengembak 17, Sanur - Bali, 80228, tel: 0062361/286465, bali@honorary.mzv.cz

057 Irák - Velvyslanectví České republiky v Iráku, Embassy of the Czech Republic, Hay Al-Mansour, Dijlaschool 601/11/37, Baghdad, P.O.Box 27124, tel: 009641/542 4868, 541 7036, baghdad@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/baghdad

058 Irán - Velvyslanectví České republiky v Íránu, Embassy of the Czech Republic, No. 199, Dr Lavasani Ave., Corner of Yas St., Tehran, P.O.Box 11365-4457, 1953764358, tel: 009821/22288149, 22288153, teheran@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/teheran, czembassy@neda.net

059 Irsko - Velvyslanectví České republiky v Irsku, Embassy of the Czech Republic, 57 Northumberland Road, Ballsbridge, Dublin, tel: 00353/(0)1/6681135, 6681343, KO-6681281, dublin@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/dublin

060 Island - Velvyslanectví Oslo

Honorární konzulát České republiky na Islandu, Honorary Consulate of the Czech Republic, Lágmúli 7, Reykjavík, 108,

tel: 00354/5680275, reykjavik@honorary.mzv.cz

061 Itálie - Velvyslanectví České republiky v Itálii, Ambasciata della Repubblica Ceca, Via dei Gracchi 322, Roma, 00192, tel: 0039/06/3609571-3, rome@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/rome

Generální konzulát České republiky v Itálii, Consolato Generale della Repubblica Ceca, via G.B. Morgagni 20, Milano, 20129, tel: 003902/29403007, 29403051, konzulát 29409870, milan@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/milan

Honorární konzulát České republiky v Itálii, Agenzia Consolare della Repubblica Ceca a Milano, Corte del teatro Malibran Cannaregio 5885 A, Venezia, 30101, tel: 0039/041/2413984, venice@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Itálii, Via Quintino Sella 76, Palermo, tel: 0039/091/336892, palermo@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Itálii, Consolato della Repubblica Ceca, Via San Francesco 34, Udine, 33100, tel: 0039/0432/509445, udine@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Itálii, Via del Giglio 10, Firenze, 50123, tel: 0039055/284454, florence@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Itálii, Consolato Onorario della Repubblica Ceca, Corso Umberto I, 275,

Napoli, 80138, tel: 0039/081/268784, naples@honorary.mzv.cz

České centrum v Itálie, Via Costabella 28-32, Roma, 00195, tel: 0039/06/99705158, ccrome@czech.cz, www.czechcentres.cz/rome

062 Izrael - Velvyslanectví České republiky v Izraeli, Embassy of the Czech Republic, Zeitlin Str. 23, Tel Aviv , P.O.Box 16361, 61664, tel: 009723/6918282-3, KO-6911033, sekretariát-6911031, telaviv@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/telaviv

Honorární konzulát České republiky v Izraeli, 10 Markit Street, Herzliya Pituach, Eilat, P.O.Box 12528, 46733, tel: 00972-9-9519444, v případě nouze-00972-50-5313096

Honorární konzulát Haifa, Finland 42, Haifa, 34989, tel: 00972/4/8258936

Honorární konzulát České republiky v Izraeli, Honorary Consulate of the Czech Republic, 27, Reh. 29 November, apt. 4, Jerusalem, 92 105, tel: 009722/5666127

Honorární generální konzulát České republiky v Izrael, Honorary General Consulate of the Czech Republic, Lean Str. 7, Ramat Gan, , tel: 009723/6753845

063 Jamajka - Velvyslanectví Caracas

064 Japonsko - Velvyslanectví České republiky v Japonsku, Embassy of the Czech Republic, 16-14, Hiroo 2-chome, Shibuya-ku, Tokyo, 150-0012, tel: 00813/34008122-3, tokyo@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/tokyo

Honorární konzulát České republiky v Japonsku, 4-2-12, Isobe-dori, Chuo-ku, Kobe , 651 0084, tel: 008178/2522820, kobe@honorary.mzv.cz

065 Jemen - Velvyslanectví České republiky v Jemenu, Embassy of the Czech Republic, Political Area, Safia Janoobia, Street No. 16, House No.6, Sanaá, P.O.Box 2501,tel: 00967/1/440946, 440798, sanaa@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/sanaa

066 Jihoafrická republika - Velvyslanectví České republiky v Jihoafrické republice, Embassy of the Czech Republic, 936 Pretorius Street, Arcadia 0083, Pretoria , P.O.Box 13671, tel: 002712/4312380, 4303601, 4302328, pretoria@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/pretoria

Generální konzulát České republiky v Jihoafrické republice, Consulate General of the Czech Republic, 2, Fleetwood Avenue, Claremont 7708, Cape Town, tel: 002721/7979835, 7979860, capetown@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/capetown

067 Jordánsko - Velvyslanectví České republiky v Jordánsku, Embassy of the Czech Republic, Allepo street 34, Abdoun, Amman, P.O.Box 2213, 11181, tel: 009626/5927051-2, amman@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/amman

068 Kambodža - Velvyslanectví Bangkok

069 Kamerun - Velvyslanectví Abuja

070 Kanada - Velvyslanectví České republiky v Kanadě, Embassy of the Czech Republic, 251 Cooper Street, Ottawa, tel: 001613/5623875, ottawa@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/ottawa

Generální konzulát České republiky v Kanada, 2 Bloor Street West, Suite 1500, Ontario, M4W 3E2, Toronto, tel: 001416/9721476, toronto@embassy.mzv.cz

Generální konzulát České republiky v Kanadě, Consulat Général de la République Tchéque, 1305 Avenue des Pins Ouest, Montréal, tel: 001514/8494495, montreal@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/montreal

Honorární konzulát České republiky v Kanadě, Honorary Consulate of the Czech Republic, 611 - 71 st. Avenue S.E., Calgary, tel: 001403/2694924,

calgary@honorary.mzv.cz

071 Kapverdy - Velvyslanectví Akkra

Honorární konzulát České republiky v Kapverdské republice, Rua Cidade do Funchal, Conjunto Habitacional "Novo Horizonte II", Bloco M3-3°Dt° - Achada Santo António, Praia, tel: 00238/622505, praia@honorary.mzv.cz

072 Katar - Velvyslanectví Kuvajt

073 Kazachstán - Velvyslanectví České republiky v Kazachstánu, Posolstvo Češskoj respubliki, Dostyk 212, Almaty, 050051, tel: 0073272/641606, 641703,

almaata@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/almaty

074 Kěňa - Velvyslanectví České republiky v Keni, Embassy of the Czech Republic, Jumuia Place, Lenana Road, Nairobi, tel: 0025420/2731010 -12,

 nairobi@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/nairobi, zamini.cz@africaonline.co.ke

075 Kiribati - Generální konzulát Sydney

076 Kolumbie - Velvyslanectví České republiky v Kolumbii, Embajada de la República Checa, Avenida 7, No. 115-33, Edificio ABN AMRO BANK, 6° piso, Oficina 603-604, Bogotá D.C., tel: 00571/6400600, 6400601, 6400602, bohota@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/bogota

Honorární konzulát České republiky v Kolumbii, Calle Cochera del Hobo No. 38-87, Barrio San Diego, Cartagena de Indias, tel: 00575/6648612, catragena@honoraryy.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Kolumbii, Calle 74, No. 50-40, Barranquilla, tel: 00575/3564477, 3533452, barranquilla@honorary.mzv.cz

077 Komory - Velvyslanectví Nairobi

078 Kongo (Brazzaville) - Velvyslanectví Kinshasa

079 Kongo (Kinshasa) - Velvyslanectví České republiky v Kongu (Kinshasa), Ambassade de la République tcheque, 42, avenue Kalemie, Kinshasa/Gombe, P.B.8242, tel: 00243/813330134, konzulát 813330134, 815121727,

kinshasa@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/kinshasa

080 Severní Korea - Velvyslanectví České republiky v Korejské lid.dem.rep., Bldg. No. 3, Apartm. 39, Munsudong, Taedonggang, Pyongyang, tel: 008502/3817021, pyongyang@embassy.mzv.cz

081 Jižní Korea - Embassy of the Czech Republic, 1-121 Shinmunro 2-ga, Chongro-gu, Seoul, tel: 00822/7256765-6, 7206453, seoul@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/seoul

082 Kostarika - Velvyslanectví České republiky v Kostarice, Embajada de la República Checa, 75 mts Oeste de la Entrada del Colégio Humboldt, Rohrmoser, San José, P.O.Box 12041-1000, tel: 00506/2965671, 2321471, sanjose@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/sanjose

083 Kuba - Velvyslanectví České republiky na Kubě, Embajada de la República Checa, Ave. Kohly, No. 259, e/ 41 y 43, Nuevo Vedado, La Habana, tel: 00537/8833201, 8833467, havana@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/havana

084 Kuvajt - Velvyslanectví České republiky v Kuvajtu, Embassy of the Czech Republic, Al-Nuzha, Block 3, Street 34, House 13, Kuwait, P.O.Box-1151, 13012, tel: 00965/2575018, konzulát 2529015, kuwait@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/kuwait

085 Kypr - Velvyslanectví České republiky na Kypru, Embassy of the Czech Republic, 48, Arsinois Str., Acropolis, 2001, Nicosia, tel: 00357-22/421118, 314058, nicosia@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/nicosia

Honorární konzulát České republiky na Kypru, Honorary Consulate of the Czech Republic, 25B, Constantinou Paleologou Str., Limassol, 3095, tel: 0035725/343111, limassol@honorary.mzv.cz

086 Kyrgyzstán - Velvyslanectví Alma Ata

Honorární konzulát České republiky v Kyrgyzstánu, ul. Kalyka-Akieva 66, Bishkek, 720075, tel: 00996/312/659229, bishkek@honorary.mzv.cz

087 Laos - Velvyslanegctví Bangkok

088 Lesotho - Velvyslanectví Pretoria

089 Libanon - Velvyslanectví České republiky v Libanonu, Ambassade de la République Tcheque, Antonieh Str., Baabda, Beyrouth, P.O.Box 40-195, tel: 009615/929010, 929011, 929012, 929013, konzulát 929101, beirut@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/beirut

090 Libérie - Velvyslanectví Akkra

Honorární konzulát České republiky v Libérii, Honorární konzulát Monrovia, Kendeja beach, Monrovia, tel: 00231/6510272, monrovia@honorary.mzv.cz

091 Libye - Velvyslanectví České republiky v Libyi, Embassy of the Czech Republic, Ahmed Lufti Street, Ben Ashour Area, Tripoli, P.O.Box 1097 nebo 1088, tel: 0021821/3611555, 3615436, 3611698,tripoli@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/tripoli

092 Lichtenštejnsko - Velvyslanectví Bern

093 Litva - Velvyslanectví České republiky v Litvě, Čekijos Respublikos Ambasada, Birutes g. 16, Žverynas, Vilnius, LT-08117, tel: 00370/5/2661040, konzulát 2661041, vilnius@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/vilnius

094 Lotyšsko - Velvyslanectví České republiky v Lotyšsku, Čehijas Respublikas véstniecíba, Elizabetes iela 29a, Riga, LV-1010, tel: 00371/7217814, 7287306, 7338181, sekretariát 7338182, konzulát 7338184, riga@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/riga

095 Lucembursko - Velvyslanectví České republiky v Lucembursku, Ambassade de la République Tcheque aupres du Grand-Duché de Luxembourg, 2, Rond-Point Robert Schuman, Luxembourg, L-2525, tel: 00352/26477813, luxembourg@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/luxembourg

Honorární konzulát České republiky v Lucembursku, Consulat honoraire de la République tcheque, 3, boulevard Prince Henri, Luxembourg, L-1724, tel: 00352/262722, luxembourg@honorary.mzv.cz

096 Madagaskar - Velvyslanectví Addis Abeba

097 Maďarsko - Velvyslanectví České republiky v Maďarsku, Cseh Köztársaság Nagykövetsége, Rózsa utca 61., Budapest, 1064, tel: 00361/4625010, 4625011, sekretariát-4625013, 4625027, konzulát 4625014, konzul 4625024, budapest@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/budapest

České centrum v Maďarsku, Szegfű utca 4., Budapest, 1064, tel: 00361/4625066, ccbudapest@czech.cz, www.czechcentres.cz/budapest

098 Makedonie/FYROM - Velvyslanectví Bělehrad

099 Malajsie - Velvyslanectví České republiky v Malajsii, Embassy of the Czech Republic, 32, Jalan Mesra Off Jalan Damai, Kuala Lumpur, 55000, tel: 00603/21427185, 21413205, kualalumpur@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/kualalumpur

Honorární konzulát České republiky v Malajsii, Crystal Crown Hotel, 117, Jalan Tebrau, Johor Bahru, 80250, tel: 00607/333422, 2764422, johorbahru@honorary.mzv.cz

100 Malawi - Velvyslanectví Harare

101 Maledivy - Velvyslanectví Dílí

102 Mali - Velvyslanectví Alžír

Honorární konzulát České republiky v Mali, Consulat Honoraire de la République tcheque, Kati Sananfara Kodjou, Route de Lido, Bamako, BP: 95 A, tel: 00223/2272124, mobil 00223/6731175, bamako@honorary.mzv.cz

103 Malta - Velvyslanectví Řím

Honorární konzulát České republiky na Maltě, Honorary Consulate of the Czech Republic, Piazza Celsi, 2, Naxxar, tel: 00356/21413893, naxxar@honorary.mzv.cz, www.czech-malta.com

104 Maroko - Velvyslanectví České republiky v Maroku, Ambassade de la République Tcheque, 4,5 km Route des Zaers, Zankat Ait Melloul, villa Merzaa, Rabat-Souissi, B.P. 410, tel: 00212/37755420-21, konzulát 37755421, rabat@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/rabat

Honorární konzulát České republiky v Maroku, 10, rue Oued Zem, Casablanca , 20 000, tel: 0021222/275925, casablanca@honorary.mzv.cz

105 Marshallovy ostrovy - Generální konzulát Sydney

106 Mauricius - Velvyslanectví Pretoria

Honorární konzulát České republiky na Mauriciu, Consulate of the Czech Republic, St. James Court Building, Ground Floor, St. Denis Street, Port Louis, tel: 00230/2119200, 2116156, 2116640, portlouis@honorary.mzv.cz

107 Mauritánie - Velvyslanectví Rabat

108 - Mexiko - Velvyslanectví České republiky v Mexiku, Embajada de la República Checa, Cuvier 22, Col. Nueva Anzures, Del. Miguel Hidalgo, México, 11590, tel: 0052/55/55312544, 55312777, mexico@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/mexico

Honorární konzulát České republiky v Mexiku, Consulado Honorario de la República Checa, Avenida Libertad No. 1722-A, Guadalajara, 44160, tel: 001/33/3827-2354, guadalajara@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Mexiku, Consulado Honorario de la Repúblicaa Checa, Pabellón TEC, Ave. Garza Sada 427sur, planta alta, Local 20, Col. Alta Vista, Monterrey, Nuevo León, 64840, tel: 0052/81/83691605, monterrey@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Mexiku, Blvd. Fundadores 2951 "B", col. Juárez, Tijuana, 22150, tel: 001/66/4684 9732, tijuana@honorary.mzv.cz

109 Mikronésie - Generální konzulát Sydney

110 Moldávie - Velvyslanectví České republiky v Moldávii, Str. Sfatul Tarii 59, Chisinau, 2004, tel: 0037322/296213

111 Monako - Honorární konzulát České republiky v Monaku, Consulat honoraire de la République Tcheque, 15, av. de Grande Bretagne, Monte-Carlo, MC 98000, tel: 00377/93504660, monaco@honorary.mzv.cz

112 Mongolsko - Velvyslanectví České republiky v Mongolsku, Embassy of the Czech Republic, Olympic Street 14, Ulaanbaatar, P.O.BOX 665, tel: 0097611/321886, ulanbator@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/ulaanbaatar, czechemb@magicnet.mn

113 Mosambik - Velvyslanectví Harare

114 Barma / Myanmar - Velvyslanectví Bangkok

115 Namibie - Velvyslanectví Pretoria

116 Nauru - Generální konzulát Sydney

117 Německo - Velvyslanectví České republiky v Německu, Botschaft der Tschechischen Republik, Wilhelmstrasse 44, Berlin, 10117, tel: 004930/226380, sekretariát-22638140, 22638150, konzulát 22638121, berlin@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/berlin

Generální konzulát České republiky v Německu, Generalkonsulat der Tschechischen Republik, Libellenstr. 1, München, D-80939, tel: 004989/95837232, 95837241,

munich@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/munich

Generální konzulát České republiky v Německu, Generalkonsulat der Tschechischen Republik, Ferdinandstrasse 27, Bonn, D-53127, automat.telefonní odpovídač - 0049228/91970, konzulát 9197132, sekretariát 9197116, bonn@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/bonn

Generální konzulát České republiky v Německu, Generalkonsulat der Tschechischen Republik, Erna-Berger-Strasse 1, Dresden, 01097, tel: 0049351/655670, sekretariát-0049351/6556711, dresden@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/dresden

Honorární konzulát České republiky v Německu, Eschersheimer Landstr. 27, Frankfurt a. M., 60322, tel: 004969/95957-300, frankfurt@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Německu, Honorarkonsulat der Tschechischen Republik, Kernerstrasse 50, Stuttgart, D-70182, tel: 0049711/224170, stuttgart@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Německu, Friedrichstrasse 1, Rostock, 18057, tel: 0049/381/4590459, rostock@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Německu, Feldbrunnenstr. 72, Hamburg, 20148, tel: 004940/41352496, hamburg@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Německu, Honorarkonsulat der Tschechischen Republik, Karlstrasse 9, Nürnberg, 90403, tel: 0049911/2059519,

 nurnberg@honorary.mzv.cz

České centrum v Německu, Prinzregentenstrasse 7, München, D-80538, tel: 004989/21024932, ccmunich@czech.cz, www.czechcentres.cz/munich

České centrum v Německu, Tschechisches Zentrum Berlin, Friedrichstrasse 206, Berlin,

České centrum v Německu, Tschechisches Zentrum-Aussenstelle Dresden,

Hauptstrasse 11, Dresden, D-01097, tel: 0049351/8040515, ccdresden@czech.cz, www.czechcentres.cz/dresden

118 Nepál - Velvyslanectví Dílí

Honorární konzulát České republiky v Nepálu, 3/487, Jawalakhel, Kathmandu, G.P.O.Box 3664,

tel: 009771/5524741, 5521730, kathmandu@honorary.mzv.cz

119 Niger - Velvyslanectví Akkra

Honorární konzulát České republiky v Nigeru, ulice jsou beze jména, h.k. je cca 500 m od ZÚ USA, Niamey, tel: 00227/724288, 735805, niamey@honorary.mzv.cz

120 Nigérie - Velvyslanectví České republiky v Nigérie, Zone 4, Asokoro District, Gnassingbe Eyadema Street,

Plot No. 1223,, Abuja, P.O.Box 4628, tel: 002349/3141245, 3141247, konzulát 3141246, abuja@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/abuja

121 Nikaragua - Velvyslanectví San José

Honorární konzulát České republiky v Nikaragui, Consulado Honorario de la República Checa, Carretera Sur km 11,5 contiguo al tanque INNA, Managua, tel: 00505/2657370, 2224277, managua@honorary.mzv.cz

122 Nizozemsko - Velvyslanectví České republiky v Nizozemsku, Embassy of the Czech Republic, Paleisstraat 4, Den Haag, tel: 003170/3130031, 003170/3130011, konzulát 3130018, hague@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/hague

Honorární generální konzulát České republiky v Nizozemsko, Consulat van de Tsjechische Republik, World Trade Center, Strawinskylaan 1201, Amsterdam, tel: 0031/205 753 016, amsterdam@honorary.mzv.cz

České centrum v Nizozemsku, Paleisstraat 4, Den Haag, 2514 JA, tel: 003170/3561477, cchaag@czech.cz, www.czechcentres.cz/hague

123 Norsko - Velvyslanectví České republiky v Norsku, Embassy of the Czech Republic, Fritzners gate 14, Oslo , 0244, tel: 0047/22121031, oslo@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz//oslo

Honorární konzulát České republiky v Norsko, Kaspo Maskin AS, Trondheim, 1862, Hoeggveien 66, tel: 0047/93233100, trondheim@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Norsku, Honorary Consulate of the Czech Republic, Fortunen 1, Bergen, tel:0047/55215401, bergen@honorary.mzv.cz

124 Nový Zéland - Velvyslanectví Canberra a Generální konzulát Sydney

Honorární konzulát České republiky na Novém Zélandu, Level 3, BMW Mini Centre, 11-15 Great South Road and cnr Margot Street, Newmarket, Auckland, PO Box 7448, tel: 00649/5228736, 00649/3539766, auckland@honorary.mzv.cz

125 Omán - Velvyslanectví Rijád

126 Pakistán - Velvyslanectví České republiky v Pákistánu, Embassy of the Czech Republic, House No. 49, Street No. 27, Sector F-6/2, Islamabad, P.O.Box No. 1335, tel: 009251/2276849, konzulát 2274304, islamabad@embassy.mzv.cz,

www.mzv.cz/islamabad

127 Palau - Velvyslanectví Manila

128 Palestina - Velvyslanectví Tel Aviv

Styčný úřad České republiky v Palestině, Beit Assia Bldg., (3rd Floor), Al-Irsal Str., Ramallah - Al-Bireh, P.O.Box 4035 (Post Al-Bireh), 00970/2/2965595,

kontakt pro občany ČR, kteří se v místě působení SÚ ocitli v nouzi: 02/2965595, 064402263, 055734044, suramala@planet.edu

129 Panama - Velvyslanectví San José

Honorární konzulát České republiky v Panamě, Ave. Manuel E. Batista, Torre IBC (International Business Center), Piso 4, Oficina N. 401, Ciudad de Panamá, tel: 00507/2695537, panama@honorary.mzv.cz

130Papua Nová Guinea - Velvyslanectví Jakarta

Honorární konzulát České republiky na Papui Nová Guineji, Level 3, Cuthbertson House, Cuthbertson Street, National Capital District, Port Moresby, P.O.Box 165, tel: 00675/3211852, 3211877, 3200864, portmoresby@honorary.mzv.cz

131 Paraguay - Velvyslanectví Buenos Aires

Honorární konzulát České republiky v Paraguay, Pedro P. Peňa 7027 con P. Villamayor, Asunción, tel: 00595/21501864 (konzulát), 00595/21446218-honorární konzul,

asuncion@honorary.mzv.cz

132 Peru - Velvyslanectví České republiky v Peru, Embajada de la República Checa, Baltazar la Torre 398, San Isidro, Lima, tel: 00511/2643381, 2643374,

lima@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/lima

133 Pobřeží slonoviny - Velvyslanectví Akkra

134 Polsko - Velvyslanectví České republiky v Polsku, Ambasada Republiki Czeskiej, ul. Koszykowa 18, Warsaw, 00-555, tel: 0048/225251-850,890, konzulát 225251-878, warsaw@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/warsaw

Generální konzulát České republiky v Polsku, Konsulat Generalny Republiki Czeskiej, Pawla Stalmacha 21, Katowice, 40-058, tel: 004832/6099952-3, konzul 6099960, katowive@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/katowice

Honorární konzulát České republiky v Polsku, Konsulat Honorowy Republiki Czeskiej, ul. Malopolska 43, Szczecin, 70-515, tel: 004891/4342674, 4342726,

 szczecin@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Polsku, Konsulat Honorowy Republiki Czeskiej, Sw. Marcin 80/82, Poznaň, 61-809, tel: 004861/6465206, poznan@honorary.mzv.cz

Konzulární oddělení velvyslanectví České republiky při, Al. Róz 12,, Warsaw, 00-556, tel: 0048/22/6287221-5, 6281759

České centrum v Polsku, Al. Róz 16, Warsaw, 00-556, tel: 004822/6215134, 6297271, ccwarszawa@czech.cz, www.czechcentres.cz/warsaw

135 Portugalsko - Velvyslanectví České republiky v Portugalsku, Embaixada da República Checa, Rua Pero de Alenquer, 14, Lisboa, 1400-294, tel: 00351/21/3010487, 00351/21/3001010,

zlevněné volání z ústředí 99 113 99, lisbon@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/lisbon

Honorární konzulát České republiky v Portugalsku, Consulado Honorário de República Checa, Rua Dr. José Joaquim de Freitas, 24, Funchal, 9060-143, tel: 00351/291-228-654, funchal@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Portugalsku, Consulado Honorário da República Checa, Rua Senhora do Porto, 930, Porto, 4200-453, tel: 0035122/8342545,

porto@honorary.mzv.cz

136 Rakousko - Velvyslanectví České republiky v Rakousku, Botschaft der Tschechischen Republik, Penzingerstrasse 11-13, Wien, 1140, tel: 00431/89958-0, 89958-999, sekretariát 89958170, konzulát 89958148, vienna@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/vienna

Honorární konzulát České republiky v Rakousku, Honorarkonsulat der Tschechischen Republik, Europaplatz 1 a, Linz, 4020, tel: 0043/732/65962060, linz@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Rakousku, Honorarkonsulat der Tschechischen Republik, Bergerbräuhofstrasse 27, Salzburg, 5021, tel: 0043662/879624, salzburg@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Rakousku, Honorarkonsulat der Tschechischen Republik, Bahnhofgürtel 59, Graz, 8020, 0043316/6070200, graz@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Rakousku, Honorarkonsulat der Tschechischen Republik, Pierlstrasse 33, Klagenfurt, 9020, tel: 0043463/57480, klagenfurt@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Rakousku, Honorarkonsulat der Tschechischen Republik, (Kochstrasse 8), dočasná adresa od 1.5.2006: Hotel Grauer Bär, Universitätsstrasse 7, Innsbruck, 6020, 0043/664/1419288, innsbruck@honorary.mzv.cz

České centrum v Rakousku, Herrengasse 17, Wien, 1010, tel: 00431/5352360, 61, ccwien@czech.cz, www.czechcentres.cz/wienna

137 Rovníková Guinea - Velvyslanectví Abuja

138 Rumunsko - Velvyslanectví České republiky v Rumunsku, Ambasada Republicii Cehe, Str. Ion Ghica 11, Bucuresti , 70418, tel: 004021/3039230, 3039238, sekretariát-3120268, 3039281, kontulát 3039232, 3039285, 3039227, bucharest@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/bucharest, bukurest@ines.ro

České centrum v Rumunsku, Str. Ion Ghica 11, Sector 3, Bucuresti, 70418, tel: 004021/3039230, ccbucuresti@czech.cz, www.czechcentres.cz/bucharest

139 Rusko - Velvyslanectví České republiky v Rusku, Posolstvo Češskoj Respubliki, ul. J. Fučíka 12/14, Moskva, 123 056, ústředna-007495/2510544-5, sekretariát vedoucího úřadu -2505289, konzulát 2502225, informace 2510540-43, moscow@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/moscow

Generální konzulát České republiky v Rusku, Generaľnoje konsuľstvo Češskoj Respubliki, Tverskaja 5, Sankt Peterburg, 193 015, tel: 007812/2710459, 2714612, konzulát 2716101 (záznamník), peterburg@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/peterburg

Generální konzulát České republiky v Rusku, ul. Gogola 15, Yekaterinburg, 620075, tel: 007343/3794762, konzulát 3761501, vízové odd.-3761502,

yekaterinburg@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/yekaterinburg

České centrum v Rusku, ul. J.Fučíka 12-14, Moskva, 123056, tel: 007095/6889515, 2505375, 9334668, ccmoskva@czech.cz, www.czcenter.ru

140 Rwanda - Velvysanectví Nairobi

141 Řecko - Velvyslanectví České republiky v Řecku, Embassy of the Czech Republic, 6, G. Seferis Str., Palaio Psychico, Athens, 154 52, tel: 0030/2106713755, 2106719701, 2106725332, athens@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/anthens

Honorární konzulát České republiky v Řecku, 50, Giamalaki, Sof. Venizelou, Heraklion, 712 02, tel: 00302810/222852

Honorární konzulát České republiky v Řecku, 99, Naiadon, Paleo Faliro, 175 62, tel: 0030210/9813351, 9842207

Honorární konzulát České republiky v Řecku, Honorary Consulate of the Czech Republic, Ploutarchou 8, Thessaloniki, 546 23, tel: 00302310/267041, 266415

Honorární konzulát České republiky v Řecku, Sofitel Capsis Hotel Rhodos, Leoforos Trianton, Axia, 85 100, tel: 0030/2410/78020,

Kancelář ZÚ - pobočka Soluň, resp. Česko-řecká rada, 154, Egnatia Str., T.I.F. 15/33, Thessaloniki, 546 36, tel: 00302310/229533, salonica@embassy.mzv.cz

142 Salvador - Velvyslanectví San José

Honorární konzulát České republiky v Salvadoru, Consulado Honorario de la República Checa, Bocadelli, Final Ave. Cerro Verde, Colonia Sierra Morena 2, Soyapango, San Salvador, tel: 00503/22230645, 22983961, 22983962

143 Samoa - Velvyslanectví Canberra a Generální konzulát Sydney

144 San Marino - Velvyslanectví Vatikán

145 Saudská Arábie - Velvyslanectví České republiky v Saúdské Arábii, Embassy of the Czech Republic, Saad Bin Gharir Street, Al-Nuzha District, Riyadh, P.O.B. 94305, 11693, tel: 00966/1/45036179, sekretariát-linka 13,  riyadh@embassy.mzv.cz,

www.mzv.cz/riyadh

Honorární konzulát České republiky v Saúdská Arábie, Enany Headquarters Building, Al Malek Road, Jeddah, P.O.Box 52225, 21563, přímá linka na kancelář-00966/2/6064867, centrála-00966/2/6066000, jeddah@honorary.mzv.cz

146 Senegal - Velvyslanectví Rabat

147 Seychely - Velvyslanectví Nairobi

Honorární konzulát České republiky na Seychelách, Villa Pirogue, Machabee, Mahé, tel: 00248/242254, victoria@honorary.mzv.cz

148 Sierra Leone - Velvyslanectví Akkra

149 Singapur - Velvyslanectví České republiky v Singapuru, Embassy of the Czech Republic, 7 Temasek Boulevard,

#18-02, Suntec City Tower One, Singapore 038987, tel: 0065/63322378, 63322376, singapore@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/singapore

150 Slovensko - Velvyslanectví České republiky na Slovensku, Veĺvyslanectvo Českej republiky, Hviezdoslavovo nám. 8, Bratislava, P.O.Box 208, 811 02, tel: 00421/2/59203303-4, konzulát 59203301, bratislava@embassy.mzv.cz,

www.mzv.cz/bratislava

České centrum na Slovensku, Rázusova 13, Košice, P.O.Box E-10, 042 40, tel: 00421/55/6231801-2, cckosice@czech.cz, www.czc.sk

České centrum na Slovensku, Hviezdoslavovo nám. 8, Bratislava, P.O.Box 331, 81499, tel: 00421/2/59203305, ccbratislava@czech.cz

151 Slovinsko - Velvyslanectví České republiky ve Slovinsku, Veleposlaništvo Češke Republike, Riharjeva 1, Ljubljana, 1000, tel: 003861/4202450, konzulát 4202454, ljubljana@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/ljubljana

152 Somálsko - Velvyslanectví Nairobi

153 Spojené arabské emiráty - Velvyslanectví České republiky ve Spojených arabských emirátech, Embassy of the Czech Republic, Corniche Plaza, Citibank Bldg., Abu Dhabi, P.O.Box 27009, tel: 009712/6782800, abudhabi@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/abudhabi

154 Srbsko - Velvyslanectví České republiky v Srbsku, Ambasada Češke Republike, Bulevar kralja Aleksandra 22, Beograd, 11000, tel: 0038111/3230133, 3230134, belgrade@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/belgrade

155 Srí Lanka - Velvyslanectví Dílí

Honorární konzulát České republiky na Srí Lance, Honorary Consulate of the Czech Republic, 188, Vauxhall Street, Colombo, P.O.Box 1626, tel: 009411/2423578, 2436723, 2300985, colombo@honorary.mzv.cz

156 Středoafrická republika - Velvyslanectví Kinshasa

157 Súdán - Velvyslanegctví Káhira

158 Surinam - Velvyslanectví Caracas

159 Svatá Lucie - Velvyslanectví Caracas

160 Svatý Kryštov a Nevis - Velvyslanectví Caracas

161 Svatý Tomáš a Princův ostrov - Velvyslanectví Harare a Luanda

162 Svatý Vincec a Grenadiny - Velvyslanectví Caracas

163 Svazijsko - Velvyslanectví Pretoria

164 Sýrie - Velvyslanectví České republiky v Sýrii, Embassy of the Czech Republic, Abou Roumaneh, Misr Street 51, Damascus, 2249, tel: 0096311/3331383, 3339395, 3330935, 3333077, konzulát 333 62 59, damascus@embassy.mzv.cz,

www.mzv.cz/damascus

Honorární konzulát České republiky v Sýrii, Al Shahba Equipment and Electronics, Al Muhafaza-Near Turkish Consulate, Aleppo, tel: 00963(0)21/2672906,

aleppo@honorary.mzv.cz

165 Šalamounovy ostrovy - Velvyslanectví Canberra a Generální konzulát Sydney

166 Španělsko - Velvyslanectví České republiky ve Španělsku, Embajada de la República Checa, Avda. Pío XII, 22-24, Madrid, 28016, tel: 0034/913531880,

sekretariát-913531882, konzul 913531896-7, madrid@embassy.mzv.cz,

www.mzv.cz/madrid

Honorární konzulát České republiky ve Španělsku, C/ Luis de la Cruz y Rios, 9, 3°A, La Orotava (Santa Cruz de Tenerife), tel: 0034/922323645, tenerife@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky ve Španělsku, Travesera de Gracia, 40-42, 5-o, 2-a, Barcelona, 08021, tel: 0034/932413236, barcelona@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky ve Španělsku, C/ Muňoz Degraín, 2-1-of. 1, Oviedo, 33007, tel: 0034/985275058, oviedo@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky ve Španělsku, C/ Ibiza 15, Benidorm, 03500, tel: 0034/965853824, benidorm@honorary.mzv.cz

České centrum ve Španělsku, Avda. Pío XII, 22-24, Madrid, 28016, tel: 0034/913530623, 913530622, ccmadrid@czech.cz, www.czechcentres.cz/madrid

167 Švédsko - Velvyslanectví České republiky ve Švédsku, Embassy of the Czech Republic, Villagatan 21, Stockholm, Box 26156, 114 32, tel: 00468/4404210, sekretariát-4404225, konzul 4404219 (konzul), 4404212 (konzulární referentka), stockholm@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/stockholm

Honorární konzulát České republiky ve Švédsku, Honorary Consulate of the Czech Republic, byt: Bryggerigatan 13, Grebbestad, 45772, tel: 0046525-10490, goteborg@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky ve Švédsku, Honorary Consulate of the Czech Republic, Skanditrä, Västergatan 22, Malmö, 21121, tel: 004640/174903, malmo@honorary.mzv.cz

České centrum ve Švédsku, Tjeckiska centret, Villagatan 21, Stockholm, Box 26156, 11132, tel: 00468/4404239, 4404226, ccstockholm@czech.cz,

www.czechcentres.cz/stockholm

168 Švýcarsko - Velvyslanectví České republiky ve Švýcarsku, Ambassade de la République Tcheque, Muristrasse 53 (vchod z Burgernzielweg), Bern , P.O.Box 537, 3006, tel: 0041/31/3504070, sekretariát-3504071, bern@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/bern

Honorární konzulát České republiky ve Švýcarsku, Konsulat der Tschechischen Republik, Unterer Rebberweg 5,

Reinach, 4153, tel: 004161/7120070 (úřadovna Reinach), 4620001 (sídlo Muttenz)

Honorární konzulát České republiky ve Švýcarsku, Piazza Fontana Pedrazzini 7A, Locarno, 6600, tel: 004191/7516661

Honorární konzulát České republiky ve Švýcarsku, Konsulat der Tschechischen Republik, Dufourstrasse 22, Zürich, Postfach 167, 8024, 0041/44/2567398, zurich@honorary.mzv.cz, www.tschechien-schweiz.ch

169 Tádžikistán - Velvyslanectví Taškent

170 Tchaj - Wan - Ekonomická a kulturní kancelář České republiky na Tchaj-wanu, Czech Economic and Cultural Office of the Czech Republic, 6 F-1, No. 51, Keelung Road, Sec. 2, Taipei, tel: 008862/27389768, 27389772, 55593386, 55593387, cekktaip@ms63.hinet.net, www.mzv.cz/taipei

171 Tanzanie - Velvyslanectví Nairobi

172 Thajsko - Velvyslanectví České republiky v Thajsku, Embassy of the Czech Republic, 71/6 Ruam Rudee Soi 2, Ploenchit Rd., Bangkok, 10330, tel: 0066/22555060, 22553027, bangkok@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/bangkok

173 Togo - Velvyslanectví Akkra

Honorární konzulát České republiky v Togo, Aflao Gakli 75, Avenue de Pya, Lomé, 81375, tel: 00228/2251251, lome@honorary.mzv.cz

174 Tonga - Velvyslanectví Canberra a Generální konzulát Sydney

175 Trinidad a Tobago - Velvyslanectví Caracas

Honorární konzulát České republiky v Trinidadu a Tobagu, "Elysium", 262 Nutmeg Avenue, Haleland Park, Marval, Port of Spain, tel: 001868/6298728, portofspain@honorary.mzv.cz

176 Tunisko - Velvyslanectví České republiky v Tunisku, Ambassade de la République Tcheque, 98, rue de Palestine, BP 53, Tunis - Belvédere, 1002, tel: 00216/71781916, 71780456, tunis@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/tunis

177 Turecko - Velvyslanectví České republiky v Turecku, Embassy of the Czech Republic, Kaptanpasa Sokak No. 15, G.O.P., Ankara, ústředna-0090312/4056139, recepce (přímé)-4056141, 4056142, 4056143, ankara@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/ankara

Generální konzulát České republiky v Turecku, Consulat Generale of the Czech Republic, Abdi Ipekci Cad. 71, Macka - Istanbul, 80212, P.O.Box 35,

tel: 0090/212/2329046, 2309597 (po 17.hod. záznamník), konzulát 2341366, istanbul@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/istanbul

Honorární konzulát České republiky v Turecko, 1385 Sokak No. 20, Antalya, TR-07100, tel: 0090242/3226183, antalya@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Turecku, Honorary Consulate of the Czech Republic, Atatürk Cad. No: 378/1 Soyhan Kat: 3 Alsancak, Izmir, 35220,

tel: 0090232/4221080

178 Turkmenistán - Velvyslanectví Moskva

179 Tuvalu - Generální konzulát Sydney

180 Uganda - Velvyslanectví Nairobi

181 Ukrajina - Velvyslanectví České republiky na Ukrajině, Posoĺstvo Českoi Respubliky, Jaroslaviv Val, 34-A, Kiev, 019 01, tel: 0038044/272-2110, 272-0431, 272-0807, konzulární úsek-2382641-2, kiev@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/kiev

Generální konzulát České republiky Ukrajina, Antonovicha 130/a, Lvov, 79057, tel: 00380/322-976893, 322-976894, lvov@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/lvov

České centrum na Ukrajině, Olesja Gončara 55, Kyjev, 010 34, tel: 0038044/2302978, 2302964, cckiev@czech.cz, cckiev@kiev.ldc.net, www.czechcentres.cz/kiev

182 Uruguay - Velvyslanectví České republiky v Uruguaji, Embajada de la República Checa, Luis B. Cavia 2996, C.C. 12.262, Distrito 2, Montevideo, 11300, tel: 005982/7087808, 7087826, 7079461, montevideo@embassy.mzv.cz,

 www.mzv.cz/montevideo

Honorární konzulát České republiky v Uruguaji, Consulado Honorario de la República Checa, Casa "El Torrejón", Punta Ballena, Maldonado, tel: 00598/42/578115

183 USA - Velvyslanectví České republiky v USA, Embassy of the Czech Republic, 3900 Spring of Freedom St., N.W., Washington, D.C., tel: 001202/2749100, konzul-2749103, washington@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/washington

Generální konzulát České republiky v USA, Michigan Plaza Bldg., 205 N Michigan Avenue, Suite 1680, Chicago, IL 60601, tel: 001/312-861-1037,

chicago@embassy.mzv.cz

Generální konzulát České republiky v USA, Consulate General of the Czech Republic, 10990 Wilshire Blvd., Suite 1100, Los Angeles, CA 90024,

tel: 001310/4730889,sekretariát-vyčkat spojení a volit linku 224, konzulát linka 227, losangeles@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/losangeles

Generální konzulát České republiky v USA, Consulate General of the Czech Republic, 1109-1111 Madison Avenue, New York, NY 10028, tel: 001-646-981-4006, konzulát linka 4066, newyork@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/newyork

Honorární konzulát České republiky, 11748 Heritage Parkway, West, TX 76691,

tel: 001-254-826-3004

Honorární konzulát České republiky v USA, 28 Howe Street, Wellesley, MA 02482,

tel: 001-617-358-1776, boston@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v USA, 310 K Street, Suite 601, Anchorage, AK 99501, tel: 001907/2742602, anchorage@honorary.mzv.cz

Honorární generální konzulát České republiky v USA, Honorary Consulate of the Czech Republic, c/o Gleeds/Castell, Four Concourse Pkwy., Suite 215, Atlanta, GA 30328,

tel: 001-678/5879198, atlanta@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v USA, Honorary Consulate of the Czech Republic, Stephenson and Snokhous, 4544 Post Oak Place Dr, Suite 378, Houston, TX 77027,

tel: 001-254/826-3004, houston@honorary.mzv.cz

Honorární generální konzulát České republiky v USA, Honorary Consulate of the Czech Republic, Becker & Poliakoff, P.A., Emerald Lake Corp. Park, 3111 Stirling Road, Fort Lauderdale, FL 33312, tel: 001954/9854127, fortlauderdale@honorary.mzv.cz, www.becker-poliakoff.com

Honorární generální konzulát České republiky v USA, Honorary Consulate of the Czech Republic, 500 Sansome St. 8th Floor, San Francisco, CA 94111, tel: 001415/7729603, sanfrancisco@honorary.mzv.cz, www.czechtech.net

Honorární konzulát České republiky v USA, SOKOL Hall/C.S.P.S. Hall, 383 Michigan St., St. Paul, tel: 001651/2210016, minneapolis@honorary.mzv.cz

Honorární generální konzulát České republiky v Spojené státy americké, Honorary Consulate of the Czech Republic, 921, Bethlehem Pike, Suite 102, Spring House, P.O.Box 777, PA 19477, tel: 001215/6467777, philadelphia@honorary.mzv.cz, www.mzv.cz/philadelphia

Honorární konzulát České republiky v USA, Honorary Consulate of the Czech Republic,

The Museum of European Art, 10545 Main Street, Clarence, NY 14031,

tel: 001716/7596078, buffalo@honorary.mzv.cz, www.meaus.com

Honorární konzulát České republiky v Portoriku, 60 San Francisco St.,, Old San Juan , PR 00901, tel: 001-787-722-2467, sanjuan@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v USA, 3800 Florida Ave., Suite 202, Kenner,

tel: 001504/4561336, neworleans@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v USA, Robert D. Gillis Com., 437 E. 74th Street, Kansas City, MO 64131, tel: 001-816-363 6827, kansascity@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v USA, Honorary Consulate of the Czech Republic, 320 A Avenue, Suite 5, Lake Oswego, OR 97034, tel: 001503/2939545,

portland@honorary.mzv.cz

České centrum v USA, Czech Center New York, 1109-1111 Madison Avenue, New York, NY 10028, tel: 001212/2880830, info@czechcenter.com, www.czechcenter.com

Stálá mise České republiky při OSN, Permanent Mission of the Czech Republic to the United Nations, 1109-1111 Madison Avenue, New York, NY 10028, tel: 001-646-981-4000, 001-646-981-4001, konzulát 001-646-981-4006, un.newyork@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/un.newyork

184 Uzbekistán - Velvyslanectví České republiky v Uzbekistánu, Chehia Respublika Elchihonasi, Navnikhol 6, Mirzo-Ulugbekskij rajon,, Tashkent, 700041,

tel: 0099871/1206071 (nepřetržitá služba), tashkent@embassy.mzv.cz,

 www.mzv.cz/tashkent

185 Vanuatu - Velvyslanectví Canberra a Generální konzulát Sydney

186 Vatikán - Velvyslanectví České republiky ve Vatikánu, Ambasciata della Repubblica Ceca presso la Santa Sede (Via Crescenzio, 91 - sc. B, int. 1) dočasná adresa-Viale Tito Livio 41, Roma, 00136, tel: 0039/06/6874696, 6874694, vatican@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/vatican

187 Velká Británie - Velvyslanectví České republiky ve Velké Británii, Embassy of the Czech Republic, 26, Kensington Palace Gardens, London, tel: 004420/72431115, sekretariát-72437902, 72437910, konzulát 72437929, 72437920,

london@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/london

Honorární konzulát České republiky ve Velké Británii, Honorary Consulate of the Czech Republic in Manchester, 26 Church Street, Altrincham, Cheshire, tel: 0044161/9289988, manchester@honorary.mzv.cz

Honorární generální konzulát České republiky ve Velké Británii, Honorární konzulát Edinburg, 12A Riselaw Crescent,, Edinburgh, tel: 0044131/4479509,

edingurgh@honorary.mzv.cz

České centrum ve Velké Británii, Czech Centre, 13 Harley Street, London, tel: 0044207/3075180-3, info@czechcentre.org.uk, www.czechcentre.org.uk

188 Venezuela - Velvyslanectví České republiky ve Venezuele, Embajada de la República Checa, Calle Los Cedros, Qta. Isabel, Urbanización Country Club, Caracas, 1060, tel: 0058212/2611746, 2618528, caracas@embassy.mzv.cz,

 www.mzv.cz/caracas

Honorární konzulát České republiky ve Venezuele, Calle 64 No. 8A - 64, Maracaibo,

tel: 0058261/7416156, 7434079, 7430744, maracaibo@honorary.mzv.cz

189 Vietnam - Velvyslanectví České republiky ve Vietnamu, Embassy of the Czech Republic, 13 Chu Van An, Hanoi, tel: 00844/8454131-2, hanoi@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/hanoi

Honorární konzulát České republiky ve Vietnamu, 28 Mac Dinh Chi, Quan 1, Ho Chi Minh City, tel: 00848/8290585, hochiminh@honorary.mzv.cz

190 Východni Timor - Velvyslanectví Jakarta

191 Zambie - Velvyslanectví Harare

192 Zimbabwe - Velvyslanectví České republiky v Zimbabwe, Embassy of the Czech Republic, 4 Sandringham Drive, Alexandra Park, Harare, tel: 00263-4-700636, 720936, 721077, harare@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/harare, czechemb@earth.co.zw

 

Příloha č.8 - Webové adresy, na kterých lze najít odkazy na jednotlivé zastupitelské úřady členských států Evropské unie:

Řecko: www.mfa.gr

Belgie: www.diplomatie.be/fr/default.asp

Maďarsko: www.kulugyminiszterium.hu

Španělsko: www.mae.es

Itálie: www.esteri.it

Malta: www.foreign.gov.mt/protocol/extaffairs/default.htm

Nizozemí: www.mfa.nl        

Litva: www.urm.lt

Polsko:www.msz.gov.pl

Finsko: www.formin.fi

Portugalsko: www.min-nestrangeiros.pt

Dánsko: www.um.dk

Slovinsko: www.gov.si/mzz

Lucembursko: www.mae.lu

V.Británie:www.fco.gov.uk

Švédsko: www.ud.se

Francie: www.diplomatie.gouv.fr

Irsko: www.foreignaffairs.gov.ie

Kypr: www.mfa.gov.cy

Německo: www.auswaertiges-amt.de

Rakousko: www.bmaa.gv.at

Estonsko:www.vm.ee

Lotyšsko: www.am.gov.lv

Slovensko: www.foreing.gov.sk

 

 

Aktualizováno v listopadu 2006